Dracus Ílian

Jméno: Dracus Ílian
Rasa: Elf
Datum narození: 9.září roku 3599
Věk: 26 let

Vzhled: Dracus má klasické rysy ušlechtilého elfa. Tmavě zelené oči s uličnickým výrazem ladí ke hnědím vlasům lemujícím obličej , které se na konečkách vlní jako vlny rozbouřeného moře a vystupují z nich zašpičatělé uši tipické pro jeho rasu. Elegantně tvarovaný nos jen zkrášluje podlouhlou tvář

jejíž vyvrcholením jsou karmíkově rudé rty a zaoblená brada.

        Je vysoký skoro dva metry, jak se na elfa sluší a patří. Hubené tělo klame, protože je silný jako lev a hbytý jako lasička.

Povaha: Miluje vodu a stromy! Není tedy divu že za svůj domov považuje lesy Du Weldenvarden. Přesto rád cestuje a většinu života strávil v sedle koně. Projel skoro celou Alagaesii. Rád komunikuje a vyhledává společnost kde by se pobavil. Díky tomu poznal dva Dračí Jezdce. A přitom je tu ten paradox, že po zradě jednoho z přátel málo dúvěřuje cizincům.

        Má velké city a ze začátku měl problémi se zabitím i takové zrůdy jako je urgal. To se ale změnilo po smrti jeho rodičů. Nikdy nelže, leda že by lží mohl zachránit něčí život. Je silně spojen s přírodou-více než většina elfů. Na povrchu působí jako vtipálek, ale uvnitř je vážný a inteligentní. Lidé , kteří jej neznají moc dobře si myslí, že není moc bystrý a toho dokáže využít. Je to jeho velká výhoda, neb je bystrý až až.

      Vzhledem k jeho půvabu a povaze mu málo která dívka (ať už elfka nebo vardenka) dokáže odolat. Přesto ještě není ženatý.

     Má rád acháty, safír a mramor. Jeho nejoblíbenějším číslem je 99 a šťastným čislem 2.

     Po ukončení výcviku se zněj stal ostřílený lukostřelec, válečník a dobrý kouzelník. Navzdory jeho bystrosti, chytrosti a síle občas zapomíná co chtěl udělat. Celkem ale působí dobrým dojmem. Je zamlklý a nesnáší užvaněné a hlasyté lidi. Miluje ticho. Ze všeho nejraději tiše a dlouze sedává u stromu Meona a vnímá život kolem nebo přemýšlí.

Historie: Narodil se v okolí Elesméry a prožil pěkné dětství, ale skončilo nejhůř jak mohlo. Když mu bylo 15 vtrhli do jejich domova urgalové a oba jeho rodiče přišli o život s nimi i děda a babička taky. Zdrcen a vyčerpán strátami uprchl k proslulému šermíři Bakhenovi který ho šest let učil. Poté se přidal k elfské armádě a táhl jako lučištník proti Kullům (elita Urgalů). Kde byl jmenován jako hrdina, který pozabíjel stovky urgalů na místo velitele lučištníků. Spolu s amádou dojel až k Beorským horám kde bojoval bok po boku s Vardeny proti království. Pak zavítal do Surdy a osobně se potkal s jejím králem Orrinem. Jenže pak se stala ta hrozná věc. Dracus totiž v jedné bitvě omylem zastřelil šípem jednoho významného vardenského důstojníka. Tím pro něj zkončila služba v armádě. Byl ponížen a propuštěn. Jeho neomylné ruce a oči se zmýlily-opustil armádu se stejně velkou hambou jako pýchou, s kterou do ní vstoupil. Nejhorší na tom všem bylo že zabil svého přítele. Ten důstojník se jmenoval Royall a stal se Dracusovým přítelem hned v první bitvě ve které společně bojovali. Varden tehdy elfovi zachránil život a od té doby si byli stále nablízku. Pili a hodovali vždy společně na oslavách vyhraných bitev. Truchlili vedle sebe na pohřbech a usínali ve společném stanu s několika surďany. Nyní to vše bylo pryč. A mohl za to on. On ve své píše a zápalu zabil spolubojovníka a kamaráda. Pro Dracuse zhasla další svíčka na svícnu jeho blízkých. Odebral se k pokání... Nejprve v poušti hadarak, kde se celé týdny modlil a prosil o odpuštění. Pak v Dračích horách kde měl celé měsíce času přemýšlet o smyslu života. V lese Du Weldenvarden zase spíval píseň svou... A aby potrestal sám sebe snažil se přeplavat proti proudu celou řeku Gaenu, jenž spojuje jezero Ardwen a Eldor. Samozdřejmě neuspěl. Tak se alespoň pěšky dopravil během měsíce a půl zpátky do Beor. Rozjímal v tamějších skalách a zabíjel urgali. Jednoho dokonce ve vzteku rosekal na osm částí. Za nějakou dobu si toho všimli i Vardenové a protože se jim doneslo o jeho pokání, nabídli mu službu v armádě ovšem jen tehdy když splní dva úkoli: První-ručně a bez kouzel pozbírá po horských úpatí celí košík vzácné byliny Aqqadrageel. A druhý-přinese Nasuadě hlavu jednoho z Galbatorixových největších poskoků. "Když už jsem stratil všechnu svou čest, je na čase abych si vydobil novou!" pravil. Jenže s prvním úkolem to nebylo ani zdaleka tak snadné jak se zdá. Zprvu mu Vardenové nechtěli prozradit jak ta bylina vypadá. To se dozvěděl až od čarodějky a bylinkářky Angely tak, že mu jednu ukázala. První týden pátrání na úpatí hor nic nenašel až za dlouhou dobu narazil na trs nachově modrých Aqqadrageel. Pak hledal nekonečně dlouhé měsíce než našel další vzácné byliny. Tou dobou toho měl skutečně dost, neboť košík nebyl plný ani z poloviny. Trvalo dalších dvacetjednadní než našel další bylinu. A tak se to vleklo  dál a dál až nadešel den jeho dvacátých pátých narozenin a jemu došlo, že hledá nějakou blbou kytku už víc jak půl roku. A tehdy se nad ním štěstí smylovalo a on našel celou paseku plnou Aqqadrageel. Tak donesl Vardenům plný košík. Oni byli potěšeni a poslali ho splnit druhý úkol. Dracus se tedy vypravil do Uruˇbaen aby zabil nějakého věrného Galbatorixova poskoka. Během pátrání po bylinkách měl dost a dost času na to aby si to řádně rozmyslel. Jen ať se Vardenové pozvrací až jim ukáže useknutou hlavu Ra´zaka. Patří jim to za to sbýrání bylinek. Za měsíc už byl v Uruˇbaenu. Tady v tom špinavém městě měl co dělat aby se vyhnul vojákům. Nakonec zjistil že ra´zakové jsou u Helgrindu na západě a netrvalo dlouho a byl u nich. Černé kápě skrývali nechutné zobáky těch stvůr. Tasil meč a bil se s jedním zatímco druhý čekal opodál. Nad jejich podlostí se mu zvedal žaludek. Ra´zak bojoval zákeřně a lstivě. Přesto byl mnohem méně odhodlaný než elf. Brzy bylo vidět že netvor bojuje už jen proto aby si zachránil tu svou černou kůži, zatímco Dracus chtěl jeho hlavu. Snadno soupeře přeskočil a znovu udeřil. Schoulil se na zem a zaválel sud tak aby Ra´zakovi podlomil nohy. Pak se zvedl rychleji než on a zabodl do něj svou čepel. Když se rozhlédl kde je ten druhý už tam nebyl, cestoval do Hlavního města a byl rád že ho Dracus nepronásledoval. Poté Nasuadě přinesl Ra´zakovu hlavu. Byla zděšena ale přiznala že mu musí dát oč bojoval a tak ho jmenovala šermířem. Rok sloužil v její armádě než si jej Islanzadí přivolala stejně jako všechny elfy na obranu Du Weldenvarden před Královstvím. Poté se už k Vardenům nevrátil. Momentálně si užívá života a prochází se po alagaesii.    

      Je trochu smutný že nemá draka nicméně má ještě celý dlouhý elfský život před sebou.

Rodina: Bohužel již žádná.

Kontakt: email: pepape123@seznam.cz nebo radši pepa.horakov@seznam.cz a prosím přidejte si mě na skype: pepa.horak. 

Majetek: kožená vesta a prsten po matce