TOPlist

Loivissa Niërenne

Začátečník 1918 Mistr

Napsal: Loivissa Niërenne | Kategorie: Archív postav - Žena
Dne: 21.05.2012 20:46:41 FB



Loivissa Arcalimë Niërenne

 

 

 

Jméno: Loivissa Arcalimë Niërenne
Druh: älfakyn (elfka)
Datum narození: Loivissa přišla na svět s posledním slunečním paprskem prvního května.
Věk: Loivissa je pro lidi i elfy (pro elfy především) velmi, velmi mladá. Je jí o něco více než dvacet let, tudíž je pro elfy vlastně ještě dítě a lidé ji považují za dospívající dívku.

Popis (podoba a povaha): Loivissa je, jako každé dítě elfů, nadpřirozeně půvabná a má v sobě nějaké zvláštní, osobní kouzlo.

 Stejně jako všichni příslušníci rasy älfakyn je hodně vysoká, vyšší než průměrní lidé v jejím věku. Je velmi obratná a mrštná, nepostrádá ani rychlost a ladnost, elfským pohybům vlastní. Také se dokáže potichu a nenápadně, pro necvičené oči a uši nepozorovatelně, pohybovat po lese i v jiných podmínkách. Její postava s krásnými křivkami není viditelně osvalená a Loivissa má menší sílu než ostatní elfové nebo jejich děti. Namísto toho je velmi schopnou kouzelicí. Pokožku má bledou a jemnou. Loivissin dotyk je jemný a lehký, jako když motýl mávne křídly.

 Bledé tváři, téměř bílé jako sníh, dominují vcelku velké, nádherně tvarované, oči orámované dlouhými černými řasami. Předtím, než ji začal nudit její vzhled, bývala jejich barva převážně zelená, s hnědým proužkem ve tvaru hvězdičky okolo zorničky. V dnešních dnech však září temně modrou. Není to ten typ, který po pár vteřinách uhne pohledem, ba právě naopak k tomu svými pronikavými zraky "nutí" ostatní. Z celého obličeje se v nich nejvíce odráží Loivissiny pocity, dojmy a nálady. Nezračí se v nich moudrost půvabného lidu, získaná věkem ani dětská radost a nevinnost. Jen přirozená inteligence, kterou je zapotřebí rozvíjet, aby nezanikla, ostražitost, kterou v dnešních dnech cítí snad každý, vyjma Galbatorixe a prazvláštní kouzlo dětí älfakyn. Prostor mezi očima zabírá menší, téměř rovný nos. Pod ním se rýsují Loivissiny jemné, světle růžové, trochu plnější rty. Když se usměje, odhalí řadu rovných, oslňujícně bílých zubů. 

 Elfčinu sličnou tvář lemovala hebká záplava tmavě hnědých, jemných vlasů, splývajících Loivisse zhruba po pas. Nečesala je do žádných složitých účesů, vlastně měnila jen dva. U prvního si svazovala dva pramínky vlasů zepředu, jeden z levé a druhý z pravé strany, dozadu černou šňůrkou, která, vzhledem k barvě vlasů, nebyla téměř vůbec vidět. Druhý snad ani nebyl účesem, jelikož šlo pouze o rozpuštěné vlasy. Po jejích kouzlech na vlastním těle získaly její vlasy stříbřitou barvu, jako by na hlavě nosila měsíční třpyt. Ofina jí spadá tak akorát nad obočí, zbytek vlasů drží modrá stužka.

 Přes všední dny se obléká do nádherných, nemnoho zdobených, lehkých šatů. Sahají až po zem, vzadu jsou ale o něco delší, takže je Loivissa vláčí za sebou jako vlečku. Nejčastěji jsou zbarveny tmavě purpurovou, tmavě modrou nebo zelenou barvu. Rukávy se od předloktí rozšiřují a na konci splývají až k zemi. Jedinými ozdobami jsou stuhy, které jsou přišité k šatům v místě loktů, v pase a lemují výstřih ve tvaru písmene V. Jsou na nich vyšité znaky Liduen Kvaedhí, písma Starověkého jazyka. Na krku má vždycky pověšený přívěšek s krásným trochu průhledným modrým vzácným kamenem, který vypadá jako sklo. Je naplněný velkým množstvím energie, která do něj byla přidávána po několik století, jelikož se v Loivissině rodině dědí už velmi dlouho. Je pojmenován Vinr, což znamená Přítel. Loivisse ho dala matka, když Loivissa poprvé přemohla ve cvičném souboji myslí jednoho z elfských kouzelníků, který měl stejné znalosti Starověkého jazyka. Pro slavnostní příležitosti má jasně bílé šaty po zem. Mají stejné střihy jako ty každodenní, ale jsou mnohem bohatěji zdobeny. Jsou zdobeny vzory, vyšitými nitěmi ze zlata a stříbra - výšivkami ve tvarech květin a znaků Liduen Kvaedhí. U pasu je stahuje poměrně široký, stříbrno zlatý, třpytivý pás. Někdy mění oděvy podle denní doby, například, když se ráno prochází po zahradě, vezme si světlounké a lehké šaty. Žádné brnění, chrániče nebo helmu nemá. V bitvě, když už se do nějaké připlete, si bohatě vystačí s kouzelnými ochranami, kterými se obklopuje.

 Vcelku zajímavou novinkou na jejím vzhledu je zvláštní značka na dlani - Gedwëy ignasia. Stříbřitá spirála, která se rozzáří, kdykoliv kouzlí, je asi jediným viditelným důkazem spojení mezi ní a jejím čerstvě vylíhnutým dráčkem Liamem.

 Loivissa je povahově velmi přátelská dívka. Většinou se sice tváří, jako většina älfakyn, nevyzpytatelně a poněkud pyšně, ale narozdíl od spousty z nich reaguje na různé informace různými výrazy, přestože se to snaží ovládat. Je velmi citlivá a mírumilovná, ale při kouzlení a soubojích myslí si dokáže pocity ohlídat. Jako každá správná elfka zbožňuje přírodu a zvířata. Nemá sebemenší problémy s dodržováním elfských zákonů etikety, kterou samozřejmě velmi ctí. Nikdy se nezapojila do žádné, byť drobné, rvačky mezi elfskými dětmi, kvůli různým hloupostem, jaké si vymýšlejí všechny děti - i ty elfské. Velmi ráda zpívá Du Weldenvardenským rostlinám, nejraději modrým liliím, po nichž má jméno - Loivissa. Byť nezvládne boj s jakoukoliv zbraní v ruce, střelnou nebo pro boj nablízko, je velmi schopnou kouzelnicí. Mysl má neustále pečlivě chráněnou pomyslným valem, kterým slabší útoky na Loivissinu mysl neproniknou. 


Historie: Byl pozdní večer, první máj...

... a poslední sluneční paprsky, jenž byly přiděleny do onoho dne, vyzařovaly stále tlumenější a tlumenější světlo. Mezi älfakyn v Ellesméře, hlavním městě Du Weldenvarden, panovalo napětí tak silné, že se málem dalo krájet. Toho dne totiž měl začít život dalšího ze vzáckých elfských dětí. Většina obyvatel Ellesméry byla shromážděna před hezkým "domem" se zahrádkou plnou barevných květin. Jako všechny domy v Ellesméře, byl i tenhle vyzpívaný ve stromě - vyzpívala ho velmi, velmi dávno Loivissina prapraprababička. V tu samou chvíli, kdy se zrodil poslední sluneční paprsek a otevřeným oknem pronikl do potemnělé místnosti, začal se z vnitřku stromu ozývat dětský pláč. Nebyl to uši rvoucí vřískot, jenž je k slyšení při narození lidských dětí. Tenhle pláč byl mnohem jemnější, tišší a obecně kouzelnější. Jak by ne, když patřil právě narozené elfské holčičce. V tu chvíli vstoupila na svou strastiplnou cestu životem další hrdá příslušnice rasy älfakyn. Matka s otcem jí dali dvě jména. Loivissa, jelikož tak se nazývá matčina oblíbená květina a pro elfku se hodí, když se jmenuje podle krásné květiny. A Arcalimë, podle Loivissiny starší sestry. Jmenovala se Arcalimë Laivinë Niërenne a stejně jako Loivissa byla zběhlá v kouzlech. Jednoho dne se ale nešťastnou náhodou nepatrně přeřekla - drakužel tak absolutně změnila význam kouzla, které jí splývalo ze rtů - a kouzlo z ní a jejích šperků s energií najednou vytáhlo veškerou energii. Naštěstí byl v tu chvíli Vinr (amulet, jenž obsahuje obrovskou spoustu energie; zmíněn již u popisu) bezpečně uložen doma ve zdobené, drahokamy vykládáné truhličce na sametu. Jinak by z něj zmizela veškerá energie, ukládaná po staletí. Loivissina a Arcalimëina matka se jmenovala Lindë Arnë. Živila se jako léčitelka a bylinkářka, pomocí kouzel dokázala vyléčit téměř jakoukoli nemoc či zranění. Jejich otec se jmenoval Failon Elenillo Niërenne. Byl elfským bojovníkem se vším všudy, tudíž ho v té nejskrytější části duši mrzelo, že většina jeho dětí jsou dívky - dívky s extrémním nadáním na kouzla, po matce. Nepochybně byl skvělým válečníkem, ale i dobří válečníci často dojdou k neradostnému, bolestivému konci. Tím se dostáváme k poslednímu z Loivissiných sourozenců. Jejímu bratru Alcohtaru Atanvarnovi Niërenne. Jako jediný z těch tří šel v otcových stopách - stopách bojových bot, jež doprovázely otisky kopyt bojového koně. Byl by skvělým válečníkem, ale v jedné z nedávných bitev byl zraněn tak, že již nemůže bojovat. I tak je velké štěstí, že přežil. 

 Maličká elfka vyrůstala se vší možnou pozorností od älfakyn, které se jí jen mohlo dostat. Jedna z elfských bardek a vypravěček, jenž procestovala celou Alagaësii a velmi se přátelila s Lindë Arnë, Loivissinou matkou, elfce vyprávěla a především zpívala v doprovodu své věrné loutny, příběhy, písně a legendy o zrození Dračích Jezdců, o prvním Jezdci Eragonovi, o krutovládci Galbatorixovi a jeho černému draku Šruikanovi a dalších událostech, osobnostech, které vstoupily do dějin a především dracích. 

 Když byla Loivissa zase o něco starší, vyšlo najevo, že je vcelku chytrá a špatné zprávy snáší stejně jako ty dobré. Rodiče jí tedy prozradili pravdu o mrtvé sestře, po níž má druhé jméno. Loivissa nevypadala nějak překvapeně, jen prohlásila, že celou dobu tušila, že měla kromě Alcohtara ještě někoho a odešla. Šla do Alcohtarova pokoje a měla k tomu pádný důvod. Kdo by v tu chvíli poslouchal za dveřmi, slyšel by jejich typicky sourozeneckou hádku, začínající Loivissinými tiše sykanými slovy "Tys to věděl..." a pokračující Alcohtarovým rozvleklým vysvětlováním. I přes skutečnost, že Loivissa znala původ svého druhého jména a podrobnosti o tom, jak Arcalimë zemřela, život šel (kupodivu) dál...

 Plynuly sekundy, minuty, hodiny, dny a týdny. Pak následovaly měsíce... které se nakonec protáhly v roky. Čas obyvatelům Alagaësie doslova protékal mezi prsty, přestože se to v Ellesméře projevovalo velmi málo. Jedním z takových případů, u nichž bylo stárnutí jasně viditelné (a bylo by divné, kdyby to tak nebylo), byla Loivissa. Z rozpustilého a roztomilého elfátka se pomalu stala mladá elfská slečna. Zkrásněla a, přestože ztratila tu "vílovitost" maličkých elfů, zachovala si to tajemné kouzlo, které jí hraje v očích a které je všude okolo ní. Kvůli svému magickému talentu, o něco většímu, než je obvyklý u elfů, se začala učit u elfských kouzelníků a své matky. Kouzelníci ji učili, jak mít obrněnou mysl, aniž by na to musela neustále myslet, jak se bránit útokům na mysl a ostatní kouzla. Nejprve ta jednoduchá, později přecházeli ke stále složitějším a složitějším. Také s ní procvičovali ukázněnost myšlenek ve cvičných soubojí myslí. Od matky se naučila rozeznávat jednotlivé bylinky, poznat, která je jedovatá a kterou se dá co léčit. Potom pár jednodušších léčebných kouzel, která se mohou hodit při léčení zraněných po bitvách, která Loivissa zvládne se svými schopnostmi. Když jí bylo asi patnáct let, poprvé jasně a určitě přemohla v souboji myslí elfského kouzelníka se zhruba stejnými znalostmi Starověkého jazyka a kouzlení. Lindë jí z radosti, že už dosáhla této úrovně ve svém raném věku, darovala přívěšek Vinr, který měla po své první dceři Arcalimë opět ona. S energií z Vinru je Loivissa samozřejmě silnější, než by byla sama o sobě, ale snaží se energii z něj moc nepoužívat, jelikož si ji šetří pro nebezpečné situace...

 ... Od doby, kdy Loivissa zvítězila v souboji myslí a získala tak Vinr uplynulo již několik let. Galbatorix se svým černým drakem Šruikanem a vojsky útočí na Du Weldenvarden. Loivissina rodina odchází - otec a bratr jako bojovníci na straně elfů, matka, aby svými léčitelskými dovednostmi léčila zraněné. S Loivissou zůstal Alassëon - kouzelný vlk, mezi jehož předky se dozajista vyskytoval nějaký šrrg, který zvládá komunikaci v myšlenkách. Seznámili se s Loivissou v Du Weldenvardenském lese. Mladá elfka na něj narazila, když se procházela kus od Ellesméry a zpívala přírodě. Spřátelili se a vlk, kterému Loivissa říkala Alassëon, s Loivissou nakonec zůstal. Pouto mezi nimi se velmi podobá vztahu Jezdce s jeho drakem, až na to, že není tak silné. V době bitev nesměla Loivissa vycházet ven. Když jednou seděla a pozorovala kroužící supy, tak, jako posledních několik dní, vrátil se Loivissin bratr. Oznámil jí, že otce zranili v boji a matku zastřelili, když se ho snažila najít. Lindë zemřela okamžitě, kdežto Failon umíral již několik hodin a dalších pár minut, než i on podlehl svým bolestivým zraněním a spočinul v přívětivé náruči Smrti. Z celé jejich rodiny zůstali jako poslední Loivissa a Alcohtar. Ten utrpěl v bitvě vážné zranění od nepřátelova kouzelníka. Nemohl kvůli němu dále bojovat, tudíž se vrátil do rodné Ellesméry. Když se boje rozšířily až do Ellesméry, už se vcelku uzdravil a opět odešel do boje. Loivissa celou dobu ellesmérských bitev strávila schoulená u škvíry u mocných kořenů stromu, v němž žila. Dům války naštěstí přežil bez znatelného poškození. Alassëon zůstával po celou dobu s Loivissou. Když se bitvy na chvíli uklidnily, ani jeden z nich už to nevydržel a opatrně opustili svůj relativně bezpečný úkryt. V poslední chvíli, aby měla Loivissa čas zachránit život svého posledního příbuzného - Alcohtara. Byl zraněn na krku a hrozilo, že každou chvíli vykrvácí. Loivissa ho s pomocí kouzel dopravila domů, kde ho vyléčila. Využila přitom nepatrnou část energie z Vinru. Alcohtar už do boje nešel. 

 Každá hrůza ale musí jednou skončit a tak se stalo, že se jednoho dne začala Galbatorixova vojska stahovat a temný drak Šruikan se svým Jezdcem na hřbetě Loivisse naposledy zakroužil nad hlavou...

 

 Loivissin život pokračoval vcelku beze změny, i když ji poněkud vzala ztráta tolika elfů, z nichž mnohé pokládala za své přátele, a stromů, jejichž myšlenkám naslouchala. Přestože jí pohled na zničené lesy moc nepomáhal, dál se chodila procházet mezi stromy, přičemž ji její kroky vedly dál a dál od jejího rodného města. V Cerisu náhodou narazila na kočkodlačici, se kterou se zle pohádala, což v jejích očích značně snížilo postavení kočkodlačí rasy. 

 Při jedné z jejích toulek daleko od Ellesméry, na místě plném modrých kvítků, nazývaném Osilon, zahlédla v trávě třpytivý kámen. Po nějaké chvíli se z "kamene" vyklubal překrásný dráček s bílo zelenými šupinami. Když se jej poprvé dotkla, získala na pravé dlani stříbřitou značku - Gëdwey Ignasia. Do hlavního elfského města se vrátila i s dráčetem, které cestou dokonce stačilo dostat jméno - Liam. 


Kontakt: loivissa.nierenne@gmail.com
 

Rodina: Loivissina rodina, kterou ona sama osobně poznala nebo jí byla velmi blízká, zpočátku čítala pět členů. Projdeme si je postupně. Loivissinou matkou nebyl nikdo jiný, než Lindë Arnë - elfská bylinkářka a léčitelka.  Zemřela v bitvě (nebo spíše po bitvě) v Cerisu. Byla to krásná elfka vysoké postavy s dlouhými tmavými loknami, jejichž barvu Loivissa zdědila. Dívala se na svět moudrýma smaragdově zelenýma očima, jejichž zbarvení zdobí okraje těch Loivissiných a její dokonalá tvář okouzlila mnohé elfy, včetně Failona. Failon Ellenilo byl skvělým elfským bojovníkem, proto ho mrzelo, když dostal dvě dcery a jediného syna. Světlé, skoro až bílé vlasy mu sahaly asi do poloviny zad. Barva jeho očí byla hnědá, té Loivissa také trochu zdědila. Stejně jako Lindë zemřel v Cerisu, pár minut po ní. Loivissina sestra Arcalimë Laivinë, po níž dostala jedno ze jmen, zemřela kvůli špatně vyslovenému kouzlu. Po otci zdědila světlé vlasy, které za ní vlály i když zrovna nefoukal vítr. Barva jejích očí se nepodobala těm Lindëiným a Failonovým, jelikož zářily jasnou safírově modrou barvou. Loivissin bratr Alcohtar Atanvarn doposud žije. Je to vysoký elf s hlubokýma zelenýma očima a světlými vlasy, ještě světlejšími, než je měla Laivinë. Než byl, téměř smrtelně, zraněn v bitvě bojoval na straně elfů. Do Loivissiny rodiny by se ale koneckonců mohl počítat také vlk Alassëon, i když se jejich vztah od doby, kdy elfka našla dračí mládě, poněkud zhoršil. Přestože miluje všechny členy své rodiny, největší péči věnuje malému dráčátku - Liamovi

 

Majetek: Loivissa vlastní spoustu věcí...

  • Za jednu z nejdůležitějších položek Loivissina majetku by se dal považovat dům v Ellesméře. Vyzpívala ho do borovice Loivissina prapraprababička. Postupem času ho další z Loivissiných předků různě doplňovali a vylepšovali svým vlastním hudebním uměním. Některé kusy nábytku jsou vyzpívané z podlahy, jiné zase ne. K domu patří také jeho vybavení a zahrada plná barevných květin.
  • Dále vlastní Loivissa pár obyčejných šatů. Jsou dlouhé až po zem, rukávy se od předloktí rozšiřují a na stuhách, jimiž jsou ozdobeny, jsou vyšité vzory květin a znaky Liduen Kvaedhí. Má šaty několika barev - zelené, tmavě modré, purpurové, světloulince fialové, šedé...
  • Loivissiny slavnostní šaty mají stejný střih jako všední. Jsou ale bílé a stuhy, stahující je v pase, na předloktí a ve výstřihu jsou zdobeny vzory, jenž jsou vyšity stříbrnou a zlatou nití. K těmto se nosí stříbrno zlatý opasek, na němž je napsáno několik slov ve Starověkém jazyce.
  • Loivissa vlastní také zdobený opasek. Je to ukázka mistrovské práce elfských kovářů (bohužel ne Rhünon). Někdy jím stahuje každodenní šaty, ale většinou je úhledně složený ve zdobené truhlici s oblečením a doplňky. U zapínání je kovové srdce, v němž je vyrytá růže. Pod ním visí vzácný kámen s nějakou energií.
  • Další položkou jejího majetku je kovová truhlička. Na víku je vykovaný drak, jehož hlava je o něco výš nad kovem než zbytek těla. Ve spárech svírá červený kulatý kámen. Ozdobné kování je i na vnějších stranách úložné nádoby. Loivissa v ní uchovává nějaké šperky (náušnice apod...) s energií a podobné drobnosti.
  • Dalšími položkami Loivissina šatníku je několik plášťů s kápí. Když je chladno a zima, přehazuje si je přes šaty. Má červený a černý, zdobený zlatě.
  • Své poznatky Starověkého jazyka, různé metody kouzlení, básně, které vymyslí, své kresby a podobné věci zapisuje (nebo kreslí) Loivissa do červeného "bloku"
  • Do "bloku" zapisuje brkem a inkoustem, které má vždy u sebe. Jsou uloženy v dřevěném pouzdře, natřeném nazeleno a položené na zlatě zbarveném sametu.
  • Taška, která se dá nosit přes rameno, má sice jen malý objem, ale Loivisse to stačí na pár bylinek, pro které s ní chodí. 
  • Kůň se zářivě bílou srstí, pyšnící se věčně rozevlátou lesklou hřívou, není sice neživotnou věcí, ale do majetku se přeci jen počítat dá. Loivissa ho dostala od svého bratra k posledním narozeninám. S koněm se velmi spřátelila, přestože ne tolik jako s Alassëonem, a začala mu říkat Allan, ani nevěděla odkud to jméno vzala. Je podobně rychlý jako Alassëon, takže by při urychleném odchodu neměl být s rychlostí jednotlivým zvířecích přátel žádný problém. 
  • Věcí, které si Loivissa cení nejvíce, je jistojistě přívěšek od matky. Nějakou dobu ho měla i Loivissina mrtvá sestra Arcalimë. Broušený kámen v modré barvě vypadá trochu jako sklo. Svítí slaboulinkou namodralou září, kvůli kouzlu, kterého je plný. K řemínku na němž visí je připevněn proužky řemínku, které se různě kroutí a sbíhají k sobě. Je naplněn energií, kterou do něj ukládali Loivissini předci po celá staletí.
  • Druhou nejceněnější věcí je starý medailonek na řetízku. Na medailonku nic moc zajímavého sice není, ale stačí ho otevřít a podívat se dovnitř a každý hned pochopí, proč pro Loivissu tolik znamená. Co je na něm vzhledem k obyčejným medailonkům divného je to, že má tři okýnka, do nichž lze vložit starý obrázek. V prvním se nachází šlechetná tvář Loivissina otce, Failona. Typická tvář elfa, jež svůj život zasvětil boji... v druhém okýnku můžete spatřit tvář velmi sličné elfky s hlubokýma zelenýma očima, od nichž se i na obrázku špatně odtrhává pohled... a ze třetího vás smutnýma safírovýma očima pozoruje elfka, jež svůj půvab i magický talent zdědila po matce a k Loivissině genetickému dědictví přidala i své geny, Arcalimë Laivinë...

Loivissa vlastní samozřejmě více věcí, ale zde jsou zmíněny jen ty nejdůležitější. 

 

- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë