Viktorius De Ignacias

Jméno: Viktorius De Ignacias (muž hledící z lesa)
Druh: Elf
Datum narození: 8.4 3480
Věk: 144

Podoba: Viktor je vysoký štíhlý elf se vznešenými špičatými bodci na uších. Jeho rysy ve tváři jsou jemné, ale přitom moudré. Oči má většinou velice tmavě modré. Jeho pohled je velice hluboký. Vypadá mladě i přes jeho věk a tak se i pohybuje. Postavu má vypracovanou a díky tomu je tak mrštný a obratný.
Své vlasy si často mění, avšak většinou jsou černé až namodralé a lesknou se. Často je nosí v culíku, který připomína koňský ohon. Když má vlasy rozpuštěné, jsou nadýchané a trošku, dalo by se říci, "řoštácké". Je energický a miluje zábavu. Jeho úsměv je velice vřelý a přátelský.
Jeho silné pyžmo je cítit po rozdrceném jehličí a meduňce.

Jeho povaha je velice proměnlivá. Občas je přátelský a výborný společník, jindy zas vyhledává samotu. Samotu se svojí kočkodačicí Liathí.
Jeho oblečení je různé. Rád ho střídá, ale na jeho výpravách to vždy není možné. V zimě nosí většinou černý pánský, upnutý kabát s šedými vyšivkami ve tvaru nejrůznějsích rostlin a jiných tvarů. V létě zase nespočetné množství pláštů a kalhot. Na jeho oblečení je vidět, že je elfského původu, je vždy uhlazené a čisté.
Na levé ruce nosí velký prsten ze zeleného safíru, který mu dal jeho přítel, když umíral a ten ho dostal od trpaslíků. Od té doby do něj Viktorius ukladá své nadbytečné zásoby enrgie. Tento prsten nikdy nesundavá. Jako pás nosí velice starý Seithr loivissa, který je zdobený dvěma modrými drahokamy. Tohoto pásu si Viktorius nesmírně cení, protože mu ho darovala Liathí a může do něj vkládat taky zásoby energie.

Historie: De Ignacias se narodil v Ellsmére. Matka byla vášnivá kouzelnice a otec moudrý alchymista. Brzy se začal učit kouzlům i boji s meči, holí a lukem. Vinikal v kouzelní, v boji s mečem a začalo ho to dost bavit. Svůj volný čas trávil v lesích poblíž Ellesméry četbou naučných knih a hrou na Violančello, tak jak si jeho matka přála.
Když byl už starší, rozhodl se, že bude putovat se svým přítelem z města Kirtan na Vreongard do Dorů Arabea. Když po namáhavé cestě dorazili na místo. Neštastnou náhodou přítel zemřel. Viktorius se o tom odmítá bavit, ale přenechal mu jeho přítel modrý safírový prsten. Od té doby ho elf nesundal z ruky. Když se vracel zpátky na pevninu, narazil na kočkodlaka jak bojuje o život s obrovským nidwalem. Viktorius byl nejříve dost v šoku, ale během chvilky stál po boku kočkodlaka a společně se jim podařilo mořskou obludu zabít. Když Viktorius a Liathí dorazili na pobřeží, rozloučili se a vydali se každý po svém. Viktorius pak navštívil Dras-Leonu, Uru´baen a Giľead. Jelikož ho začalo bavit bylinkářství, v každém městě se učil od nejlepších místních bylinkářu a naučil se plynule mluvit lidskou řečí.
Jelikož se mu zastesklo po šepotu stromů v Du Wldenvarden, přes cíp pouště Hadarak se vrátil do Kirtanu a později pak do Ellesméry. Tam strávil další roky zdkonolalováním svých magických a bojových schopnosti a rozvíjel se v jeho vášni- bylinkářství.
Když ho tento způsob života po chvíli omrzel, šel do lesů poblíž Nadindel, kde se chtěl vzdělávat a přemýšlet o světě. Než odešel, šel se rozloučit se svojí známou a přítelkyní Rhunun. Ta mu dala kočkodlačí brnění z bílého zlata. Viktorius nechápal a tak brnění na naléháni kovářky přijal a vydal se na svou naplánovanou pouť. Bylo to právě tam, kde po pár měsících narazil na kočkodlačku Liathí, s kterou se již setkal poblíž Vreongardu. S Laithí se velice zblížili a tak se rozhodli že budou putovat spolu. Daroval ji brnění, které ji na chlup padlo. Když strávili nějaký čas v lesích Du Weldenvardenu, odešli do Uru´beanu kde dělali špehy Vardenům. Když už to začalo být dost nebezpečné, opustili  město a přišli s Laithí do Surdy, kde  se setkali s Eragonem a Angela Viktoriuse více vzdělala v bylinkářství. Potom měli v plánu obejít Uru´baen a připojit se k elfské armádě postupující k Uru´beanu. V poušti Hadarak však narazili na druida a jelikož Vikroriuse zajímalo dridské umění magie, začal ho zasvěcovat do základů jeho magie. Za pár dnů se od něho něco málo naučil, ale moc mu to nešlo. Jenom u práce s ohněm byl znát malý telent, ale jinak prohlašoval, že zústane u své magie. Ale přesto druida obdivoval (i když by ho v souboji jistě porazil). Byl zvědavý. Když opustili druida, připojili se k elfské armádě.

Kontakt: Honzuli@centrum.cz

Rodina: Když Viktoriusovi bylo 80 let matka zemřela. Otec žije ve městě Osilon. Za svojí rodinu Viktorius považuje kočkodačici Liathí.

Majetek: Safírový prsten, seitr loivissa, 3x Fairth, elfské brnění, boty, kabát, Bestiář, Violončello, brašna z mědvědí kůže, vaky na rostliny, pár prázdných lahviček.