Aravis Aisha Tyler

Jméno: Aravis Aisha Tyler (Představuje se pod svými přezdívkami, nebo jen Aravis)

Přezdívky: Kožené křídlo, Havran

Rasa: Druid, ale donedávna věřila, že je obyčejný člověk.

Datum narození: 30. Prosince přesně o půlnoci 

Věk: Věří, že jí je 22 let, protože je to pro ní magické číslo. Ve skutečnosti je jí 19 let.

Vzhled: Aravis má už od narození velmi exotický vzhled. Pár hodin potom, co ji matka porodila, tak na ní bylo jasně vidět, že bude mít trochu tmavší pleť než ostatní. Měla i dost vlásků na novorozeně a to byli čistě černé havraní jemné vlásky. Tyto dva znaky zdědila po otci, který měl také tmavší vzhled. Jako batole a malé dítě byla trochu kulatější, jelikož byla jedináček a maminka Anna se o ní náležitě starala, rozmazlovala a vykrmovala ji. Už jako malá byla velmi krásná, jediná vada na kráse je však jizvička po roštěpu nad horním rtem, která postupně bledne a mizí. Má naprosto vyvážený obličej, kterému dominují oči, ve kterých se utopíte, jelikož jsou modro-zelené jako tůňka. Na obličeji jsou také velmi výrazně plné ohnivé rtíky, které přímo vyzívají k nakousnutí. Uši má kulatě zarovnané jako každý druid. Její skvostný mladistvý vzhled zakončují dlouhé vlnité vlasy. Svoji postavu si vypracovala podle svých představ až když dorazila do Altrýnských lesů, kde také objevila svoji schopnosti měnit se v netopýra. Právě proto se jí přezdívá Kožené křídlo a podle černých vlasů Havran. Nejraději na sobě nosí černé nebo tmavé kožené kalhoty s vysokým pasem a upnutou bílou bavlněnou tuniku přes kterou nosí koženou vestičku. Tyto všechny kožené věci na sobě nosí právě proto, aby se snáz proměňovala v netopýra, který jí to všechno usnadňuje. Toto všechno oblečení zakrývá dlouhým-opět- koženým pláštěm a nebo křídly její netopýří společniče Lasaralin. Její vzhled působí celkově velmi zvláštně. Zajímavost na jejím těle je, že jako druid nemá žádné tetování a nenosí žádné šperky. Věří totiž v to, že šperky jí znesnadňují boj, protože jí dělají těžší a navíc se s nimi může o něco zachytit. Jediný šperky, který nosí je amulet, který dostala po narození od kouzelnice.

Historie: Anna (matka Aravis) odešla z Altrýnských lesů za přáteli. Fakt, že je těhotná zjistila až pár týdnu po tom co dorazila do Belatony. Přežívala v domě s doškouvou střechou a za osm měsíců porodila holčičku, bohužel nemohu říci, že zdravou. Novorozená Aravis měla roštěp a pár pohmožděnin od porodu. Museli ji dávat i masáž srdce, protože prvních pár chvil po porodu nedýchala. Už to s ní chtěli vzdát a nějakým způsobem ji usmrtit, ale matka to zakázala. Věděla, že kdyby ji uzdravila svojí magií, tak by se prozradila a navíc by zemřela. Proto nechala poslat pro jedu ze svých přítelkyň s měšcem plným peněz. Asi za hodinu byl slyšet dusot kopyt. Rozrušená přítelkyně Anny vlezla do dveří pokoje a mírně se zašklebila. Požádala všechny, včetně Anna, aby opustily místnost. Bylo jí vyhověno. Dlouhé a mučivé hodiny byla přítelkyně Anny zavřená s malou Aravis v pokoji, žádný zvuk se z komnaty neozýval a Anna byla velmi nervózní. Potom však vyšla ven z komnaty se slovy "Zdařilo se". Anna se slzami v očích vběhla do pokoje a vzala do náruče svoji holčičku. Vrhla děkovný pohled po své přítelkyni, ale potom už se obrátila jen a jen na Aravis. Pevně ji objala a začala se s ní pohoupávat a zpívat ji. Po nějaké té době obě usnuly. Až za pár měsíců si však Anna všimla menší jizvičky,která zůstala Aravis po roštěpu. Byla celkem výrazná, a tak jí Anna začala mazat sádlem. Aravis a její matka Anna si asi čtyři léta žily v blahobytu, ale náhle na ně spadla finanční tíže. Ráno vždy Anna odvedla Aravis ke svojí přítelkyni, právě k té, která jí vyléčila roštěp. Ta jí hlídala do té doby než se mohla začít hlídat sama než se matka vrátí večer ze zaměstnání.  V tuhle chvíli jí bylo jedenáct let. Začala sama bez dozoru chodit do lesa a prozkoumávt ho. Sbírala lesní plody a potom je prodávala na trhu, aby si mohla koupit jí tak vysněnou zbraň- kuši a ostrou dýku. Hned jak měla dostatek peněz, tak si koupila tu nejkvalitnější kuši a nejostřejší dýku, kterou na tržnici měli. Vyrazila do lesa a pomocí dýky si vyrobila šípy. Zamířila na strom, ale šíp letěl úplně jinam než chtěla. Takhle to pokračovalo další tři roky než vypilovala svojí přesnost do centimetru. V tuto chvíli jí bylo čtrnáct a tím pádem mohla začít lovit zvěř, kterou potom vlastnoručně stáhla z kůže a vykuchala, což značí, že má dost silný žaludek a nebojí se krve ani někoho nebo něco zabít. Věří, že v téhle době to jinak nejde. Čas od času přespávala i v lese, aby přinesla dostatek jídla matce i sobě. Stal se z toho takový rituál, Aravis chodila každý druhý den lovit a z každého zvířete vypila trochu krve, ta ji začala časem celkem chutnat, ale nijak ji nevyhledává. Tímto způsobem to chodilo dva roky. Jedné noci vyrazila do lesa jako obvykle a když se nad ránem vrátila domů, tak ho našla doslova převrácený naruby a matka nebyla nikde. Prohledala celý dům a našla vzkaz, na kterém stálo, ať se vydá za ženou, která jí jako novorozeně uzdravila. Aravis tu ženu moc dobře znala, a tak si sbalila pár věcí a odešla z domu. Asi po týdnu chůze dorazila do ženina domu. Ta jí prozradila, co je vlastně zač. Řekla jí, že je druid a odkud pochází. Aravis to nejdřív otřáslo, protože si myslela, že je člověk a ani nevěděla, že nějaké jinné rasy existují. Aravis se chtěla vypravit do druidských lesů, a tak ji žena (která byla také mimochodem druidka) dala mapu a cestu jí řekla i slovně. Po půl roce putování a cestování, mimo jiné i přes neúprosnou poušť Hadarak dorazila k hranici Altrýnských lesů. Tam se optala na svoji matku, jestli ji náhodou někdo neznal. Narazila na jednu starší paní, která ji znala, zná i jejího otce a poradilu mu cestu k němu. Krátkou dobu bloudila, ale po asi týdením hledání otce našla. Jejich první shledání bylo velmi příjemné pro obě strany. Aravis měla štěstí, že otec učil malé druidy jak ovládat magii, a tak přislíbil, že bude učit i ji. Aravis v sobě objevila veliké nadání pro živel vody a byla za něj nesmírně ráda. Spousta lidí říká, že voda je nejnebezpečnější živel a nedá se pořádně zastavit. O rok později, když jí bylo sedmnáct a půl roku v sobě objevila nadání pro zemi, za tu je také ráda. Přesně v den osmnáctých narozenin se dozvěděla, že když chce, tak se dokáže proměnit v netopýra. Nejdrříve se jí to hnusilo, ale potom si netopýra velmi oblíbila. Za poměrně krátkou dobu jednoho roku dopilovala své schopnosti do úrovně jaké chtěla. Svému otci přislíbila, že se v brzké budoucnosti vrátí dokončit svůj trénink a odešla od něj pryč prozkoumat lesy Du Weldenvarden, kde mimo jiné našla svou věrnou společnici netopýrku Lasaralin.

Rodina: Matka Anna, o které nyní nic neví, ale rozhodně se jí někdy vydá hledat. Otec, od kterého nedávno odešla. A obří netopýrka Lasaralin.

Kontakt: viz. Nasuada Fair, Eric Lifaen Seenih

Majetek:

• Ve vlastnictví má velmi cenný obrázek otce a matky, který si střeží jako oko v hlavě. Je to jediná vzpomínka na matku společně s kouzelným amuletem, který dostala při narození.
• Důležitou součástí jejího majetku jsou také zbraně. Hlavně zajímavá zdobená dýka, která je tak tenká, že projede i mezi žebry a je asi 30cm dlouhá. Další zbraň je potom pozlacená dřevená kuše, která má dostřel asi 60 metrů. 
• Dále také vlastní nějaké to oblečení. Ráda nosí prodyšné kožené kalhoty, k tomu bílou upnutou tuniku a přes tuniku koženou vestičku. Toto všechno ráda zakrývá pláštěm nebo křídly Lasaralin.
• Má i docela slušnou sbírku šatů, i když je moc nenosí. Ráda však nosí šaty za parných a slunečných dnů. Ve sbírce má zelené volánové šaty, krátké růžové, s orientálním vzorem a šaty antického stylu, které má nejradši.