Carol Morgiany

Jméno: Carol Morgiany

Druh: Kočkodlačice s elfskou krví

Věk: 60 let

Datum narození: 13. listopadu 3565

Vzhled: Carol už od pohledu působí takovým rozpustilým a veselým dojmem. Dívenka s dobrým srdcem, Tak jí většinou definují jelikož vyzařuje takovou auru, v jejíž blízkosti nedokážete být zoufalí.

 Je to vidět hlavně v jejím obličeji. V  hranatějším obličeji, kde září pár hnědých očí nad kterým je vytvarované obočí. Očí, do kterých se podíváte a uvidíte tolik různých pocitů a tu jiskru nevinnosti v jejím pohledu, že je snadné nemluvit. Pod větším nosem se na vás usmějí sytě růžové rty. Právě očima a rty se Carol dorozumívá nejčastěji a také to nejlépe dovede, vyjádřit tím své pocity. Je totiž němá. Nezavinil to žádný úraz nebo nemoc, ale jen dědičnost v rodině, z otcovy strany. Dokáže se krátce zasmát nebo plakat když je opravdu smutno, ale nic víc. Carol to ale nechybí. Je spokojená s tím co má a zatím na ní nebylo vidět, že by se kvůli svému postižení trápila.

Kolem tak veselého a zvědavého obličeje se vlní kaštanově hnědá záplava vlasů, sahající ji až po pás. Nosí je všemi možnými způsoby. V přírodě hrozně ráda běhá a protože už si mockrát zachytila vlasy o nějakou tu větvičku, tak je splétá do kratšího francouzského copu, kde u obličeje nechává pár rozpustilých pramínků volných, mezi kterými nenápadně vykukují elfské uši s lehce zaoblenou špičkou. Někdy si je rozpustí a zaplete si do nich malinká kvítka… Možností je spousta, jak si Carol s těmito vlasy vyhrává.

Mezi davem se celkem snadno ztratí, má malý vzrůst jako většina kočkodlaků, ale taky se tak často mezi tím davem nepohybuje. Je sice přátelská a veselá jako elf, avšak část té samoty má jako typický představitel své rasy.

Oblečena bývá většinou do šatů, převléká se podle své nálady. A proto její šatník  zaplňují šaty všech možných světlých barev a střihů. Kalhoty a tuniky nosí převážně jen v zimě.  Nenápadně se zrovna neobléká.

Kočka: Co se ale kočičí podoby týče, tam je nenápadná až dost. Má lehce béžovou barvu vpíjející se do šedé až černé barvy. A tak se snáze schová. Ne že by to tak často dělala, ráda odpočívá jen tak na valounu nebo v trávě. Pozůstatky svého lidského vzhledu tak je možné najít i v očích, které jsou hnědé s podkladem žluté barvy aby ostře a snadno rozpoznala neznámé tvary i v té nejčernější tmě. 

Historie:

Bylo 13. listopadu roku 3565. Kolem byl slyšet smích a šumění lidských hlasů z hospod. Obyčejný večer pro dras- leonské obyvatele.. Avšak na okraji pláže u jezera byl slyšet ženský bolestný výkřik, jehož původ se nacházel v malé dřevěné chatičce. To byla změna a výjimečnost toho dne. Zrodil se nový život.

Vevnitř v osvětlené poloprázdné místnůstce ležela na posteli mladá elfka a právě v náruči svírala teplý brečící uzlíček. Z čela jí tekl pot a její vzhled značil vyčerpanost, navzdory tomu se šťastné usmívala. Chovala čerstvě narozenou holčičku, která vnesla naději . Jen její narození vneslo rodičům a obyvatelům Dras- Leony to, co při narození každého dítěte ,aspoň zčásti, elfské krve. Život se nezrodil nejen z rasy Půvabného lidu ale i moudrých starých kočkodlaků. Život dívenky jménem Carol.

Už odmala si myslela že se narodila jako typické elfí dítě, matka jí nikdy neprozradila jméno ani rasu jejího otce. Její matka byla Varden, tudíž cestovala všude možně a dítě brala sebou.  A tak Carol vyrůstala za zvuku řinkotu mečů a hluku války.

 Když jí bylo deset a ona netrpělivě vyhlížela návrat matky z dlouhé bitvy, nedočkala se. Ten den si pamatovala moc dobře… Avšak potom, co zjistila že matka zemřela v bitvě si nepamatuje nic. Byla v takovém šoku že dodnes pro ní ty chvíle v paměti neexistují.

 Když pohřbívali matčino tělo v jejích rodných lesích, utrhla matce z krku řetízek  a schovala ho. Věděla, že jednou stejně bude její.

A tam na jejím pohřbu.. uviděla svého otce. Nepoznala ho, z počátku, kdyby ovšem potom neviděla na jeho krku stejný řetízek, který svírala v ručce. Když se jejich pohledy střetly, oba zapomněli na smutek, který je tížil. Carol se otci rozeběhla do náruče, nadšena že nepřišla úplně o svou rodinu. A tak až tehdy, se dozvěděla co je zač. A její pravý život právě začínal.

Už nežila v neustálých starostech a válkách. Žila v okouzlující přírodě, kde se všichni smáli. Kde se radovali a oslavovali. A tak roky ubíhaly. Z malé desetileté holčičky vyrostla vyspělá 15letá dívka. Tehdy se také poprvé proměnila v kočku. Ta rozumnější a samostatnější část dala najevo svou existenci a to Carol donutilo aby si posbírala veškeré věci a přesunula do Dras- Leonského domečku, které v ní vyvolávalo silné vzpomínky a samo místo jí přišlo magičtější když byl spjat s jejím. Otec s ní zůstal, ale už to nebyla malá holka a dokázala se o sebe postarat sama, tudíž se často neviděli. Ale stihl jí naučit všechno potřebné pro to, aby přežila- co se léčitelství a magie týče. I když té se její otec příliš nevěnoval. Až když dovršila 20 let, tak  se vrátil zpátky k Islanzádí a Carol osaměla. Chybělo jí Du Weldenvarden, ale cítila, že musí jít v cestě, kterou pro ní připravila matka. Vardenové. V boji příliš platná nebyla, a když už se ho zúčastnila, tak na okraji bojového rozhraní. Spíše se stala špehem. Využívala svou kočičí pdobu ve svůj prospěch a už jen díky tomu se nevydala tou samou cestou jako její matka.  Nezřídila si tam dům, často se vrací do rodinného domu nebo neodolá stesku a navštíví elfské lesy. Tam, kde zapomene na svoje problémy. Bylo tomu tak doposud. Dokud Galbatorix neprotrhl obrany lesů a nevnikl do nich. Ničit její milované lesy, její ráj, nemohla to nechat jen tak. Zůčastnila se bitvy a tentokrát nebyla jen na okrajích. Vtrhla do samého srdce bitvy, čímž riskovala svůj život. Hrozivý dračí pár sice brzy odtáhl, ale spoušť za sebou nechal ještě horší než při bitvě. Tehdy se nemohla vrátit zpět k Vardenům. Dodnes zůstala v lesích, které se po roce vzpamatovaly z hrůzných následků bitvy a opět se stal místem, kam jí neomrzí se stále vracet.

Rodina: Její matka se jmenovala Irelí, v historii její jméno nebylo zmíněno. Nádherná elfka s černými dlouhými vlasy a ostrými rysy v obličeji i na těle. Ztratila půvabnost elfa, jelikož cel svůj život zasvětila bojům a to jí zabilo.

Carolin otec nesl jméno Alastar – mladě vyhlížející muž s havraními vlasy a nenápadným vzrůstem se svalnatou postavou. I on zasvětil život bojům ale z té diplomatické stránky. Dodnes věrně slouží u Islanzádí.

 Sourozence Carol nemá, už jen se svou smíšenou krví bylo její narození vyjímečné.

Z matčiny strany znala jenom babičku Eruvérë, ale nikdy se s ní nesetkala, věděla jen o ní jako vypravěčce co celý život zasvětila historii. A jak jí použít jako zbraň proti krutému vládci. Nenašla řešení a tak její existence upadla do zapomnění…

O rodině Alastara Carol neměla šanci se dozvědět, vyhýbal se těmto rozhovorům. A tak jí původ její němoty zatím zůstal záhadou..

Majetek:

Začneme u oblečení. Carol vlastní širokou škálu šatů a aby se jí v nich běhalo nejlépe, vybrala si především vzdušné a lehké šaty s kterými se s elfskou rychlostí téměř nadnáší . Vlastní šestery krátké vzdušné šaty- modré s květinami, nejvýraznější sytě rudé šaty, elegantní černé šaty s růžemi,veselé žluté šaty a něžné béžové . Zvláštní jsou šaty šesté, které když se Carol nachomýtne kolem ohně, tajemné září..

Poslední dvoje šaty jsou dlouhé a vyrobené z elfské látky Lámarae, zdědila je po matce a ty k běžnému užívání  nenosí. Nosí je buď na nějaké slavnosti jako například Oslava Pokrevní Přísahy anebo při návštěvě vysoce postavených lidí.  I ty vlastní výrazné barvy- první z nich jsou hedvábné a sytě béžové, druhé z nich mají sice utlumené tóny fialové, avšak ne natolik, aby na ní snáze nepadl pohled když někam příjde.

Ke svým šatům obvykle nosí jednu z šesti výrazných čelenek aby zviditelnila i svoje  vlnité vlasy.

Když nadejde čas ledového větru a kruté zimy, nosí nejčastěji některé z černých kalhot s dlouhými vyšívanými tunikami, které zahaluje červeným pláštěm – spolehlivě jí ochrání před štiplavým mrazem.

Jediná zásoba energie kterou vlastní je v matčině řetízku s přívěskem, který jí vzala před pohřbením.

Jako ochrana v boji jí slouží malá dýka, kterou od otce dostala před jeho odchodem. Oproti luku je malá, tak jí nezabere tolik přemýšlení, aby ji dobře skryla.

Carol se zamilovala do elfské hudby a tak na malou harfičku často tvoří své vlastní skladby. Je to její koníček, kterým tráví většinu volného času.

Jelikož se často vydává na návštěvy Du Weldenvarden, schovává si vše potřebné do šedé látkové tašky.

Jako to nejhlavnější jsme nezmínili její domeček u jezera Leona, kde se narodila a i když v ní je jen jedna místnost, je to přesně tolik místa, kolik potřebuje. Domov už od narození. Bohužel tam moc často netráví, avšak stále to funguje jako zázemí pro její věci a oblečení.

(Jelikož vlastní domeček, tak je v něm víc věcí a drobností, ale ty nejsou tak důležité a potřebné v jejím majetku.)

Důvod ukončení hry: Na nějaký čas odcestovala z elfských lesů na západ, daleko za hranicemi Alagaësie. Nejspíš hledat nové dobrodružství a nová poznání.