Mahtalë Nornotur
Jméno postavy: Mahtalë Nornotur
Druh: elfka (dala by se považovat za elfku temnou, sama se považuje za kněžku temnoty)
Datum narození: den, kdy začal padat sníh
Věk: může jí být něco okolo 500 let...
Podoba: Mahtalë je na svou rasu tvor normálně vysoký, o dost centimetrů převyšuje lidská stvoření, ale rovná se jinak normálně vysokému elfovi. Postava je jinak velice hubená, dalo by se říci až vychrtlá s dost výraznými ženskými rysy, které jí propůjčují jakousi něžnost slabšího pohlaví. Pokožka je bledá, až skoro nezdravě, ale působí dosti dobře v kontrastu s černou záplavou vlasů, které se v mírných neposedných kudrlinách vlní okolo obličeje. Mají někde možná šedavý nádech, ale není to stářím, spíše špatným světlem...
Obličej je relativně oválný bez jakýchkoliv význačných a ostrých rysů, působí tedy dosti mdle a nehezky, když už chytne ten popelavý nádech ve vzteku... Z něj vystupují dvě oči, které na první pohled upoutají každého. Nedá se ani říci, že by byli modré, jsou prostě skoro až bílé a září, mírně, ale přeci. Rty jsou souměrné v porovnání s jinými případy a krvavě rudé s vystupujícími bílými břitvičkami, které se nazývají zuby. Uši, které koukají zpod dlouhých vlasů jsou velmi zašpičatělé, možná trochu až moc, ale dodávají jí takový temný vzhled a elfskou něžnost. Nedalo by se říci, že je v obličeji ošklivá, to by jí kdokoliv křivdil. Je krásná, protože je elf.
Postava této ženy, jak již bylo výše zmíněno, jí propůjčuje mírný vzhled, ačkoliv to ve skutečnosti tak není. Nohy jsou dlouhé a o prstech se to dá říci také, ačkoliv nejdelší na nich jsou ostré nehty, možná sloužící jako doplněk, možná zbraň...
Oblečení této elfky se většinou skládá z nějakých hábitů, jelikož nenašla zalíbení v odhalování své maličkosti všem podřadným lidem. Pláště jsou to dlouhé a zakrývají cokoliv, co by se mohlo pod nimi rýsovat. Barva je obvykle červeno-černá a v zadu mají jakýsi veliký límec, dopůjčující jí vzhled majestátnosti. Na boje ale své pláště nenosí, to se její oblečení většinou skládá z velmi přiléhavých kousků, ale též v černé či červené barvě.
Okolo pasu je ovázán vždy ozdobný pás z něhož visí měšec s nějakými penězmi a vedle něj vysí elegantní kudla, akorát tak do ruky v barvě dokonale ladící a s vyrytým textem, jež přísahá svou věrnost této elfce stejně, jako ona přísahala věrnost temnotě... A další zajímavostí je stříbrný klíč, ale kam vede, do už tam napsáno není...
Doplňky jsou věcí jednolitosti, jelikož ji s nimi moc nepotkáte. Akorát na jednom prstě se skrývá prsten ze stříbra s rudým kamenem, který ukazuje na zámožnost elfky. Poté je okolo ruky obmotaný jeden elegantní náramek v rudé barvě doplněný o černé kameny. Okolo krku jí pak nevisí naprosto nic...
Když uvidíte tuto elfku kráčet, tak se tváří hrdě, silně a našlapuje královskou chůzí, jako by snad byla něco více než ostatní... Možná se považuje za kněžku temnoty, ale nic není jisté. Jen její hrdý pohled a skoro pohrdavý podtón v hlase, který zračí její nezájem o okolní dění. Pohled je takřka žádný, pokaždé když na ni hledíte, tak máte pocit, že vás přehlíží, ačkoliv všechno vidí a slyší...
Povaha: Je možné najít mezi elfy ty hodné, ale ona mezi ně rozhodně nepatří, jelikož povaha je zlá a proradná, hledící jen na své cíle. Ale přesto dokáže milovat a ctít... Ale pěkně popořadě.
Ze začátku bych považovala za vhodné napsat něco o její nenávisti, kterou tak láskyplně rozdává okolo do světa. Žije jen sama pro sebe a nebere ohledy na ostatní stvoření na tomto světě. Proto ráda manipuluje s lidskými, ale i jinými srdci, lákajíc je na svojí stranu, jelikož si je plně vědoma, že z toho jí plynou jen a jen výhody. Nesnaží se před nikým schovat pravou tvář, jelikož si je vědoma kouzla, kterým k sobě láká temné bytosti.
Opovrhuje všemi, jež opovrhují jí a berou ji jen jako jednu z mála elfek, ačkoliv ona sama se mezi ně rozhodně nijak zvlášť nepočítá, jelikož jí přijdou jako stvoření ubohá... No, nechlubí se svými názory, ale ve chvíli, kdy už nějaký pronese, tak jemu přidává patřičnou váhu a bere to jako slovo boha... Sebevědomí jí nechybí.
Najde-li si v někom přítele, stále se chová obezřetně a manipuluje s ním v rukavičkách, jelikož neví komu může a nemůže věřit, ačkoliv mu projevuje svou náklonnost nižší frekvencí vzteku a svěřením několika nepodstatných tajemství... Slovo láska je jí skoro cizí, jediné co by byla schopna vyhledávat jsou několikahodinové známosti na pobavení její duše, ale jinak nevyhledává tenhle druh vztahu a i kdyby ho přeci jen našla, tak se bude chovat stejně chladně a odtažitě, ačkoliv je možná poté říci nějaká tajemství...
Potkáte-li ji poprvé, tak se možná bude přátelsky usmívat a tvářit se jako anděl, ale je to jen prachsprostá přetvářka, jelikož shledá-li vás k tomu vhodným, tak vytasí drápky a bojuje o vaši nadvládu... Mluví ke všem chladně, odměřeně, ale přesto je to tvor moudrý a pronese-li něco v zamyšlení může se to brát jako dobrá rada... Nebo upozornění na následující situace.
Uvnitř duše uvažuje nad sebou, nad svým úspěchem a nadvládou nad jistým územím a je ochotna jít přes mrtvoly za tím, co chce. Nebojí se smrti a rozdává ji v hojné míře jako bolest. Je beztvará a chladná... naprosto odměřená.
Výbuchy vzteku u ní jen tak nepřejdou. Je schopna vám kvůli nim ublížit a bohužel trpí trochu sadistickými sklony...
Dovednosti: Elfka se možná zdá obyčená, ale není tomu tak. Ovládá velmi dobře temnotu a nějaká dobrá a hodná magie ji naprosto nezajímá, složila temnotě slib a drží se ho, tudíž všechny její praktiky jsou relativně nekalé a nesnaží se v dobro věci.
Je naučená pro boj s kudlou, tudíž zasáhnout někoho letící kudlou je pro ni takřka hračka, ale nechlubí se s tím a nesnaží se to používat, je to jen krajní možnost ve které zemřou i nevinní svědci. Dále umí střílet z luku, ale je to jen krajní záliba a vůbec nevyužívá luku jako zbraně, spíše naopak jen jako ozdobu, jelikož luk považuje v jejím případě za zbytečnost.
Rychlost této osoby... no dalo by se polemizovat, jelikož chůze je pomalá a královská, ale ve chvíli, kdy bojuje, či utíká, tak patří k velmi rychlým tvorům s dobře vyvinutými reflexy pro lov. Naopak s vytrvalostí je to horší, ale něco málo přeci jen uběhne, v boji si dává menší pauzy s pouhou obranou.
Další z dovedností je taktika lovu. Onou jednou malou kudlou by byla schopná zabít srnu ba i něco horšího, ale neloví. Nepočítá se mezi tu splodinu, co se k tomu musí snižovat a ani maso nejí. Nemá ráda v tomhle ohledu plýtvání...
Umí mluvit elfským jazykem, ale lidský také dost neplynně ovládá. Je schopná svou chladnou řečí něco vykoktat, ale gramaticky správně to každopádně nebude. Psaní, čtení a počty jsou pro nic skoro nic, zvládá je.
No, svými dovednostmi se nechlubí. Řídí se heslem:
Čím méně o tobě soupeř ví, tím lépe. (ať už je soupeřem kdokoliv)
Historie: Elfové a lidé hleděli na oblohu s mírně šťastným výrazem, jelikož z nebe se začala snášet ledová pokrývka, sice jen na chvilku, ale přeci jen pomohla od suchosti a dala konečně trochu vody pro suchá hrdla, studny a pole. Všichni nadšeně přihlíželi tomu zázraku a doufali, že vše už bude jen lepší a lepší, že voda zaplaví jejich pole, uhasí vyvěrající žízeň a zachrání prázdné studny. A v ten den, v den, kdy skoro zázrak se stal, se narodila někde na okraji elfského města, malá elfka... Malá elfka, která následně získala jméno Mahtalë.
Rodina byla ráda ze zázraku, který se stal, jelikož počestnost elfů jako takových byla vysoká a ani se sebe téměř nedotýkali a teď tohle... Matka s otcem se hrdě dívali na mladého potomka, jak si hraje na zahradě, jak ho vychovávají všichni, co se nachomýtnou a jak ji všichni hrdě obdivují. Ani malé elfce to nebylo proti srsti, jelikož se jí dostávalo nejvyšší pozornosti ze stran všeho, co překročilo práh domu. Poslouchali ji, vnímali a dělali to, co jí na očích viděli... Možná tohle byla ta chyba, co jí udělala takovou, jaká je dnes...
Výchova nebyla v jejím případě vůbec zanedbávána a rodiče nadšeně hleděli na svého inteligentního potomka, který vším co dělal působil další vlnu radosti. Sama a dobrovolně začala manipulovat se svými rodiči, kteří se tvářili, že nic nevidí, že pro ně neexistuje nic jiného, než ta malinká... Že ona je střed vesmíru. Tak daleko to až zahnala svou chtivostí po všem. Dostala vše, byla pro ně vším...
Rostla, sílila a stárla, ale kouzlo pro nikoho neztrácela. Neustále získávala nové a nové příznivce, jež na ni s oblibou a láskou hleděli, jež ji slepě a na slovo poslouchali doufajíc, že se dočkají toho samého z její strany... Jak moc se tenkrát spletli, když pořídili jí malého kocourka doufajíc, že jí udělá radost a její srdce to trochu rozehřeje... Chudák kocourek se stal terčem pokusů této osoby, stal se hračkou, která dlouho ony pokusy nevydržela. Kterou záhy našli uškrcenou na zahradě domu s chladnou, beztvarou elfkou.
Rodina stále doufala, že období chuti po smrti, krvi a bolesti přestane, ale bohužel... Nestalo se tak vlastně nikdy, jelikož stále rozlévala tu temnotu okolo sebe, ale všichni k ní byli připoutáni silou její osobnosti... Silou temnoty.
Jedné noci, kdy již elfka vypadala jako dospělá, kdy vlastně i dospělou byla, tak opustila dům. Slovo opustit vlastně ani není zvoleno správně, jelikož ona z domu utekla, kamsi pryč. Vzala si všechno, nenechala nebohé rodině nic, kromě dluhů, bezmoci, bolesti a vzpomínek... Utíkala kamkoliv, chtěla pryč od toho všeho mumrajzu okolo ní, potřebovala tam, kde jí celou dobu lákala její duše. Ještě téže noci krví přísahala věrnost temnotě.
Majetek její rodiny využila pro stavbu obrovského sídla, temného sídla na okraji pálivé pouště a pro koupi věcí pro svou maličkost. Nikdy nedostatkem vlastně netrpěla, protože měla všechno, co chtěla. Sluhové z ubohých čtvrtí se nahrnuli do zámku jako ovečky na popravu...
Od té doby žije ve starém mohutném sídle, které je pro ni útočištěm, domovem, ale také jejím majetkem. Na rodinu si za tu dobu ani nevzpomněla a přítele nikdy nenašla, jelikož se rozhodla nevycházet z domu, chtěla navždy zůstat sama s temnotou... Každopádně nakonec se rozhodla opustit brány svého hradu a občas ji tedy můžete spatřit procházet se pouští...
Rodina: Matka (Lossë Nornotur) - vždy svou dceru milovala a ctila a brala ji jako dar nebes. Nikdy nevěděla o ničem, co se stalo a jaká její dcera vlastně byla. Snažila se ji ctít a respektovat a ona pro ni byla vším, tudíž na ní útěk z domova dolehl snad více, než ony dluhy a všechno, co jim po sobě zanechala... Mahtalë svou matku nemilovala tou láskou, kterou by k ní měla cítit, jelikož ji brala jen jako prostředek ke splnění svých snů a nebrala ohledy na její křehoučkou duši. V dneštní době ani neví, co s ní, ale je jí jedno, protože smrt si přeci přijde pro každého...
Otec (Laston Nornotur) - svou dceru měl rád, jelikož byla něčím jiná, byla dítě elfa... Nakonec ale podlehl kouzlu její osobnosti a bránil ji předevšemi, co jí chtěli byť jen patrně ublížit či říci něco trochu nevhodného. Opět ji miloval a byla pro něj vším a myslel si, že ona vztah opětuje. O to víc ho pak překvapil útěk a to málo, co jim elfka zanechala...
Mahtalë na otce musela využít silnějšího přesvědčování, tudíž k němu byla vždy podezřívavá, ale nemilovala ho. Brala ho jako další prostředek a svůj odchod brala jako vysvobození, nehledíc ne něj...
Kocourek (Séretur) - postava z příběhu, která sama již věděla, jaká je doopravdy tato elfka a bála se jí... No nebylo mu to nic platné, ačkoliv se snažil utéct, tak její síla ho zdaleka převyšovala a nakonec se chudáček stal jedním z jejích pokusných zvířat, až ho přinesla do hrobu...
Elfka toto zvíře ráda měla, doufala v přátelství, ale v den, kdy ji škrábl drápkem, tak vybuchla a ve vzteku ho poslala do věčných lovišť...
Toto jsou pouze a jen hlavní postavy jejího života. Snad nechcete počítat všechny její loutky...
Kontakt: viz. profil uživatele Armilien (de Rurze)
Majetek: Sídlo, nebo-li takový zámeček na kraji pouště Hadarak.
Prsten, značící její zámožnost.
Kudlu, jakožto jedinou zbraň.
Koně Arno, který nějak přežil její choutky...
Dále pak nějaké peníze, postroj na koně, nějaké oblečení, staré spisy a knihy a prapodivný klíč...