TOPlist

Galbatorix Rabir

Začátečník 4119 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Dračí jezdci - Muž
Dne: 25.10.2012 17:17:37 FB



Galbatorix Rabir

 

 

 

Biografické údaje

 

Jméno: císař Galbatorix Rabir I. Krutý, křivopřísežník

Druh: Člověk, Dračí jezdec, císař
Datum narození: Při 1. úplňku v letech 3001, tehdy vládla tuhá zima. Galbatorix si toto datum střeží jako oko v hlavě.
Věk: Okolo 260 let, stále to na něm nejde poznat, jelikož si zachoval svůj mladý vzhled.

 

 

Popis postavy:

 

Podoba:

Galbatorix je 5,7 stop vysoký muž. Jeho tělo je hubené a vypracované i když se jím nezdá býti. Jeho končetiny jsou dlouhé a působí tak opravdu vychrtle a docela nezdravě, jelikož jeho kůže je občas až sněhově bílá. Je to velice zvláštní jelikož většinu svého života strávil v poušti. Celkově působí křehce a zranitelně.

Tvář je podlouhlá, trojůhelníkovitého tvaru a velmi ostrých rysů, líce má mírně vystouplé, stejně tak kostnatou bradu. Pod nízkým čelem mu sedí dvě hnědé oči, jejichž falešný pohled Vás doslova uhrane. Oči kryje jemně vytvarované obočí, stejně tak dlouhý, ovšem drobný nos se na tváři nachází. Pod ním malá ústa a dále už nic. Galbatorix se většinou holí, není běžné, že by jste jej viděli bez hladké tváře a ani knír si nepěstuje.

Vlasy nosí krátké a zčesané na pěšinku. Jsou černé jako havraní peří a kovově se lesknou.

Na jeho tváři je povětšinou cosi uhrančivého a nezdravého. Působí velmi sklíčeným dojmem, ovšem zdá se že krom chladné masky dokáže metat i velmi bolestivé blesky vzteku. Skoro nikdy jej neuvidíte s úsměvem a když už tak s falešným a pohrdavým.

 

Garderóba:

Galbatorix povětšinou nosí tmavé barvy. Mezi jeho nejčastější je tmavě zelená v níž je ušita i jeho "uniforma" ve které jej uvidíte nejčastěji. Sestává z černých kalhot, jenž jsou velice lehké a jemné, jako samet. Dále z černé košile a přes to vše nosí přehozený tmavě zelený vyšívaný kabátek. Boty poté vysoké jezdecké z černé hovězí kůže, které se lesknou při sebemenším světle. Tento oděv je rovněž náramně zdobený. Kalhoty jsou prošívané stříbrnými linkami, stejně tak límec košile, jehož látka je vyšita zlatou nití. Kabátek je poté prošit stejnými ozdobami, navíc má však několik gombíků a límeček je na zapínání. Každý knoflík je zdobený stejně a je vyroben z trpasličího kovu, přičemž je na každém vyražena dračí hlava s velice jemnými detaily. Mají představovat Jarnunvösk.

Krom tohoto nosí dále tmavé brigandiny, kožené kabátce a kožešinové pláště.

Jeho vladařské roucho sestává z umně dělaného hermelínu, s třemi knoflíky. Dvěma na pravé rameno a jedním na levé. Je celkově koncipován do trojůhelníku a pokud sedí na trůně, má jej přehozený přes kolena. Koruna má šest štíhlounkých hrotů a je rovněž dělaná trpaslíky, vyleštěná a bez ozdob krom jednoho slzovitého granátu vsazeného do prostředního hrotu.

V boji se odíva do jemné plátové zbroje. Ocel je kalená a dostala tmavou barvu, která se odráží na slunci a má skoro stejnou barvu jako jeho vlasy. Je velice jemná a zdobená. Rovněž mu dovoluje velice neomezený pohyb a je velice lehká. Skoro jako by byla stvořena pro boha.

 

Vojsko a vojenská standarta:

Galbatorixovy oddíly jenž čítají přes 8000 mužů z různých koutů Alagaesie, přičemž čítá přes 16 pluků z níchž každý pluk čítá 5 kohort po 100 mužích. Přičemž se o ní starají 4 Galbatorixovi generálové, kromě gard, kterým velí sám. Jeho armáda je opravdu obrovská a zatím byla poražena jen jednou. A to na Hořících pláních a v omezeném počtu. Žádná Alagaesijská armáda zatím nečelila plnému náporu její síly.

3 pluky jsou jízdních oddílů přičemž jeden je jízdního lučištnictva. Jezdci jsou pvoětšinou financování Galbatorixem, ale zbroje a zbraně si udržují sami. Nejtvrdší jádro tvoří takzvaní Avalys, jenž jsou nejtvrdší skupinou rytířů.

2 pluky jsou Galbatorixovy osobní gardy, přičemž 1 pluk tvoří jeho osobní stráže. V obou plucích se nacházejí čarodějové a mágové.

5 pluků dále tvoří pěšáci, z toho 2 tvoří těžkooděnci a jeden žoldáci.

3 pluky tvoří lučištníci a 1 kušníci.

Dále 1 pluk podpůrných jednotek a polních doktorů.

A zbytek tvoří zásobovací a inženýrské pluky spolu se zvědy a dalšími příležitostnými žoldáky.

Jejich rozpoznávací znaky jsou vlajky s vystřihnutým trojůhelníkem, na kterých se nachází bílý kříž. Podklad je zemitě hnědý.

Stejnou barvu mají i tabardy, znaky a štíty pěšáků.

 

Povaha:

Galbatorix je komplikovaná osobnost. Dříve jí však nebyl. Zlom přišel až po smrti jeho prvního draka. Tehdy jakoby přišel o smysl života. Cítil se jako tělo bez duše a nevěděl kam píchnout. Prostě hrůza. Jenže tento horror pokračoval. V záchvatech smutku a bezmoci se Galbatorixův duch ještě více zlomil až se skoro dočista pomátl.

Nikdo jiný než další jezdci bez draků, nemohli vědět jaký žal a zármutek jej zžíral zevnitř jako pekelné plameny a změnily jej v to, čím je dnes.

 

Kdysi veselý a přátelský hoch se změnil v chladného muže bez ideálů a zábran, jenž vidí svět více logicky než empaticky. Stále si zachovává  lstivý a nevypočítavý přístup, je však rovněž arogantní a sobecký. Nedokáže se vcítit do rolí druhých, což mu činí problémy při vládnutí, není tudíž dobrým vládcem. Snadno se rovněž rozohní a propadá doslova nekonečnému vzteku. V afektu však často nejedná a radši si své činy předtím rozmýšlí. Od ostatních si nechává odstup a přílišně se nesbližuje. Nemá rád závazky a sliby a pohrdá pouty cti.

Je povětšinou samotářský a tichý, nepotrpí si na zábavě, nemá rád zbytečný hluk. Své komnaty má dokonce kouzly izolované od vnějšího světa, aby jej ostatní zbytečně nerušili.

 

Jeho myšlení je velice nevypočítavé. Nikdo si nikdy nemůže být jist co udělá, jen on sám. Uvažuje velice logicky a bystře. Jeho mysl tudíž enní zastřená jak si ostatní myslí, je rovněž moudrý, dokáže skvěle a brisktně strategicky uvažovat a má skvělou fantazii a představivost.

V duši mu pořád zeje trhlina, jíž dokázal alespoň částečně zacelit Šruikan, který je pro něj však víc přítelem než druhou duší. Smutek a strach z dalších ztrát však v jeho srdci přebývá dodnes. Je takto velice zranitelný ale jen málo lidí nynní ví, kde slabé místo vládce Alagaesie přebývá.


Historie:

Galbatorix se narodil během 1. úplňku v dávné provincii Inzilbêth, kterou už dávno zavál čas. V chatrči v jedné z tamějších vísek se odpoledne rozezněl pláč a vesnický stařešiny se modlil k bohům o zdraví novorozeněte. Porod proběhl hladce a jeho otec Sendrim a matka Heala, jenž byli vesnickými kupci se o dítě dobře starali.

Klouček rostl a sílil a již brzy bylo jasné že nad ostatními vrstveníky s přehledem vyniká.

Byl zvídavý, chytrý, moudrý, bystrý a mazaný a pln neskutečného množství energie. Chtěl všechno znát a pochopit a svět, ve kterém žil byl pro něj záhy malý.

Tou dobou mu bylo jedenáct let a do vesnice přijeli jezdci. Po krátkém rozhovoru se stařešinou byli na náves sehnány všechny děti z vesnice o níchž se vědělo že patřily k nejbytsřejším a jezdci začali vybírat.

Děti musely sahat na zvláštní kámen, který se měl rozsvítit, pokud bylo dítě hodno stát se dračím jezdcem. Pomaličku polehoučku, dětí ubývalo až přišla řada na Galbatorixe. Moc často se nestávalo že bylo nějaké dítě vybráno a tak když mladý Galbatorix vzal kámen do dlaně a ten se rozářil, uznale pokývali hlavou i samotní jezdci.

Zdálo se že Galbatorixův osud byl nadobro změněn k dobrému a že jej povede pouze cestou štěstí.

Mlady Galbatorix se tedy rozloučil se svou rodinou a společně s jezdci odcestoval na ostrov Vroengard.

Galbatorix si stále dokáže vzpomenout jaké smíšené pocity v něm kolovaly. Pocity že již nejspíše neuvidí svoji rodinu,a le rovněž zvědavost a touha po poznání a jakási hrdost, že zrovna on patřil mezi vyvolené. Představa byla mámivá jako horká medovina v zimě.

A léta utíkaly. Z Galbatorixe se brzo stal jezdec, jakým měl být.

Po krátkém čekání se mu vylíhlo dráče. Tmavomodrý tvoreček, tehdy ještě né větši než pouhé koťátko si vybralo jméno Jarnunvösk.

Dračice rychle rostla a sílila a našla si v chlapcově srdci místo a stala se jeho nenahraditelnou součástí. Jezdci jej poté učili jak se chovat, jak zacházet se zbraněmi, učili je magii a starověkému jazyku. Tolik vědomostí jen a jen podněcovaly Galbatorixovu ctižádostivost a touho po postupu. Toužil stát se Ebrithilem a rovněž pomáhat jezdcům s výukou mladých. Obletět svět a objevit dávné neznámé.

Jenže nic netrvalo dlouho.

Alagaesia vzkvétala a její bohatství lákalo nájezdníky. Krom banditů z jihu však přišlo mnohem větší nebezpečí. Urgalové. Děsivá stvoření pořádala nájezdy na celou Alagaesii. Vypalovala, zabíjela a pustošila a brala. Jejich činy nemohly zůstat bez trestu a Dračí jezdci tehdy museli zakročit.

Jenže brzy se ukázalo že byli daleko silnější než si jezdci uvědomovali.

Bestie byly odhodlané a velice houževnaté. Neovládaly sice magii, ale byly nadlidsky silné a nebezpečné. Několik jezdců brzo přišlo o život, ale nikdo si neuvědomoval, že to nejhorší teprve příjde.

 

Galbatorix byl vyslán na misi společně s dalšími jezdci. Přeletěli oceán až na pevninu a utábořili se v Dračích horách. Večer byl temný a lesy v okolí byly tiché. Obloha byla  v ten čas čistá a bez mraků a všichni si mysleli že to bude jen další jedoduchá mise. Jen hvězdy na nebi svítili a bůh ví kdo krom Urgalů věděl o nádcházející tragédii...

 

„Jak úžasné, proč jsme tohle nepodnikli už dříve“ Zeptal se mladý jezdec rudého draka po jeho boku a dloubl větévkou do plápolajícího ohně, přičemž na něj pohlédl a upil medoviny. Všechno bylo perfektní, oheň je hřál a bavili se dlouho do noci.

„Nevím, tak daleko do poviností. Musíme to dělat častěji.“ Odpověděl mu tehdy Galbatorix a zvedl se.

A v tu chvíli se ozval ten řev a každý věděl že nic už nebude jako dřív....

 

Už si nevzpomínal jak se to celé semlelo ale po vyřčení těch slov se nebe převrátilo. Pamatoval si pach kouře a krve, kterak se bestie vrhla na jejich ležení. Řinčení mečů, praskání kostí a řev zraněných a pak zadrnčení tětivy....

 

Ten zvuk mu projel mozkem jako vystřelený šíp. A co hůř, byl to vystřelený šíp. Galbatorix cítil jak se čas nepřirozeně zpomalil, jako by měl přijít konec a tělo si chtělo zapamatovat co nejvíce věcí. Jedna z bestií držela luk a šíp neslyšně klouzal vzduchem směrem k Jarnunvösk. Dračice stála nad dvojicí kullů, se kterýma bojovala a zuřivě chrlila oheň a řvala. Jednoho prackou přerazila až odletěl na konec mítiny a druhý shoře v plamenech. Pak přiletěl šíp.... .„Nééééééé!!!.....“ Zařval Galbatorix oslepen bolestí a řevem svého draka. Jarnunvösk se zmítala v agónii, kterak šíp prošel ocelovými šupinami a zarazil se hluboko v těle dračice. Bolest pulzovala ve spáncích a oslepovala. Před očima se mu zatmělo. Cítil strach, cítil bolest dračice a její chladnoucí mysl, jenž se stahovala z té jeho. Cítil jak se propadala a v myšlenkách syčela jeho jméno. Jak je pomalu opouštěla a jak byl bezmocný. Ach, jak si přál aby ji mohl pomoci!  Do očí mu vyhrkly slzy. a obraz se rozpil jako inkoustová skvrna.. „Né! Ne! Ne....“ Opakoval stále. Hlas mu drásal hrdlo a z očí mu kanuly slzy. Poté se mu v mysli rozhostilo hrobové ticho a teplo jenž jej zalívalo se změnilo v led....

 

Vzpomínka mu stále koluje v mysli a pokaždé co se vynoří se mu zabodne do těla jako oštěp, jenž proklaje jeho útroby neskutečnou bolestí....

 

V té době se v něm něco změnilo, něco se zlomilo. Něco jako pouto, jenže životní. Okamžitá ztráta druha jej přiměla udělat věci na které již dávno zapoměl. Prohráli. Bestie povraždily jeho společníky a chystaly se jej dorazit. Vztek a hněv mu zastřely zrak... Zvedl meč a první, která se přiblížila jej zarazil do lebky, až hrot zaskřípal o kost na druhé straně....

Galbatorix jenž se zmítal v delíriu ze ztráty své živoucí části povraždil každého urgala jenž potkal. Celý týden se poté motal v horečce po Dračích horách a zabíjel každého na potkání a bez rozmyslu. Nerozlišoval přítele od nepřítele, zvěř od člověka a naopak. Napáchal mnoho zla, jenž však bylo zapomenuto.

To nejhorší tehdy mělo přijít.

Brzy poté jej nalezli jezdci jenž přispěchali na pomoc. Vyhublého Galbatorixe, jenž byl na pokraji sil nalezli dalek od místa, kde k tragédii došlo. Převezli jej na Vroengard kde celý měsíc proležel v bezvědomí, zmítaný křečí a hořečkou.

Dlouho poté co konečně trošku zesílil jej však popadl zármutek. Prázdnota v jeho duši nešla vyplnit. Musel dojít klidu....

 

Proč? Proč nemohu pokusit své štěstí podruhé?! Bando bláznů!“ Křičel tehdy na radu starších, když odmítli jeho prosbu. „Ne! Galbatorixi uklidni se! Už podruhé nedovolíme aby jsi vyplýtval tak cenný život. V pošetilosti jsi vyplýtval životy svého draka i svých druhů a jejich dračích duší.“ Odvětil jeden z rady, už nevěděl kdo. Ale podezříval Oromise, toho proklatého elfa... „To není pravda!“ Vykřikl... „Odveďte jej pryč ať se uklidní!“ Vykřikl kdosi.... Pak už šlo vše jen z kopce. Zlo a vztek si našli místo v jeho srdci....

 

Pozdě v noci se vyplížil z komnat v jedné z Dorů Araebských věží a zamířil si to tehdy k chrámu, kde spočívala vejce, čekající na své druhé duše. Pomocí kouzlo zastřel mysl stráží a pomocí kouzla neviditelnosti se vplížil dovnitř kde se zastavil. Zíral na tu nádheru, která se jako tehdy, jako v dobu kdy si šel on pro Jarnunvösk . Jeho ledový klid skončil. Rázně vykročil a popadl jedno z vajec do rukou. Bylo černé jako obsidián a matně se lesklo ve světle měsíce. Galbatorix nečekal, nadechl se a začal s kouzly. Netrvalo to dlouho a po skořápce černého vejce se rozběhly trhlinky a v náruči Galbatorixe se skvělo mládě. Jeho jméno znělo Šruikan.

A poté začala válka.

Nedlouho poté se ke Galbatorixovi přidali další jezdci. Jezdci, které zrada rady ranila stejně. Jezdci jenž nesouhlasili s činy rady a jejm počínáním v tamější době. A tak se utvořili Křivopřísežníci.

Ještě téže noci zachvátil Vroengard požár. Země se třásla a země plivala tuny žhavé lávy, kterak mohutná kouzla a magie zmítala maličkým ostrůvkem. Jezdci bojovali s Křipopřísežníky nejen o život, ale i o starý řád světa....

 

„A co si myslíš teď? Vy staří už nepatříte do tohoto světa!“ Křičel do tváře jednomu ze starších. Nepamatoval si na jeho tvář, na jeho jméno... „Jsi ubohý, nikdy nenajdeš klidu až dospěješ záhubě.“ Galbatorix slova neposlouchal a postavu probodl... Na ruce mu skanula krev...

 

Nastal konec. Konec dračích jezdců, konec řádu a konec světa. Galbatorix se prohlásil za vládce a opustil zbídačený a zničený Vroengard, usídlil se v Uru´baenu, odkud vládl ale stále nenacházel klidu. Duše jej stále bolela jako stará jizva a něco mu říkala že ještě není konec. A také že nebyl.

Skoro okamžitě jako konec přišel nastal nový začátek. Vardené, jak si říkali odpůrci Galbatorixovy vlády, okamžitě spřádali trůny jak krále svrhnout, ajk jej sesadit a opět nastolit řád dračích jezdců a zlikvidovat zhoubný nádor, který viděli v samovládcově vládě.

Dračí vejce mizela, stejně jako křivopřísežníci a Galbatorix pochopil že skončila zábava. Musel se postarat o říši.

 

Rodina:

Otcem mu byl Sendrim a matkou Heala, ba dva jsou už dávno mrtví a jejich obrazy z mysli odvál čas a bolest. Jediné na co si Galbatorix dokáže vzpomenout je že je miloval. Jakékoli vzpomínky jej však opět dovedou k Jarnunvösk a tak pro dobro svého klidu, nechává dávné spát.

 

Schopnosti a dovednosti:

Galbatorix ač to není vidět, oplývá  velikou silou a výdrží, která kdekoho vyvede z míry.

Ano, císař je silný kouzelník ovšem nezdravý vzhled a křehké vzezření se s takovými vlastnostmi těžko kombinuje. Galbatorix dokáže uzvednout velmi těžká břemena, což mu dodáva veliké plus do jakéhokoli souboje, jelikož jej tíha zbraně nikterak neomezuje.

Jak již tedy bylo řečeno, je velice zručný šermíř, jak s jedním mečem tak se dvěmi zbraněmi a to jednoručním mečem a tesákem.

Dokáže velmi dobře střílet z luku a vyrovná se kdejakému elfovi, rovněž muto jde s kuší.

 

Z magie ovládá na mistrovské úrovní ofenzivní magii a magii prokletí, do které patří i magie, která se používá k zaklínání věcí a předmětů. Dále ovládá na velice dobré úrovni magii ochran a poté magii elementů. Dokonce se vyzná i nekromancii a magii léčení.

Krom tohoto dokáže mistrovsky komunikovat myšlenkami a ochrany jeho mysli patří k těm nejsilnějším. Už z důvodu že si před ostatními chrání svá tajemství.

Galbatorix krom normální magie ovládá i značne znalosti v alchymii.

 

Krom základních atributů boje a magie, je Galbatorix velmi vzdělaný. Dokáže mluvit plynule elfštinou i trpasličími jazyky, dokáže se dorozumět i Urgalskými dialekty. Starověký jazyk ( a gramarye ) ovládá rovněž plynulou formou.

Dále dokáže číst a psát, počty zvládá na velice vysoké úrovni. Je vzdělaným inženýrem, dokonce i architektura mu není cizí a jako mladý jezdec byl vzděláván i v oboru léčení a chirurgie.

 

Majetek:

Galbatorix vlastní rozsáhlé državy po celé Alagaesii, přičemž nese správu za každé Alagaesijské město.

Dále vlastní několik hrádků a sídel, mezi největší patří Rahul a poté sídelní hrad na hranicích Surdy zvaný Oriol

 

Krom hmotných statků a lén mu patří několik pro něj velice důležitých věcí, povětšinou drobností.

+ osmnáct šupin Jarnunvösk  a skořápku jejího vejce, která je už značně vybledlá.

+ kruhový amulet z trpasličí oceli, s rytinou Jarnunvösk  (viz. obrázek)

 

A poté jeho osobní jezdecký meč, který má už od odby co se stal Darčím jezdcem

 

 

Tvůrce profilu: Sedrik/Bayn Železná pěst

Hráč a dodatečné úpravy: Islanzadí de Eamë

 

 

- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë