Winged Hurde

Jméno: Winged Hurde

Rasa: Člověk

Věk: 33 let

Datum narození: 14. května

Titul: Vrchní velitel vardenských vojsk

Přezdívka: Rudý anděl

(Tuto přezdívku dostal od nejlepšího přítele barbara Rhodera za záchranu nepřátelským vojáků v poli, v jeho pojetí však byla míněna značně ironicky)

Podoba: Winged již od malička na svůj vhled příliš nedbal, ale i tak měl stále daleko do odulého klučiny věčně začteného v knížkách. Častokrát totiž chodil s bratry, převážně Rengem do lesů pozorovat život bující uvnitř.

Možná, že tyto první nesmělé krůčky vedoucí k pohybu, odrazující od ležení na pohovce ho přiměli a dovedli k postavě jakou má teď.

Výškou sice moc neoplývá, i když ono 179 cm není taky zrovna málo, v rodině však dosahoval nejmenšího vzrůstu, nikdy v tom ale neviděl hendikep, ba naopak, nižší výška mu poskytla rychlejší manévrování, díky němuž lépe vykrýval rány mířené na jeho osobu. Nejednou se tak vyhnul nepříjemným zraněním, jež by v budoucnu vyústily v jizvy, zbytečně mu hyzdící tělo. Když už máme řeč o těle, nynější svým vzhledem sice ani zdaleka nepřipomíná válečníka prošlého mnoha bitev, i tak k němu vojáci chovají úctu, možná proto že ukazuje ostatním sílu citu a osobnosti, nežli zbytečných svalů a přetvářky. Dost často a rád, prochází táborem bez košile, neboť mu přijde zbytečné házet na sebe kus oblečení, co stejnak skoro nic nezakryje, takhle na něm o to víc vyniká rudé tetování.

K tomu přišel, dá se říci čirou náhodou. Když slézal Beorské hory, nedopatřením uklouzl o uvolněný kámen, ten byl nejen příčinou jeho pádu, ale i zničeného ramena, prvního vážnějšího zranění, jemuž se Winged nedokázal vyhnout. Rameno ošklivě hnisalo, neboť Winged neznal ani ranhojičství, či léčivou magii, bolesti pomalu přecházeli v agonie, kůže praskala, vytvářela další rány ještě více prohlubující utrpení. Tenkrát poprvé ocenil vardenskou pomoc, které teď svým způsobem vrací, co mu dala. Neboť by však, pohled na zohyzděné rameno mohl být v budoucnu pro hodně lidí odstrašující, vpletli mu vardenové přím do ran jemné linky inkoustu, tam, kde kdysi býval nevzhledný kráter, vzniklo umělecké dílo.

Jeho obličej často zastihnete zahloubaný v myšlenkách, ne že by zapomněl co je to úsměv, jen pozice ve které se nachází, není na to dvakrát vhodná. Na obličeji se shledají zřejmě nejzajímavější jeho malá očka často schovaná za dlouhými lokny šedavých vlasů padajících až do pasu, k těm nedošel pomocí nevydařeného kouzla či nekalým účinkem nějakého artefaktu, nýbrž pouze lehkou nejasností v genech. Oči nabývají hnědo-šedavé barvy krásně kontrastující s celkovou Wingedovou podobou, obočí věčně klopí dolů v záchvatu myšlenek. Pod očima mu příroda nadělila delší nos, pod nímž jsou letmá ústa, jež nikdy neucítili polibek ženy, nesmělá a zdráhavá.

Na pravé ruce, těsně pod zápěstím mívá obmotaný černo-červený chránič, barva této obranné pomůcky se nemění. Pro normálního bojovníka nemyslitelná věc, vždyť boj mečem, sekyrou lukem či palcátem takovéhle serepetičky nevyžaduje, jenže boj pomocí dvojruční kosy ano.

Nerad nosívá těžké brnění, a to ze dvou důvodů, za prvé je pevné, neforemné pro jeho styl boje absolutně nevyhovující, za druhé zraněné rameno pouze zřídkakdy unese váhu několika desítek kilogramů déle než půl hodiny. Musí-li tedy, raději obleče lehčí brnění, v němž se však stává zranitelnějším, jakožto velitel si takový luxus často nemůže dovolit, neboť mužstvo ochuzené o velitele, jež tmelí kolektiv, nemívá poté dlouhého trvání.

Volně v táboře ho lze potkat pouze v kalhotách, přepásaných ledabyle opaskem, vysokých botách, to jen tehdy, vstane-li brzy, pokud nestíhá, vyrazí klidně bosý, vždyť je to fuk. Pokud ho ale Rhoder dožene, vnutí mu košili, ale i tak chodí rozepnutý, takže hruď jde stále vidět, dalo by se to považovat za gesto důvěry vůči mužům pod jeho službou.

Ještě je tu jedna možnost, ona slavnostní příležitost je slavnostní příležitost, to ho pak potkáte v dlouhém černém kabátu protkaném červenou nití na zádech se spojující v kytici sedmi růží, hruď odhalenou. Pásek držící černé kalhoty zdobí spona v podobě březového listu, hnědé boty mu sahají až po kolena, s tím že na nich lze najít ornamenty šité stříbřitou nití, ty ale nezobrazují nic konkrétního.

Své oblékání moc neřeší stejně jako vzhled, obě tyto věci však zůstávají příjemné a přirozené i přes nezájem majitele, což mu činí značnou výhodu.

Těžké jsou dny osamění, těžké je žití v zapomnění, ale hleď, že jiné možnosti není, neb stín zakrývajíc duši nezmizí v okamžení. Tvůj výkřik utichne, když ruka má jej zachytne. Věz, že až věčnost nadejde, srdce tvé se mnou odejde.

Pluky a základní povinnosti:

Winged svým počínáním v armádě boří všechny zásady a představy, jež kolují o ideálním vůdci. Ne, že by však byl tak hloupý či co, pouze jeho přístup se často neshoduje s tím, co má velitel dělat. Nevyžaduje přílišnou poslušnost ani respekt. Častokrát dohlíží na výcvik nových rekrutů, nedílnou součástí jeho života je bohužel i papírování, dennodenně mu ničící nervy.

Nevelkou součást dne mu také zabere taktizování, díky schopnosti rychle a přesně vystihnou moment překvapení, se stává nevyzpytatelným protivníkem zvláště na bitevním poli. Všechny pohyby jednotek v bitvě tak řídí často situačně.

Do bitev pak jezdí málokdy, sám nevyhledává možnosti střetů, zbytečná smrt tisíců lidí ho neláká. Jenže tím popírá základní kodexy válečníků, což bývá proti srsti opravdovým válečníkům, především Rhoderovi, ten už se ale naučil respektovat Wingedova rozhodnutí a pokouší se je smyslně přetlumočit ostatním.

Přesně pod jeho velení nespadá žádný pluk, pouze rozhoduje o přiřazování rekrutů a otázkách zásobování. S veliteli pluků nenavazuje přílišné kontakty, není-li to nutné. Jediné co opravdu spadá pod jeho pravomoc, výcvik nových rekrutů. Ve výcvikovém táboře, také rozdělal základní stan, z něhož spravuje vše, co musí.

 Jedinému komu ve vojenské hierarchii připadají větší pravomoci je Nasuada, ta Wingeda respektuje, jejich spory často končí domluvou. 

Krev proudící v davu temným lesem, přinese záhubu všem obětem.

Povaha a záliby:

Winged patří k těm lidem, kteří moc často nevyhledávajíc sociální kontakt či přílišnou společnost. V mládí ho tahle citlivost stála rodinu, byl donucen, vlastními pocity, pomalu rozežírající jeho mysl, opustit ty, jejž ho milovali, svou snahou se pokoušeli zajistit mu plnohodnotný domov, takový jaký vnímali oni.

Pouze s pár lidmi dokáže navázat přátelský vztah, častokrát se ale kvůli tomuhle souží, jeho největší a možná i jediné přání je vrátit se domů, znovu vidět svoji rodinu, šťastnou a bezstarostno jako tenkrát před léty.

Možná díky velké asociálnosti dokáže lépe vnímat pocity ostatních, na člověku lehce rozpozná jeho zachmuřilost či radost, proto si více váží lidí, jež jsou ve všech směrech upřímní, otevření pouze tak moc jak si to daná situace vyžaduje.

Své vojáky respektuje, jako živoucí bytosti, stejně tak nepřátelské, nesnaží se vyprovokovávat zbytečné spory, vše řeší ku prospěchu dvou stran, klidně a mírně. Zatím, za celou dobu co vede armádu, není zmínka o tom, že by vybuchl vzteky, pocity vzteku se u něj totiž mění v zoufalost, díky té raději hádku ukončí, než by pokračoval v něčem, co stejně nemá smysl.

To čím si nejčastěji vyplňuje volné chvíle, většinou patří do kategorií činností, k jejichž vykonání nepotřebujete druhou osobu. Častokrát ho lze můžete tedy potkat na krátkých toulkách lesem, kde sepisuje kusy své poezie, v kterých vyjadřují nejniternější pocity trápící duši. Své básně však nerad ukazuje a ještě víc nesnáší, pokud je k tomu donucen Rhoerovými řečmi o morálce, naštěstí je také spatřil pouze on. Dál rád čte všechno, ne jen typické knížky, žádné romány pochybné hodnoty čí už tak dost profláknuté starodávné knihy kouzel. Ze všeho nejraději listuje ve starších eposech plných starých výrazů, jež mu svou vytříbeností často učarovávají.

Pokud nebrázdí svými kroky les, největší pravděpodobnost máte ho zastihnout na cvičišti. Výcvik, výchova mladých rekrutů se pro něj stalo více než povinností, ale i zábavou, tito muži či ženy jsou v některých případech ochotnější naslouchat více než zkušení bojovníci přicházející si vydobýt slávu. Na cvičišti však pouze neokouní, také trénuje, s čím? No přeci se svojí dvouruční kosou, jako jeden z mála dokáže s touto nemotornou a často pro majitele smrtící zbraní zacházet. Dostat se k ní však nebylo snadné, pouze malá hrstka lidí ví kde, popřípadě za kolik lze kosu koupit, výcvik a styl boje pak zůstává na majiteli, ten je na rozdíl od Wingedovi strategie přesný a přímý.

Jak krásná je vřelost citu, nechávající v tvém jitřném zvyku, skulinku malou pochybností, nutíce tě k poslušnosti.

Historie: Začátek našeho života, dětství, to nám dává sílu jít dál, udává tempo života, postaví kolem hradbu, jež prolomíme pouze my. Koukni ke hvězdám, tam najdeš vše. Winged tohle všechno tušil již brzy.

 Křik malého chlapečka, tenkrát zburcoval nejednoho lehkého spáče či venkovskou drbnu, všichni ti rychle spěchali prověřit zdroj jejich nečekaného probuzení, zatímco na přikrývce vedle Arliny ležel malinký chlapeček nesměle pokukující po okolním světě šedavýma očkama.

Jeho zdlouhavému narození však nepřihlížela pouze matka, již svého třetího syna přivítal vřelým sevřením v náručí, ale i dva starší bratři zvědavě pokukující na nový přírůstek do rodiny, jediný kdo tu chyběl a měl tu být, kdo daroval život chlapečkovi, díky komu vůbec mohl procitnout, jeho vlastní otec odešel na příkaz. A zůstávalo to tak ve všech důležitých meznících chlapečkova života.

Přišli první krůčky, růst zoubků, první slova vyřčená k matce, smích, ale i první tvrdší pády, kdykoli když spadl, byl tu někdo, kdo pomohl, Renge.

 Nejstarší bratr, pevně a trpělivě vyčkával postupů a prvních krůčku mladšího bratra, trpělivě vyčkával dětskému žvatlání, aby později slyšel první slova, věty, souvětí. Byl to on, kdo si ho bral na záda, hrál na schovávanou, ukládal do postele, staral se o první bolístky. V prvních letech se stal nepostradatelnou oporou držící bratra nad vodou, vynahrazujíce jak matku, často zaměstnanou zabezpečováním rodiny a obhospodařováním, tak otce pracujícího za mizerný žold, věčně na cestách.

Rostl, začínal pořádně vnímat svět kolem sebe, radoval se z každého nového dne, návštěv otce. Delší bělostné vlasy mu bratři začínali vázat do copu, poprvé si mohl podržet meč, ztěžka překousal základní čtení a počítání na prstech. Nejraději chodil společně s bratry do lesa a dlouhé hodiny poslouchal jejich táhlé rozhovory, odkoukával slova.

Mezitím na svět nakoukl další pár očí, Ballových očí, přesněji očí jeho mladšího bratra, pořádně sice moc nevěděl, co to pro něj bude znamenat, ale když viděl, jak se o něj starají Renge a Aerho jeho touha opatrovat brášku rostla.

Dny ubíhali, týdny plynuli, poprvé natáhl tětivu luku, svezl se na koni, a s velkým údivem sledoval, když přepral staršího bratra. Mluvil plynule, počítal zpaměti, společně se starali o bratříčka. Dětství a vše co ho obklopovalo, utvořili bariéru a uzamklo vzpomínky, krásné a letmé. V té době, již otce nespatřil, pravděpodobně ho zabili, to však netušil nikdo, Wingedovi se po něm zas tak moc nestískalo, pořádně ho ani nepoznal, jediné co si pamatoval, pohádky a názory.

Za dalších několik let, dokázal číst, psát básně, ale také se začala projevovat zvláštní porucha jeho mysli, jak kdysi miloval společnost bratrů, teď to byla spíše přítěž, hlava nepříjemně řinčela, slova jakoby se mu zarývala do mysli, každá další slabika vypuštěná z cizích úst pomalu ukrajovala z už tak křehké dušičky. Častokrát utíkal z domů do hlubokých lesů, kde na nevzhledné útržky papíru psal své první verše, plné smutku a bolesti z pomalé, nedobrovolné ztráty.

Další roky, čím dál tím víc hledal osamění v odtržení od rodiny, jako jediný nepomáhal vychovávat Whiteyho, nejmladšího bratra. Kdykoli když za ním šel Renge a pokoušel se ho přimět k tomu, aby za nimi alespoň na chvíli zašel, zasmál se, jeho hlava se pokoušela vybouchnout. S pláčem odháněl  Rengeho pryč, zavíral, dveře svého pokoje propukajíce v breku vztekle si držíce hlavu, v duchu doprovázen nejhoršími nadávkami jaké znal, tohle odtržení, bolest, ta neschopnost cokoli udělat, to že se odmítal svěřit, aby nikoho nezatěžoval, to všechno pomalu zničilo vše, to co měl rád, to kým byl, to za co chtěl jednou bojovat.

Dospívání utíkalo pomalu, stavy duševní nepříčetnosti se prohlubovali, bolesti způsobené starostlivostí ostatních rostly. Odstrkoval všechny co nejdál od sebe, věčnost strávil procházením lesa, psaním ponurých veršů, nejlépe vystihujících duševní rozpoložení. Renge často sledoval jeho kroky, cítil to, tu bolest, duši řvoucí po klidu. Nedokázal to unést už ne, ta všudypřítomná láska, vřelost, snaha o porozumění, to ho přinutilo v sedmnácti k zoufalému útěku.

Protloukání životem sám a bez prostředků nebylo jednoduché, les sice nabízel základní potřeby, to bývalo častokrát málo. Žil ze dne na den, s vědomím že každý nový den může být i ten poslední. V hlavě měl sice klid, ale srdce žalostně plakalo. Nebyl šťastný, jenže jiná možnost nebyla, za ty roky, psal, neustále měl-li potřeby tak psal básně, některé nosil stále sebou. To, co dokázalo zklidnit pocity odtržení, byly ty krásné dětské vzpomínky.

Plakával, často, dlouho. Oblečení míval roztrhané stejně jako psychiku. Bylo tomu dlouho, co vyčkával v lesích, než zase úplnou náhodou spatřil bratra, Whiteyho.

V té době se pářili kanci, jeden nepěkně zareagoval na bratrovu přítomnost. Ze strachu o svou bachyni se rozhodl ho pěkně prohnat lesem a mnohem víc. To Winged nemohl dopustit. Whitey sice nemohl vědět, kdo před kance skočil a nakonec ho strhnul do rybníka, ale i tak se ve Wingedovi hnulo cosi zvláštního, touho po tom vidět rodinu, o to ji ochránit, zesílila, mnohem lépe snášel bolesti, jež předtím bývaly nesnesitelné.

Chtěl něco udělat, udělat něco s tou prázdnou existencí, kterou do teď byl. Poprvé za dlouhý čas zavítal do města, zděšení obyvatel ignoroval, rozhodl se znova žít.

Začátky samozřejmě nezačínaly růžově, pokoušel se trošku obchodovat s okolním světem, zužitkovával to, co ho bratři naučili. Získal trošku peněz, střídavě měnil povolání, svou postavou se stával idolem mnoha dívek, on sám se v takových pocitech nevyznal. Bolesti hlavy, silné deprese ho stále doprovázeli na každém kroku, i tak bojoval.

Dlouho nezůstával na jednom místě, prochodil víc než polovinu země, v níž vyrůstal. Jedna cesta do Beorských hor se mu však stala osudnou, nepěkně si poranil rameno, teprve tehdy poznal, jak moc bolí bolest fyzická. Neměl nikoho, kdo by mu dokázal pomoci, nebýt náhody.

Lidé, již mu pomohli, mu přesně neřekli jména, i tak se chovali slušně a mile, jejich cesty se s Wingedovými na chvíli rozdělili. Jejich pomoc Wingedovi velmi pomohla, konečně potkal někoho jednajícího nesobecky a možná, pokud by ho požádali, rád by se zúčastnil jejich putování, to se později i splnilo.

Úplnou náhodou skončil tam, kde zůstal do teď, v organizaci co mu tolik dala a tak málo vzala, tam kde teď splácí svůj dluh, jak nejlépe může. Jeho psychické stavy se sice moc nezměnili, ale i tak má pocit, že konečně pomáhá něčemu lepšímu, kvůli vlastní rodině dokáže překonat tyhle duševní bloky. S pomocí Nasuandy se dostal tak daleko jak jen mohl, Rhoderovi jízlivé řeči napomohly zlepšení ve všech ohledech. Jak těžké je dostat se na post vrchního velitele? Jsou-li vedle vás lidé, jenž vám rozumí, popostrčí a tolerují, nemusíte se měnit, pouze bojovat.

Z prachu a krví psané tyto verše, nechť naplní duši zvěrstvem, cit touhu, sílu, odpor, vzdor, avšak pozor, nepřítel tvůj nečíhá před branami, srdce tvé ukáže ti hrany, temný pokoj, dračí sluj, lodí odplouvá mor, jež rány hojí, zatímco v prsou tluče ti zmije dvojí.

Schopnosti a dovednosti:

Za největší Wingedovu přednost můžeme počítat smysl pro výrazové prostředky, které užívá ve velké části vlastní tvorby, z toho vyplívá, že i jeho paměť není z nejmenších.

To co získal v průběhu boje se svou myslí je zvláštní schopnost provést člověka, jež by byl schopný proniknout do jeho mysli, zvláštními zastrčenými cestičkami mysli, tak aby mu ukázal to, co si přeje on.

Smysl pro taktiku možná podědil z otcovy strany, popravdě nabývá hrozně nepřesných rozměrů, nikdo jiný kromě Wingeda by v tom chaotickém posouvání jednotek přímo za boje, bez nějakých přesnějších plánů čí informací, viděl výplod choré mysli, ono to však funguje perfektně. Díky své ojedinělosti se stává pro nepřítele smrtící.

Vzhledem k tomu, že se zbraněmi od začátku života nebojoval, musel si vyvinout rychlé reflexy, naučit se všemožné akrobatické prvky, které s velkou grácií vložil do vlastního bojového stylu s velice netradiční a těžko sehnatelnou zbraní, kosou.

Bojový styl s dvouruční kosou, jež mu pomohl sehnat Rhoder, tušíc, že Wingedovi perfektně sedne, obnáší nejen složité kotouly, rychlé přemety vzad, ale i přesně mířené rány do krkavice. Díky tomuhle stylu boje, začal studovat fyziologii a stavbu lidského těla, tuhle znalost využívává i při záchraně raněných z obou stran bitevního pole.

Jiné zbraně už neovládá, armádní všestrannost se mihla těsně kolem něho, v bojích proto spoléhá na schopnosti svým mužů, to oni mu vyhrávají bitvy, jeho přítomnost je pouhým doplňkem, s každou úspěšnou operací dostává jeho vedení větší a větší smysl.

S kosou bojuje pouze v případech nejvyšší nouze, nebo pokud je povolán do boje samotnou Nasuandou, která se ale více snaží chránit Wingedovi křehkou duši, neboť najít znovu člověka podobného jemu, by trvalo déle než vyhrát válku s Galbatorixem.

Sklouzne ruka k jílci meče, však duši tvou si neodnese.

Rodina: 

Arlina Gelashe (za svobodna Misla, po prvním manželství Ishihalde, poté Hurde, nakonec Gelashe) – Na Wingeda působila často jako ztělesnění obětavosti i pedantství. Zatímco otec objížděl špatně placené výpravy, ona obhospodařovala domácnost, staralo se o pět hladových krků a nikdy neutrousila ani slůvko nespokojení. Všem svým synům věnoval stejnou pozornost a lásku, snažila se nad nimi držet ochranná křídla, naučit je zodpovědnosti. Možná někdy plačívala, pouze skrytě, vyjevit slabost před syny byl pro ni největší problém.

Renge Ishihalde (nejstarší bratr, 40 let) – Co příroda nenadělí na lásce k vlastní matce, vynahradí starostlivostí o bratry. Renge častokrát dlouho do noci vyprávěl pohádky na dobrou noc, utěšoval při letních bouřkách, stal se dobrým andělem ostatním, jež neměli tu šanci pořádně poznat otce, i když pro něj to byla ta nejbolestnější událost v životě, to jediné viděl Winged do něj vepsané černým písmem, i proto tak nesnášel člověka, jež mu dal život, matku. Svého otce obdivoval a upřímně k němu vzhlížel, jeho smrt byla tím nejhorším, nač může malý chlapec vzpomínat. Silnou oporu našel také v mladším bratru Aerhovi. Od těch časů doufá Winged pouze v jediné dobré pro Rengeho, že si našel rodinu a je šťastný po boku milující ženy.

Aerho Ishihalde (starší bratr, druhý potomek Armeho Ishihalde, 37 let) – Aerho již od mládí projevoval lehké komediantské sklony, ale také velkou prořízlou pusou. Nikdy se netajil vlastními názory, za kterými tvrdošíjně stál, i když bývali mylné. Dostkrát se dal potkat po boku Rengeho, částečně také dokázal přebrat jeho obětavost. Naposledy co o něm Winged něco slyšet, že se prý protlouká životem společně se žoldáckou skupinou a vypravuje ty nejtrhlejší historky ze svých poutí.

Ball Hurde (vlastní bratr, 32 let) – Říká se, že vlastní krev je vždycky blíž jak ta nevlastní, a ono to častokrát platí, a tady samozřejmě také. Ball vzhledově, co možná nejvíc vyčuhuje z rodiny, jeho kraťounké hnědé vlasy jsou ve většině případů jak pěst na oko. Brášku pomáhal vychovávat společně s Rengem a Aerhem, ty nejkrásnější vzpomínky pochází zrovna odtud. Když odcházel, doufal, že bratr si najde vlastní cestu, jednou se znovu potkají a padnou si do náručí. Vzhledem ke své nynější pozici však doufá, že Ball neuskutečnil svůj dětský sen a nepřipojil se do armády, není nic horšího než bojovat proti vlastním bratrovi.

Whitey Gelashe (nejmladší bratr, 27 let) – Vzhledem k tomu, že když Winged utíkal, bylo Whiteymu pouhých dvanáct nedokázali si vybudovat pevný vztah, tak jo Wingeda i Whiteyho provázel životem převážně Renge a jeho vlastní otec. Býval hrozně veselý a pro každou špatnost, dalo by se říci troufalým bez známky studu. Winged nedostal ani šanci přes těžké deprese dostat se s ním do kontaktu i tak ho byl schopný po několika letech poznat. Snad je Whiteyho pouť klidná, povzdychl si, když vylezl zmáchaný z jezera.

Tirian Hurde ( Wingedův biologický otec) - Co lze jen napsat o člověku, jež vás skoro celý život přehlížel? Nic povzbudivého, proto je lepší mlčet.

Duše má na tisíc kusů rozštěpena, touží poznat zítřky z pera, jež psalo text tento ponurý, neb po bratru srdce zatouží.

Majetek:

·  Majetkem, který nejvíc opatruje, jsou vzpomínky na dětství, jež nemá právo zažít každé dítě

·  Jak už bylo zmíněno, jako bojovou zbraň používá dvouruční kosu, není to sice typická zbraň, ale o to lépe se vyrovná těm klasickým např. mečům. Rhoder mu ji předal se slovy: „ Běda jak si ufikneš prst, vsadil jsem se s Nasuandou, že to bude celá ruka.“

·  Od Rhodera nakonec také, nutno podotknout, že až po dlouhém přemlouvání, dostal koně, vlastní hříbě z jeho chovu. Matkou, byla Rhoderova klisna May, původně měl dostat také klisnu ta, však po porodu umřela, on si však nestěžuje a svého hřebce Asfa si nesmírně váží.

·  Vlastní i oblečení, dokonce i zdobnější kusy, jež mu dala Nasuanda v dobré víře, že je snad někdy obleče. Pokud nemusí, neobléká si více než slipy a kalhoty, však on se Rhoder snad nezblázní.

·  Věc, co mu nejvíce přirostla k srdci je škaredý malý bloček plný špíny a spadaného listí, kam pravidelně zapisuje vlastní tvorbu, nejednou už byl papír silně zmáčený, čí pomačkaný. Kéž by mohl vyprávět, dostali bychom přesnou mapu Wingedova života.

Utichl řev, utichl boj, upadla růže, odešel mor, čepel meče prošlá bitvou, rozsekla duši tvou vedvou, dva různí lidé, dva různé světy, nechť ten lepší sprovodí ze světa růží květy.

Poznámka: Z důvodu hrubého chování ke spoluhráči byla postava potrestána.

Poznámka: Opakované hrubé chování ke spoluhráčům - ban na 2 týdny.

Poznámka: Z důvodu opakovaného a třetího trestu byl udělen permanentní ban.