Ettëlwen Eruvëa

Jméno: Ettëlwen Eruvëa. Jméno Ettëlwen má po elfské babičce a příjmení Eruvëa má po její lidské matce.

Druh: Po matce je z poloviny člověk a po otci napůl elfka.

Datum narození: O půlnoci dvanáctého úplňku.

Věk: Svůj věk většinou nikomu neprozrazuje, ale všichni jí hádají asi 25 let.

Podoba: O svůj vzhled se nikdy moc nestarala, ale od přírody v sobě měla jakousi vnitřní krásu. Byla krásnější než většina lidských dívek, ale nikdy se nemohla rovnat těm čistě elfským. Přesto přitahovala vždy pozornost mužů a ikdyž to možná nebylo kvůli jejímu vzhledu, vždy si je získala svým okouzlujícím zevnějškem. Její tvář už od pohledu vypadá přátelsky a mile. Obličej jí lemují kudrnaté a nezkrotné zrzavé vlasy, které ji vždy dokážou naštvat, když jí stále padají do obličeje. Má krásná a zvědavá zelená očka, kterým nic neunikne, a pořád ostražitě zkoumají okolí. Lemují je dlouhé černé řasy, s kterými když zamrká, dokáže udělat dojem na nejednoho chlapce. V obličeji si také sedí trošku kulatý, ale roztomilý nosík. Rty má dokonala tvarované a rudé jako krev. Celkové rysy v jejím obličeji jsou trochu ostřeji řezané, ale na kráse jí to rozhodně neubírá. Tváře má krásně růžové a tvář trošku pihatou. Každému připadá trošku jako liška a hodně lidí jí k ní přirovnává, jak už bujnou kšticí zrzavých vlasů, tak její prohnaností a chytrostí. Postavu má vcelku sportovní a vysokou, je také poměrně štíhlá, což jí umožňuje pohybovat se neviděna a neslyšena. V nenápadnosti je velice dobrá a kolikrát se jí to dobře vyplatilo. Na lidi kolem sebe působí pozitivním dojmem a vždy je dokáže povzbudit. Není to nějaká princeznička a nebojí se práce. Lidi se s ní rychle spřátelí a poznají v ní upovídanou a milou dívku.

Povaha: Vždy byla velice přátelská a vyzařovala z ní vždy dobrá nálada. Vypadala, jako kdyby ji nic nedokázalo rozhodit nebo vyvést z míry. Je si vždy jistá tím co dělá a většinou to dělá správně. Ráda potkává nové lidi a přátelí se s nimi. Můžete jí věřit a ona vás nikdy nezradí. Odmalička měla ráda draky a taky různá jiná magická stvoření. Doma měla vždy plno různých zvířat, která zachránila a pomohla jim. Nakonec je vždy vypustila do přírody. Umí dobře jezdit na koni a jde jí to s lukem. S mečem to zatím moc nezvládá, ale zkouší se s ním učit, i když jí to nejde, nic jí neodradí a zkouší to dál a dál. Ráda je v přírodě a naslouchá zpěvu ptáků a hukotu větru. Vždy milovala noci úplňku, které jí naplňovali a ona prostě musela jít ven a zasněně se dívat na měsíc, který zářil na obloze. Je vcelku důvěřivá a to i k lidem, kteří si její důvěru ani nezaslouží. Vždy se snaží někomu pomoci nebo se pokusit z něj udělat lepšího člověka. Je nesobecká a bezelstná. V mládí bývala trošku naivní, to ale v dospělosti nahradila moudrost, které jí naučila její matka. Má slabost pro zvířata a také pro krásné muže. Mistrně ovládá kresbu a malbu, které se věnovala už odmalička. Ráda vysedávala venku a kreslila, co jí zrovna přišlo na mysl nebo okolí, které viděla. Jednou si vyřezala flétnu a od té doby se na ní učila hrát. Teď jí to jde už opravdu dobře a hraje pro potěšení ostatních. Trochu se také zajímá o drahé kameny, kterých má už menší sbírku. Nacházela je na svých cestách a všechny si je pečlivě ukládala. Jejím oblíbeným kouskem je rubín, který si jednou koupila a také safír, který dokonce našla.

Historie: Byl zamračený podvečer a na malou vesničku v jednom z údolí v Dračích horách se snášeli zamračené oblaky plné otravného deště. Unavený kůň se pomalým krokem šoural po cestě k vesnici. Na zádech nesl skleslého muže s kápí na hlavě. Když na něj dopadli první kapky deště, jen na chvíli zvedl hlavu a pak ji opět unaveně svěsil. Po černém plášti se mu kutáleli dešťové kapky a vsakovali se do jeho špinavého a pomačkaného oblečení. Jeho už tak znavený kůň smutně zařehtal a pán ho povzbudivě poplácal po plecích.

,,Neboj se, už tam brzy budeme, holka…“ Řekl tichým a konejšivým hlasem, který však vyzněl i unaveně a chraptivě. Malá klisna jménem Firiel souhlasně zamručela, jako by říkal. No dobře, ale jestli v blízké době nedostanu jablíčko, víš, co tě čeká… Elf se pod kápí mírně usmál a opět upřel pohled na ubíhající cestu. Dojel až k bráně a odtud se lehce dostal na hlavní ulici. Chvíli se rozhlížel, než uviděl malou hospůdku, ke které hned zamířil. Koně ustájil v malé stáji za stavením a postaral se o něj. Dal mu jídlo a vodu a pak ho vytřel do sucha. Nakonec vešel do šenku a rozhlédl se. Našel si malý stolek a usadil se k němu. Konečně si sundal kápi a odhalil dlouhé a vlnité blond vlasy, které mu padali až na ramena. Nebyli vidět tak jeho elfské uši, i když špičky mu přeci jenom pod vlasy trochu vyčuhovali. Hned k němu zamířila jedna z obsluhujících a přátelsky se na něj usmála. Elf z ní nemohl spustit oči, od prvního pohledu mu přišla jako nejkrásnější žena, kterou kdy viděl. Něco ze sebe vykoktal, a když si uvědomil, jak to muselo znít trapně, raději si rychle něco objednal, aby chvilkové rozladění zamaskoval. Žena se na něj přitom celou dobu dívala bystrýma zelenýma očima a usmívala se na něj. Připadal jí jako velice pohledný muž a těch v tomto kraji zatím mnoho nepotkala. To také způsobilo, že nebyla zatím vdána, což bylo na poměry velice divné, ale jí to nevadilo. Donesla mu korbel piva a on se na ní tentokrát mile usmál. Objednal si v hostinci pokoj a ulehl ke spánku. Doufal že tuto ženu další den potká, protože k ní na první pohled zahořel láskou.

***

Po pár měsících už se z nich dvou stal dokonalý pár a zanedlouho se také vzali. Jak se ukázalo, elf byl kdysi Varden, skončil však s tím, protože chtěl už spíše poklidný život a chtěl se usadit. Žena byla v místním hostinci zaměstnaná pouze krátce a předtím se živila hlavně prodáváním bylinek a mastí. Oba spolu žili v malém domku ve vesnici a vedli šťastný život. Po nějaké době se jim tak narodilo krásné miminko a jejich život nemohl být šťastnější. O malou holčičku se starali s láskou a péčí a vždy ji dopřáli, na co jen pomyslela. Pojmenovali ji Ettëlwen po elfově babičce a zahrnovali ji láskou. Od dětství měla dlouhé zrzavé vlasy a také zvědavá zelená očka. Když trochu povyrostla a bylo jí asi 11 let. Otec jí učil souznění s přírodou a moudrosti elfů. Chtěl, aby poznala hodně z jeho kultury a aby to vše šířila dál. Dívenka byla učenlivá a vše pochopila velice rychle. Byla chytrá a bystrá, jak se na pořádného elfa sluší, ale měla i čistý rozum, jako každý člověk. Matka jí naučila trochu léčitelství v oblasti jejích bylinek a ona tak dokázala vyléčit zvířátka, která si často nosila domů a starala se o ně, dokud nebyla uzdravená a mohla je vypustit ven. Matka jí také učila malovat a šlo jí to velice dobře. Otec ji zas naučil, jak se zachází s lukem a vyřezal s ní malou a větší flétnu, na kterou se později naučila hrát. Byla velice talentovaná, ale k otcovu zklamání jí to s mečem moc nešlo. Sice se snažila, ale moc to nechápala. Když vyrostla a byla v období, kdy děti často neposlouchají rodiče a více se vzpouzejí, dolehlo na ní toto období více než na její vrstevníky. Byla to místní rebelka a často utíkala z domu. Se svými kamarády zažila spoustu dobrodružství a často se vydávala na noční vycházky. Byla velice mrštná a tichá, takže ji většinou nikdo nedokázal chytit. Uměla ukrást z trhu plných lidí pár vajec a stejně si jí nikdo nevšiml. Chlapci, kteří patřili, k jejím kamarádům ji často kryli a ve většině případů to vzali i na sebe, protože chtěli, aby si získali u Ett obdiv a ona pak s nimi někam vyrazila. Žádný však nesplňoval její požadavky a ona chtěla někoho výjimečného. I když byla dost žádaná, žádného si nevybrala. Radši se stále zdokonalovala v kresbě a lukostřelbě.

***

Jednoho nešťastného dne se u její matky začali projevovat známky nějaké nemoci. Nikdo nevěděl co to za nemoc je a nikdo také neznal lék. Po nějaké době se nemoc zešířila a její matka už jen ležela v posteli s horečkami a nebyla schopna ani se posadit. Ettëlwen se snažila pomáhat, jak jenom mohla a lovila maso, aby měli co jíst. Vždy milovala zvířata, a když je musela teď lovit, trhalo jí to srdce. Bála se však, že její matka zemře a tak by pro ni udělala cokoliv. Její otec Derën také lovil a to velmi intenzivně. Jednou šel až hluboko do lesa, mnohem dál než by se kdokoliv jiný odvážil a sledoval stopu velkého jelena, kterého chtěl chytit. Bohužel se zde potuloval nebezpečný stín a Derën se s ním pokusil bojovat. Bylo to však marné. Sice byl silný, ale když se musel starat o svou ženu, často v noci nespal a byl už velice unavený s hledáním jelena. Boj trval jen krátce a stín si připočetl další oběť na svůj seznam. Když se její otec dlouho nevracel, začala o něj mít starosti. Vydala se do lesa a tam ho našla, jak s prázdným výrazem leží na zemi. Měl skelné oči a v nich se zračil smutek a utrpění. Vykrvácel. Po bodné ráně do břicha upadl na zem a stín ho tam nechal ležet. Měl bolestnou a pomalou smrt. Pro jeho dceru to byla obrovská rána. Milovala svého otce a s jeho smrtí se nedokázala smířit. Její matce to neřekla, jen by to uspíšilo její smrt, ale když už míjeli týdny a týdny matka stejně na následky nemoci zemřela. Ettëlwen pochopila, že zde zůstat nemůže a chystala se opustit svůj rodný dům. Vzala si sebou svého milovaného hřebečka, kterého dostala k osmnáctým narozeninám. Byl to potomek Firiel, otcovy klisny, která byla nadmíru inteligentní a chápavý koník. Se svým hřebečkem Illienem si rozuměla stejně a někdy také měla pocit, že jí rozumí, co zrovna říká a dokonce jí i odpovídá. Teď cestuje po celé Alagaesii nejvíce se ale stále zdržuje v Dračích horách nebo Surdě. Smutní nad osudem jejích rodičů, ale snaží se rozsévat radost do ostatních lidských životů…

Kontakt: Nezobrazen

Rodina:

 •Matka Mariana- Lidská žena, žila v Dračích horách, zemřela na smrtelnou nemoc.

•Otec Derën- Elfský bojovník, dříve Varden. Zemřel při boji se stínem.

Majetek:

•Na svých cestách si toho většinou moc nevozí, ale nějaké ty věci si sebou přeci jenom bere a mezi ně většinou patří hlavně oblečení: Šaty (1,2,3), jednoduchá halenka, plášť s kapucí, černé kalhoty, sukně, úzký šněrovací korzet.

• Trocha peněž od matky a její soukromé úspory- měšec s 50 AZ,

• Nikam by se taky nehnula bez svého milovaného hřebce Illiena, jednoduché sedlo a  sedlové brašny, ve kterých má většinu svého majetku

•Luk a toulec se šípy a jednoruční meč, se kterým často cvičí, aby se s ním konečně naučila zacházet.

•Skicák, ve kterém je už načmáráno mnoho lehkých čmáranic, ale i nádherné obrazy většinou krajiny nebo jejího koně. Dvě flétny, které si vyřezala a občas na ně hraje.