Victoria Ester Lenora

Jméno: Victorie Ester Lenora, to jest její vznešené jméno. Většinou jej nikomu neprozrazuje a zachovává si tak svojí tajemnou a nedůvěřivou tvář. Přezdívkou se já také říká Anděl smrti.

Druh: Před svou smrtí byla z poloviny člověk a z druhé poloviny víla. Teď je z ní však tajemná stínka.

Věk: Její věk není nikomu znám a ani ona sama ho už přestala počítat. Od té doby co ji ovládli zlí duchové má stále stejnou podobu, která vypadá přibližně na 20 let.

Datum narození:Narodila se jedné noci, za obrovské bouře, kdy díky blesku shořela stodola v její vesnici.

Životní motto:,,Strach ze smrti jest horší než smrt sama"

Vzhled: Kdysi možná byla krásná, avšak smrt ji velmi poznamenala. Předtím než zemřela, měla černé vlasy, jako havraní křídla, která jí sahali až po pás. Většinou je nosila rozpuštěné a vítr jí je vždy zcuchal a nahrnul jí je do obličeje. Lemovali její bledý obličej a zvýrazňovali tak její rysy. Poté co zemřela, získala zvláštní schopnost, měnit jejich barvu podle svého a tuto dovednost také využila. Často jí můžete vidět s vlasy černými, ale když se rozzuří, mohou být rudé, jako plameny nebo třeba tmavě modré, když je naopak klidná. Její oči byly vždy velice pronikavé a zářivé jako noční obloha. Oči byly jedna z pár věcí, které se po její smrti nezměnili. Mají zeleno-modrou barvu a každého jimi vždy okouzlí. Tyto překrásné oči ověnčují dlouhé černé řasy. Bledá tvář, kterou se vyznačuje, se nikdy nečervená, i když jsou velké mrazy, stále zůstane bílá jako sníh. Nádherně rudé rty, které vypadají jako krev, kterou tak často prolévá, aby ukojila svojí touhu, kterou jí vnucují zlí duchové, kteří jí ovládají. Je vcelku malého vzrůstu, ale to jí rozhodně nijak nevadí, protože díky tomu je tak rychlá a mrštná. Avšak nejnápadnější na celé její postavě jsou její křídla, která vypadají skoro jako havraní, ale má je díky své vílí krvi. Nejsou velká jako u normálních víl, ale o něco menší a uhlově černá. Předtím než zemřela, je neměla, ale poté co jí ovládli duchové, jí náhle vyrostli na zádech, zřejmě si mysleli, že jí mohou dobře posloužit. Moc je neužívá a spíše chodí po svém, protože křídla jí stejně na moc dlouho neunesou a nemůže létat až tak vysoko. Dolétne maximálně k vrcholku některých ze stromů a to je pro ni někdy velmi namáhavé. Nevadí jí však jen se vznášet nad zemí, to jí totiž dodává pocit, že se liší od jiných lidí. Když byla ještě dítě, měla nevinnou a roztomilou tvář. To jí vcelku zůstalo, ale rozhodně nevypadá tak nevinně jako před lety. Roztomilý úsměv a pomrkávající očka nahradil nelítostný a krutý výraz, který se jí stal vlastní za dobu, co si zvykla na své schopnosti stínky. Jako stínka je také většinou doprovázená temnou mlhou, sahající jí ke kotníkům nebo někdy i kolenům. Mlha nebo kouř je temně černý nebo má nádech tmavě modré. Když letí, kouř jí stále doprovází a trochu vypadá, jako kdyby se vznášela na oblaku. Na sobě často nosí černé zdobené šaty a kápi s kapucí, aby jí nebylo vidět do tváře. Plášť si většinou přehazuje přes křídla, aby jí nebyli vidět a lidi na ní hloupě nezírali.

Osobnost a povaha: Jako malá si vždy dokázala udržet respekt a ostatní děti, mezi kterýma vyrůstala se jí často až báli a prohlašovali o ní nepěkné řeči. Nevadilo jí to a našla si lepší kamarády, většinou vymyšlené a tak byla už jako malá zahalena tajemnem a to jí zůstalo i v dalších letech svého krátkého života. Nikdy nebyla příliš přátelská a měla ráda samotu. Dlouho vysedávala po nocích u okna a sledovala měsíc, který ji vždy fascinoval svoji magickou silou. Když povyrostla, moc se toho nezměnilo. Bývala raději sama a nikdy se s nikým nespřátelila. Nikoho si nepustila k tělu. Byla chladná a spíše nepřátelská. Před světem se uzavírala a nekomunikovala s ním. To se však změnilo, když zemřela a proměnila se, ve stínku jakou je doteď. Její nepřátelskost vůči světu se změnila v krvelačnost a nenávist, když jí ovládli duchové. Nepodřizuje se však duchům tolik a někdy si dokáže zachovat svou hlavu. Když zabíjí, lituje toho, ale přitom cítí i zvláštní radost ze smrti, chce se tomu vzepřít, ale nikdy to nedokáže. V záblescích, kdy sama rozhoduje, co dělá, se snaží před lidmi skrývat. Nezabíjí tak často, ale někdy musí. Je mlčenlivá a raději se skrývá v horách, než aby se někde ukazovala.

Historie:  Větší město na hranici mezi, Du Weldenvardenem a Dračími horami, to jest rodiště mladé dívky, která musela předčasně ukončit svůj život a proměnit se v krvelačnou zrůdu. To je příběh Victorie, mladé stínky.

Victoriino narození nebylo nijak slavnou událostí. Zdálo se, jako by to bylo všem lhostejné a možná také bylo. Byla nechtěné dítě. Její rodiče chtěli syna, aby si mohl později vzít nějakou bohatou šlechtičnu a přinést do rodiny ještě více peněz a luxusu, než měli doteď. Ne, že by si měli na co ztěžovat. Měli krásný velký domek v lepší čtvrti, ale to jim bylo očividně málo. Když zjistili, že jejich prvorozené dítě je dcera, ohrnuli nad ní nos. Dívka vždy znamená problémy a navíc až se vdá, od rodiny odejde, vezme sebou věno a do rodiny nic nepřinese. To je nijak nepotěšilo. O její výchovu se většinou staraly chůvy. Její otec byl stále někde na cestách a matka si užívala peněz a blahobytu, kterého si díky sňatku s takovým boháčem mohla dovolit. Victorie vyrůstala většinou o samotě. Margaret, její stará chůva, která se o ní starala od malička, náhle zemřela a Victorie to těžce nesla. Už nechtěla žádnou jinou a tak už vyrůstala sama. Často byla zavřená v pokoji, kde se bavila jen hraním si prapodivnými panáčky z větviček, které si vyrobila. Byly to osamělé a smutné roky.

,,Lily? Myslíš, že si maminka všimne, co jsem pro ni vyrobila?“ Optala se zhruba 5-letá Victorie své kamarádky Lily.

,,No jasně, jak by si mohla nevšimnout, je to úžasný dárek!“ Lily se na ni povzbudivě usmála, ale Victorie si kriticky prohlížela svůj ručně vyrobený dárek a krčila nad ním svůj kulatý nosík.

,,Já nevím, možná bych jí to neměla dávat, co když se zase rozzlobí, že jí ruším?“ Řekla nervózně, při vzpomínce na minulou návštěvu pokoje její matky. Dělala tam nějaké podivné věci a stále ji odtamtud vyháněla, pak s ní několik dnů nemluvila a proto se malá Vici tak bála. Měla svoji maminku ráda, milovala ji. Jenže její matka jí lásku neoplácela. Vici to ale nevzdávala a stále se jí snažila něčím zaujmout.

,,Neboj, určitě bude ráda“ Lily se opět usmála a pokynula rukou aby šla dál. Vici se zhluboka nadechla. Zaklepala na dveře a trochu ustrašeně od nich uskočila dál. Ozval se ohavný zvuk. Něco jako zakrákání krkavce, který volá své druhy na hostinu z lidských mršin, ale pro Vici to znělo jako rajská hudba. Lily stála hned za Vici a ta se na ní tázavě otočila. Lily jen přikývla. Dívka stiskla těžkou železnou petlici na dveřích a pomalu otevřela dveře. Nakoukla a hledala očima svojí matku, která v pohodlném křesle a četla nějakou obrovskou, v kůži vázanou knihu.

„Mami? M-můžu dál?“ Trochu jí přeskočil hlas a nasucho polkla. Její matka neochotně vzhlédla od knihy a podívala se na ni svýma zpytavě modrýma očima, které po ní Vici zdědila.

„Víš…Vyrobila jsem ti dárek. Lily mi to poradila a já jsem myslela, že se ti bude líbit. Je to..“ Najednou nadšeně zpustila, ale matka jí skočila do řeči.

„Lily?! Zase ta tvá vymyšlená kamarádka? Kolikrát ti mám říkat, že NEEXISTUJE! Chápeš to ty hloupá?! Žádné kamarádky nemáš a nikdy jsi ani neměla tak si je nevymýšlej.“ Křičela na ni zlostně. Dokonce i vstala z křesla a tlustá kniha s ohromným bouchnutím spadla na zem. Vici se rozplakala. Už za ní Lily nestála, skoro jako kdyby se rozplynula. Vici utekla do svého pokoje a usedavě naříkala. Lily už se nikdy neobjevila. Už nikdy ji nepřišla utěšit. Vici byla opět sama.

Za několik let kdy Vici o něco málo povyrostla, už pochopila, že pro svoji matku nic neznamená a přestala se jí vnucovat. Nechodila ven, neměla přátelé. Měla jen svojí hlavu a myšlenky, s kterými si však často vystačila. Otce viděla málokdy, a když už přijel, nezdržel se dlouho. Byla stále dítě a jednoho dnes k ní do pokoje vešla matka. To bylo velice neobvyklé, nikdy k ní nechodila. Pohlédla na ní a oznámila ji, že její otec je mrtev. Prý zemřel na jedné ze svých cest. Victorií to otřáslo a zhroutila se. Matka už neřekla ani slovo a se rty sevřenými do úzké linky odkráčela. Vici však netušila, že ho zabila její matka, aby si mohla užívat jeho bohatství sama, jelikož on ho bezmyšlenkovitě rozhazoval.

A tak uteklo pár let. Z malé černovlasé dívenky se stala mladá dáma. Byla chytrá a ráda se učila nové věci. Uměla se skvěle chovat a byla vždy milá a přátelská. To ovšem jen ve společnosti, aby se neřeklo. Jinak ji žádná zdvořilá konverzace nezajímala. Raději trávila dny sama ve svých myšlenkách. Jenže aspoň ona musela udržet už tak hodně pošramocené jméno rodiny mezi vyšší vrstvou. Chodila na plesy a bavila se samými důležitými lidmi. Její matka to nikdy nedocenila Victoriinu snahu, i když sama věděla, že to je dobré. Dosáhla už docela dobré znalosti v černé magii, která byla jedinou její zálibou a uvědomila si, že by Victorie a jejího dobrého postavení mohla využít. Victorie mezi dospělými lidmi vcelku oblíbená. Byla zdvořilá, milá a skvěle se s ní konverzovalo. Měla jistý půvab a už po ní pokukovalo pár chlapců s dobrých rodin, ale ona je odmítla. Ona totiž milovala jednoho chlapce z chudších poměrů, ale byla to tajná láska, jelikož matka by jí to hned zarazila. Matce došlo, že by ji Victorie mohla dobře posloužit a sama jí našla nápadníka. Starého a slizkého muže šlechtického původu. Skvělá příležitost jak si dopřát ještě více luxusu a peněz, přemýšlela a sama se tímto nápadem chválila jak je úžasná a chytrá. Když to však oznámila Victorii, ta ho velice důrazně odmítla. Vzít si nějakého starého páprdu netoužila a tak se s matkou pohádala. Po té co jí její dcera neuposlechla, se plna vzteku rozhodla ji posednout, aby ji uposlechla. Mohla by ji pak ovládat a nařídit jí ať si šlechtice vezme. Jenže Victorie nebyla žádné hloupé děvče, vytušila, že by ji matka mohla donutit si ho vzít a tak po nocích studovala její knihy a snažila se naučit jak jí vzdorovat a svojí mysl chránit. Než její matka zjistila jak ji správně ovládnout a než také nabrala potřebnou sílu na tak složité kouzlo, uběhla delší doba. Victorie se mezitím naučila svoji mysl obrnit a byla připravena na matčin útok.

A opravdu, jednoho dnes si zavolala Victorii k sobě do pokoje. Victorie byla odhodlaná, že se jen tak nevzdá a odhodlaně vešla do pokoje své matky. Ta na ní pohlédla a vyzvala ji, ať se posadí ke stolu, u kterého sama seděla. Victorie tak ale neučinila a zůstala stát. Opět ji vyzvala, ať se posadí, ale už důraznějším tónem. Victorie stála a jen ji mlčky pozorovala. Zvedla se a přešla až k Victorii. Oči měla plné zášti a rozčilení, ale s Victorií to ani nehnulo. Poté jí nabídla něco k pití a ona opět odmítla. Nakonec nechala těchto zdvořilostních maličkostí a už ji došla trpělivost. Nebude se s ní mazat, pomyslela si a začala čarovat. Victorie však velice zdatně vzdorovala a s duchy, které na ni matka poslala, se snažila domluvit. Duchové však potřebovali někoho, do koho by se dostali a ona zoufale potřebovala, aby to nebyla ona, ale její matka. Postupně začala její matka tento boj prohrávat a Victorie se těšila z úspěchu. Duchové jí nakonec pomohli, ale pár jich v ní zůstalo. Zbytek pronikl do její matky, která to nevydržela a zastavilo se jí srdce.

Smrt matky v ní probudila jistou svobodu. Byla konečně volná. Začala se veřejně stýkat s jejím milým a po čase se s ní zasnoubil. Jenže rodiče ho přemluvili a tak zde šlo opět jen o peníze. On potřeboval její bohatství a tak se rozhodl opět pro vraždu. Victorie by samozřejmě svoje dědictví s ním sdílela, ale on chtěl víc, opět ho chtěl jen sám pro sebe. V den její svatby, když už bylo po obřadě a ona se chystala na hostinu, která měla následovat, přikradl se k ní s dýkou v ruce. Upravovala se ve svém pokoji u zrcátka a na poslední chvíli ho v něm zahlédla. Okamžitě zareagovala a uhnula před smrtelnou ránou. Duchové v jejím těle však tak zareagovali a pomohli jí. Vysála z něj sílu, respektive duchové ji z něj vytáhli, a jelikož se takto projevili a pomohli jí, začali ji ovládat. Neovládli ji však zcela jako většinu stínů. Ona si stále zachovala trochu ze své lidské povahy. Nebyla tak krvelačná, ale někdy ji duchové ovládali naplno. Nikdy nevíte, zda se bude chovat jako stín nebo víc jako člověk. Duchové jí také propůjčili křídla, která má díky jejímu částečnému vílímu původu. Cestuje po Alagaesii a hledá jak se stát opět normální, ale pomalu již ztrácí naději na tento zázrak… 

Dovednosti: Od té doby co se stala stínem je samozřejmě velmi dobrá v kouzlení. Jako malá cvičila i s lukem a tato schopnost jí zůstala. S mečem také někdy zachází, ale nepatří mezi její oblíbené zbraně. Co však doopravdy miluje, jsou dýky. Většinou je vrhá, ale někdy se i připlíží k oběti a zezadu ho bodne. Nemá to sice zapotřebí, když ovládá kouzla, ale tohle jí prostě baví. 

Umí hrát na flétnu a krásně zpívat. Někdy si tak zkracuje dlouhé chvíle. Dokáže měnit barvu svých vlasů a pomocí jejích křídel také umí létat. Jinak má standardní schopnosti každého stína.

Rodina: Matka Elena-Zemřela, když zkoušela jedno těžké kouzlo, co se jí vymklo z rukou. Otec-Ferin-Zavražděn svojí ženou. 

Kontakt: jen když hezky poprosíš

Majetek:

•Vlastní hodně věcí, ale nejvíc si asi váží náhrdelníku od svého otce, do kterého si schovává svojí energii

•Má velice vytříbený vkus na modu a tak má v šatníku pár kásných šatů (1,2,3)

•Na vzpomínku její smrti si nechala svatební šaty.

•Má samozřejmě nějaké zbraně jako luk a taky své oblíbené dýky.

•Kůň, který je stejně krvežíznivý jako ona.

•Čelenka a spona do vlasů.