Prašprst, syn Ohniváče
=Na obrázku je Prašprst při svém vystoupení, se svitkem v ruce.
Jméno : Prašprst, syn Ohniváče
Druh : Půlelf, ovšem více má z lidské části
Titul : Tanečník s Ohněm
Datum Narození : 23. Dubna. roku 3600
Je mu tedy 26 let
Popis Postavy : Prašprst je muž v plném rozkvětu, podle toho si také vykračuje opatrným přesto sebevědomým krokem ve vysokých botech z měkkou podrážkou, je zvyklý chodit potichu.
Boty sahají až nad kolena, proto zakrývají velkou část jeho rozedraných kalhot, kalhoty jsou krátké jen kousek pod kolena a mají barvu nevýrazné hnědi.
Je oblečen do prosté rozedrané tuniky hnědé barvy, dělaná bude pravděpodobně ze lnu.
Přez tuniku má oblečený dříve červený plášť chycený sponou ve tvaru draka,
tyto pláště označují růzdné kejklíře, červená znamená chrlič ohně.
S pláštíkem je samozřejmě kápě, tu má nasazenou proti nepřízni počasí, občas mu z pod kápě vyčuhuje pár nezbedných pramenů ohnivě rudých rovných vlasů. Některé prameny mu lezou i před oči, ty mám rezavé jako liška a pozorně jimi sleduje okolí a rychle kmitá pohledem z místa na místo, občas se pokochá krásou nějaké rostliny, či zvířete. Někde za ramenem vyčuhuje jílec
jeden a půlručního meče po jeho otci, je dosti opotřebený, ale přesto dobře vyvážený, meč je ukotven v háčcích, takže lze vytáhnout i z této polohy.
Postavy je Prašprst celkově trochu vyšší, spíše je dosti hubený jak se na akrobata patří, rozhodně ne moc svalnatý, takový řekli by jste "šlachovitý".
V obličeji není ani známka po jakýchkoli vousech. Obočí je v pár místech opálené od ohně z posledního představení. Tváře jsou trochu zašpiněné od sazí, ale rozhodně ne moc, je to jen stopa po chrlení ohně.
Krom špíny je na tváři patrná táhlá jizva, vede od nosu až k pravé čelisti.
Na zádech nese prostou krosnu a zní vykukují růzdné věci, které by mohl takový člověk jako Prašprst potřebovat. Občas z pod látky,
kterou zakrývá Prašprst obsah svého zavazadla vykoukne rohatá šelmička, patrně to bude asi kuna. Jednou za čas vyběhne ven a opět vleze dovnitř.
Chování : Prašprst je trochu vtipálek, který má rád život a proto si na něj dává dobrý pozor. Nemůžeme říci, že by byl přímo zbabělí,
na druhou stranu to není ani žádný hrdina, pokud se dá vyřešit problém rychlíma nohama udělá to. Nevidí důvod nechat se zbytečně zabít kvůli česti, takový lidé stejně nevýtězí a podle něj nikdy nebudou. Rád je středem pozornosti a má také v oblibě dobrou společnost. Je to srdečný dobrodruh, kterému je všechno nějak ukradené. Moc se nezajímá o politiku velkých pánů,
Pro něj je hlavně důležité, že má kde vystoupit se svým úměním.
Je rád když svou prací někoho potěší, je jedno koho, pokud bude urgal chtít klidně mu připravý vystoupení. Je to trochu takový vandrák na cestách,
který má rád svou zemi a kraj. Nezávidí elfům jejich dlouhé životy,
je rád že má život krátký a užívá si ho naplno. Jediná jeho vada jsou dosti proměnlivé nálady, pokud ho chytne zuřivá nálada, tak se podobá chováním požáru, vše živé v okolí si nemůže být jisto svým bezpečím.
Ano oheň, oheň Prašprsta definuje nejlépe. Můžete se u něj ohřát a uvařit si jídlo, nebo se o něj můžete spálit a shoří vám dům.
Historie : Příběh začíná krátkým románkem mezi mladou dosti nezkušenou naivní elfkou a Prašprstovým otcem jménem Ohniváč. Z tohoto zvláštního spojení vzniknul Prašprst, matka s nimi zůstat nechtěla,
bála se co řekne její rodina na toto krátké citové vzplanutí.
A tak ještě jako batole zůstal tento mladý kejklíř u svého otce. Otec byl bezvadný akrobat a chrlič ohně,
nikdo z jeho okolí mu nebyl schopný konkurovat. Otoc tenkrát říkal, že je to díky jeho tajemstvý.
Už od útlého dětství tvrdě cvičil svého syna akrobacii a hlavně ho učil porozumění ohni,
to bylo to nejtěžší a nejkrásnější zároveň. Prašprst se osvědčil jako přirozený talent a proto začal vystupovat se svým otcem už ve třinácti letech. Sláva otce a syna rostla, jejich zisky stoupaly,
zatímco co cizí zisky klesaly. Samozřejmě to konkurentům vadilo,
ale ať se snažili sebevíc nepřišli na to zvláštní tajemství. Není proto divu, že přešli k hrubějším variantám. Vtrhly do nového domku a vyzvídali co je to za tajemství, samozřejmě to otec říci nechtěl a tak šlo do tuhého, díky jednomu z vyděračů přišel Prašprst ke své dlouhé jizvě, zranili ho nožem.
Když už vše vypadalo beznadějně, tak zničeho nic vzplanul stůl a jeden vyděrač rovnou s ním.
Útočníci prchali pryč, tak moc se báli o své životy, ovšem prchnout jsme museli i my.
Protože nám bylo jasné, že úočníci to nahlásí hlídce a jelikož jich bylo víc,
tak náš názor by neměl téměř žádnou váhu a pravděpodobně by nás uvěznili.
Měli jsme štěstí utekli jsme a začali znovu někde jinde. Dost daleko aby nás nemohli chytnout.
Vše se vrátilo do správných kolejí a zdálo se že vše bude jak dřív,
ovšem mého otce postihla horečka, léčitelé byli příliš drazí a do elfských lesů bylo daleko,
otci zbývalo posledních pár dnů. Když už bylo zřejmé, že to nepřežije vtisknul mi do ruky svitek,
ten obsahoval jediné dlouhé slovo, které jsem překvapivě zvládl přečíst. Ihned jsem si uvědomil,
že to znamená oheň, že to je oheň. Do ruky mi položil svůj měč a dal mi ho se slovy.
"Kéž to nebudeš potřebovat." Otec mi ještě řekl, abych svitek nikdy nikomu nedávál,
má zůstat dědictvím našeho rodu. Dále mi řekl, že má matka byla elfka. To jsem v tu dobu už trochu tušil, byl jsem obratnější a rychlejší než průměrní mládenci okolo mne. Prý žije v lesích Du Waldenvarden,
poslal mě tam na výchovu. Já tam zůstal do svých dvaceti dvou let,prošel jsem základním výcvikem šermu. Jakmile jsem mohl, tak jsem znechuceně lesy opustil. Všichni se chovaly hrozdně povýšeně, mysleli si že jsou lepší než já. Od té doby jsem se svým úměním protloukal světem, teď jsem v Beorských horách, ztahovali se tam válečníci a ty vždy potěší trocha zábavy. Navíc jsem vždy toužil vidět trpaslíky.
Schopnosti : Prašprst umí obstojně šermovat svým mečem, naučil se pár fint, které umí nemile překvapit, ty v kombinaci s jeho elfskou rychlostí jsou dost smrtící, přesto není Prašprst žádný zkušený válečník. Ovládá perfektně akrobacii, žonglování, vrhání dýk na cíl. Nejlpépe mu jde chrlení ohně a to díky jedinému kouzlu které zná "Brisingr", poznal pravou podstatu ohně proto mu tento živel nedělá problém.
Umí vyjednávat s lidmi a snadno si získat něčí sympatie, Nikdy se nenaučil číst ani psát,
přečte jen slova napsaná ve svém svitku, jiná písmena nezná.
Také se krom jednoho kouzla nenaučil žádné jiné. Střílet umí dosti efektivně ze svého praku.
Dále umí rychle běhat, schovávat se před něčím zrakem, šplhat a kupodivu se naučil i plavat.
Kontakt : wildasap@seznam.cz , Lavrjuk Ivan ( facebook ).
Vlastním též postavu Wran.
Rodina : Matka Eidovera - živý se malováním, žije v lesích Du Waldenvarden,
Je to hodná a laskává, přesto přísná žena se slabším charakterem,
je dosti mladá, šedesát čtyři let a jak lze čekat také nezkušená.
Hodně ji ovlivňuje matka s otcem, přesto si jednou za čas neodpustí
malou vzpouru. Je provdáná za elfa Folliena, byl to prostý svazek
pro peníze, tak jak to chtěli její rodiče. Prašprst ho nepovažuje za
součást své rodiny proto zde není jiná zmíňka.
Děda Zurfir - bohatý elfí muž živý se obchodem a to co nedává
zisk je pro něj zbytečností, v tomto případě já.
Babička Ithilliera - dělá svému muži hospodyni, jako každá správná
žena. Podle dědečkova gusta. Trochu prostoduchá, ale hodná. Dříve
byla skvělou kovákou, teď na to nemá čas díky dědečkovi, poslední
kousek který vyrobila je můj jeden a půlružní meč,
darovala ho své dceři a ta ho dala otci, od otce ho mám já.
Vybavení : Podstatné : Gwin ( má kuna ), můj meč po otci, svitek od otce,
přívěšek od babičky, obrázek od matky,
Nepodstatné : Oblečení, provaz, přikrývka, oblečení, miska a
lžíce, prak, čtyři dýky, líh, laciná pálenka,
pochodně, celta na spaní, kotlík, jídlo,
měch na vodu.