Jméno:  Ingiris Arget Minea (Ingiris stříbrná labuť)

Pohlaví:  samice

Druh: kříženec mateřského a mentálního draka

Datum narození:  15.3. 3258

Roky:  Zhruba tři, pohlavně již dospělá je,  však jen chvilku, je ještě trochu dráčecí.

Strana: Galbatorixova

Jazyk:  Silná komunikace myslí, převážně v lidštině, starověký jazyk ovládá jen z poloviny.

Podoba

Ingiris je dosti půvabná mlaďoučká dračice dosti nejasného původu.

Byla veliká jako kůň, zhruba tedy něco přes metr, od té doby co ale vylezla ze své díry a začala plně obývat Alagaesii vyrostla, vlastně stále roste a teď dosahuje přibližně pěti metrů.  Šupinky má jemné a drobné, přesto tvrdé, že by je šíp neprorazil. Jejich barva je velice proměnlivá, možná proto že jsou velice lesklé, ale jejich skutečná barva je ocelově šedá.

Co se popisu těla týče, je štíhlá a elegantní, nohy má velice dobře osvalené, pro dobrý odraz při vzletu a ve vzduchu je také velice obratná a doletí i delší vzdálenosti, jelikož křídla mají velice tlustou a pevnou blanku, která začíná na ramenou,  a  končí až na úrovni stehen.

Hlava je úzká a z profilu trojúhelníkového tvaru, na které se nacházejí dvě velice inteligentní žluté oči, svědčící o inteligenci a prozíravosti této dračí slečny. Také z lebky vyrůstají dva spirálovité rohy,  od kterých  se táhnou ostny tenkého zevzření, které končí hned na úpatí dračí šíje, ovšem znovu raší u křídelního kloubu, čímž tvoří takový prostor pro sedlo, které ovšem nikdy nebude potřebovat.

Povaha

Naivní, ukvapená, přesto milá a hodná, tedy občas.

Toť kdysi byl stručný souhrn jejích povahových rysů.

Už do vínku jí bylo dáno dobré srdce, které sdílí rasa, jejíž krev z poloviny plní její žíly a tepny. Mládí ji hřeje, ale s tím přichází i neznalost světa a tvorů na něm. Proto si myslí, že nikdo není v kořenu mysli zlý, dokonce ani Galbatorix ne. Kdysi i on býval takový, jako každý mladý jezdec a před tím jako každý hoch.

Ani elfové nemohou být úplně zlí ani zvrácení. To mohou být jen Stíni a temné bytosti jim podobné. Nebo alespoň tak se na to dívá Ingiris.

Její povaha se razantně změnila. Už není tou malou naivkou, nebo možná je, ale neprojevuje to tolik. Když ji potkáte a líbíte se jí, nebo jste se jí jiným způsobem zavděčili, je krotká jako lesní zajíc a lecos vám na sebe napráší, ale když se s ní potkáte na bitevním poli nebo před bitvou, je z ní krvelačná bestie. Je jako vlahý letní vánek a ničivá bouře zároveň.

Hlas: viz Krystína Leichtová

Historie

Začalo to ocelově šedým vejcem…

… Ze kterého se vylíhla již tenkrát elegantní dračice s inteligentníma žlutýma očkama a dlouhým ocáskem, kterým zprvu jen vymetala hlínu a písek. Šupinky měla ještě moc měkké na to, aby jemnou, růžovoučkou kůži pod nimi plně ochránili, proto chvíli co chvíli měla ošklivé sedřeniny, občas spáleniny, které se často znova otvírali. Malinké dračici se často po šupinkách na čumáčku koulely dračí slzičky bolesti a smutku, chyběl jí totiž někdo, ke komu by se mohla po večerech přitulit a kdo by ji v chladných březnových ránech budil, aby po vstávání neměla hlad na umření.

Tyto časy však rychle pomíjeli a z malé, lítostivé dračí samičky vyrostla pubertální, dost neposedná pohroma.

Pomalu už si začla uvědomovat, co za situaci se to děje. Doposud žila ve vyšších končinách Dračích hor, kam chodilo jen málo lidí, elfů nebo čehokoliv, ale lovné kořisti tam byl dostatek a soukromí také, tak proč  nezůstat, že? Okupovala tam již od vylíhnutí jednu menší jeskyňku. Spala na nahromaděných zvířecích kožešinách, proto ji netlačil ani kámen a ani zem. Docela zbytečná informace, ale docela malý úkaz toho, co ta malá stříbrná mrška dokáže vymyslet.

Jednou za soumraku se Ingiris vypravila na menší lov. Ošklivě poranila jednu srnu, která jí však utekla spolu se stádem, i  když věděla, že tempo dlouho neudrží. Když si srnu opět našla, stopoval ji jeden mladík s lukem, jelikož nechtěla být viděna, musela být dvakrát tak opatrná. Když srna dorazila na lesní mýtinu, odhalil se jejím očím nevídaný úkaz.

Z čista jasna se v trávě před hochem objevilo cosi oválného tvaru a modré barvy, tráva kolem byla značně ohořelá a i ta poraněná srnka už utekla. Ingiris nemohlo dojít, že vidí něco, co započne opět éru dračích jezdců a nikdo pravděpodobně nevěděl, že éra draků se dávno vrátila, akorát byli slabí a mladí, než aby se ukázali.

Byla téměř odříznutá od civilizace, takže o nějakém zvratu mezi elfy nebo něco takového ji obešlo velkým obloukem. Až když se naučila pořádně létat, se dopravila na poušť Hadarak, kde sice bylo méně potravy, ale zato se dostala k informacím a díky odposlechu lidských myslí se naučila komunikovat myslí, lidsky, a trochu starověkým jazykem. Alespoň trochu chrlit oheň se naučila tím, že spalovala drobné kaktusy a rozpalovala kameny, na kterých si poté hověli ještěrky a hadi. Docela se jí na poušti líbilo, ne že ne, poté se ale zase odporoučela někam do hor, ve kterých se schovává, ale začíná vylézat pravidelně, rozhodně tam už dlouho nepobude.

Ano, vylezla. Stihla potkat spoustu lidí. Nejvíce jí v hlavě však utkvěl černý drak Šruikan a pak druidka Ka´sí. Moc si toho nepamatuje, protože když je ještě tak mladá, všechny aspekty okolo ní jsou přebíjeny něčím jiným...

Ale rozhodla se přidat ke Galbatorixovi. Tehdy se prvně setkala s černým drakem, který ji přinutil ze Surdy ukrást zdánlivě bezcenný kámen.

Ochotně mu ho přinesla a prohlédl jí mysl. 

Složila přísahu věrnosti a potkala někoho, koho neznala a znala zároveň. Byla jí mladá dračice Minah. Také ve službách krále. Jejich setkání však netrvalo dlouho, ale s touto nenápadnou dračicí si slíbila, že se ještě někdy musejí potkat.

Dostala se do Teirmu, kde si užívala pozornosti všech přítomných. Setkala se s trpaslíkem a nějakou lidskou dívkou velice snědé pleti. Volným tempem se pak přesunula k jezeru Tüdosten, kde potkala velice zvláštní druidku, Star, nebo tak se jí představila. S ní strávila pěkné, ale i docela bolestné chvíle. Tedy až do doby, kdy byla povolána do hlavního města Království. Byla vyslána do Vardenského města Poříčí.

Schopnosti

I její schopnosti se rozvinuly. Je daleko vytrvalešjí letkyní, ne že by se nějak snažila něco na tento způsob cvičit, či se nějak úmyslně zdokonalovat, ale když po ní král něco chce, nebo ji někam posílá, musí obvykle přeletět půl Alagaesie.

Rodina

nevlastní sestřička Minah, se kterou mají společnou matku a otec, kterého ani nestihla poznat, vypařil se od rodiny dřív než se Ingiris stihla vylíhnout.

Majetek

Na co by jí byl?

Kontakt:

Bývalý Griam, momentální Bartoloměj Barst a Blödhgarm Ildrid