TARA LONE

Jméno: Tara Lone

Druh: Člověk

Jazyky: Lidský jazyk

Datum a rok narození: Dne zimního slunovratu roku 3041

Věk: 20 let

Znamení: Beran - tvrdohlavá a do všeho se vrhá bez promyšlení

Motto: ,,Život je jedna velká komedie, někdy s černým humorem.

Jestli to ze shora někdo pozoruje musí se náramně bavit."

,,Nejlínější je svědomí.

Málokdy se v někom hne."

Podoba: 

Na pohled nepůsobí Tara nějak vyjmečně. Má kaštanově hnědé vlasy, které si zaplétá proužkem kůže, nebo si je nechá volně rozpuštěné. Jejímu obličeji dominují azurově modré oči s dlouhými hustými řasami, které v na její tmavší pleti vypadají úchvatně. Nosí hnědé kalhoty, tmavě hnědé vysoké boty a tyrkysově modrou halenku s kratšími a bílými rukávy, kterou si upřímně zamilovala na tolik že by ji nejradši nosila pořád viz. obrázek. Šperky, ani nic podobného moc nemusí, jediný šperk který nikdy nesundavá je náhrdelník od svojí matky se smaragdem ve prostřed. Když jde do lesa většinou jede na svém koníkovi Porthosovi, kterému je plně oddaná a kůň to bere asi stejně.

,,Cítíte-li se dobře,

nebojte se,

to přejde."

Povaha:

Povahově je Tara trošku tvrdohlavější, ale jinak je milá a docela vstřícná. Má hrozně ráda koně, i když na nich nejezdí, nijak osobně si to nebere.  Občas jí jede jazyk rychleji než myšlenky a někdy je to opravdu dost nevhodné.  Vždycky jí nadchnou procházky po lese, nebo když je se zvířaty. Nemá ráda domácí prace a mnohem víc jí baví práce s koňmi, s kterými tráví většinu času (s koňmi pracuje u otcova kamaráda). Je hodně důvěřivá a věří všem kolem sebe a nějak si to ani neuvědomuje. Má ráda zářivé barvy, ale nenosí je. Někdy pracuje ve vesnici, nebo pomáhá doma na poli nebo v domě, ale většinu času se toulá po lese, nebo jen tak hřebelcuje oslíka Angrešta, nebo svého koníka Porthose.

,,Lítost je rozum,

který má značné zpoždění,"

Historie:

Tara se narodila v malém domečku bohatší rodiny, která jí plně milovala. Když byla malá, hlídala jí její starší sestra Sarah, proto že její rodiče pracovali na poli. Sarah si s ní hrála a často jí brala k jejich oslíkovi Angreštovi , kde ho na něj posadila a párkrát se s ním krokem prošla po okolí.

Když Tara povyrostla hrála si se svým o rok starším bratrem Leem tak že vzali klacky a dělali že šermují. Občas pořádali závody kdo rychleji proběhne skrz les na louku a vrátí se zpátky. Jednou Tara sešla z cesty co vedla do cíle, proto že odbočila na špatnou stranu. Bloudila lesem už půl dne a cesta zpět nikde (možná byl problém v tom, že jí nenapadlo se otočit). Už se začínalo stmívat když se z druhé strany začaly ozývat zvuky podobné šustění a rachocení, Tara se rozběhla tím směrem, rozhrnula větve a udiveně se dívala na jejího staršího bratra. Oba dva se na sebe dívali už celou věčnost, když Tara se rozběhla k Leovi a objala ho co nejvíc mohla. Pak se společně vrátili domů, kde na ně čekali rodiče s večeří.

Když bylo Taře 16 let, přišel úděl matky (ano , ano domácí práce atd.). Ale na tohle nebyla Tara připravená, jediná věc co Tara opravdu nesnášela bylo vaření, šití a podobně. Raději se toulala celé dny lesem nebo byla se zvířaty.

Jednou dostala se svým bratrem, šílený nápad že přespí v lese. Museli tam strávit den a noc. Tara se za ranního rozbřesku vypravila do lesa. Nikdy ještě v lese nespala a aby přiznala, také z toho nebyla nijak moc nadšená. Když přišla do lesa, nasbírala suché dříví a polámané větve na oheň. Když už všechny větve a klacky dala na jednu hromadu, šla se poohlédnou jestli tady v okolí něco neroste. Našla jahody, ostružiny a dokonce i borůvky které rostly na malinkých keřících, posbírala co mohla a šla zpátky do jejího zatím ještě nevybudovaného tábora. Když došla, položila ovoce na zem a šla postavit přístřešek. Bylo tam hodně stromů, tak prostě nanosila větve zapíchala je šikmo do země a potrhala kapradí a to si pak dala na zem v přístřešku. Když bylo prozatimnější ubytování hotovo, šla hledat vodu. Procházela vyšlapanou pěšinkou pořád rovně, až narazila na keříky borůvek. Už sahala pro jednu z nich, když v tom se proti ní plazil nějaký had. Tara se nejdřív vystrašila, ale pak ustoupila pár kroků vzad a pokusila se hadu vyhnout, bohužel se jí to nepodařilo. Had začal výhrůžně syčet a Tara samým strachem vzala kupodivu do zaječích. No cesta nijak neubyla a když Tara narazila na vodu, byl už večer. Napila se a utíkala k táboru, kde pak založila ohniště a ohřívala se. Snědla všechno ovoce a šla spát. Ráno pak nadšeně vyběhla z lesa a přímo do domku. Vyprávěla všechno co dělala a co se stalo. O chvíli později dorazil i Leo a vyprávěl že spal na louce a potkal tam nějaké divoké prase které se prý rozzuřeně vrhlo proti němu. Naštěstí mu prý utekl (divokému praseti sice utekl, ale zapomněl zdělit půlku příběhu. Prase se proti němu hnalo a on vyšplhal na jedli. Když prase proběhlo, Leo nedokázal slézt tak zavřel oči a prostě se bezrozumově pustil. Pak měl na stehni roztáhlou modřinu). Taře přišlo její vyprávění zajímavější, ale radši do toho nijak moc nerýpala.

,,Proč lhát,

když stačí mluvit pravdu,

aby nám ostatní  něvěřili."

Kontakt: viz. Lúthien

Rodina:

Otec Boris-má hnědé vlasy a světle modré oči, je mu asi okolo 38 let.

Bratr Leo-má světle hnědé vlasy a tyrkysově modré oči, je mu kolem 21 let.

Matka Nia-má tmavě hnědé oči a úplně stejné vlasy vlasy a je jí kolem 36 let.

Sestra Sarah-má z celé rodiny nejsvětlejší vlasy a čokoládově hnědé oči, je jí 26 let.

Majetek:

Tmavě hnědé kalhoty

Světle hnědé vysoké boty

Kudla se zdobenou rukojetí

Azurová halenka s bílými rukávy

Kůň Porthos s bílou lysiknou na čele