Ard Luwiethil

Jméno: Ard Luwiethilm

Druh: elf

Jazyk: starověký, staroelfština

Datum narození: 18. února

Věk: 160

Podoba:

Je to vysoký, štíhlý a statný muž. Jeho vlasy jsou jako tmavé slunce a sahají mu po ramena. Zavazuje si je ovšem do culíku, aby mu při cvičení nevadily. Má krásný obličej. Výrazné lícní kosti a něžně šedé oči. Nos a ústa jsou trochu v nepoměru s obličejem, ale pokud se mu podíváte do očí, rázem na to zapomenete. Má trochu špičatější bradu, ale ta mu jen dodává vzhled bojovníka, který se nebojí překážek. Elfské uši, zašpičatělé, nosí schované pod vlasy, ale někdy mu drze načuhují skrz a to pak vypadá jako malý klučina. Rozpuštěné vlasy mu dodávají pocit, že je nespoutaný a volný jako vítr, který mu je čechrá, ale když si je stáhne do culíku, dává tím najevo, že je připraven k boji a je vážný. Tvrdé rysy jeho obličeje někdy odpuzují, avšak je to pouze zdání. Ve skutečnosti tím zkouší své okolí, jestli ho příjme takového, jaký je. Jeho pružný pohyb byl pilně cvičen už od narození, a tak nemá problém přejít ani po tenké větvi, aniž by spadl dolů. Lesem se pohybuje neslyšně, a když nechce, nikdo ho ani neuvidí.

Povaha:

Je docela prudké povahy, za kterou ho jeho otec už mnohokrát káral. Dokáže být ale i jemný a citlivý. Umí naslouchat a poradit. Je velmi moudrý, na svůj věk. Nikoho nechce zarmoutit, i když se mu to někdy nepovede. Je velmi smutný, když nemůže udělat pro své přátele všechno, co by chtěl. Je velmi veselý a má rád tanec a hudbu. Jeho největší láskou je však zatím jeho otec, kterému pomáhá. Jednou by se chtěl podívat do okolního světa. Už procestoval polovinu lesa Du Waldenvarden, ale to mu nestačí. Je velmi ambiciózní. Jeho citlivá stránka mu pomáhá vytvořit si mnoho přátel, avšak jeho tvrdá stránka je někdy na čas odežene. Pak toho ale lituje a jde se omluvit. Rád chodí cvičit s mečem poblíž hranic s Cerisem.

Nesouhlasí s historií svého lidu, nejraději by napravil škody, které elfové kdy napáchali, ale ví že to není možné, a tak se alespoň snaží nejít v jejich šlépějí. Za tyhle myšlenky byl nejednou pokárán svým otcem, který hrdě ve všem zastává svou rasu.

Historie:

Pochází z Ellesméry, ale nedávno se s otcem přestěhoval do Sílthrimu. Je tam blíž Ceris, kam rád chodívá cvičit. je tam pro něj klid a ticho.

Má otce a sestru. Otec se jmenuje Náthanel a jeho sestra Elnessa. Sestra je mladší a Ard ji má moc rád, i když to není příliš znát. Matku ztratili před pěti lety, zemřela na těžkou nemoc. Elnesse je ještě teď někdy smutno, ale když je na blízku Ard, nedává to najevo. 

Ardovo dětství je velmi zajímavé. Už jako malý elf se chtěl učit bojovému umění, avšak jeho otec byl proti. Jeho matka z něho chtěla mít dvořana, ale nakonec podlehla a podporovala ho ve snu stát se bojovníkem. Když mu bylo třicet tři let, vzal poprvé meč do rukou a od svých pětačtyřiceti se učil střílet z luku. Dnes se stále vyučuje oběma uměním. Rád zpívá a hraje na loutnu. Tou také těšil a rozveseloval svou matku, když vařila nebo uklízela dům. Mnohdy si spolu zazpívali a svět se zdál hned lepším.

Jednoho dne měla jeho matka Lila mnoho práce.

"Arde, proč nepomůžeš své matce s prací?" ptal se ho otec rozhněvaně.

"Ale, vždyť ho nech. Mně stačí, když mi bude hrát na loutnu." chlácholila svého manžela Lila. " Hraj chlapče, jenom hraj." obrátila se matka od otce na syna.

Otec tenkrát s bručením odešel.

"Tvůj otec nechápe, že to, jak krásně umíš hrát na loutnu, je dar, obrovský dar."

"Ale, maminko, vždyť to umí kde kdo. Hrát na loutnu." pohodil střapatou čupřinou tehdy třicetiletý Ard.

"Tak jako ty neumí hrát nikdo z okolí. Sedni si tu na zápraží a hraj. Alespoň se mi bude lépe pracovat." usmála se matka na synka. 

"Dobře, maminko, jak chcete. Kde je vlastně Elnessa?"

"Je venku, hraje si s kamarádkami."

"To je dobře, že nějaké má."

"Také si myslím, teď už ale hraj." pobídla ho matka a chlapec se pustil do hraní. 

Jeho o dvacet let mladší sestra Elnessa má také nadšení pro loutnu a dokáže na ni zahrát lépe než Ard, což ho pohání k tomu, aby se učil rychleji a svědomitěji. Celý rok po tomto smutném létu, kdy jim zemřela matka, se nikdo v domě nedotkl loutny. Až po roce se Elnessa odvážila vzít si tu svou do náruče a prohrábla se strunami, jak bývala zvyklá.

"Myslíš, že by mamince nevadilo, kdybych zahrála, Arde?" ptala se ho se slzami v očích.

"Myslím, že ne, Elnesso. Maminka by nechtěla, abychom tak dlouho truchlili. Přála by si, abychom šli dál a žili své životy. To jen náš otec se čím dál víc stává zatrpklým a myslím, že s tím nikdo nic nenaděláme. Klidně hraj, kdyby přišel a lamentoval, budu tě chránit. Neboj se a hraj, jen hraj." usmál se na mladší sestřičku. Usedl na práh a  pak poslouchal sestřino hraní.

Obě dvě děti jsou nadané na zpěv a hudbu, ale Elnessa asi víc.

Ard má svůj tajný sen, a to, že odjede hodně daleko a bude se snažit udělat svět lepším. Pár let po tom, co mu maminka umřela, měl Ard období smutku. To chodíval za matkou na hrob.

Ard zašel toho rána k matce na hrob. Položil jí tam kytici květin, které natrhal na louce.

"Ach, maminko, proč si mi odešla?" šeptal do větru. Seděl před jejím náhrobkem a hladil rukou kvítky sedmikrásek, které pro ni natrhal. Lila měla sedmikrásky moc ráda a Ard to věděl.

"Budu se teď musel o otce a sestru starat sám. Kdybys tu byla, bylo by všechno jinak." Jedna slza mu ukápla z koutku oka.

Tehdy si řekl, že pro maminku plakal naposledy, otřel si hřbetem ruky tvář a vstal. Dal mamince sbohem a vrátil se ke své rodině.

Zanedlouho po tom převzal po svém otci řemeslo. Ard miluje přírodu a rád chodí do lesa načerpat síly.

Kontakt: facebook-Zdena Issabel Vašíčková

                email: vevazdena@gmail.com

Rodina:

Otec-Náthanel Luwiethilm z Ellesméry

Sestra- Elnessa 

Majetek:

Ard má svůj drahocenný meč, s kterým rád chodívá cvičit. Má černou rukojeť a nádhernou čepel. Pak má svou loutnu, hudební nástroj, který je mu nejmilejší na světě.