Felion Wiostkor-Falforton

Jméno: Celé jméno znělo Felion Felton Feleor Wiostkor-Falforton, Wiostkor po matce a Falforton po otci. On však používal jen jméno Felion. Takto už mu však nikdo neříká. Změnil si jméno na At a to také používá.

Druh: Dříve byl čistokrevný člověk, pak se z něj však stal stín.

Jazyk: Lidský, urgalský a starověký.

Datum narození: Přesný den nezná, ale prý to bylo někdy v roce 3240.

Věk: Je mu kolem 27 let, ale díky proměně a nemoci teď vypadá na šedesát.

Titul: Lord z Leosu a hrabě z Wiostkoru. Velmistr Uctívačů Helgrindu. - Tyto tituli mu byli odebrány

Podoba: Felion je člověk spíše ze severu a díky tomu také nemá příliš opálenou pleť. Jeho rysy jsou poměrně ladné a spoustu lidí by mohlo říkat že je to poloviční elf, ale není tomu tak a on je na to pyšný. Je vysoký, sice jen mírně nadprůměrně než ostatní, ale i to mu dodává nad ostatními pocit převahy. Je velice hubený, což jen umocňuje jeho výšku, ale rozhodně není nijak moc podviživený. Mnoho lidí i nelidí by o něm asi řeklo že je pohledný, ale dojem trochu kazí množství jizev, které už stihl nasbírat. Nejvíce se od ostatních lidí odlišuje svými vlasy. Jsou dlouhé a blonďaté, což u lidí není nijak časté. Většinou je nosí volně rozpuštěné, ale občas si je splétá do copů. Vlasy ohraničují jeho věčně bledou tvář, která ale i přes jizvy vypadá přívětivě. Na ní si také každý může povšimnout toho nejhezčího co má. Krásné modré oči, které jakoby sršili dobrosrdečností a dobrou náladou. Kvůli očím si spoustu lidí myslelo jak je hodný a přátelský, ale spletli se. Spoustu z nich za to zaplatilo životem. Dále si na jeho obličeji nejspíše povšimnete jeho poměrně tenkých a nevýrazných úst. Nad nimi pak má ne příliš velký orlí nos. Byl několikrát zlomený a i to už je na něm naneštěstí vidět. Má také dosti vysoké čelo, což je prý známka chytrosti, ale on sám si to o sobě nemyslí.

Má poměrně dlouhý krk a široká ramena, ale zase ne nijak moc. Jeho tělo je značně osvaleno, ale i tak si můžete povšimnout jeho žeber, které na hubené postavě vynikají. Má také poměrně dlouhé končetiny, díky čemuž umí běhat dost rychle a v soubojích má drobnou výhodu.

Občas na sobě nosí černé oblečení a černý plášť s kapucí, takže mu není vidět do obličeje, ale většinou si obléká hnědou tuniku a lehkou zbroj. Je jeden z mála, kteří na zádech nosí připnutý jedenapůlruční meč. Kolem pasu má kožený opasek, na kterém má zavěšenou dýku. Na svých plantáží se ovšem obléká do přepychových šatů, aby vynikl mezi všemi těmi sluhy a otroky.

Tak to bylo do jeho promněny ve stína. Po promněně se toho ale zase tak moc nezměnilo. Oblečení osil stále stejné, i když se poněkud častěji zahaloval do černých plášťů. Kůže mu dost zbělala a oči se také trochu změnili. Modř v očích se zvýraznila, dalo by se říci že skoro zářila. To bylo naštěstí asi vše co se po proměně zmněnilo, za což byl dost rád.

Vlastnosti: Dřív byl hodný a ke všem přátelský, ale časem se to změnilo. Stal se krutým a zlím. Stále mu ovšem zůstala věčně dobrá nálada a smysl pro humor.

Není nijak trpěliví a proto nechává často lidi zabíjet třeba jen za to že přijdou pozdě a nebo za to že se s ním hádají.

Je sice poměrně zlí a krutý, ale i přes to dokáže být dobrosrdečný. Je hodně náladový a podle toho se to také odvíjí. Miluje když může někomu rozkazovat a on ho musí poslechnout. Chtěl by vládnout zemi, ale prozatím mu stačí to co je.

 Schopností a dovedností nasbíral za svůj život už spoustu. Umí bojovat snad se všemi druhy zbraní, ale v šermu a pěstním souboji výrazně vyniká. Umí také jezdit na koni. Při službě na lodi se naučil i různé uzle, vařit a především plavat. Později se jakožto nájemný vrah naučil i množství způsobů jak zabít. Naneštěstí se nikdy nenaučil kouzlit, ale doufá že se to někdy změní. Nebo alespoň doufal do chvíle, než ho Siosst začal vyučovat. Naučil ho mistrně bránit svou mysl a útočit s ní na ostatní, za to mu byl vděčný, ale horší bylo to co ho učil kouzit. Naučil ho spoustu slov ve starověkém jazyce. Spoustu ohavných a mocných slov, které by radši nikdy neslyšel. Od té doby měl trochu obavu z kouzel a raději je nevyužíval. Přes to všechno je však dosti inteligentní. Chytřejšího člověka by se na celé Alagaesii nenašlo. O svou moudrost se však s nikým nedělí a po jeho smrti brzy zanikne. Přes to všechno je však schopný odpouštět. Nejednou se už stalo že jeho oběť přežila jeho kruté trýznění a on jí za odměnu pustil. I tak to však zůstává nejkrutější a nejzlejší člověk v zemi. Král Galbatorix je také dosti krutý, ale i přes to má hranice. To At postrádá. Dělá se mu zle z lidí, kteří si neváží svého života a života ostatních. On si díky své chorobě života váží, i když o ně denně připraví spoustu lidí. Nemá rád ostatní rasy. Nenávidí je. Vlastně však nenávidí i tu svou rasu. Nenávidí všechny a všechno.

Když se však promněnil ve stína tak se to zmněnilo. Už se příliš neusmíval, téměř vůbec. Neměl proč se smát. Jeho schopnosti se také dost prohloubili. Zjískal ohromnou sílu a mrštnost, díky čemuž se především jeho šermířské schopnosti dost prohloubili. Od té doby nenašel sobě rovného šermíře. Jeho kouzelnické schopnosti se také změnili. Teď už se kouzel nebál a hojně je využíval. V kouzlení a především v myšlenkových soubojích byl opravdový mistr. Jenže od té doby co se proměnil téměř nevycházel z chrámu Uctívačů Helgrindu. Nikdo nevěděl co se tam děje. Nikdo to vlasně ani nechtěl vědět. 

Historie: Felion se narodil jednoho krásného dne na ještě krásnějším panství, Leos. Už od narození ho však provázelo jen to špatné. Narodil se tamnímu lordovy a lady z Wiostkoru. Naneštěstí to však byl nemanželský syn a tak byl i se svou matkou z panství tajně odveden. Tak se ocitl na Wiostkoru a tam nějakou dobu žil. Poté se Feliona a jeho matku pokusil někdo otrávit, naštěstí marně, ale poté už se lady bála v panství přebývat. Z tohoto důvodu se rozhodla odcestovat do Teirmu, kde doufala v bezpečí. Doufala špatně. Ještě než se dostali na dohled od Teirmu byli přepadeni nájemnými zabijáky. Všichni až na Feliona zemřeli, ale jeho odvedli. Nakonec byl v Teirmu tajně prodán jednomu místnímu kupci, který si přál mít syna, ale jeho žena nemohla otěhotnět. Felionovi byl tehdy teprve necelí rok a proto si to už přesně nepamatoval.

U kupce žil až do svých šesti let. Život byl těžký, udělali z něj skoro sluhu. Pak ho ale poslali do školy. Nedalo se tomu sice říkat tak úplně škola. Prostě ho poslali k nějakému Učenci, který jeho a několik dalších začal učit. To bylo něco jiného, něco mnohem lepšího. Ve škole se naučil číst, psát i počítat. Také se tam naučil něco o historii a zeměpisu, což ho zajímalo podstatně víc. Ve škole takto byl až do svých třinácti let. Tehdy se poprvé zamiloval. Dlouho neměl odvahu jí to říct, ale když je nakonec odhodlal tak se mu vysmála a její spolužáci ho zbili. To mu zlomilo srdce, ale kdyby jen to. Od té doby ho spolužáci každý den ve škola mlátili. Díky tomu se také naučil poměrně dobře prát. Nakonec se mu dokonce podařilo všechny přeprat a tam dokonce jednoho z nich zabil. Jejich rvačku sledoval nějaký člověk. Poté si Feliona odvedl a dlouho s ním hovořil. Ukázalo se že ten člověk pracuje na lodi. Na pirátské lodi. Řekl mu že by ho tam potřebovali a že za tři dny odplouvají. Felion s tím tedy souhlasil, ale ještě předtím si ho ten člověk chtěl vyzkoušet. Ukradl pro něj hned několik věcí. To mu prý stačilo a řekl že má jít zítra na loď do přístavu. Další den tam tedy přišel. Nastoupil na loď a v dalším okamžiku byl omráčen. Probral se až další den. To už byli na moři. Hned mu dali do ruky kartáč a rozkázali mu drhnout palubu. To dělal další tři roky. Zatím zjistil že je ten člověk s kterým před tím mluvil kapitán, ale to mu nijak nepomohlo. Za tu dobu stihli přepadnout hned několik lodí a Felion tam také zabíjel. Po třech letech, když se zase dostali do Teirmu se Felion vytratil. Konečně byl z té zatracené lodi pryč.

Dalších několi dní přežíval jen z toho co si ukradl, ale pak potkal tři mladíky. Byli asi o tři roky starší než on. Dal se s nimi do řeči a nakonec se dohodli. Ti tři měli v plánu přepadnout dostavník s platy pro žoldáky. On se k nim přidal. Pak přišel ten den. Všichni čtyři se krčili u cesty a každý z nich třímal kuši. Za opasky měli tesáky. Dokonce i Felion od nich dostal plnou výbavu. Ještě chvíli tam čekali, ale pak se to konečně stalo. Po cestě k nim se začal přibližovat vůz. Řídil ho jeden člověk, ale kolem vozu jeli čtyři vojáci na koních. Stačilo by aby jeden z nich minul a neměli by šanci. To se nesmělo stát. Všichni zamířili a vystřelili. Všichni čtyři vojáci padli mrtví. Pak vyběhli z houští s tasenými tesáky a než stihl vozka něco udělat, tak ho zabili. Potom mu z opasku strhli klíče a odemkli si vůz i s truhlami uvnitř. Tam si také rozdělili peníze, každý si vzal co unesl a zbytek tam nechali, a potom šel každý svou cestou. Za toto menší jmění si koupil nový černý oblek, meč, dýku a kuši. Také několik jedů. Člověk nikdy nevěděl, kdy by mohly být potřeba.

Poté se nějakou dobu začal živit jako nájemný vrah. Zabíjel za to že mu lidé zaplatili. Obchodoval s mrtvolami. Za tu dobu zažil spoustu dobrodružství a několikrát málem umřel, ale bylo to to nejlepší co do teď dělal. Dokonce ho to i bavilo.

Práce ho bavila a on by tak dokázal pracovat až do konce života, ale jeho poslední úkol byl velmi těžký. Postřelili ho tam. Sice splnil úkol, ale musel k místní bylinkářce, aby se vyléčl, a tam si ho našli. Bylo nemožné aby se o něm bylinkářka nezmínila a nejspíš ho už nejakou dobu hledali. Jednoho dne k jeho lůžku přišel nějaký člověk, vypadal jako úředník. Ten se ho chvíli vyptával, podíval se na nějaké ,,mateřské znaménko,, jak říkal, a pak mu stručně oznámil že jeho nevlastní bratr zemřel a tudíž všechno zdědil on. Celé panství Leos i hrabství Wiostkor. To byla neuvěřitelná zpráva. Z chudého vrahouna se jedním okamžikem stal vážený lord a hrabě v jedné osobě, který vlastnil neuvěřitelný majetek. Felion ještě podepsal nějaké papíry, a potom už konečně vyrazil na své panství. Ve Wiostkoru bylo pusto. Našel tam hrad a ohromné pláně, ale široko daleko nikoho. V Leosu našel jen několik málo obyvatel, ale alespoň někoho. Pláně ve Wiostkoru byly jako dělané na pěstování vína a pokladna byla plná, tak najmul spoustu lidí a začal pěstovat. Měl několik konkurentů, ale ty všichni brzy někam záhadně zmizeli, nebo zemřeli. Po nějaké době už to šlo skvěle a Felion dokonce postavil přístav, aby mohl obchodovat i se Surdou. Jenže se vyskitl problém. Peníze začali rychle mizet. Pracanti na polích ho stáli víc než víno které prodával. Nevěděl co by s tím měl udělat, ale nakonec se příležitost nabídla sama. Jednou když náhodou projížděl Dras-Leonou viděl dražbu otroků. Tehdy ho to napadlo. Na té dražbě nakoupil spoustu otroků a najmul tam také žoldáky na ochranu. Později i kouzelníky. Když už měl velmi levnou pracovní sílu, předešlé pracanty propustil a nechal pracovat otroky. Díky dozorčím se otroci opravdu snažili a tak měl za chvíli zase naplněnou pokladnu. Dokonce najímal skupinu lidí, kteří mu tajně obstarávali nové otroky, tak že chytali obyčejné lidi. Obchod začal vzkvétat.

Tak to šlo dál a brzy se z Feliona stal nejznámější obchodník s vínem a hedvábím v celé Agalaesii. Přišla ale doba, kdy mu začali dělat problém piráti. Vypravil se tedy se svými dvěma válečnými loděmi na moře a onu pirátskou loď skutečně našli. Následně ji potopili. Z toho měl Felion radost o to víc, když zjistil že to byla ta loď na které dříve sloužil. Poté se zase vrátil na své plantáže a tam nějakou dobu žil.

Po nějakém čase si zvykl na život v přepychu, i když stále každodeně cvičil a bojoval. Už ale málokdy zabíjel. Po tom se mu stýskalo. Žil na svých plantážích a obchodoval s vínem. Občas i s otroky a někdy i ze dřevem, kterého bylo na panství Leos spoustu. Díky tomu zjískal skvělé postavení a byl všude vítán a oslavován. Sice nikdy nezjistil, proč byla jeho matka zavražděna, ale sám sobě si přísahal že na to přijde. Tak žil dál na svých plantážích a na něco čekal. Sám ani nevěděl na co, ale až to jednou přijde, tak bude zase zabíjet. Hodně zabíjet.

Tak šel čas dál a Siosstovi lekce v myšlenkových soubojích a v kouzlení se znásobili. Učil ho opravdu odporná zaklínadla, ale Felin ze zájmem naslouchal a učil se. To trvalo nějakou dobu, když to přišlo. Konal se zrovna průvod na počest Helgrindu. Po jeho zkončení se setkal se Siosstem ve chrámovém sklepení. Na to co se tam událo nikdy nemohl zapomenout, trotože mu to od základů změnilo život. Siosst s ním chvíli mluvil, vysvětlil mu že měl vždy jeden sen. Jak se Felion později dozvěděl, bylo to stát se stínem. Jenže Siosst byl na to moc starý a nebyl dost silný a tak si chtěl svůj sen splnit skrze Feliona. Bez varování zaútočil na mysl. Pak ho pod výhružkou smrti donutil odříkat slova ve starověkém jazyce. Ty slova které ho tak pečlivě učil. Po nějaké chvíli do místnosti vlétli duchové a následně vlétly do Feliona. Zápolil s nimi dlouho, ale nakonec je donutil aby mu ve starověkém jazyce odpřísáhli poslušnost. Stane se stínem, ale bude mít nad sebou naprostou kontrolu. Pak jim dovolil aby ho naplnili. Od té doby si nepamatoval nic, protože omdlel, ale když přišel zpět k vědomí, tak se něco změnilo. Byl stín. Podíval se na Siossta, který ho chtěl donutit k věrnosti. Felion ho okamžitě kouzlem zabil. Pak se vše událo rychle. Příštího dne donutil třináct nejvyšších uctívačů k prísaze ve starověkém jazyce. V ten den mu ovšem nepřísahali jen oni. K přísaze donutil také dvacet dva kullů. Ani to mu však nestačilo a začal cestovat. Na svých cestách našel dva lidi. Jednoho našel v poušti, byl to uprchlík před zákonem. Druhého pak umírajícího v jedné zapadlé uličce Teirmu. Oba mu přísahali věrnost a od té doby je učil. Naučil je toho spoustu a po nějaké době to byli jedni z nejlepších šermířů a kouzelníků v zemi. Teď už je neměl co naučit a tak zaměřil svou pozornost jinam. Věděl že se schyluje k válce a toužil po moci. Nejspíš pomůže některé ze stran vyhrát, ale tak aby měla stráty co nejkrvavější a mohl se pak postarat i o ně. Ještě však nevěděl. Zatím zůstával v chrámu Uctívačů Helgrindu a jeho chuť po zabíjení rostla.

Jednoho dne se konala audience u krále, ale tam krále urazil a aby se před ním zachránil, musel se přemístit. Tehdy si změnil jméno na At. Pak si nechal v Poušti postavit hrad. Nikdo nesměl vědět kde leží a tak dělníky rovnou pozabíjel. Pak se však začala projevovat jeho nemoc. To už měl za sebou několik let jeho zločinecké práce. Pak už se nemohl účastnit. Musel být ve svém hradě. Neměl už tolik sil jako dříve. Ale on nechtěl zemřít a tak žil. Spoustu jiných lidí si však života nevážilo a to chtěl změnit. Navíc potřeboval věrné posluhovače, protože peníze od jeho vrahů přestali chodit. Nechávali si je. Proto začali jeho hry. Nechal si chytit několik lidí, kteří si už nevážili života. Zavřel je do jedné z mnoha místností jeho sklepení a přezkoušel je jestli si opravdu váží života. Ze začátku to nikdo nedokázal přežít, ale při konání šedesáté sedmé hry to jeden člověk přežil. Stálo ho to sice jednu končetinu a spoustu krve, ale přežil. At ho vyléčil a po přísaze věrnosti i vycvičil. To byl první článek jeho Dlouhé ruky. Čím dál častěji se konali tyto hry o přežití a brzy měl dost věrných následovníků. Pak si ještě najmul několik dalších, kterým však stále nevěřil a bylo to. Jeho impérium bylo postaveno. Pak jeho lidé začali znovu na jeho rozkazy zabíjet a loupit, ale on už se neúčastnil. Byl ve svém hradě a bavil se sledováním her o přežití, které se stále konali. Jednou možná svůj hrad opustí, ale zatím neměl důvod. Zatím ne. Ale jedno věděl. Hra ještě neskončila.

Vojsko: Není to tak úplně vojsko, spíše množství lidí. Ale protože k nim patří i nemalá skupina vojáků, tak se tomu vojsko říkat klidně může. Vlastní téměř tři sta otroků, kteří ho poslechnou na slovo. Dále si také najímá kolem dvoustovky dobře cvičených vojáků, kteří mu chrání jeho pozemky a náklad lodí. Krom toho si najímá i posádku na své lodě, což činí přibližně dvě stě námořníků. Poté najímá i několik dozorců, přibližně třicet, kteří mají na starost poslušnost otroků. Kromě těchto méně významných lidí si najal i tři kouzelníky, které mu mají chránit pozemky před vpádem nějaké škodlivé magie. K jeho vojsku by se také mohly počítat Uctívači Helgrindu, nad kterými získal nadvládu, ale ještě je nijak nepoužil. Po proměně donutil dvaadvacet zdatných kullů, aby mu sloužili. Byli dobří jak v boji, tak v bězích a tak je začal dost využívat.

Tak to alespoň bylo do nedávna. Teď už je jeho vojsko jen Dlouhá ruka.

Uctívači Helgrindu: Dříve to byla sekta tvořená jen několika kněžími, ale postupem času se rozrostla a začalo se k ní hlásit stále více lidí. Když této sektě velel Siort zvaný Udatný, tak už se k nim hlásila vpodstatě celá Dras-Leona. Po Siortově smrti ovšem nastoupil do čela sekty Asir, vnuk bývalého velmistra. Ten začal s pomocí svých kněží přesvědčovat stále více lidí aby se přidali. Postupem času začal Asir volit stále agresivnější přesvědčování. Mezi lidmi se povídalo že unáší lidi kteří se nepřidají k Uctívačům a poté je mučí. V lepším případě že lidem pouze vyhrožuje. To se nikdy neprokázalo, ale lidé se začali bát a raději se k sektě začali hlásit. To se rozšířilo a postupem času se k Uctívačům Helgrindu hlásilo stále více lidí po celé Agalaesii. Jednoho dne se jeden z lidí odvážil kázat jak je sekta Uctívačů Helgrindu špatná, že mučí a vydírá lidi a co hůř, že se v jejich chrámu konají různé obřady při kterých si členové na důkaz věrnosti řezali končetiny a pili krev. Nejhorší na tom bylo že to všechno byla pravda. Takto kázal ještě na několika místech, až ho jednou zatkly vojáci a na Asirův rozkaz byl upálen na hlavním Dras-Leonském náměstí. Po něm následovalo ještě několik dalších, ale od té doby se už nikdo neodvážil říkat nic špatného o Uctívačích Helgrindu. Někteří nejzapálenější členové vůdci sekty tak důvěřovali že mu plnili jakákoli přání a radši zemřeli než aby ho neuposlechli nebo zradili. Díky tomu měl Asir spolehlivou síť špehů a několik vrahů. Po Asirově smrti začala sláva Uctívačů upadat pod vládou nového Velmistra Siossta. S tím se však brzy vypořádal nynější Velmistr Felion. Pod jeho vládou se sektě zase vrátila předešlá sláva. Jejich moc byla dokonce věčí než kdy dřív. Sekta měla hned několik rytuálů, které se všechny až na jeden konali ve sklepeních paláce, který byl používán hlavně jako chrám. Při těchto rytuálech většinou zběsile tancovali, řezali si končetiny a pili velmistrovu krev. Při jediném rytuálu který se nekonal v chrámu vyrazil dlouhý průvod lidí k Helgrindu. Přitom zvonili zvonci. Když tam dorazili, zpravidla byl vybrán nějaký šťastlivec, který si mohl pod Helgrindem uříznout končetinu, stejně jako při rytuálech v chrámu. Poté se všichni napijí velmistrovi krve, zanechají u úpatí Helgrindu přikované dva otroky, jako oběť a poté se celí průvod odebere zpět do města. Pod chráme, který stojí uprostřed města je série chodeb a bohatě zdobených místností v kterých provádějí rytuáli, ale také tam uchovávají to za co se opravdu modlí a co uctívají. Vejce několika ra’zaků.

Pak se však celá sekta rozpadla a zbyli po ní jen trosky. Nahradila je Dlouhá ruka.

Rodina: Jeho rodina byla dříve poměrně velká, ale díky zásluze jeho otce už teď nikoho nemá. Jeho otec nechal zavraždit jeho matku i s celou rodinou a později zemřel i on sám. Poté už mu nezbyl nikdo.

Majetek: Mezi nejdůležitější věc patří rozsáhlé vinné a hedvábné plantáže na západu Galbatorixovi říše.

                Dále vlastní malý hrádek, ležící uprostřed jeho plantáží.

                Vlastní i malý přístav na okraji svých plantáží, kde má pět obchodních lodí a dvě válečné.

                Vlastní také skoro tři sta otroků.

                Za důležitou věc považuje také svůj jedenapůlruční meč.

                Má také spoustu méně důležitých věcí, mezi které patří třeba jeho kůň, ale ani on sám už neví co                           všechno vlastně má.

Nebo to všechno alespoň vlastnil dříve. Teď vlastní už jen malou pevnost kdesy v poušti.

Kontakt: viz. Orrin, Jeod

Důvod ukončení hry: K bezmocnému a svou nemocí týranému Felionovi se připlížil král Galgatorix a zavraždil ho.