Jméno: Ikarm De Faune Lwilien

Věk: 100 let – narodil se roku 3163

Rasa: Vílí muž

Náboženství: věří ve většinu vílích bohů, kromě bohyně lásky, protože její víra v lásku se má trochu jinak.

Povoláním: je úspěšný léčitel lidí, což však nijak nenamená že zanedbává své starosti o přírodu.

Strana: často toto převaloval v mysli, jenže mu na paměť vyjely neblahé vzpomínky na to jak královi lidé jen tak pro zábavu zabíjejí zvěř a sekají ze vzteku do nijak se nebránícím a nikomu neubližujícím stromům, jistě pochopil by kdyby to zužitkovali, ale oni je naseknou, nebo zraní a se smíchem jdou dál. Proto si vybral Vardenskou stranu.

Záliby a Koníčci: Jak lze vidět, nejenže je v barvách ohně, ale  mimo to je divné, že je to vílák země. Je neobvyklé, že by se mu nedařilo v přírodních a zemských pokusech(s trávou a nebo hlínou například) pokusech. Je sice strašně moc uzavřený do sebe, ale neodpustí si klevetění se slečnami různého věku. Rád se prohání na srnách a běhá se zvířaty.

Vzhled:

Pro Ikarma by to byla těžká otázka, ale on se podívá do zrcadla taky jen na nějakou příležitost že… je to vysoký muž s mírně zjizveným hrudníkem, který dokazuje, že se nejednou vzepřel. Je velmi silný (psychicky i fyzicky) až šlachovitý, svaly má, ale není tlustý. Ne, to ne, je akorát. Jeho vlasy se v mírných rezavých prstíncích vlní kolem do zlata opálené tváře s inteligentníma očima. Pro lidi je nebezpečné podívat se mu do očí, které jsou tak hluboké, že by je celé pohltily. Rty jsou úzké, ale ne semknuté, jsou typicky uvolněné a často usměvavé. Zuby jsou bílé jako čerstvě napadaný sníh v zimě a pravidelný dech voní po mátě a hřebíčku. Jeho hlas se nedá popsat. Tóniny podle nálady mění jen někdy a to se stane jen jednou za rok asi. Takže hlas je na poslech líbezný, často také velmi koketný. Jeho tonina je určená už od narození. Hlas je jemný jako med, hebký jako plátek růže či peříčko a někdy i ostrý jako jehla.  Na krku mu ve vzteku  často pulzují žílky, ale jeho sebekontrola nezná mezí. Ramena jsou široká, ale je to přes značnou sílu dobrák od kosti. Je pro něj typické nosit elfské oblečení, ale o samotě, nebo při rituálech nosí suknici.

Povaha:

Další otázka, pro kterou by musel obejít celičkou Alagaesii, ale je to velmi milý člověk, který má rovnou křišťálově čisté svědomí. Po jeho dotyku nepřestane nic růst, právě naopak. Bujně se to rozroste. Jako každá víla a vílák je i on úzce spjatý s přírodou a zvířaty. Pro něj je smysl pro fair play známka cti a čisté duše. Nikdy nelže, ale neříká víc než je životně nutné. Má jistá tajemství, která si s sebou asi vezme do hrobu, ale i tak je to vstřícný a otevřený vílák. Ne že by řekl každému svou historii na první posezení, ale když začne pociťovat k někomu značnou část důvěry poví mu o sobě část a jestliže je mu ten dotyčný věrný, dozví se celou jeho historii. Je to velice chytrý víl se značnou spoustou nápadů. Nikdy nezradí, ale někdy trošku nedůvěřuje. U něj mají všichni kromě stínů a králových přisluhovačů otevřenou náruč. Nezalekněte se, ale v noci těsně po probuzení je poloprůsvitný a trochu nevrlý. Jinak by se dal označit jako fajn pohledný vílák.

Historie:

Když se narodil, byla temná noc. Měl štěstí, že vyrůstal s milující rodinou, která byla zasvěcená pod bohyni lásky. Ikarm byl od narození oblíbený mezi dívkami a nenáviděný mezi chlapci, a  proto byl často předmětem k šikanování. Jak se čas vlekl chlapec sílil a pracovaal. Také se každé léto vypravil prodávat lidem i ostatním bylinky, které měly různou moc. Vydělal si takové nepotřebné oválné placky, jenž využíval, pro nakupování semínek a jídla pro svou rodinu. Kdysi, když oslavil 20 narozeniny a šel ven, s ním chtěli mladí chlapci měřit síly. Tenkrát proti němu vytáhli své elementy. Poštval na ně sílu země a sílu přírody. Kluci, kteří tomuto incidentu přihlíželi k němu začali pociťovat úctu, protože tyto chlapci byli poistrach města. Často se začal uzavírat do sebe a meditoval hluboko v lesích, které mu poskytovaly soukromí. Náklonost muprojevovala poslední dobou i královská rodina. Chudák chlapec netušil že jej chtěj vílí šlechtici využít a proto nevědomky odešel do jejich pasti. Bitva proti šlechticům byla krutá a nelítostná, a on mírumilovný muž byl tak hodný. Přesto byl nucen se v sebeobraně bránit proti útokům šlechticů, kteří byli pro něj moc těžcí soupeři. Spoustu dní a nocí ho trápilo, že byl nucen zabít pro dobro jeho zabíjet tolik , ale  když tuto choulostivou vzpomínku potlačil do temných zákoutí mysli, cítíl se lépe. Od té doby nechtěl měřit s nikým síly, proto kolem sebe většínou uzavřel hlíněnou bariéru a místo boje prošel kolem. Mezi lidmi to vzbuzovalo strach, ale mezi jinými rasami to šlo měřit síly, protože mu byly schopnostmi rovny. Když jeho rodiče odcestovali pryč z Alagaesie, uzavřel se ještě víc, protože odjeli kvůli tomu, že jeho bratr ve válce proti šlechticům padl a oni čekali další dítě. Byla to jejich malá dcerunka Lwilien a oni ji chtěli ušetřit život v době temna. Tenkrát se zhroutil do sebe, ale zjistil, že rodiče kousek za Alagaesií objevili ostrůvek. Jednou když měl 50 a vypravil se do lesa potkal neznámou dívku. Představila se mu jako Lwilien a on byl šťastný, jeho malá sestřička byla zpět. To mu přidalo na vědomí. Lwilien byla šťastná a v 80 letech jí dával požehnání ke svatbě. Lwiliino vědomí ale pokleslo, když její muž zemřel tragickou smrtí šlechticů. Tenkrát ho přepadli ze zálohy a Lwilien a Ikarm se zachránili. Jejich vztahy byly dobré a žili spolu jako přátelé do doby, než měl Ikarm 100 let. Opustil svou 35 letou sestru a cestoval po Alagaesii. Lwilien navštěvoval každé dva měsíce a držel ji nad vodou a ona zase jej. Jednoho dne jí poslal holoubka, že  se asi nedostaví. Bylo to teprve 10 měsíců po smrti jejího manžela. Když za ní přišel po dvou měsících měla synka Bouliniho-Ikarmova synovce- jenž měl jméno po Lwilieniném a Ikarmově otci. Byli šťastní, než se Ikarm dozvěděl o úžasných zkutcích Vardenů, po kterých začal pomalu pátrat. Dozvěděl se zajímavé klepy o králi, ale některé radějí ignoroval, protože byly velice neslušné. V takových chvílích si je vymazal z paměti. Velmi rád pobýval na svých cestách v Ellesméře, Tronjheimu a také v Carvahallu a podobných malých vesničkách. Často smutně hleděl na lidské, i elfské páry na něž se ukázalo štěstí. On sám lásku nikdy nepocítil a byl z toho zklamaný. Právě teď by slavil u Lwilien doma Bouliniho 6 narozeniny.

Motto: známka cti a čisté duše je v počestnosti

Motivace: Dobrodružství a cesta poznání.

Rodina: Jeho milovaná sestřička Lwilien, synovec Boulini, otec Boulini a matka Riëlnina a bratr jenž padl v bitvě Sirius.

Přátelé: Lwilien a Boulini.

Společníci: černý kůň Abdulah

Majetek: oblečení, domov s Lwilien a zbraně:meč.

Schopnosti:Dokáže výborně ovládat boj z blízka, ať už elementem nebo mečem. Uzavírá kolem sebe hlíněnou bariéru. Taková hnědá koule s travnatými fleky. Jinak se jako každý vílák a víla dokáže vtělit do rostlin a přilákat zvířátko. Umí Starověký a Vílí jazyk. Naučil se dokonce hodně kousavě pár vět z lidského jazyka. Je velmi dobrý řečník a humorný je též. Pozor umí dobře flirtovat s děvčaty všeho druhu!

Další postavy: Atanvarnë Merenwen Lossëhelin a Nixie.

Kontakt: strapcova1331@seznam.cz

Zemřel v Osiloně