TOPlist

Rhunön

Začátečník 3710 Mistr

Napsal: Rhunön | Kategorie: Elfové - Žena
Dne: 19.03.2015 14:29:21 FB



 

 

Jméno: Rhunön

Věk: To číslo je již dávno ztraceno v propadlišti času

Rasa: Elfka

Pohlaví: Žena

Vyznání: Spravedlnost je, když každý dostane co potřebuje.

 

 

Podoba:

Rhunön je elfka nevelikého vzrůstu, ale až neuvěřitelné fyzické síly. Její tělo je dobře naladěný a výkonný zdroj energie, což jí dovoluje pracovat dlouho bez přestání. Svalnaté tělo je roky práce a cvičení vytrénované na maximum, protože ona opovrhuje těmi, kdo mění svůj vzhled kouzly, jelikož za dob jejího mládí to také nebylo možné a lidé byli také šťastni. Obličej je překvapivě hezký, když se umyje od potu a sazí z výhně. Nad malým nosem svítí bystré oči s dobrým odhadem, které vám vidí do duše a pronikají hluboko do mysli. Menší ústa se málokdy usmívají, ale když tak odhalí bělostné zuby a zvýrazní jedny z nejšpičatějších uší v Du Weldenvarden. Užší krk přechází v abnormálně velká ramena jejichž svaly hýbou středně dlouhými pažemi s jemnými prsty a úzkými dlaněmi. Svalnatá hruď, jakoby zapírala její ženskost. Pevné břicho přechází v bezvýrazných bocích do poněkud silnějších noh.

Obvykle nosí stříbřitě šedé tuniky, ale to jen na veřejnosti a při slavnostních příležitostech. V kovárně ji nezahlédnete v ničem jiném než lehké lněné tunice překryté koženou zástěrou. tříčtvrteční nohavice končí kousek pod koleny. Místo normálních pevných bot má spíše lehké polobotky proti žhavým jiskrám na podlaze. Kvůli motorice nenosí rukavice a na jejích rukou lze zahlédnout mnoho drobných jizev. Světlé vlasy si stahuje do pevného culíku, aby jí nepadly do tváře a na žhavý kov, kde by mohli vzplát.

 

 

Povaha:

Navenek je zasmušilá melancholická a nepřístupná. Její chování však má působit jako ochranná schránka proti žalu, kterého si užila dost, když byla zneužita její nejmilejší díla. Uvnitř je ale citlivá a velmi empatická osoba, nesoucí své těžké břímě tak jak je zvyklá. Hlavním rysem osobnosti u ni je láska a úcta k řemeslu. Ve své pečlivě uspořádané, jako stroj fungující mysli stále vymýšlí nové nápady a návrhy na mechanismy, strojky a předměty, které tak ráda s perfekcionistickou přesností vyrábí. To odhaluje další významný rys, zálibu v symetrii a přesnosti. Kdysi dávno věřila v existenci dobra dnes ví, že vše řídí jen naše rozhodnutí a proto nad vším velmi přemýšlí hledá skryté vzorce, tvary a postupy. Vždy se snaží přijít na prvotní příčinu než vynese verdikt. Vždy pečlivě zkoumá příčiny i důsledky. Tento styl přemýšlení si osvojila při studiu kovových slitin, protože když u těchto slitin neznáte výrobní podmínky a poměr kovů nedokážete odhadnout jaké bude mít vlastnosti aniž byste byli nuceni je otestovat. Je to velmi spolehlivý způsob určování správných rozhodnutí, ale není stoprocentní. Rhunön je velmi otevřená změnám a připouští si i možnost existence nepravděpodobných věcí, a když udělá chybu není pro ni žádná hanba to přiznat. Koneckonců nikdo není neomylný, je přeci také jenom elf. 

 

 

Historie (v rekonstrukci!):

 

Mladá léta

Narodila se roku 292 poblíž Osilonu mladé zaklínačce a nadějnému bojovníkovi. Matka Eorun ji nechala v péči tety Enril, protože se sama účastnila bojů, sice ze zadní linie, ale stále bojovala za bezpečí své dcery. Oblast kolem Osilonu navíc byla pod velkým tlakem jelikož se nacházela v blízkosti Dračích hor. Celá oblast ještě k tomu sloužila jako středisko pro těžbu kovů (jako jediná v celém království totiž měla rudní žíly). Prvních pět let života tedy strávila v Ellesméře, hlavním městě Du Welden. Její otec, jeden z obratných drakobijců, zahynul na bitevním poli jen chvíli po jejích narozeninách. Žalem zlomená Eorun si ji přivezla zpět, aby měla aspoň nějaký důvod proč žít. Jako dítě se tak stala svědkem několika gigantických střetů mezi elfy a draky. Z taborů vždy odešli všichni, kdo mohli bojovat a zůstali jen nemohoucní a kováři. Právě kovářské dílny se se tak staly oporou pro vyděšené osamnělé dítě. Kovárny se staly její školou i úkrytem zároveň. Dříve než vůbec znala písmo hrála si s kladivem a kleštěmi na kováře. A zde se začal formovat její úděl. Mistři výhní ji začali zasvěcovat do černého řemesla. Eorun z toho nebyla zrovna nadšená, tak se snažila zaměstnat učením základních dovedností, jenže si zkuste udržet pozornost rozjíveného caparta. Pro Rhunön nebylo učení hlavní náplní času, ale koníčkem jež se podřizoval kovařině. Mezi učně černého řemesla vstoupila v patnácti letech jako pologramotná s nadáním na matematiku a Gramarye, jak se záhy ukázalo. Mezi učedníky byla zdaleka nejmladší a jediná holka. Po fyzické stránce trošku pokulhávala, ale byla jednoznačně nejlepší v řešení teoretických zadání. Díky tvrdé práci se v devatenácti letech stala de facto plnohodnotným kovářem, stačilo už jen složit zkoušku. Odjela tak na oblastní velitelství na okraji Osilonu. Vojenští kováři v této době podléhaly velení Omikrona, nejzručnějšího z mocných elfských zaklínačů. Bylo to poněkud podivné setkání. Narazili do sebe při cestě do stejné budovy a teprve tam se dozvěděly kod je ten druhý. Pro oba to bylo dosti překvapivé. Zkouška však dopadla celkem obstojně. Práce byla celkem jednoduchá, ale času bylo trochu málo, a navíc musala pořád myslet na toho pohledného muže, který ji doprovodil k budově. Po zkoušce si myslela, že už Omikrona nikdy nepotká.

Přestou však doufala, a bohové se na ni usmály. Nejnovější rozkazy totiž zněli, aby se začalo s výrobou těch nejmocnějších zbraní doby. Zoufalý národ potřeboval vzpruhu a kdyby válka dál pokračovala už by se elfové nikdy nemuseli stát národem jakým byly předtím. Docela se spřátelili takže ji vzal s sebou na cestu po královstvích elfů, aby shromáždil na jedno místo ty nejlepší kováře a zaklínače. Dlouhá cesta trvala skoro půl roku a během nekonečných mil nebylo co na práci. Nevinné rozhovory přešly v něco poněkud jiného a v noci u ohně bylo jen jedno lůžko...

Během putování se toho hodně dozvěděla o magii, ale i jiných věcech. Zjistila co vlastně gramarye je, jak se využívá a k čemu. Byla to však jiná magie než je dnes. Byla divočejší, surovější, primitivní. Omí, jak mu říkala, byl celkem mladý výjimečně mocný čaroděj, takže ji toho naučil opravdu hodně. Měsíc po návratu nedostala pravidelný cyklus. Byla těhotná. Zatím svému milému nic neřekla, ale slíbila si, že jakmile skončí se svým úkolem dozví se to. Bohužel vypouklé bříško bylo na její štíhlé a drobné postavě brzo znát tudíž byla nucena jít s barvou ven. Omí byl nadšený. Přestože byl dlouho v práci, kde se věnoval Dauthdaertům vždy si našel čas na ni a na malého elfíka, jež v ní rostl. Začal ji brát s sebou, aby spolu mohli trávit každou volnou chvíli. Poprvé tehdy spatřila skutečnou moc svého národa. Viděla jak se kámen schponý nést kouzla a energii mění pod rukama mistrů černého řemesla a dvanácti zaklínačů v dokonalé vraýedné nástroje. Dokázala tam prosedět celé hodiny, sledovat pomalý byť jasně zřetelný postup. Byly to nádherné dny. Měli na sebe málo času, přesto přese všechno byly neskonale štastni. V pátém měsíci těhotenství, na své dvacáté druhé narozeniny bohužel potratila ve velkých bolestech. Léčitelům se nikdy nepodařilo určit proč se dítě narodilo mrtvé a tak brzy.

Trvalo skoro dva týdny než byla schopná konečně zas trošku normálně myslet. Celout u dobu s ní byl Omikron. Podporoval ji ve všem o co se tehdy snažila. Chtěl jí dát smysl života, jež jakoby ztratila. Zdálo se to skoro bezvýchodné. Zachránil ji díky její zvědavosti, své trpělivosti a dobrému nápadu. Zapojil ji do výroby Dauthdaertů. Byla tam jen jako pomocník, bohudík to stačilo. Pomalu jí začínalo během dnů strávených vedle pracujících mužů a žen docházet co a především jak vyrábějí. To jí však tak docela nestačilo. Byla vyučeným kovářem a stejně dokázala informace jež dostávala od Omiho chápat jen z pohledu lajka. Vysvětlit podstatu magie kterou používali nebylo s pomocí slov možné. Poprvé jí tedy vstoupil do mysli, aby mohla pochopit co se děje v sále. Ten pocit byl naprosto neuvěřitelný. Dokonale rozuměla všemu co dělal, znala všechna jeho tajemství, stejně jako on znal ji. Viděla svět jeho očima. Nikdy už to pak nebylo stejné jako předtím. On toho viděl o dost více. Záhady nad nimiž si lámala hlavu se zdály být nicotné v porovnání s paradoxy, nad nimiž hloubal on. Otázka věčnosti se před ní vyjevila v celé své kráse a složitosti. Po roční usilovné práci tří mistrů kladiva a dvanácti zaklínačů bylo zhotoveno dvanáct Dauthdaertů. Byla jim dána jména těch nejkrásnějších rostlin. Jejich nositely se stali nejlepší drakobijci na bitevních polích se za nimi táhl stín smrti. Vždy když byla vypuštěna sílů kopí z nebe pršel déšť, všude se pálila tráva. Mezi elfy i draky chodila smrt. Často byla svědkem těchto bitev. Putovala s Omim po táborech. Vždy když vyrazil do týla vojska, aby mohl co nejlépe využít magii pro potřeby války měla strach, že některý z draků ořeci jen dokáže zabít světlo jejího života. A stalo se. Během jedné z posedních bitev se nositel Dauthdaertu dostal příliš blízko jednomu ze sražených obrů. Ten jej z posledních sil zalehl. Omiho štít, který jej chránil vydržel. Vysál ze zaklínače poslední energii a pak se zhroutil. Ani jeden z mužů to nepřežil. Poslední slova patřila jen jí. Silná zaklínačova mysl se na ni upnula a pak jen tma. Probrala se po dvou měsících kómatu. Léčitelé se svorně shodli, že mrtvý málem strhl její mysl do prázdnoty spolu s tou svou. Nevěřila tomu, nechtěla, nedokázala by žít s tím, že jí chtěl nějak ublížit. Jeho rodina mocný a starobylý rod jí zaslala několik věcí, jež jí Omi výslovně odkázal, an víc podle nich neměla nárok. jediné co jí zůstalo byl jeho meč, malý amulet z lapisu se symbolickým vyobrazením draka ze zlata. Obojí dobře uschovala, tyto věci ji pak provázeli všude kam se hnula.

Do konce války pracovala jako armádní kovář, byla oblíbená hlavně mezi bohatšími vojáky. Vyráběla účelné, přesto krásné zbraně pomocí kyseliny jíž vyleptávala kýžené vzory do kovu.

 

Beorské hory

K ukončení zoufalých bojů mezi elfy a draky došlo nedlouho po Omiho smrti. První Jezdec se jmenoval Eragon. ještě než byla smlouva zpečeťena kouzlem odebrala se do Beorských hor, protože již dále nechtěla žít se svým národem. Takže si ve svých třiceti letech sbalila, naložila si věci na dva poníky a vyrazila. Cesta trvala dobrého půl roku, jelikož musela obejít celou Alagaesii. Když se dostala až k horám musela najít nějaký průsmyk nebo kaňon jímž by se dostala dovnitř. Při tomto pátrání narazila na bojiště plné kostí a staré výbavy. Jak procházela místo neštěstí všimla si, že zranění která vojáci utrpěly nebyla od draků. Přes zjevné nebezpečí posbírala meče a daší zbraně bojovníků. ty snosila na jednu hromadu a vytvořila z nch mhylu na památku padlých. Jeden z mečů ji však zaujal. Bylo to třetího dne její práce, blížila se k polovině, když narazila na zbraň, jejíž zvuk nebyl ani zdaleka kovový. Při bližším prozkoumání poznala materiál, byl stejný jako u Dauthdaertů. Meč rozhodně nebyl tak krásný propracovaný nebo odolný jako smrtící kopí, ale byl mnohem lepší než obyčejná ocel. Poprosila mrtvého za odpuštění a ponechala si jej. Do hor dorazila o měsích později. Trpaslíc ji nepřivítali zrovna nadšeně. Roky nepřátelství se nezapómínali zrovna lehce. Nštestí se zde tou dobou zdržoval Eragon, který přijel vyjednat mír mezi těmito velkými zeměmi. On a Bid'Darm ji vzali pod své ochranná křídla. Stali se z nich přátelé, ale první Jezdec měl spoustu práce a nemohl se zdržovat moc dlouho. Jko důkaz dobré vůle ji trpaslíčí kováři nechali provozovat řemeslo s nimi. Většina z nich byla technicky daleko lepší než ona, ale ukázalo se, že i Rhunön je má co naučit. Byla daleko vzdělanější než trpaslíci. Z větší části za to vděčila Omimu, protože on jí ukázal možnosti magie. Této neobvyklé spolupráci přispěl i Füthark. zajímal se o ni jednak z politického hlediska a druhak proto že odhalil její veliký potenciál. Správně odhadl možnosti spojení elfského daru magie, trpasličí zručnosti, silné vůle i jistého talentu. Trvalo více než deset let než ovládla jedno z nejpřísněji střežených tajemství trpaslíků - runovou magii. Stala se pod vedením Fütharka jedním z mistrů v jejím používání. při druhé návštěvě Eragona mu darovala, jako své díky meč. První z legendárních zbraní Jezdců.

 

Domov?

Strávila v horách ještě dalších několik let, kdy stále zlepšovala své umění. Cestu domů podstoupila teprve po smrti svého drahého přítele a mistra. Vydala se ještě panenskou přírodou Alagaesie na dlouhou cestu do Lesů. když tam dorazila zjistila, že její matka umřela zatím co ona byla pryč. Nikdy s ní zrovna nevycházela, ale i tak jí to bylo líto. Zdědila po ní malý domek a nějaké prostředky, nebylo toho mnoho. Odcestovala do Ellesméry, kde si v okrajové části města založila kovárnu. Využila malého výstupku podložní skály jako základů pro své obydlí. Dobře věděla, že tipycké dřevěné domy nejsou pro kovárnu zrovna ideální. Na erozí ohlazeném vrcholku výstupku zasadila borovici, jež s malou kouzelnou pomocí vyrostla v nádherný byt. Ten tvoří obytné patro nad kovárnou vytesanou v kameni. Nedaleký potok pomocí vlastní práce přivedla poblíž dílny, každý přeci ví, že kovář potřebuje k práci vodu. Navíc trpaslíci ji naučili jak její sílu vhodně využít. Z prvu se jí moc neařilo, ale když se o ní od Eragona dozvěděli ostatní Jezdci začala být stále známější. Příval práce jí pomáhal vyrovnat se s faktem, že elfové se vlivem spojení s draky mění, ji nevyjímaje. Stále více se odlišovala od svého národa, jak chováním tak vzhledem.

Stále více času trávila na cvičišti mezi Jezdci. Milovala rozhovory s draky, byly neuvěřitelně podobní trpaslíkům, veselí a divocí titáni pro něž je čest nezanedbatelná. Stále více se lišila od ostatních elfů. Málokterý z nich se s ní znal lépe než od vidění, ale stále to byl a je její lid, přestože jí nejsou zrovna dvakrát sympatičtí. Mnozí z nich si všímali jejího přízvuku, přestože i ten časem slábl.

 

Pak následovalo několik staletí míru a přišli lidé. Lidé se prokázali agresivními a nestálými ve svých názorech a nebezpeční, když o něco opravdu usilovali, jak zjistila při zprávě o Eragonově smrti. Následovalo připojení lidí do smlouvy mezi draky a elfy, což nebyl zrovna nejlepší tah podle jejího názoru. Ale nějakou dobu se její obavy zdály mylné a dračí Jezdci dobře vládli a pod vlivem draků elfové měli delší a delší život a byli stále silnější a celkově se jim dařilo dobře, stejně jako lidem. Draci se stávali přátelštějšími a země vzkvétala, ale pak podnikla dosud neznámá rasa, Urgalové, nájezdy na Alagaësii se záměrem získat část bohatství a půdy.  Během nájezdů byl zabit i drak jednoho mladého nadějného Jezdce, který později vedl povstání proti Jezdcům a násilím se ujal vlády nad Královstvím. Po tomto nájezdu za ní přišla mladá ještě plně nedorostlá elfka a ona ji přijala do učení. V této době se také Rhunön zavázala přísahou, že již nikdy nevyrobí zbraň. Ale když svitla naděje a Eragon potřeboval meč vstoupila do jeho mysli a ukovala čepel ze zářoceli, kterou jí donesl a zbytek si schovala pro další Jezdce, v jejichž příchod doufala. Neboť při kování meče pro Eragona se v ní něco změnilo a již nebyla vázána svou přísahou. Nyní již jen čeká na další Jezdce, aby jim mohla ukovat zbraně na vraždu Galbatorixe. 

 

 

Herní historie:

 

S volbou nové královny, s níž přišli i reformy v dosud nevídaném rozsahu. Mezi nimi bylo i vyhlášení, že každý Jezdec na straně elfů má přijít do Tialdarí, aby se mohl podrobit výcviku. S vědomím, že nejspíše nedokáže s pomocí zásob zářoceli, které má dosud, nebude schopná správně vyzbrojit všechny Jezdce, jež přijdou, se velmi často vydává hluboko do lesů a hledá onen vzácný kov jež je klíčem ke skvělosti jejích zbraní. Někdy mizí mezi stromy i na několik dnů, aby si mohla být jista že nepřehlédla ani kousíček tohoto daru z nebes. V poslední době to však již vzdává a uchyluje se spíše k experimentům, jež by jí snad mohly odhalit tajemství nebeského kovu. Zatím se jí však podařilo zjistit jen to, že k joho výrobě by bylo úpotřeba velkých teplot rychle se střídajících v několika tisícové amplitudě a obrovského tlaku. Tlak by se dal nasimulovat kouzly, ovšem tím by kov ztratil svou čistotu. To jediné co zbývá je tedy teplota a její výkyvy. Je tedy naprosto jasné, že tudy cesta nevede, protože magie je v tomto procesu naprosto nepřípustná. Vedle těchto příprav se také chystá na největší dílo svojí dráhy kovářky. V nevelkém skladu vedle kovárny se hromadí velké zásoby ušlechtilých kovů. Tyto jsou skladovány v popsaných krabicích vedle drahokamů na policích. O několik dní pozděi se při výpravě ke stromu Menoa setkala s dračím jezdcem Däthedrem a jeho drakem Kallem. Ti jí pomohli najít ještě malý kousek zářoceli a Kalle jej pomocí magie poněkud spontáně zvětšila na jednou tak velký kus, což jí zajistilo menší rezervu a dalo naději, že než bude muset znovu vyrazit ven a hledat bude Galbatorix nahrazen mnohem lepším vládcem a její meče budou vráceny do jejích rukou a později až nadejde čas předány těm kterým jsou předurčeny. Nové generaci Jezdců a draků.

Dva měsíce na to byla zavražděna její učednice Nindë nájemným vrahem a žoldákem Idaronem. Necelý měsíc na to jí osud seslal nového společníka. Vílu jménem Auressel Aurora. Rhunön ji nechala přes zimu bydlet u ní. Hned první noc se stala velice podivná věc. Ve spánku měla něco jako vizi. Hroznou vizi. Tenhle dokonale hrozivý sen ji stále pronásleduje a jeho stíny se natahují čím dál víc.

 

Konečně nastal ten čas. Měsíc na obloze jasně svítil a na jehličí se černal krvavý dvanáctiúhelník. V jeho středu leželo tělo. ne však ledajaké. Bylo celé kovové.  Na každé ze světových stran hořela svíčka živlu a na vrcholech mezi nimi střídavě bílé a černé svíce. Nad tělem se někdo skláněl. Rhunön, mistryně kovářství, nejlepší v celé známé Alagaesii. Její oči nyly kalné a bez života, její duše potřebovala volnost a tak se odpoutala ve své dokonalé formě, vyvolána mocným kouzlem napájeným z několika drahokamů plných energie. Tu noc se její duše rozdělila a jedna část dala vzniknout novému životu. Eleanorovyi jejímu synovi.

V ten okamžik se začala nová duše rozvíjet a učit, pod vedením své matky. Mocný rituál však vycítil Blagden, moudrý a mocný kouzelník elfské rasy. Přišel se sám podívat na ten div. Po krátkém, ale výstižném rozhovoru s Rhunön se uvolil být jí nápomocen v této věci. Očaroval kovárnu i s přilehlou mýtinou, aby nebyla magie rituálu cítit. Rhunön mu naoplátku věnovala drobný úlomek safíru. Ten kámen má v sobě velký potenciál. Dokáže pojmout až neuvěřitelné množství energie. Jedná se o nejdokonalejší exemplář drahokamu, který se dal sehnat v požadované velikosti. Žádný jiný se mu nevyrovná, stejný byl použit na Eleanorovo srdce.

 

 

 

 

 

Schopnosti:

Rhunön je velmi schopná kovářka díky skvělé a přísné výuce u trpaslíka Füthraka. Ten ji také zasvětil do runové magie a dovedl ji až k úrovni velmistra, stejně jako i u dalších souvisejících druhů magie, jako je materiální magie, atd. Jako každý elf slušně ovládá i běžnější magii, ale tu příliš nevyužívá, jen když je nucena bojovat, nebo se bránit. Aby mohla kovat své zbraně naučila se velmi mistrně šermovat a bojovat s kopím, či sekerou. V těchto disciplínách je téměř neporazitelná i pro dobré šermíře, protože se učila od Jezdců, aby mohla přesně vystihnout jejich potřeby. Málokdy využívá střelbu z luku, takže v ní není bůhvíjak dorá. Co se týče souboje myslí není zrovna slabý protivník a díky svému věku a přísně nastavenému životnímu stylu by byla rovnocenným protivníkem i mladším drakům nebo silným kouzelníkům.

 

boj s mečem: 6/7

chemie: 4/7

matematika, včetně geometrie a technického rýsování: 4/7

fyzika: 4/7

 

Magie starověkého jazyka - Učeň

energetická útočná magie: 2/7

energetická obranná magie: 4/7

psychologická magie: 3/7

elementární magie: 1/7

vitální magie: 4/7

magie poznání: 4/7

 

Runová magie - Velmistrině

znalost run: 6/7

materiální magie: 6/7

vitální magie: 4/7

magie poznání: 4/7

energetická obranná magie: 4/7

energetická útočná magie: 2/7

 

Řemeslo - kovářství všeho druhu: 6/7

 

 

Rodina:

 

Matka Eorun - Slabší zaklínačka pocházející ze starého a vznešeného rodu. Její rodiče neschvalovaji svatbu s Ezechielem, takže si museli vystačit sami. Zemřela přirozenou smrtí během Rhunönina pobytu v Beorských horách.

 

Otec Ezechiel - Nadějný válečník, pocházející z chudého rodu. Zemřel když bylo Rhunön pět.

 

Omikron - Velmi mocný zaklínač žijící během války s draky. Byl to její učitel a partner.

 

Syn Eleanor - Homunkulus, který se teprve učí mluvit a objevuje své schopnosti.

 

 

Majetek:

 

Vlastní několik tunik z lámarae, ohnivzdorné kovářské oblečení a nástroje. Kovárnu s několika technickými vymoženostmi a nad ní malý byt s kuchyní, koupelnou, ložnicí a knihovnou sloužící jako pracovna. Kovárna je vystavěná z pevného kamene a dům nad ní je v mohutné borovici rostlé hlavně do šířky. Pod okny bublá a zurčí potůček s neobvyklým množstvím vody, ta pohání soukolí podobné mlýnskému, ale pohánějící několik strojů v její dílně. Dále by se mezi její vlastnictví dal započítat bezpočet výrobků, prodávaných jen za cenu nejnutnější k nákupu surovin a jiných nezbytností.

Věci na nichž jí skutečně záleží má pečlivě schované různě po domě. U zadních dveří je na hřebíku pověšený velký obouruční meč v pochvě. Je vyroben ze stejného materiálu jako Dauthdaerty, nejspíše je jednou z původních zbraní, které si elfové přivezli s sebou z Alaley. Jedná se o prastarou zbraň, která má lehce zhoubný vliv na slabší oheň. Další meč není její, patřil jednomu zaklínači. Spolu s amuletem jsou to jediné věci, které jí po jeho smrti zůstali, hlavně díky snaze jeho rodiny. Další velice cennou věcí v jejím vlastnictví je kompletní soupis dosud známých slitin všech známých kovů, během těch několika let své praxe ji už podstatně doplnila a rozšířila. jediný další soupis je v knihovně v Tronjheimu.

Dýka z plesu.

 

Jiné postavy: Brann

Kontakt: lolo78901@seznam.cz

 

 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Správce říše