Krhazdorh Dûrgrimst Vrenshrrgn

Jméno: Krhazdorh Dûrgrimst Vrenshrrgn, zkráceně Krhaz

Druh: Knurla

Jazyk: Trpasličí, byl se však nucen učit i lidský a částečně i starověký.

Věk: Žije už něco přes 130 zim.

Datum: Přesně neví.

Titul: Býval to král Západních hor, teď je zkrátka pořádným knurlou, za což je ze srdce rád.

Náboženství: Věří v sebe, svou sekeru a v Helzvoga, který povede její ostří k cíly.

Motto: Rodina, čest, povinnost.

Podoba

Na první pohled má rozhodně děsivé vzezření. Je sice spíše široký, než vysoký, ale jeho robustní tělo je samý sval. Na trpaslíka má hodně opálenou pleť, prozrazující, že nestrávil většinu života pod zemí, kterou však hyzdí nespočet jizev. Od většiny trpaslíků se také liší svou, na trpaslíka poměrně značnou mohutností. Má poměrně krátké ruce, i když mu mnozí říkají, že je má jako medvěd. Do jeho ohromných dlaních by se skutečně vešla průměrná trpasličí hlava. Do kloubů na ruce má také vyvrtané díry, do nichž si upevňuje trpaslíky velice oblíbenou „hračku“. Někdy pouze obyčejný železný boxer, jindy opatřený ošklivými ostny, nebo malou čepelí. Krátké a silné nohy, s širokými, placatými chodidly, jsou pak skvělé na sprinty a málokdo ho tak předběhne, ale jakmile dojde na delší běh, je s dechem v koncích.

Prví co vás na něm upoutá, jsou však jeho dlouhé bílé vousy. Splývají po jeho široké hrudi a končí u pasu. Stejně tak i jeho vlasy, které má však o něco kratší. Vousy skvěle zakrývají jeho velká ústa, i nažloutlé zuby a dlouhý rudý jazyk v nich. Pod ústy má velký, když se opije, tak úplně rudý nos a nad ním malá, modrá, podezřívavá prasečí očka, které však umějí být děsivé. Celá jeho postava vzbuzuje důvěru a respekt, což je mu mnohdy k užitku.

Na první pohled vás dozajista upoutá velká, železná, zlatem zdobená přilbice, která má po obou stranách dvě velké čepele. Je to mistrovská práce, dar od samotného krále Hrothgara. Proto si jí také nanejvýše cení. Odívá se do mohutné, bohatě zdobené plátové zbroje. Pod ní si odívá kroužkovou košili. Další vrstvou je pak masivní kožený plášť. Poslední vrstvou už je pak jen obyčejná tunika a hnědé, kožené kalhoty.

Na rukou pak nosí železné chrániče a kožené rukavice pobité železnými cvočky. Na nohou nosí železné náholeníky a vysoké, kožené boty s okovanou špičkou.

Kolem pasu nosí kožený opasek, na kterém má zavěšený ošklivě vypadající tesák a malou sekyrku.

Jeho i tak hrůzostrašný zjev doplňuje velká, válečná, železná sekera, s topůrkem vysokým jako je on sám.

To vše na sobě však nosí jen když jde do boje.

Mimo boj se však odívá o dost lehčeji. Na prostou tuniku si občas odívá koženou zbroj. Přes to si pak přehazuje kůži, kterou si vybojoval na urzhandovi. Krom toho si také odívá hnědé, kožené kalhoty a vysoké, kožené boty.

Kolem pasu pak má kožený opasek, na kterém nosí zavěšený tesák a malou sekyrku.

Jako doplňky pak nosí spoustu velkých, drahých prstenů. Krom toho má v ruce téměř stále korbel piva...téměř stále prázdný.

Povaha a záliby

Krhaz má velice složitou povahu. Je velice náladový. Když má dobrou náladu, tak si s ním můžete krásně popovídat a zasmát se. V takových chvílích je velice přátelský a bývá středem společnosti. Stává se však také, že ho někdo urazí, nebo něco podobného. To se pak mnohdy rozzuří tak, že je lepší být na druhé straně města. Téměř každý trpaslík ví, že kdo rozzuří Krhazdorha Dûrgrimst Vrenshrrgn, že dlouho žít nebude. V takových chvílích zábava končí a teče krev.

Ne vždy se však přímo rozzuří. Někdy vztek spolkne a pak zmizí. Několik dní, týdnů, někdy i měsíců s nikým nemluví, nikdo ho nevidí. Potom se však zase vrátí a je vše jako dřív. Právě na svých cestách získal nejvíce jizev.

Není však nijak stydlivý a tvrdě si jde za svým přesvědčením. Když se pro něco rozhodne, tak už se mu nic nemůže postavit do cesty.

Je také velice netrpělivý. To je také jeden z důvodů, proč nikdy nedokázal velet velkému vojsku. Dalším důvodem je nesnášenlivost ke kouzelníkům. Dokázali toho až moc a on je zato neměl rád.

Co však dělá opravdu rád je boj. Miluje, když může bojovat. Vždy dává přednost pěstním soubojům, v kterých je skutečně nepřekonatelný, ale i se svou sekerou se umí ohánět jako málokdo. Co má však ještě radši než boj, je plný korbel, nebo radši sud piva a plné břicho. Tomu se snad nic nevyrovná.

Co opravdu nesnáší je přespolní běh. Jakmile běží dlouho, je dost podrážděný a lehce se rozzuří.

Postupem času si také vypěstoval zálibu v kouření ze své fajfky. Vždy ho to dokázalo uklidnit.

Schopnosti

Jeho schopnosti se za tu dlouhou dobu, co už chodí po světě velice prohloubili. Především pokud se jedná o boj. V pěstních soubojích je nepřekonatelný. Asi žádný žádný trpaslík ani člověk by ho nedokázal porazit. Pokud však dojde k boji se zbraněmi, už je to horší. Se svojí válečnou sekerou se umí ohánět opravdu skvěle, ale jakmile je bez ní, nastane problém. Jen trochu to umí s tesákem, s jinými zbraněmi už vůbec. Nikdy se to neučil, nevěřil že by to někdy potřeboval. Vždy bude mít svou sekeru. Alespoň v to doufal.

Co se týče strategie, není žádný nováček. Díky své netrpělivosti se však nikdy nevyrovná žádnému opravdovému stratégovi. Spoléhá na rychlé, tvrdé útoky.

Jinak je skutečně všestranný, naučil se dolování, přežívání v divočině, lovu, orientace v mapách a dostal se i k alchymii. Ta ho bude navždy fascinovat, ale i děsit.

Pokud dojde na tělesnou stránku, v síle se mu vyrovná jen málokdo, opravdu je silný jako urzhand. Také je skvělí na sprinty na krátkou vzdálenost, rychle se však vyčerpá a tak nerad běhá daleko. Celkově není příliš mrštný, nijak mu to však nevadí.

Naučil se i číst psát a počítat, i když mu to nikdy nebylo příliš k užitku.

Je také překvapivě celkem chytrý, málokdo by to do něj řekl. Často si však hraje na hloupého.

Boj s válečnou sekerou - 5/7
Boj beze zbraně - 5/7
Boj v plné zbroji - 4/7

Boj s tesákem - 3/7
Boj s jednoruční sekerou - 2/7
Boj s jednoručním mečem - 2/7
Střelba z lovecké kuše - 1/7

Historie

Âz knurl deimi lanok

Krhaz se narodil jednoho sychravého dne ve Stownrendu. Když se rozlehl podzemním městem křik, každý jásal. Všichni věděli, že se vůdci jejich klanu narodil syn. Ten den ustali všechny práce. Krumpáče horníků přestali kutat. Sekery na cvičištích přestali řinčet o štíty. Ten den se vyvalili sudy a slavilo se. Byl to pro Khrala nádherný a zároveň děsivý den. Narodil se mu sice další syn, ale přišel při tom o svou ženu. Při porodu totiž zemřela. S tím se však nedalo nic dělat, občas se to stávalo. Khral se malého Krhaze ujal a zakrátko už ho vychovával i se svou novou manželkou, kterou si zakrátko našel.

Tak čas plynul a malý chlapec postupně rostl. Jeho otec a jím najatý učitel ho každý den učili všelijakým dovednostem. Za krátko tak byl jeden z mála trpaslíků, který uměl číst psát i počítat. To nejen v trpasličtině, ale postupem času i v lidské řeči, runách a starověkém jazyku. Došlo i na výuku strategie a hraní podivné, i když zajímavé hry, která měla procvičovat logické a strategické uvažování. Tu hru nenáviděl. Vždycky byl příliš zbrklí a přišel o všechny své kameny moc brzy. Co ho ale bavilo ze všeho nejvíc byly zápasy s bratrem a s ostatními trpaslíky. Už jako malého ho překonal málokdo.

Každý den měl také možnost prozkoumávat město a jeho okolí. Každým dnem také chodil hlouběji do Tunelů, které spojovaly všechna města v horách. Vždy ho lákali.

Jednoho dne se ale stalo, že začala válka. Klany proti sobě navzájem zbrojili a jeho otec, bratr i matka odešli do boje. Sám chtěl taky, ale prý byl příliš malý.

Čekání na rodiče bylo dlouhé, válka trvala skoro rok, pak se však do města začali opět trousit skupinky trpaslíků. Každý den vyhlížel svou rodinu, až jednou přišel jeden z jeho strýců. Ten mu oznámil, že všichni z jeho rodiny padli. Byla to pro celý klan ohromná rána, jejich klan přišel o polovinu členů i o vůdce.

Ascûdgamln

Přišel o rodinu i o postavení. Vládu nad klanem odmítl a tak se jí ujal jeden z jeho strýců. Nic ho tu už nedrželo. Svůj odchod zvažoval dlouho, až se nakonec rozhodl. Nejdříve si nechal udělat Ascûdgamln. Do kloubů na rukou mu vyvrtali díry, do kterých si pak mohl vložit železný boxer. Buďto normální, nebo zakončený ostny, či čepelí. Bylo to sice velice drahé, ale on nemusel šetřit. Po rodičích mu toho zbylo hodně. Ve Stownrendu si koupil malý domek, především na uskladnění zbylého majetku, ke kterému patřila i velká hrouda zlata, která už se v jeho rodina dědila přes tisíc let.

Pak jednoho dne odešel, ponořil se do temnoty Tunelů a už ho několik let nikdo neviděl.

Co celou tu dobu dělal si navždy nechá jen pro sebe. Dlouhou dobu putoval pod zemí a za tu dobu navštívil snad všechny trpasličí města. Klany už se zase usmířili a tak na cestě neměl téměř žádné problémy. Časem už se naučil všechny cesty pod zemí nazpaměť. Na trpasličích bojištích také našel něco, co ho uchvátilo. Velkou válečnou sekeru popsanou mnohými starodávnými runami. Dříve musela patřit někomu velice významnému, nejspíše vůdci klanu, možná samotnému králi. To už však bylo jedno, teď byla jeho. Brzy se s ní také naučil skvěle zacházet a v každém městě byl znám. Vždy někoho vyzval na souboj a vždy ho porazil. Možná právě proto si ho časem předvolal král.

Ignh az voth!

Bylo to poprvé, co spatřil krále Hrothgara i velkou královskou síň. Nikdy nezapomněl na ten pocit, kráčet mezi sochami tolika králů. Na to co se pak odehrálo, si vzpomínal jako jen jako ve snu. Nic si nepamatoval přesně.

Král ho ustanovil velitelem malého oddílu trpaslíků, kteří měli zákeřně útočit na Surdské zásobovací konvoje. Byla to totiž doba, kdy trpaslíci válčili se Surdou o hranice.

Jeho družinou bylo dvacet dva trpaslíků zhruba v jeho věku. Jak se s radostí dozvěděl, byli to ti nejlepší. Málokdo se jim v boji dokázal vyrovnat.

Jak se s nimi vlastně poprvé setkal. Byla to velká hostina na rozloučenou s horami. Pivo a medovina tekli proudem a záplava masa a brambor nechyběla. Všichni byli opilí a křičeli jeden přes druhého. Ač je to zvláštní, právě tak si člověk snadno získá přátele. A všichni trpaslíci se na hostině přáteli skutečně stali. Křik a smích trpaslíků a veselí jekot trpaslic nenechali snad nikoho ve městě spát. Spoustu trpaslíků tehdy doma netrpělivě přecházelo a čekalo na návrat svých manželek, nebo dcer. Takové to však bylo vždy, když vyrážel malý oddíl za hranice a vždy to tak bude.

Každý to věděl a přesto tak každý činil. Ranní kocovina, která nastala po dlouhé noci nepotěšila nikoho. Nejradši by vyspávali a dali odpočinek bolavým břichům i rozkrokům. To však nebylo možné. Do batohů si sbalili zbraně, zbroj i potravu a pod Krhazovým velením vyrazili z hor. Trvalo to celkem dlouho, než konečně spatřili světlo a tím i východ z tunelu. Naposledy se ohlédli na hory a pak už vyrazili na dlouhý pochod do rovných plání Surdy.

Etzil nithgech!

Doba kterou strávili v Surdě byla velice dlouhá. Po celých pět měsíců přepadali konvoje s potravinami, hlídky i podpůrné oddíly. Pálili mosty a všechno možné. Do hor se vraceli jen pro doplnění potravin. Stali se postrachem Surdských hlídek. Sotva stačili říct ,,Stát, kdo tam“, už měli sekeru v těle. Krhaz tyhle potyčky miloval a co bylo nejlepší, protivníka si vybírali tak dobře, že z nich nezemřel ani jeden.

Všechna zábava však jednou skončí. Jednoho dne se stalo, že uvízli na mostě, obklíčeni šedesátkou vojáků. Naštěstí to nebyli jezdci ani lučištníci, jen obyčejná podpůrná pěchota nějakého lorda z Brodu. Trpaslíci se díky svým širokým štítům zvládli bránit poměrně dlouho a nakonec se jim povedlo prosekat si cestu z obklíčení. Jediným štěstím bylo, že byla pěchota jen částečně vycvičená.

Nakonec se jim ztratili v lesích, ale všem bylo jasné, že už zábava skončila. Vyrazili tedy domů. Obezřetně se vyhýbali posíleným hlídkám, až je náhoda zavedla do bitvy. Byla to potyčka několika set trpaslíků se zhruba dvojnásobným počtem Surďanů. Surdská legenda vypráví, že jim tehdy vběhlo do zad několika tisícové vojsko trpaslíků. Trpaslická na rozdíl od toho jen o jediném statečném trpaslíkovi, Krhazdorhovi Dûrgrimst Vrenshrrgn, který sám pobyl přes dvě stě Surdských vojáků. Co je pravdy na jedné, či druhé legendě ví jen Krhaz a jeho družina.

Po bitvě se všichni vrátili do hor, kde pak působili jako pohraničníci.

Urzhad

Konečně, pomyslel si. Stopoval ho už druhý den a hodně se od své družiny vzdálil, ale konečně našel jeho jeskyni. Byl to urzhad, ohromný medvěd, kterého by nechtěl nikdo nikdy potkat a na kterého občas pořádali trpaslíci lov. Jenže to jich na něj byli desítky a s kopími. Krhaz se rozhodl, že ho skolí sám. Pomalu se plížil k jeskyni, Ascûdgamln s ostny připravený k ráně. V tom se za ním však ozval řev. Nadskočil překvapením a rychle uskočil. Vzápětí už se kolem něj prořítil medvěd, který očividně nebyl ve své jeskyni. Jeho čelisti ho minuli jen o vlásek. Krhaz však nelenil a rozběhl se k němu. V okamžiku kdy se otáčel do něj plnou silou vrazil a porazil ho. Potom přišli na řadu pěsti, kterými tloukl do medvědova břicha a zanechávali ošklivé krvavé rýhy. Po chvíli však zase rychle uhnul a nechal medvěda postavit se. Při tom mu uštědřil několik ran do čumáku. Urzhad už si svým vítězstvím nejspíš nebyl tak jistý a začal před trpaslíkem pomalu couvat. Pak se na něj znovu vrhl.

Souboj samotný trval neuvěřitelně dlouho a byl plný uskakování, krve a potu. Použil jak pěsti, tak i tesák a sekeru. Nakonec se medvěd přeci jen svalil k zemi mrtev. Krhaz se k zemi svalil také, ale únavou. Několika zlomenin si ani nevšiml

Až po dlouhé chvíli si začal dělat plášť z kůže padlého medvěda. Trvalo dlouho, než se celý potlučený vrátil zpět ke své družině. Přišel však oděn v huňatém plášti z urzhadovi kůže. Byla to pro něj jedna z nejcennějších trofejí a ten plášť stále nosí.

Farthen Dûr

Tak šel čas a v horách se mnoho změnilo. Král dokonce vpustil do svého království lidské uprchlíky, vardeny. To se nikomu z trpaslíků příliš nelíbilo, zvlášť ne Krhazovi, ale nikdo si neodvážil ztěžovat. Tehdy se klany opět odcizili a každý si žil vlastním životem. Každý věděl, že brzy přijde katastrofa.

Čas šel dál a nakonec se tak skutečně stalo. Vardenští uprchlíci prozradili polohu jejich tunelů a urgalové vyslaní do nich se postupně propracovávali až k jejich hlavnímu městu.

Bitva pod Farthen Dûrem byla strašlivá. Mnoho trpaslíků tehdy zemřelo. A co hůř, byla roztříštěna hvězdná růže, Isidar Mithrim. Byla to pro všechny trpaslíky hrozná rána, především pak pro Dûrgrimst Ingeitum.

Co všechno se pak stalo Krhaz nevěděl. Se svou družinou se vydal do Tunelů, aby je vyčistil. Také museli zapečetit již známé východy a vytvořit jiné, bezpečnější. To všechno zabralo neuvěřitelné dva roky. Když se pak opět vrátil do Farthen Dûru, nemohl uvěřit vlastním očím. Hvězdná růže byla opět celá. Povídalo se, že jí jezdec který zapříčinil její roztříštění opět zpravil. To že ho však poté přijal Dûrgrimst Ingeitum do klanu bylo přehnané a mnozí trpaslíci se bouřili.

Krhaz však dostal za svou statečnost v bitvách a v tunelech veliký dar. Přilbici, popsanou prastarými runami, která podle legend chránila nositele před kouzli. Byl to velký dar a Krhaz si jí také velice cenil. Z Hrothgara se tak nestal jen jeho vládce, ale přítel. Po několika hostinách a jednáních ho dokonce ustanovil za svého zástupce. Krhaz protestoval, ale proti králi nic nezmohl.

Za krátko vardenové vyrazili do boje a trpaslíci se k nim chtě nechtě přidali.

Na Krhazovi tak zůstala vláda nad horami.

Vor Hrothgarz korda!

Začalo ohromné tažení, které však skončilo na Hořících pláních. Hrothgar tam přivedl tisícovku svých nejlepších trpaslíků, Surdské země velkou část své jízdy a vardenové téměř všechny. Krhaz se bitvy sám neúčastnil a tak o ní věděl jen z vyprávění přeživších. Vyhráli sice, ale za ohromné ztráty. A co víc, zemřel král Hrothgar.
Trpaslíci se opět stáhli do hor, Surda se obrnila na hranicích a vardenům nezbylo, než se k ústupu přidat.
Horám pak na čas začal vládnout Orik, syn Hrothgara.
Tato etapa trpasličích dějin je jedna z nejhorších, která kdy byla. Hory se rozdělili na dvě části. Jednu ovládl Orik, Hrothgarův syn a druhou Gerum. Gerum sice vyhrál volby, ale mnoho trpaslíků chtělo Orikovu vládu, proto byl Orik vyhnán a založil takzvané Západní království.  Každý byl rozdílného přesvědčení. Gerum chtěl s lidmi obchodovat a zároveň je vyhnat z hor, kdežto Orik je chtěl společně s vardeny zadupat do země.
Nebylo to dobré pro nikoho a všichni věděli, že se něco musí rychle změnit.

Grimstborith

Toho dne to začalo. Stownrendem se rozlehl tlukot bubnů a troubení rohů. Měli se konat volby nového trpasličího krále. Klany odmítly agresivní přístup krále Orika, který díky mnohým válkám pokladny klanů jen pustošil. Rozhodně se to nedalo nazvat časem prosperity. Nejdříve někteří uvažovali že přijmou vládu krále Geruma, ale obchodovat s tou lidskou špínou také málokdo chtěl. Nakonec se klany usnesli, že proběhne nová volba.
Toho dne se Stownrend naplnil stovkami, ne li tisíci trpaslíků, očekávající usnesení náčelníků klanů, kteří se sešli ve Stownrendském trůním sále. Dohromady tam bylo dvanáct trpaslíků. Šest vůdců klanů a šest kandidátů, za každý klan byl vybrán jeden. Samotný Orik se přes veliké protesty mezi kandidáty přiřadit nemohl. Klany se již předtím domluvili, že se nikdo z jejich vůdců nestane králem. Nikdo nestál o závist ostatních klanů tomu jednomu královskému a o další možné rozdělení hor.
Mezi kandidáty byl i Krhaz. Dlouho sice cestoval, ale když se vrátil, byl doporučen náčelníkem klanu Dûrgrimst Vrenshrrgn. Možná právě proto, že byl z rodiny. Ostatní nebyli proti, všichni věděli že byl dobrým přítelem krále Hrothgara a že při jeho krátké správě hor, bylo horám dobře. Nebýt války, byli by trpaslíci v té době spokojení....alespoň než by zjistili že má soused o trochu zlata, nebo o nějaký ten sud piva víc.
Volba začala. Šest náčelníků si za asistence vrchního kněze rozdělili runové kameny a vyslechli si kandidáty. Ti pak museli odejít.
Volba trvala dlouho, nakonec však bylo knězi předáno všech šest kamenů. Ten je následně postupně položil na stůl.
Když se poté Krhaz dozvěděl, že dostal všech šest hlasů, nemohl uvěřit vlastním uším. Měl se stát králem pod horami. To se nestane každý den.
 

Téhož večera měl být korunován. Jako ve snu si vzpomínal na pouť velkou místností, v které na něj z obou stran shlíželi kamenné oči dřívějších králů. Místnost byla skoro stejná jako ve Farthen Duru, málokdo však věděl, která tady byla dřív. Vůdci klanu Dûrgrimst Vrenshrrgn, kteří vládli Stownrendu si rádi připadali jako králové. Dříve jimi dokonce byli a toto bylo dříve jejich sídelní město, proto bylo docela možné že je právě tento trůn nejstarší. Nakonec usedl na trůn a kněz mu za odříkání několika slov položil na hlavu velikou, ale prostou, železnou korunu.
Byla velká hostina, na které se toho mnoho snědlo a mnoho vypilo. Hostina trvala několik dní. Nakonec však také skončila a on si uvědomil že zábava skončila, nyní musel vládnout. S pomocí Helzvoga snad lépe než Orik.

Grimstcarvlorss

Na svou korunovaci si vzpomínal, jak by se mu to jen zdálo. Když ho vedli uličkou soch králů a když ho posadili na trůn. Jakmile mu pak nasadili i korunu, vše bylo hotovo. Byl novým králem pod horami. Na jeho počest se stavěli ohromné sochy, u kterých sochaři ani nemuseli přehánět. On sám jako by byl přímo stvořen k tomu, aby ho sochali.
Po korunovaci následovala několika denní hostina, při níž se u Krhaze vystřídala nejedna trpaslice v naději, že se stane královnou. On však na svatbu vůbec nemyslel. Chtěl sice mít nějakého nástupce, ale to počká. Zatím byl mladý a chtěl si užívat života.
Povídalo se také, že se nikdy nevypilo naráz tolik sudů piva a medoviny, jako na této hostině. Sládkové měli skutečně na pilno a ti co se zavázali, že na hostinu přivezou pití zadarmo pak dlouho bědovali.
Zábava však brzy skončila. Krhaz musel vládnout. A vláda to byla vskutku přísná, ale spravedlivá.

První věc kterou za své vlády učinil bylo vyhnání vardenů. Ne sice nijak tvrdě, ale je pravda že některé musel přesvědčit popichováním mečem. Nikdo však nebyl zabit, ba ani zraněn.
Krhaz po nich pak vzkázal, že jestli chtějí vardenové vstoupit do hor, ať přijdou jejich vůdci jednat s ním. Utvrdil se však, že tu zadarmo nikoho nechávat nebude. Obzvlášť, když s sebou nesou takové riziko a potíže.

Následně nechal vykopat mnohem víc tunelů a postavit několik dalších pevnůstek a podzemních měst. Shromáždil také všechny klany a ti byli připraveny vyslat mu na pomoc své vojáky. Hory se na čas uzavřeli vůči okolnímu světu.
Krhazdorh Dûrgrimst Vrenshrrgn, vládce hor. Tato věta zněla horami a všichni se před ní třásli. Ze svého vládce měli strach i úctu a tak to mělo být.

A nakonec se to podařilo. Byly zajištěny nové volby a na nich zvolen nový král Hor. Hory již nebyly slabé a rozštěpené, byly opět silné. A Krhaz, ten byl s touto situací nadmíru spokojen, což jen dokazují slova, která vyřkl před shromážděním grimsborithů.

"Užijte si politikaření, já jdu do hospody!"

Družina

Ke Krhazově družině se řadí dvacet dva trpaslíků po zuby ozbrojených trpaslíků. Těch nejlepších a jemu nejmilejších. Jak už bylo řečeno výše, podnikli spolu nejedno dobrodružství a nejedno spolu ještě podniknou....

Mezi hlavní členy patří Krhazův mohutný zástupce, Dalgon, pojmenovaný po svém rodišti.

Dále kouzelník a učenec Olum, který přesto umí s osobitým umem zatnout sekeru do lebky nepřítele.

Za povšimnutí také stojí Raazg, věčně mrzutý knurla s divokým, černým  vousem, holou hlavou a modrým, runovým tetováním, který je nejen nebezpečný nepřítel, ale také tak trochu cvok.

A v neposlední řadě Garw, zvěd, který je se svými krátkými meči nebezpečnější, než tucet chlapů v plné zbroji.

Dříve podrobené klany

Dûrgrimst Ingeitum- Klan kovářů a mechaniků- Vůdce Orik

Dûrgrimst Gedthrall- Klan kameníků a architektů- Vůdce Aeltog

Dûrgrimst Feldûnost- Klan zemědělců, pekařů a sládků- Vůdce Bregan

Dûrgrimst Fanghur- Klan lovců zasvěcený okřídleným hadům- Vůdce Verrik

Dûrgrimst Nagra- Klan stráží a bojovníků, zasvěcený Nagře- Vůdce Grrakaz Knurlnien

Dûrgrimst Vrenshrrgn- Klan válečníků a vůdců zasvěcený shrrgovi. Jsou elitou vojska.- Vůdce Rzergragaras, zvaný kamenná hlava

Rodina

Khral Dûrgrimst Vrenshrrgn: Byl Krhazovým otcem a zároveň vůdcem klanu Dûrgrimst Vrenshrrgn. Silný, slavný, bohatý a mocný trpaslík, který však zemřel již dávno v bitvě.

Gragara Dûrgrimst Vrenshrrgn, dcera hory: Byla jednou z nejkrásnějších trpaslic v celých horách, říkalo se že kvůli ní Khral zabil nejednoho trpaslíka. Zemřela však při porodu a málokdo si na ní už vzpomene.

Zgra z kamenného vrchu: Druhá z Khralových manželek. Zemřela po jeho boku v bitvě.

Rzergragaras Dûrgrimst Vrenshrrgn, zvaný kamenná hlava: Krhazův starší bratr. Nyní náčelník klanu.

Krosos Zlatý z Dûrgrimst Vrenshrrgn: Khralův otec. Slavný a mocný trpaslík, pobočník samotného Hrothgara.

Trpasličí rod je neuvěřitelně dlouhý a rozvětvený, proto jsou zde napsána jen nejdůležitější jména.

Majetek

Velká, železná, zlatem a runami zdobená přilbice, která má po obou stranách dvě velké čepele. Je to mistrovská práce, dar od samotného krále Hrothgara. Proto si jí také nanejvýše cení.

Veliká bojová sekera s oboustranným ostřím, celá vytvořená ze zvláštního narudlého kovu. Dar od samotného Ingeitora.

Skvostné, rudé, zlatě vyšívané roucho, které dostal od Ingeitora a odívá ho jen při výjimečných příležitostech.

Skvostná královská koruna, kterou mu daroval Ingeitor jako důkaz, že je jediným právoplatným králem hor.

Velký drahokam, který dostal darem od Dûrgrimst Az Sweldn rak Anhûin.

Kožená láhev s obsahem, který zná málokdo, dar od Dûrgrimst Ebardac.

Runový náhrdelník chránící jeho mysl, dar od Dûrgrimst Ingeitum.

Ohromná válečná sekera, popsaná prastarými runami.

Fajfka a pytlík tabáku, dar od Dûrgrimst Ledwonnû.

Několik sudů s pivem, dar od Dûrgrimst Feldûnost.

Malý domek ve Stownrendu.

Měšec a velká hrouda zlata.

Kompletní zbroj.

Malá sekera.

Křesadlo.

Tesák.

Oděv.

Kontakt

viz Jeod Tyčka