Jméno

Behemoth zvaný Roh

Pohlaví

Muž

Rasa

Člověk

Jazyk

Lidský (i psát)

Věk

Kolem 25 let

Datum narození

Podoba

Behemoth je vysoký asi 186 cm. Je svalnaté postavy. Celkem pohledný mladík s šedomodrýma očima. Má dlouhé špinavě blonďaté vlasy. Jeho celkem pěkné tělo hyzdí spousta jizev. Nejzajímavější je asi jizva, která se mu táhne po celém jeho boku. Nikomu nechce říct, od čeho je, asi se za to stydí. Další jizvy má na zádech, nebo na rukou. Většinou to jsou sečné rány, nebo rány od šípů. Nad srdcem má jizvu ve tvaru srdce. Myslíte, že je to hezký? Omyl! Má ji od šípu z luku. Lučištník měl speciálně udělané hroty šípů, aby si své zásahy poznal. Umí zabíjet pohledem a zabíjí s ním velmi často. (ovšem jen metaforicky). Má pěkný úsměv, ale na jeho tváři ho moc neuvidíte, většinou má kamenný pohled.

Behemoth chodí v klasických kožených kalhotách a v kožených botách. Na sobě má většinou buď košili, nebo nic. Pokud je v bitvě, tak má kroužkovou zbroj, lehké kožené brnění a helmu. Jakožto císařský voják má na jeho koženém krunýři nakreslený Galbatorixův znak.

Povaha a záliby

Behemoth je tiché a nenávistné povahy. S nikým se moc dlouho nevybavuje, pokud nemusí, a když musí, tak to většinou dopadne špatně. K smrti nesnáší Ugraly, protože mu vyvraždili vesnici. Mezi jeho hlavní záliby patří medovina, kterou moc miluje. Takový ale nebyl vždycky. Dříve byl veselý, optimistický, obětavý a plný života. Z jeho „minulého života“ jak sám říká, mu zbyla jen ta obětavost. Je to přirozený vůdčí typ, ale nikdy velitel nebyl. V soukromí je velmi citlivý. Věci ho dokážou rozzuřit a pak rozplakat. Proč je tak rozpolcený se dozvíte v příběhu.

Schopnosti

Je to vyučený kovář, takže umí kovat vše od podkov, po jednoduchou zbroj. Dále umí základy střelby, které se naučil v Nardě. Také umí trošku s mečem. Behemoth je velmi vychytralý a umí s lidmi manipulovat. Umí číst i psát, ovšem pouze lidsky, naučil se to v dětství, otec mu platil hodiny. Nejlépe to ovšem umí s kladivem, protože od té doby, co mu vypálili vesnici, bojuje jen s ním a s ničím jiným.

Příběh

Začátek

Narozen v Nardě. Matka zemřela při porodu. Malý Behemoth musí vyrůstat se svým otcem Araenem, místním mistrem kovářem. Už jako mladý byl učen otcovu řemeslu. Začátky byly krušné, neuměl pořádně zvednout kladivo, vytvarovat rozžhavené železo, ani okovat koně, otec ho často vyplácel párem pohlavků, ale později se kovářskému řemeslu vyučil, samozřejmě v té době mu bylo tak 17-18 let a zdaleka nebyl tak dobrý kovář jako jeho otec. Araen mu sice chtěl hned po vyučení předat řemeslo a konečně ho oženit, ale Behemoth se chtěl ještě podívat do světa a uplatnit se v něm, otec nechtěl povolit, věděl, jaký svět mimo Nardu je a nechtěl, aby Behemotha někde v lese přepadli, okradli a pak zabili. Dlouho se o tom bavili. Jednou mu Araen řekl „tak si jdi a ukaž, co umíš, ale varuju tě, jestli se nevrátíš s plným měšcem a s nějakým pěkným děvčetem, tak tě vydědím!“  Behemoth souhlasil. Otec, protože se pořád bál o jeho život mu zakoupil pár lekcí u místního velitele stráže. Ten ho naučil základy šermu a střílet z luku. Když všechno učení skončilo, tak přišel čas odchodu, Araen mu zakoupil koně, luk, šípy, jídlo na měsíc. Nakonec přišel čas loučení. „Tak se opatruj a veď si ve světě dobře“ řekl Araen a poplácal Beremotha po rameni. „Budu otče, neboj se, Děkuji za všechno“ usmál se Behemoth na svého otce a dlouze ho objal. Poté mu otec předal otěže koně a podal mu pochvu s mečem. Behemoth si meč vyndal a usmál se na otce. „Moc děkuji, krásná práce“. Araen se lehce usmál. „Dávej na něj pozor, pracoval jsem na něm moc dlouho“ Behemoth si meč opásal kolem své tuniky a vylezl na koně. Toulec s šípy si zrovna pásal k sedlu, když mu Araen podal měšec plný zlata. „Šetřil jsem ti je na tvou svatbu, snad je využiješ dobře“ usmál se a po tváři mu pomalu stékala slza. „Mám tě rád synu“ řekl a odvrátil zrak. Behemoth se zarazil, tohle od otce slyšel zřídka, naposledy asi, když mu bylo asi 5 let. „Já tebe taky otče“ usmál se „Měj se tu hezky“ řekl a pobídl koně. Kůň se dal do pohybu. Otec se ještě chvilku koukal na svého odjíždějícího syna a pak se vrátil zpátky do kovárny. Behemoth vyjíždí z Nardy a jede vstříc svému osudu.

Špatný den

Behemoth vstal. Právě se včera zastavil v lese na okraji Dračích hor. Byl hladový, přiběhl k ohništi, aby se podíval, jestli něco nezbylo od večeře, nezbylo. Behemoth zaklel a šel se podívat do brašny, zda tam nenajde ještě nějaké jídlo. Kromě pár ředkviček a dvou krajíců chleba nic. Behemoth pokrčil rameny a vzal si krajíc chleba a jednu ředkvičku. Po snídani sbalil pár věcí a zase jel dál. Zrovna projížděl lesem, když najednou před ním spadl strom. On i jeho kůň se lekli, Behemoth musel koně uklidnit. Když uklidnil koně, začal se dívat po okolí, nikde nikdo. Behemoth jen pokrčil rameny a šel zpátky ke svému koni. Okamžik po tom, co se otočil, mu něco proletělo kolem hlavy. Behemoth znejistil a podíval se na strom kolem sebe. Byl tam šíp. Behemoth si okamžitě vzal luk do ruky, dal si do tětivy šíp a okamžitě se schoval za strom. Lupiči? Pomyslel si a ohlídl se. Na stráni u cesty šlo 5 lidí. Tři z nich byli zahaleni v kožešině. Zbylí dva měli tuniku a kápi. Člověk, který šel první, měl jednoruční sekeru a dřevěný kulatý štít. Dva muži v kápi měli luky a ostatní jednoruční meče. Behemoth vykoukl ze stromu a šíp vystřelil proti těm pěti mužům. Šíp zasáhl jednoho muže s mečem do ramene. Behemoth slyšel zaklení. Muž mluvil divným, štěkavým hlasem. „Chci jeho koně!“ zařval jiný člověk. Behemoth se začínal bát. „Hochu vylez ze skrýše! Jestli vylezeš, můžu ti slíbit, že možná přežiješ!!“ Řekl posměšným hlasem muž se sekerou. Behemoth zaklel a pomalinku vyšel na cestu. „Hodný kluk“ řekl muž se sekerou. „A teď naval peníze, nebo se tvoje hlava bude povalovat támhle u toho stromu!“ Behemoth si odvázal měšec, lehce povolil šňůrku a hodil ho na zem. Všechny peníze se rozsypaly. Celá banda se na peníze vrhla a začala je sbírat. Behemoth využil situace, pomalu vytáhl svůj meč, aby nebyl slyšet zvuk tření ostří o pochvu a vší silou sekl Jednoho lukostřelce do zad. Čepel projela přes látku mezi kůstky páteře a kompletně přerušila míchu. Muž se skácel k zemi. Sekyrník se zarazil. „To si neměl dělat hlupáku“ procedil mezi zuby a vrhl se na něj. Behemoth první útok vykryl a kopnutím ho shodil na zem. Mezitím na něj zaútočil zloděj s mečem a provedl výpad, Behemoth výpad vykryl a sekl ho do zápěstí. Zloděj zaklel a upustil meč, Behemoth udělal další zákrok a zloději podrazil mečem nohy. Když mu chtěl uštědřit smrtící ránu, tak najednou ucítil hrozivou bolest v pravé paži. Podíval se a uviděl, jak mu z paže trčí šíp. Kvůli té bolesti nemohl udržet v ruce meč. Zloděj na zemi využil situace a podrazil Behemothovi nohy. Behemoth se ocitl na zemi. Začal se klepat. Co se mnou udělají? Zabijí mě? Nebo ještě hůř. Zajmou mě a prodají mě jako otroka? Tyto otázky se mu teď honily hlavou. Muž se sekyrou stál nad ním. „Jsi hlupák a hlupáci nemají v této zemi místo!“ řekl a rozmáchl se. Behemoth zavřel oči a čekal na osudný zásah, ale nic, jen uslyšel zasténání a zvuk padajícího těla. Otevřel oči a uviděl toho vraha ležel na zemi. V zádech měl šíp. Lehce se zaradoval „přece jen budu žít“ řekl jsi pro sebe, vstal a díval se po svém zastánci. U jeho koně stála postava s lukem v tmavě zelené kápi. Behemoth šel k ní. „Moc ti děkuju, kdybys nepřišel, zabili by mě, jsem ti nesmírně vděč..“ Osoba se na něj podívala. Nebyl to muž, byla to dívka. Výškou tak 170cm Behemotha zmátla. Děvce si sundalo kápi a odhalily se její krásně dlouhé blond vlasy. Behemoth stál v úžasu. Děvče si ho prohlíželo velkýma, zelenýma očima. „k-k-kdo jsi“ Zakoktal se po chvíli Behemoth, pak se dlouze zastyděl, že ho zachránila zrovna holka. Děvče se jen usmálo a řeklo líbezným hlasem. „Muži se představují první“ uchechtla se a lehce se usmála. „J-Já jsem Behemoth, syn kováře.“ Řekl trošku v rozpacích. „Darvia, dcera hajného, těší mě“ Usmála se. Pak se ovšem podívala na jeho zraněné místo. „Jsi raněný“ lekla se. „To nic není“ řekl hrdinsky Behemoth, ale hled jak to řekl, tak mu projela ranou hrozivá bolest a on lehce zasténal. Darvia se uchechtla. „To vidím, počkej“ Odběhla a za chvíli se vrátila s nějakou bylinou. „Teď musíš zatnout zuby a vydržet“ řekla a sladce se usmála. Behemoth přikývl. Darvia vzala nožík a rozšířila mu ránu, poté vzala šíp a pomalu ho začala vytahovat z jeho těla. Behemoth se začal cukat a syčet bolestí. „Bude to dobrý, ještě vydrž“ usmála se Darvia a šíp vytáhla. „Je venku, ale počkej, musím ti tam dát tohle, aby se ti do rány nedostala infekce“ Behemoth přikývl a zatnul všechny svaly. Darvia mu přiložila lístky na ránu. Behemoth se na ni lehce usmál.“děkuju.“ Poté se pokusil Darviu vysadit na koně, ale projela mu rukou bolest, tak darvia vylezla na koně sama. Behemoth pobral všechny peníze na zemi, dal je do měšce a vedl koně pěšky. Darvia ukazovala Behemothovi cestu k její vesnici. Došli k večeru. Behemoth pomohl Darvie ze sedla a lehce ji pohladil po ruce. „Ještě jednou moc děkuju za všechno“ usmál se, vyndal měšec a dal Darvie 5 mincí. Darvia se usmála, ohladila ho po tváři a rozloučila se. Behemoth pak přišel místního hostince, ustájil koně a zaplatil si nocleh. Nakonec zalezl do postele a přemýšlel o tom dnešním špatným dni. Darvia se mu moc zalíbila. Tak moc, že si tam později postavil dům a kovárnu. S Darviou se později vzali.

Začátek vnitřního zla

Rodina

Otec: Araen (mistr kovář)

Mrtvá matka

Majetek
Kladivo

Urgalí roh

Týdenní žold
vlněný kapesník od Darvii na památku