Pohlaví: Žena  

Vzhled:

Erismé má poměrně vysokou, štíhlou postavu. Působí velmi půvabně, i přesto, že na levé paži ji hyzdí tři ošklivé, dlouhé jizvy. Je velmi hbitá a rychlá, ve větvích stromů se cítí skoro lépe než na zemi. Její staré zranění na ruce ji ale občas zradí a to často v tu nejméně vhodnou chvíli.

Světle hnědé, vlnité vlasy si nechává rozpuštěné a dopřává jim tak jistou svobodu a divokost. Sličný, trochu směle působící obličej zdobí jasné, zelené oči orámované hustými černými řasami. Okolo oka se jí táhne tetování, které jí vytvořil pomocí magie její otec, když ho o to požádala. 

Často se obléká do tuniky a kalhot, všechno v rozmezí zelené až hnědé. Sukni na ní uvidíte opravdu jen zřídka. Pokud je zima, zakrývá se tmavě zeleným pláštěm sahajícím bezmála až na zem. U pasu nosí zavěšenou dýku, jejíž délka nepřesahuje osm palců. Přes rameno má zavěšený luk a šípy z tisového dřeva, které si sama vyzpívala do téměř dokonalé podoby.

Ve vlasech nosí sponu, kterou zdědila po matce, nebo přívešek, který jízdobí čelo. Na prsteníčku pravé ruky zase prsten, který také zdědila po matce.

Povaha:

První dojem, který si člověk při pohledu na Erismé udělá, může být poněkud nejasný. Na jednu stranu vypadá velice směle a odvážně, na druhou stranu jako někdo, kdo se většinu času skrývá v ústraní a spíše o věcech přemýšlí, než aby se do něčeho vrhala po hlavě.

Ve skutečnosti se v ní ukrývá něco z obojího. Obvykle je nespoutaná a neohrožená, což ji ale přivedlo už do spousty nesnází. Když to ale situace vyžaduje, umí se zamyslet a pečlivě si vše dopředu naplánuje. Když je sama, necítí se dobře, proto raději samotu příliš nevyhledává. Vždy raději vyjde z domova a jde si najít nějakou tu společnost. Doopravdy totiž samotu nesnáší, i když se to může na první pohled zdát divné. V srdci cítí potřebu s někým být, přesto stále zůstává sama. Něco ji totiž táhne k přesvědčení, že by ji nakonec stejně každý opustil. V důsledku toho se chová trochu chladně a odtažitě, nikoho si snadno nepouští k tělu, ale když už se tak stane, začne být milá a veselá.

Občas jí popadne filozofická nálada a to pak s ní není k vydržení, protože z každého vašeho slova vytvoří něco, nad čím byste se podle ní měli hluboce zamyslet.

Historie:

Erismé se narodila v lesích Du Weldenwarden, v roztomilém stromovém obydlí. Toto obydlí obýval poněkud samotářský elf, který poskytl její matce útočiště, když na ni při vycházce lesem přišly porodní bolesti.

Po krátké době zotavování se její matka, Amira, vrátila do hlavního města, Ellesméry, ve kterém už se šířily zvěsti a otázky, zdali se jí něco nestalo. Jaká radost a jaká úleva to byla pro Amiřina manžela Wyarina, když se vrátil z pátrání s prázdnýma rukama a nalezl svoji milovanou choť v pořádku a s krásným děťátkem v náručí.

Jak Erismé rostla, postupně trávila čím dál tím více času v lese, ke kterému ji táhlo zvláštní pouto. Samozřejmě, jako všichni elfové si vážila přírody, ale tohle bylo něco jiného. Milovala stromy a dokázala u nich sedět hodiny, třeba i dny, a zpívat jim.