Jméno: Calimë Aranel Ilénias

Přezdívka: Sněhová vločka

Rasa: Elf

Pohlaví: Ženské

Datum narození: Narodila se uprostřed zimy, nikdo přesně neví v jaký den se narodila. Propast mezi dvěma dny byla příliš blízko.

Věk: 53 let, ale stejně jako všichni elfové vypadá maladší.

Náboženství: Věří jen v lásku, naději a odvahu.

Jazyky: Hovoří starověkým jazyce, vysouká ze sebe i pár slov lidského.

Povolání: Calimë nemá žádné povolání, zatím piluje své bojové i nebojové schopnosti.

Popis postavy:

Tělěsní schránka: Každou píď, na kterou padne pohled prozkoumávají modré oči, protkané fialovou nití, které obřas zakryjí dlouhé, černé, husté řasy či hnědé, vlnité a neposedné vlasy. Ty jsou o něco málo tmavší, než klenuté obočí. Z neposedných pramínků vykukují na svět špčaté, elfské uši, které jsou připraveny zachytit i ten nejjemnější zvuk, jehož původce je okamžitě hledán bystrýma očima. Pod pravým z nich, se nachází lesklá, šedá vločka. Ta hází odlesky na drobný, klenutý nos, který je lehce zdvižen nahoru a má stejně světlou barvu jako zbytek obličeje. Na něm lehce vynikají narůžovělé rty. Brada je lehce zakulacená a na ni navazuje středně dlouhý krk, pomalu přecházející v širší ramena. Ty ovládají štíhlé, ale silné ruce, vypracované po hodinách tréninku, stejně na tom jsou i nožky, štíhlé, ale silné.

Styl oblékání: První části oděvu, kterého si povšimnete bude hnědý plášť s kápí a teprve potom budete věnovat svojí pozornost vysokým botám, modrému náhrdelníku, úzkým černým kalhotám a tmavě modré haleně přepásané opaskem, na kterém se houpe několik měšců s drobnostmi ve svých útrobách. Ty potvrzují svou přítomnost ustavičným vydáváním různých zvuků, ať už to dělají samy o sebe nebo jim k tomu pomáhá malá taštička či pouzdro s nožem. Na zádech má ustavičně toulec se šípy a luk, jako by čekala že za každým rohem vyskočí nepřítel.

Charakter:

Její tvář je nepřístupná a nikdo jí nedokáže prohlédnout úplně do hloubky. Oči jsou bez pocitů a emocí. A pokud se budete snažit najít nápovědu k nějaké té náladě někde jinde, také ji nenajdete. Rty mají stale stejné zakřivení a jen když je v blízkosti svých přátel či se cítí vážně příjemně, objeví se na nich lehký úsměv.

Calimë je rychlá jak fyzicky, tak psychicky. V okamžiku vždy dokáže vymyslet plán B a nesnáší nekonečné rozebírání různých strategií, protože tam vždycky něco neklapne. K neznámým lidem a elfům je nedůvěřivá, ale když si dokáže někdo získat její přátelství dává do něj celé srdce. Raději je, ale sama se sebou nebo v přírodě. Miluje běhání po lese či lezení po stromech, pozorování stád a hejn. Poslouchání žabích či ptačích konzertů a dokáže do nekonečna sledovat měnící se krajinu.

Historie:

Calimë se narodila v jedné malé vesničce nedaleko Ellesméry. Většinu dětství strávila posloucháním dědových příběhů či v lesích, pozorováním zvířat, krajiny. Poznávání rostlin a ptáků, podle jejich zpěvu. To vše jsem povětšinou dělala sama (Do té doby než v patnácti málem umrzla.)či se svým otcem, který jí fascinoval svou přesnou střelbou. A když začala chodit na cvičiště bylo jasné, že hodiny strávené pozorováním otce nepřijdou na zmar. Lukostřelbě věnovala vetšinu času strávený na cvičišti, jinak to bylo jezdectví, které doma provozovat nemohla. To bylo zhruba do jejích třiceti let, kdy opustila cvičiště a začala se učit základy vaření a kapičku léčitelství, které se skládalo hlavně v rozpoznání léčivých rostlin a jejich účincích, dál se jaksi nedostala.

Zde je jeden zimní příběh, kdy na svou nerozvážnost jako patnáctiletá doplatila:

Příběh Ledové bouře

Patnáctiletá elfka se ohlédla přes rameno a kápi si stáhla hlouběji do čela, rodiče jí zakázali chodit ven v tomhle nečase...ale jí to vždycky táhlo i přes zákazy ven. O dvě hodiny později toho však litovala, byla promzlá a brození vysokou závějí si vybralo daň na prstech, které měla ledové jako dotek smrti a oblečení promáčené tak, že by se dalo ždímat. Brunetka se úzkostně podívala na oblohu a kolem sebe. Zašla až příliš daleko od bezpečného a zahřátého domova. Neměla ponětí kde je a věděla, že hledat cestu ve tmě, po svých stopách, by bylo to nejhorší, co by mohla udělat. Schoulila se pod smrkem a vydechla horký vzduch na promrzlé prsty, nepomohlo to. Hlava jí postupně klesla únavou do dlaní, ale se syknutím se při doteku ledového prstu se zase zvedla zpět. Zachumlala se ještě více do pláště a pomalu upadla do polospánku.

,,Tady je!” Ozvalo se jako by z dálky a elfka ucítila na tváři hřejivou ruku. To bylo poslední co cítila než upadla do bezesného spánku.

Její babička jí vyléčila úplně, avšak na památku všech těch omrzlin jí zůstala na tváři sněhová vločka, chladná jako led.

Schopnosti:

Střelba z luku 2/7

Jezdectví 2/7

Léčitelství 2/7

Rodina:

Matka Aranel-To po ní dostala své druhé jméno.

Otec Ertur-Vždy si zapamatuje okamžik, když od něho dostala svůj luk.

Děda Feon- Jeho umění s mečem vždy obdivovala.

Babička Eruwen-Nejlepší léčitelka jakou kdy poznala.

Majetek:

Oblečení, luk, toulec, šípy, nůž, náhrdelník.