Maartien Heelsa
JMÉNO: Maartien Heelsa, jméno mé.
PŘEZDÍVKA: Maart, Hes.
RASA: Jsem elf.
POHLAVÍ: Muž.
DATUM NAROZENÍ: 24. Hvězdonoš, rok 3124.
VĚK: 139 let.
NÁBOŽENSTVÍ: Věřím v sebe a věřím ve vědění a umění.
JAZYKY:
Ovládám Starověký jazyk - jazyk elfů, lidskou řeč a trpasličí řeč, na které jsem měl speciální učitele, umění se dorozumět se hodí, když elf cestuje a dělá posla po celé Alagaesii.
PRÁCE:
Vlastníme rodinný podnik v Ellesméře se smíšeném zbožím, kde pracují mí rodiče a mladší sestra, já ovšem pracuji ve službách Královny, kde je náplní povolání poselská služba a méně významná diplomacie.
Při mých výpravách také pomáhám rodině, do krámu na přání dovezu něco od lidí nebo trpaslíků, někdy se také jedné o nějaké květiny nebo kořeny, které rostou v tropické oblasi okolo Surdy.
PODOBA, ZJEV:
VIDITELNĚ, HMATATELNĚ:
I přes můj raně dospělý věk, mám mírně ztrhaný obličej prací, kterou vykonávám. Avšak v tváři vynikají jasně syté modré oči, připomínající to nejčistší moře. Ale co upoutá největší pozornost nejsou mé nevýrazné rysy čelisti nebo vrásčité čelo, nýbrž můj nos. Je větší než normálně, je to nepěkná vada, ale byl jsem jím obdařen, tak ho budu nosit a nenechám na sebe působit kouzla jen kvůli tomu, abych se zkrášlil. Tuto podobu obličeje doplňuje krátký účes délky prstu, s havraní barvou vlasy moc nevynikají, jsou zčesány do strany.
Tohle vše se odehrává na mém poměrně vysokém těle, vyšším než je u elfa zvyklé, ale při srovnání s Kullem nebo jen s Urgalem, tak moc vysoký nejsem. Moje postava není hubená, ale také nevypadám jako trpasličí žena (nebrat tohle prosím jako urážku), ale i přes váhu a výšku dokážu být velice hbitý a rychlý, to částečně díky výcviku už od mladých let.
Nevím, jak moc je tohle u elfů zvyklé, ale musím prozradit, že vlastním tetování na pravém rameni, je zde napsané "BREOAL", v překladu z rodného jazyka jako slovo "RODINA". Často nosím kápi, abych tak skryl jizvu, vedoucí těsně vedle páteře až po vrcholek hlavy. Je však skrytá pod vlasy, tak jde vidět jen na krku, směrem více nahoru se ztrácí.
STYL OBLÉKÁNÍ:
Když mám volno, poselství jsou vyřízena a odpracuji si směnu v krámě, mám na sobě košili z hedvábí a kalhoty, středně nazdobené motivy růží a draků, na ruce náramek z čistého stříbra, který při přímém záření měsíce svítí jasně modrou barvou. Je tam vyrytý znak Královniného vojska, tímto předmětem prokázala štědrost přímo Královna, za zásluhy.
Při slavnostních příležitostech je mojim oblečením červená tunika lemovaná zlatými krajkami se vzorem plamenů a draků. Na levém prsu je kapsička, ve kterém vždy nosím plátěný kapesník, kalhoty jsou černé barvy ze speciální látky, která zajišťuje pohodlí. Kalhoty jsou zajištěny páskem, na kterém visí dlouhý meč. na spodku mám dlouhé kožené boty těsně pod kolena, kde mám tradičně ukrytou dýku.
Když mám úkol a cestuji, nosím svůj úbor - vysoké kožené boty, náprsní krunýř, na něm opasek, kde visí dlouhý meč zasunutý v pochvě, v opasku mám skrtou jednu vrhací dýku. Na zádech nosím batoh, ve kterém se nachází pytel zlaťáků, byliny, láhev s vodou. Zbytek odhaleného těla zakrývá velmi kvalitní látka červené barvy. Na koltech mám chrániče, přes hlavu, hruď, ramena a vrchní část zad mám kápi černé barvy, na hlavně je z látky, ale spodní část je z drátěného materiálu. Tuhle kápi dokončuje plášť dlouhý po lýtka. Také přední část ruky, zápěstí až po loket je kryto koženým chráničem. Ten má za úkol krýt přední část rukou při šermu.
JÁ/CHARAKTER/POVAHA:
MASKA:
Pod maskou, na první dojem, se snažím být uzavřený, klidný a opatrný, dokud nezjistím kdo je a jaká je to osoba, s kterou právě hovořím, ze začátku nemám moc otázek a nechávám raději mluvit jeho nebo ji, než mě. Ale to, že se snažím poznat druhou osobu, nedávám najevo, kdyby to zjistila, snažila by se vyzdvihovat jenom své klady.
TVÁŘ:
Jsem osobou přátelskou a komunikativní, snažím se nemít spory s protějškem, chováním jsem klidný a vyrovnaný a vznešený, problémy řeším s nadhledem, ale když mě někdo nepěkně nazve nebo udělá něco mým blízkým, téměř ztrácím elfskou vyrovnanost a nadhled, je pro mě těžké se udržet. Držím se pravidla: Nedělej ostatním to, co se Tobě nelíbí. Což vlastně znamená, nedělej naschvály a neoplácej, není to moudré. Pokud je rozepře názorů - to už jsem zase více elf a mám ten nadhled - neshodu řeším vyslyšením obou stran a uvažováním nad názorem toho druhého, nedělám argumentační klamy, nenadávám, že vypadá jako Urgal co spadl ze skály, když se mi něco nelíbí.
Ale také, jak má každý elf, některý více, některý méně - arogance, mnoho elfů to možná ani nevidí, ale já to na sobě poznal. Jsme přeci jenom moudřejší a inteligentnější než ostatní rasy, důkazem toho je život v míru, literární sbírky a fakt, že jsme přispěli kulturou nejvíce v Alagaesii.
DUŠE:
Svou duši už jsem mírně prozdradil ve tváři, kde jsem uvedl, že mám sklony ke vznětlivosti, jsou to výkyvy, kdy mě někdo dokáže rozhněvat do extrému a neudržím se. Umím přiznat svou chybu, což jsem u elfů moc nezaznamenal, k mojí smůle, když chybu uznám, je to bráno jako sarkasmus, kvůli tomu, že to u elfa není zvyklé. Těžko se to dokazuje někomu, kdo neovládá Starověký jazyk. I přes mé přátelství dokáži být nepříjemný a chladný, ať už jen kvůli tomu, že se špatně vyspím nebo protože se mi událo něco nepěkného.
HISTORIE/MŮJ ŽIVOT:
Můj porod probíhal hladce, díky kouzlům a umění zdejších zdravotníků.
Má matka Jaeníil a otec stejného jména jako já, Maartien, žili průměrný elfský život, sbírali byliny, starali se o krámek se smíšeným zbožím, starali se o mě. Vážili si mě jako syna a chtěli, abych měl plodný život a dotáhl to daleko, proto mě od velmi mladého věku poslali k učitelům, kteří mě vzdělávali v literatuře, gramotnosti a samozřejmě v šermu a uměních boje, jelikož jsem byl ještě mladý na kouzlení, muselo postačit tohle.
Díky životu, jaký jsem měl vést, jsem neměl moc času se seznámit s mnoha elfy, měl jsem pár kamarádů, které jsem neviděl zase tak moc často, ale jeden, který je mou oporou doteď, se jmenuje Dóminya, kovářův syn, který šel v otcových stopách a pilně se učil, aby se mohl stát jednou stejně věhlasným kovářem jako jeho otec. Což se mu povedlo, cesta za jeho slávou ale už je zase jiná cesta životem. A teď zase zpět ke mně a mému životu. Ze začátku jsem byl rozhněvaný a trucoval jsem po večerech, že mě rodiče k učitelům nutí chodit, když jsem viděl, co dělají ostatní elfské děti. Avšak později jsem byl rád, že tam mohu chodit, protože jsem dokázal více jako vrstevníci, kteří takto pilně netrénovali. Díky tomu jsem od svých 40ti let k učiteli kouzel dostal nabídku naučit se mluvit dokonale jazykem lidí a trpaslíků, což - jak jsem vzpomenul dříve - mi pomohlo k současné práci.
Ještě předtím, než jsem sloužil v Královniných službách, mě zaměstnávali rodiče v krámku, kde bylo potřeba shánět různé věci - od rostlin, které bylo potřeba natrhat v lese - věřte, někdy bylo opravdu o nervy najít některé porosty -, až po vrhací nože nebo speciální tkaniny. Díky této práci jsem získal znalost rostlin a také mě to naučilo bavit se s lidmi, poznávat jak se chovají, jestli se mně snaží prodat zboží za větší cenu a jak na to jdou. Dalo by se říct, že už na mě čeká život cestovatele závislém na vyšíí moci - Královně, a že dokážu chodit po světě bez toho, aniž by na mě čekalo tolik nástrah. Chtělo to ještě pár let, byl jsem učeň velmi starých a moudrých elfů, učili mě různé vlastnosti lidí, trpaslíků, draků, slušnosti a zdvořilost jiných kultur, také mi řekli, jací tvorové na mě čekají v daných oblastech říše, téměř vše, co bylo potřeba k přežití za branami Ellesméry. Ale co mě tito sečtělí a moudří elfové nenaučili a co jsem pochytil a zapamatoval si od rodičů, bylo obchodování, triky, jak zboží prodat za více a jak poznat, že na mě někdo něco připravuje.
A málem bych zapomněl - takové vzdělání se mi dostalo díky mému praotci, který byl uznávaný dobrodruh, důvod, proč se jim můj otec nestal je ten, že se narodil s vadou - měl problémy s levou částí těla, výpadky - křeče a mučivé bolesti, nedá se to vyléčit, jen tlumit intenzivitu a bolest. Takže díky mému poslání a potenciálu, nemám čas na vztah s elfkou a mého dobrého kamaráda Dóminyu vidím pouze když potřebuji výbavu na výpravy, jsou to dlouhé rozhovory, protože se nám dvoum furt něco děje.
Život začal nabírat směr toho dobrodruha, jakým byl můj dědeček, jež už je ve výslužbě díky zásluhám a věku. do 115ti let vše probíhalo ve stejném průběhu dokola.
Pak jsem poznal elfku, byla skoro stejně stará, jen o pár let mladší, jmenuje se Lauuria, dcera bylinkáře, bydleli nedaleko od našeho domu, přes mostek. Naše první setkání bylo již v mládí, ale to jsme se navzájem nevšímali. Teď, když jsem ji viděl nebo chtěl vidět po dlouhé době, vypadala úplně kouzelně, to osudné setkání bylo při Dagshelgru, oslava jara. Shoda náhod nebo osud, když byla odlehčená atmosféra v pozdnější hodiny, sedeli jsme vedle sebe, ani nevím jak. Dali jsme se do řeči a bavili se o literatuře zprvu, nastalo poznávání, slova byla o mně o ní, při každém jejím slově se mi začínala líbit víc a víc. Vytratili jsme se a procházeli se po Ellesméře, témata se často měnila, jednou to bylo o satyrické knize, popisovala lidskost a sezení v krčmě, méně významné dílo, ale zpracování bylo úžasné. Podruhé zase o krásách přírody. Po oslavě jara jsme se vídali, ale ne moc často, kvůli povinnostem.
SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI:
Jak už jsem zmiňoval, umím mluvit dvěma dalšími jazyky, trpasličí a lidský, život mě taky naučil obchodovat, díky mým rodičům. Plavat jsem se nikdy nenaučil, nikdy to nebylo potřeba, vždy mé cesty vedly po pevnině, i když vím, že to je chyba. Také umím rozeznávat byliny a zvěř. Ovládám hodně věcí, které se hodí pro cestovatele, diplomacie, orientační smysl, znalost mapy, částečná sečtělost, dovednosti mečem, dovednost v kouzlení, avšak Královniným kouzelníkům nesahám ani po pás. Nikdy jsem se neučil takovým drobnostem jako je šití, vaření a podobné práce pro lidské ženy v domácnosti.
Boj s jednoruční zbraní - 2/7
Učení bylo započato již od mladého věku,
už dříve jsem v tom měl potenciál.
Lukostřelba - 1/7
S lukem už to tak dobré nebylo, sice se s ním učím
dlouhou dobu, ale furt to není ono.
Diplomacie - 2/7
Se slovy a přesvědčivostí mi to celkem jde. Už jako malý jsem nakupoval věci rodičům, aby je mohli zpracovat a prodat v krámu, naučil jsem se klamy obchodníků, jsou podobné jako u diplomacie s lidmi nebo trpaslíky. Také jsem trávil mnoho času se zkušenými a velmi moudrými elfy, jako byli moji učitelé, dědeček a jeho spolubojovníci.
ŘEMESLO:
Posel - 2/7
Tohle povolání nechci dělat až do moji smrti.
RODINA:
Matka Jaeníil - Věk pozdní dospělosti, pracuje v rodinném krámě, je dcerou sběrače bylin. Bohužel dědeček už nežije, byl zabit zbloudilým divokým vlkem z Beorských hor. Babička je ve věku, kdy se více straní společnosti a bloudí ve svých myšlenkách.
Otec Maartien - Je asi o 60 let starší jako matka, vlastní krámek, kde pracuje s matkou a mou sestrou. Má vážnou poruchu levé části těla, jak už jsem psal více nahoře. Jeho rodiče oba žijí, dědeček se podílel na mém výcviku a dal mi mnoho moudrých a užitečných rad. Babička je trochu podivná, nebo spíše netradiční, chodí celkem často po městě a prohlíží si kolemjdoucí zvláštním zaujatým pohledem, jako by něco hledala. Nebo je jen fascinovaná novými tvářemi, které si buď nepamatuje nebo vůbec nezná.
Sestra Jaeníil - Je o 30 let mladší než já. Stejné jméno jako matka dostala, poněvadž rodiče chtěli, aby se naše jména dědila po generace. Sestra nemá tolik vzdělání jako já, učí se bylinkářkou, což je něco jinčího než sběračka. Ale musí pomáhat v krámku, je tam hodně práce. Vždy, když nás navštíví bylinkářka, sestra je neodbytná.
MAJETEK:
V opasku mám skrytou vrhací dýku, jako dar od Dóminya. Vlastním měšec se zlaťáky, platidlem lidí. Přišel jsem k němu při jednom obchodu. Jako dobrodruh u sebe nosím svůj dlouhý meč s černou rukojetí, červený safír je vložen v rukojeti, ostří je naleštěné, stříbrné. V prostém koženém batohu nosím měšec, láhev s vodou a pár léčivých bylinek. V botě se schovává dýka s hadím motivem.
KONTAKT: skype: mr.maatymarcz