Raziel

Jméno: Raziel
Pohlaví: samec 
Druh: kříženec ohnivého draka a wyverny
Datum narození: Někdy v rozkvětu podzimu a přípravy na zimu. V Pršivci.

Jezdec: Elénaril Terien Nyx

Podoba:

Na samce je Raziel poněkud drobný a štíhlý. Krk má kratší a jeho hrudník je až nepřirozeně plochý a úzký, což jen podtrhuje jeho malý vzrůst. Ten není tolik výrazný jen ve chvíli, kdy Raziel roztáhne křídla. Jejich rozpětí je ohromné, mohlo by se zdát i nevyvážené vůči jeho tělu. Na druhou stranu, právě křídla jsou jeho největší pýchou. Silná, pevná a jak už jsem zmínila - neobvykle velká, což by mu mohlo značně znepříjemnit pohyb v lesích. Naštěstí, ve složeném stavu je tento problém okamžitě zažehnán. Díky jeho extrémně proštíhlené hrudi - až by se mohlo zdát, že mu snad něco chybí - a skvělé ohebnosti mu pohyb v podrostu nedělá velké problémy. Oproti jiným drakům se navíc dokáže pohybovat překvapivě tiše a nepozorovaně, čemuž samozřejmě napomáhá i jeho zbarvení. Razielovy šupiny jsou tvrdé a na dotek ostré, více než u jiných jedinců. Barvou jeho pancíř skvěle splývá s lesním podrostem. Od špičky ocasu až po čumák je pokryt odstíny zelené, převážně připomínající čerstvou jarní trávu. V některých záhybech zbarvení trochu tmavne až do temné - smaragdové. 
Z této záplavy zeleně pak vykukují dvě veliké kočičí oči. Pronikavě žluté a hluboké jako temný oceán či bezedná studna. Pohled do nich ovšem bývá nepříjemný. Jsou studené a moudré. Ledové a vševědoucí, doslova. Jako kdyby jeho oči nepatřily jemu. Jako by jeho tělo obývala duše prastará, starší než samotní draci. Jako by znal každé tajemství - i ta nejskrytější, nejtajnější a nejtemnější. Až se zdá, že jej nic nepřekvapí a on přesně ví, jak vše nakonec dopadne. 
Je dost možné, že právě oči každého vyděsí mnohem více než smrtelně ostré drápy a velice dlouhé zuby. Ani hojné množství pekelně ostrých trnů a rohů na jeho pancíři není tak hrůzné jako pohled do těch dvou citrínů, jejichž barva je otrávenější než nejjedovatější a nejsmrtelnější jed.

Povaha: 

Razielův charakter je nepřizpůsobivé bludiště, které si dělá, co chce. Bludiště jehož východ a tajemství zná pouze jeho stvořitel. Jeho Jezkdyně, kterou nade vše miluje. Jako jedinou bytost na celém světě. K ní je milý, chápavý, vždy pevnou oporou a také její ochranou. 
Jeho nárok na El je opravdu velký. Vyžaduje poměrně velkou pozornost, rád je středem dění a pokud se poblíž ocitne vetřelec, vycení zuby a odežene ho. Je vůči ní velmi ochranářský, nikoho do její blízkosti jen tak nepustí. Nikomu nevěří až na svou polovičku. Málokoho si navíc dokáže oblíbit a pokud přece jen, pak to trvá velmi dlouho. A jestliže se mu dotyčný nelíbí, pak ho okamžitě odpálkuje. Taková bytost jeho Jezdkyně není hodna. 
Jednu věc má s El navíc společnou. A to poněkud ostrý jazyk a špatný smysl pro humor. Milá slova si schovává jen a jen pro svou milovanou, na okolí se obvykle mračí a není zrovna přívětivý. Spíše kousavý a jedovatý. Působí více jako pesimista. A také sobec. 
Nesnáší dělení. Všechno, co je jeho je prostě jeho a tečka. To se z velké části týká i Elénaril, je tedy jasné, že muži to budou mít v budoucnu opravdu těžké. Nejdříve se dostat přes něj a pak zdolat Elénariliny zábrany - toť oříšek. 
On jako stráž určitě nikdy nezklame. Je to jedna z mála věcí, které bere zodpovědně. Jinak je poměrně líný a má svou hlavu. Co se mu nechce, to prostě dělat nebude. Hotovo. Naprostá ignorace všeho ostatního. Neposlouchá a jde si lehnout. Rozvalí se na zemi, zívne jako lev a usne. Dokáže prospat klidně i několik dní, když může, nemá potřebu cokoli dělat. A pokud se mu nedostane alespoň trochu odpočinku bývá ještě arogantnější a výbušnější. Miluje spánek a nesnáší ty, co jej o něj připraví. To jsou otravné mouchy, které je potřeba zamáčknout do země.

Historie:

 
Prvních pár dnů Razielovi uplynulo jako voda. Detailně si pamatuje pouze své vylíhnutí a propojení s El, pak je vše rozmazáno do podivné šmouhy, kdy jeho Jezdkyně svižným tempem překročila hranice lesa. On většinu této cesty stejně prospal stočený v klubíčku, naslouchajíc tlukotu elfčiného srdce. Jen spal, jedl, spal a zase jedl. Nic jiného se mu nechtělo. 
Jako by tam ani nebyl. Navíc ho El často skrývala kouzly, alespoň zpočátku. Jako třeba, když na cvičišti potkala elfku - ani se o něm nezmínila. Ne že by mu to nějak vadilo, alespoň tehdy ještě ne. 
Další jejich kroky pak vedly ke stromu Menoa. To už bylo něco, co si jeho zájem získalo. Tak velké a zelené - a tolik vůní a zvuků. Raziel to zatím nebyl schopen vnímat uceleně, neviděl to místo jako jeho Jezdec, ale i tak se mu tam líbilo. Bavilo ho prolézat obrovské sukovité kořeny, které se vlnily v různých tvarech. Přestal až když se jeho vědomí cosi dotklo - něco nového. Starého a rozespalého. Dřevo nad jeho hlavou zapraštělo - až se malý dráček lekl. Utíkal za svou Jezdkyní. A ta se na něj usmála a vzala ho do náruče. A šeptala mu. Prozradila mu, že k ní ta mysl mluví. Řekla mu, že ho zdraví. Nevěděl kdo, nikdo tam nebyl. A to ho děsilo ještě víc. Mnohem lákavější bylo zabořit čumák pod paži své druhé duše. Od ní se Raziel téměř nehl ještě nekolik týdnů. Mezitím povyrostl a to celkem výrazně. Pak elfka potkala něco nového. Nazývala to mužem a člověkem. Jmenovalo se to Drakell. A smrdělo to, alespoň zpočátku. Později byl Raziel schopen rozeznat odlišnost mezi její vůní a vůní toho člověka. Co ho opravdu zmátlo bylo, když se další ráno probudil a Elénaril měla Drakellův pach po celém těle, stejně jako on ten její. Naštěstí to postupně vyprchalo. A oni pokračovali v cestě. A Raziel už musel po svých - na koně se nevlezl. Za soumraku pak překročili hranice hvozdů. Ten podivín pořád doprovázel jeho Jezdkyni. V lesích s nimi strávil zhruba měsíc. Za tu dobu Raziel vyrostl, křídla mu zesílila - už se dokázal chvíli udržet ve vzduchu, navazoval první kontakt s El a myšlení se mu podstatně vyvinulo. Jenže pak se jeho svět změnil - roztrhl se na dvě poloviny. Pamatuje si už jen Elénarilinu tvář, jak mizela ve vodopádu rozbouřené řeky. Od té doby svou duši neviděl a snaží se ji najít. Mrzutý a vyděšený. Osamělý.

Schopnosti: 

Raziel se od svých soukmenovců poněkud liší. Není čisté krve - z větší části je spíše wyverna než ohnivec, proto ten drobnější vzrůst. Je dost možné, že právě to tak podivně zamíchalo s jeho možnostmi. Ačkoli jeho rodiče tuto dovednost měli, Raziel ji v genech zapsanou nemá. Neumí chrlit oheň - ne, proto že by se to nenaučil - chybí mu. Nemá jej. To, co z draků obvykle draky dělá, on postrádá. Proto je jeho hrudník tak zvláštně tvarovaný a úzký. 
To mu ale dává výhodu v rychlosti a mrštnosti, čímž by se mu mohly rovnat akorát jiné wyverny, jejichž vzrůst je ještě podstatně menší, tudíž nenesou takovou tíhu jako on. 
Sílu Raziel má, jako každý drak, oproti jiným ohromným a osvaleným samcům je však o poznání slabší. Jeho zbraní je mozek - nešel by proti mocnému úderu silou, ale chytrostí.  Využil by ohromné tělo protivníka a jeho tíhu ku svému prospěchu. Mazaně by jeho přednosti obrátil v nevýhodu. Je podlý a úlisný jako had. I jeho tělo často připomíná spíše hadí. Tenký skládací papírek. Je až obdivuhodné a děsivé jak moc jej má ohebné. Jak je schopen se prohnout, smotat a pokřivit. A to nejen na zemi ale i ve vzduchu. Tam je opravdovým pánem. Umí spoustu triků, otáček a úhybných manévrů, umí využívat vzdušných proudů, aby byl rychlejší a nemusel se tolik namáhat. Díky svým ohromným křídlům je schopen uletěl velmi dlouhé vzdálenosti aniž by se unavil a to i s pasažéry na hřbetě - nehledě na jeho vzrůst. 
Svými křídly vyvolá i poměrně velké poryvy větru, pokud chce. 
Jediné, co nebude schopen dlouho kontrolovat, je magie. Ta se u Raziela ve značné míře projevovat bude, ovšem naprosto nekontrolovatelně. A dost možná i katastrofálně.

Rodina:

Pouze jeho Jezdkyně a podivné velké vědomí, které jej po dlouhou dobu obklopovalo, když byl ještě ve vajíčku a chvíli poté, co se vybojoval ven. Je to to jediné, co si matně vybavuje. Velké laskavé a truchlící vědomí a jakýsi temně modrý kámen. Truchlící dračice Jarnunvösk. Truchlící pro svého Jezdce. Galbatorixe.

Majetek:
Žádný.