Arjev

Jméno: Arjev

Rasa: člověk

Pohlaví: žena

Datum narození: rok 3248, měsíc a den neznámý

Náboženství: ateista

Jazyky: starověký, rozumí jazyku lidí, ale až na výjimky jím nemluví

Povolání: Ještě si není jistá, ale miluje hudbu, básně a je šťastná, když jsou šťastní všichni kolem ní. Proto asi bude rozsévat radost do lidských srdcí za pomoci své flétny.

Popis postavy: Mladá šestnácti letá dívka se světle hnědými vlasy do půlky zad, která by byla velmi ráda, kdyby se jí kadeře vlnily v prstýncích. Protože jsou však rovné a neposedné, nejčastěji je nosí svázané do culíku. Nesnáší totiž, jak jí pořád lezou tenounké pramínky vlasů do pusy, i při sebemenším závanu větru.

Její matka jí vždy říkala, že její oči jsou ty nejkrásnější na světě. Veliké tmavě hnědé, hluboké že by se v nich mohl člověk utopit a vždy s jiskřiškou radosti (nebo také zamýšlené kulišárny). Když se usměje, což dělá velmi často, uvidíte její krásně bílé a rovné zuby, ale pro ni je důležitější hbitý jazyk, se kterým se dokáže vymluvit z každé šlamastyky. Obličej jí doplňuje malý roztomilý nosík, ale také až trochu moc odstávající uši.

Není nijak extrémně vysoká, ale není ani úplný trpaslík. Má zhruba kolem 165 centimetrů. Jak se vždy říká v příbězích, její pas je útlý, že by ho muž dokázal obejmout dokola pouze svýma rukama.

To, co si Arjev myslí, že ji dělá výjimečnou, je její mateřeké znaménko. Našli byste ho na pravé ruce těsně pod loktem a je to piha ve tvaru malinké kotvy.

Protože tráví hodně svého času v lese, odvykla si chodit s dlouhými nepraktickými nehty. Nikdy si je však nekouše, ale řádně si je zastřihne nůžtičkami.

Celkově je velmi krásná. Jediné, co se jí snad na sobě nelíbí jsou už zmíněné uši, na dívku moc velké nohy a také jizva táhnoucí se přes celé její levé lýtko. Má ji tam odjakživa, kam až její paměť sahá, takže ani neví od čeho.

Co se jejího oblékacího stylu týče, přijdou jí nejpohodlnější uplé kalhoty, které nepřekáží při žádném z jejích dobrodružství. Nejradši má hnědé kožené, tmavě zelené a nebo černé, které mají však již několikrát záplatovaná obě kolena. Matka se na ni kvůli tomu často zlobí. Prý by neměla lítat půl dne po lese jako nějaký kluk. K tomu boty do poloviny lýtek, z krásné měkké tmavě hnědé kůže. Nosí velmi často bílou košili, přes kterou si nikdy nezapomene vzít vestičku do pasu a bez rukávů. Má jich víc. Ale oblíbíla si hnědou prošívanou zlatou nití, ale také červenou, neboť to je její oblíbená barva. Hrdá je na svůj široký kožený pásek se zlatou sponou, který si prakticky nesundavá. (Kromě toho, když jde spát, samozřejmě.) Na něm má obyčejně upevněnou svou dýku, co je vždy nablýskaná, jako by byla ze stříbra. Pokud se vydává na delší výpravu, přehodí si ještě přes záda luk a toulec šípů. Když se ale se svou rodinou vydá jednou za čas do města, ať už kvůli obchodu a nebo slavnosti, obleče si vždy nádherné šaty, ve kterých nestíhá odmítat nápadníky.

Charakter: Na první pohled byste o Arjev řekli, že je to plachá záhadná dívka uzavřená do sebe. Z části to také pravda je. Pro většinu lidí, se kterými se setká toho o sobě moc nenamluví a osobním otázkám se vyhýbá. Pokud je však otázka namířena někam jinam než na ni, rozpovídá se a je těžké ji zastavit. Má v sobě někde hluboko ukrytý strach, že kdyby toho o sobě prozradila moc, bylo by to časem určitě použito proti ní. Bojí se toho, že by jí mohli ublížit. Na druhou stranu, nikdy neměla strach z výšek, oblud ani strašidel a její srdíčko touží procestovat svět a zažít spoustu dobrodružství.

Je vždy ke všem upřímná, nikdy by nedokázala lhát ani o hlouposti. Říká po pravdě, co si o druhých myslí, což ji už mnohokrát dostalo do potíží. Dokáže člověka rozesmát i rozplakat, zahraje-li mu na svou flétnu. Většinou ji nedoprovází zpěvem, protože je zastáncem názoru, že pouze instrumentální hudba je dojímavější.

Pokud se vám nějak podařilo dostat se mezi ty, jež považuje za přátele, buďte si na 100% jisti, že vám kdykoli se vším pomůže, jak to jen bude v jejích silách, jen když o to požádáte.

Je to malý snílek, který si často lítá ve svých fantaziích. Miluje přírodu a zvířata. Každé ráno proto tráví krátkou vycházkou a pozdravem všech stromů a květin kolem. K drakům cítí neskonalý obdiv a když byla malá, snila o tom, že se jednou stane dračím jezdcem.

Jen výjimečně se stane, že ji uvidíte smutnou. Oplývá radostí ze života, nových objevů a optimismem. Je však trochu naivní a hrne se do věcí moc rychle, bez rozmýšlení.

Díky její lásce k hudbě a k dobrodružství má trochu rozpolcenou osobnost. Neví, jestli by si více přála chodit od města k městu a rozechvívat srdce jejích posluchačů svou nádhernou hudbou, nebo jestli by jí přišlo lepší koupit si koně a procestovat na jeho hřbetu celou zem a konat dobré hrdinské skutky. Zatím však žije v domě své matky, takže to kombinuje. Odpoledne tráví v lese tréninkem lukostřelby, šermu a rimgaru se svým bratrem, ale dopoledne ji najdete doma nad učením a při hře na flétnu. Když se dostane do města, předvede lidu vždy přenádherné virtuozní vystoupení.

Myslí si, že v každém je skryté dobro a krása. I v tom největším zloduchovi. V něm sice hodně hluboko v nitru, ale i on má podle Arjev tu dobrou stránku. To se také snaží všem ukázat. Jako by viděla do lidí, napojovala se na jejich pocity, chápala je a soucítila s nimi. Ať už uvidí plačící dítě nebo pesimistického stařečka, neodejde, dokud se neusmívají a nemají dobrou náladu. Na to má veliký talent a je proto pro mnohé jako malé sluníčko.

Historie: Narodila se někdy v roce 3248. Nikdo neví v jakém měsíci a dni, protože nikdo, koho teď zná, o ní neměl tehdy ani ponětí. Ptáte se, jak je to možné? Přeci minimálně vlastní matka a otec o ní vědět museli... Ano, její biologická matka to sice ví, ale to není ta stejná paní, jaké Arjev říka mami.

Dívka se narodila v Daretu. O své miminko se matka starala jak jen mohla. Byla chudá, žili v prťavém dřevěném domečku, ale kvůli své holčičce byla neskutečně šťastná. Když byly ale holčičce zhruba dva roky, matka vážně onemocněla. Ve světločase toho roku projížděla Daretem elfka Katyen se svým synem Arinem. Nějaká předtucha ji táhla k domu, kde matka s Arjev bydlely. Nevěděla, co to bylo, ale poslechla ten hlas z nitra. Zastavila se u domovních dveří a uslyšela tichounký vyděšený dětský pláč. Ani po opakovaném klepání se nikdo neozval, tak vešla dovnitř. V dětské postýlce nalezla hubenou holčičku, která měla očividně hlad. Měla dobré srdce, takže jí hned dala ze svých zásob na cestu chleba namazaný máslem. Na vedlejší posteli objevila její matku, která před nedávnem vydechla naposledy. Nevěděla proto, kde jak se miminko jmenuje, ani kde je jeho otec. Zaplatila dvěma mužům, aby mrtvou ženu řádně pohřbili a čekala, kdy se ukáže otec dítěte. Uběhl den, ale nikdo nepřišel. Elfka se proto rozhodla, že si holčičku nechá a vychová ji jako by byla její vlastní. Dala jí jméno Arjev a jelikož nevěděla, kdy má narozeniny, rozhodla se, že je stanoví na 29. světločasu. Na den, kdy se rozhodlo, že si miminko nechá. Říkala si, že alespoň nebude její syn, kterému se miminko také líbilo, už jedináček, a ona se částečně zbaví smutku ze smrti manžela, který skoro před rokem zemřel na otravu.

Poté se Katyen, Arin i Arjev vrátili domů, do malilinkaté vesnice nedaleko Osilonu, kde žilo pouhých 26 obyvatel. Jak Katyen rychle zjistila, adoptovala si velmi bystré, živé a chytré dítě. Chtělo pořád poznávat něco nového. Již ve čtyřech a půl letech se naučila číst, aby si mohla předčítat pohádky sama. Do svých dvou let sice slyšela pouze lidskou řeč, ale jazyk elfů se naučila velmi rychle. Bratr Arin ji brával na procházky a vyprávěl jí zajímavé příběhy o rostlinách, zvířatech, hvězdách a všeličems možném. Když se doma učil starodávnému jazyku, naslouchala nejprve Arjev z vedlejší místnosti, ale po pár týdnech se zeptala matky, jestli se nemůže učit tomuto jazyku také. Šlo jí to skoro samo.

Ke svým šestým narozeninám dostala nádhernou vyřezávanou flétnu z ebenového dřeva, na níž se hned chtěla naučit hrát. Učil ji jeden postarší elf z vesnice a brzy poznal, jakým nadáním pro hudbu je dívka obdařena.

Když ještě trochu povyrostla, přemluvila Arina, ať jí s sebou bere za dobrodružstvím. Tím, jak, elfové stárnou pomaleji než lidé se věkový rozdíl mezi nimi neustále zmenšoval, stali se z nich kromě toho, že byli jako sourozenci, i nejlepší přátele, co o sobě ví úplně všechna tajemství. Naučila se bravurně jezdit na koni a poté každé odpoledne vyrážela s bratrem na vyjížďky. Kochali se krajinou kolem a obdivovali její dokonalost. Hráli si, že jeden je zloduch a druhý před ním musí zachránit vystrašené obyvatele ( většinou keře) před strašlivým osudem.

Učila se také tanci, lukostřelbě, šermu a tanci jestřába a hada. Ze začátku to pro ni nebylo lehké, protože byla člověk a ne elf. Časem to ale všechno zvládla. Ale pořád chtěla vědět víc a víc. Kdykoliv se dostala do města, půjčovala si z knihovny spoustu knih, protože ty co měli doma už dávno přečetla.

Když jí bylo 13, dostala od Arina k narozeninám luk. Malý ebenový a elegantní. Moc se jí zalíbil. A od matky dostala dárek, ze kterého měla radost možná stejně velkou. Dlouhou kouzelnou dýku, která se nikdy neztupí a nikdy neztratí svůj lesk.

Teď je jí 16 a moc se těší, co jí v budoucnu osud nadělí.

Schopnosti: hraje krásně na flétnu a docela hezky zpívá a tancuje, vidí do lidí a dokáže je vždy rozveselit, umí šermovat, střílet z luku, jezdit na koni, plavat, zvládá rimgar. Umí číst a psát ve třech jazycích, počítá tak, že ji žádný obchodník neošidí. Rozpozná jedlé rostliny od jedovatých.

Rodina: biologická matka- člověk, jméno neznámé, zemřela, když byly dívce dva roky

             adoptyvní matka Katyen- elfka z poměrně bohaté rodiny žijící v malé vesničce u města Osilon

             adoptivní bratr Arin- 75-ti letý elf, její nejlepší přítel

Majetek: ebenový luk, toulec a šípy. flétna z ebenového dřeva s vyřezávanými ornamenty. Kouzelná dýka, co se nikdy neztupí. Kožený pásek se zlatou sponou.