Aleister

Jméno: Tento krásný kočkodlak se jmenuje Aleister, ale své jméno téměř nikomu neprozrazuje. Svěřil jej jen hrstce výjimečných elfů, ostatní älfakyn jej nazývají přezdívkami na základě jeho charakteristik. On sám se většinou představuje jako Lockey, ale není-li toho dotyčný hoden, nemusí se představit vůbec.

Pohlaví: Samozřejmě, že mužské

Rasa: Kočkodlak felissae

Věk: Velmi mladý

Jazyk: Lidský a částečně starověký

Náboženství: Vyznává tradiční kočkodlačí náboženství, byť je to kacíř. Jeho oblíbeným božstvem je býčí muž Toern, kterého uctívá snad víc než samotnou Amaeris. Věří, že byl vyvolen, aby páchal skutky ve jménu Toerna, který bdí nad jeho osudem a skrze kravské mléko jej posiluje. Telecí však nejí, dokud to není nevyhnutelně nutné, neboť je mu líto Toernových dětí.

Povolání: Kočka domácí a příležitostný lovec myší. V lidské podobě si také často vypůjčuje věci bez dovolení jejich majitele, ale už je ovšem nikdy nevrací. Oblečení si opatřuje ze skříně dvounožců, u kterých bydlí, a to se poté většinou záhadně ztrácí, neboť domů se už vrací jako kocour.

Vzhled - lidská podoba: Už při prvním pohledu na tohoto mladíčka musí být všem jasné, že na práci v životě ani nesáhl. Většina lidí jej považuje za šlechtického synka, umělce nebo intelektuála, podle toho, jaké oblečení má zrovna na sobě.
Do vínku byla mladému kočkodlakovi nadělena téměř nadpozemská krása, s kterou nechává za sebou nejen naprostou většinu Palancarova plémě, ale i poměrnou část elfského lidu.
Na měřítka svého národa je považován za vysokého, ale mezi ostatními dvounožci se snadno ztratí. Díky běhu a střídmé stravě je i hezky štíhlý a jeho postava má tudíž jen jedinou chybu, chybějící vyrýsované svalstvo, které ovšem Aleister nemá ani kde vzít. Když k tomu přičteme to, že nemá z fyzické námahy tolik běžné pro prosté farmáře ani starostí běžného úředníka jedinou vrásku, vypadá velice mladě a připomíná spíše dospívajícího chlapce než muže, to mu ale na osobním kouzle pranic neubírá.
Jelikož se narodil v Dračích horách, byl obdařen světlým odstínem kůže, který bývá obvykle typický pro seveřany. Není zdaleka tak bledý tak jako elf, což je jeho jediné štěstí, které ho v očích solasovců zachraňuje od odsouzeníhodného příbuzenství se špičatouchými. Amaeris měla naštěstí dostatek rozumu na to, aby dala Aleisterovi i jeho předkům uši kulaté.
Nejvíc pozornosti na tomto krasavci poutají jeho mysticky modré oči, což je ta nejvzácnější barva duhovek, s jakou se může kočkodlak narodit, neboť symbolizují přízeň bohů.
Rysy jeho tváře jsou jemné jako u Sličného lidu, tváře má zcela hladké. Za zmínku stojí i hezky tvarovaný nos a lehce načervenalé rty, za kterými skrývá tajemství svého původu, ostré bílé zoubky.
Vlasy si po odchodu z Du Weldenvarden nechal zkrátit, tudíž jsou středně dlouhé a lehce zvlněné. Většinou mu neposlušně povlávají kolem obličeje a jsou černé jako uhel.

Vzhled - kočičí podoba: Aleister je po přeměně nádherný středně velký kocour, kterého od obyčejných jednotvarů odlišuje především delší srst a krásně chundelatý ocas, oko znalce by si možná povšimlo i toho, že má o něco delší končetiny než běžná domácí micka a že působí mnohem vznešenějším dojmem. Při měsíčním svitu jeho inkoustově černý kožíšek nabírá místy kouřovou barvu a tím z něj spolu se světle modrýma očima tvoří překrásného kocoura, kterého by si každý milovník zvířat přál doma.
V kočičí podobě miluje hlazení a k lidem s dobrými úmysly bývá přítulný. Jeho mazlivost ale končí v okamžiku, když se jej zhýčkaná dcerka z bohaté rodiny snaží vykoupat, to se pak místo s jeho hebkým kožíškem děvče obvykle setká s nepříjemně ostrými drápky.

Povaha: Je už od pohledu mužem, který si je velice dobře vědom své okouzlující krásy a neváhá ji využívat ve svůj prospěch. Kdo by odolal jeho procítěnému roztomilému pohledu modrých očí? Je zdatným manipulátorem s lidmi, někdo tak neskutečně pohledný a dokonalý musí být přece stejně čistý i uvnitř. Tato vlastnost pramení z jeho vrozené inteligence, kterou mu Amaeris nadělila ve štědrém množství.
Je jako každý kočkodlak velice hrdý. Což je možná v rozporu s tím, jak se živí, ovšem povolání domácí kočky je příjemné a pohodlné, tak proč se namáhat prací? V touze po poznání není Aleister líný ani trochu, ovšem k fyzické práci by ho nikdo nedonutil. To, že se v lidské podobě nezdráhá krást, nikomu samozřejmě nepřizná a sobě už vůbec ne. Navzdory “půjčování věcí”, jak si to sám označuje, se necítí ani trochu být zlodějem a takové označení pokládá za urážku.
Dalším výrazným aspektem jeho povahy je víra v kočkodlačí božstvo a oddanost Toernovi, který jej podporuje ve vrozené hravosti a uličnictví. Páchání nepravostí mu často prochází, neboť zmizí z místa činu dříve, než si ostatní všimnou viníka, a pak se jen v kočičí podobě uveleben na střeše kochá svým dílem. Pokud je přeci jen chycen, bez skrupulí se uchyluje k manipulaci a lhaní. Lže neochvějně, s pevným pohledem do očí a nebýt vašich vlastních očí, které ho přistihly, byli byste mu i uvěřili. Občas proto končívá ve vězení, což řeší nečestností a zbabělostí, kdy v kočičí podobě z podzemní kobky jednoduše uteče; často stačí jen malé okno nebo zmatenost strážných. Navzdory tomu to jeho touhu kráčet v Toernových stopách nijak neoslabilo, jen si dává větší pozor.
Mezi vlastnosti, které jsou již pevně uschovány v jeho nitru, patří sžíravá touha po pomstě. V hloubi jeho duše se skrývá obrovská bolest a zloba, na kterou není schopen zapomenout a už vůbec ne ji odpustit. Nenávidí otrokáře a lidi, kteří se chovají násilnicky, protože to přece oni mohou za smrt jeho milovaného bratra. Navzdory tomu, že není v jeho silách se s nimi vypořádat, je ochoten udělat všechno proto, aby se postaral o jejich likvidaci.
Ostatním nepřístupnou zůstává pověstná třináctá komnata, kterou si sám dobře uvědomuje - jen máloco ovlivnilo jeho psychiku tak, jako samotné vědomí být zajat, zbaven jakékoliv svobody, násilně odloučen od matky, odvlečen do otroctví, utrpět několik tvrdých ran rukou nelítostných mužů a nakonec být prodán jako věc navzdory tomu, že přináleží k té nejhrdější rase ze všech.
Čistě podvědomě se v něm také čas od času projevuje touha poznat otce a najít matku, což jej nutí k cestování. Na žádném místě se nezdrží příliš dlouho; podíl na tom má leckdy i to, že se stane ve městě až příliš známým v negativním smyslu slova. Nebýt těchto dvou důvodů, tak by z čiré pohodlnosti nejspíš nevytáhl paty z nejbližšího města.

Historie: Kočkodlačice Frinni si svůj domov našla hluboko v Dračích horách v jedné opuštěné jeskyni. Většinou se pohybovala v podobě kočky, jen někdy se přeměňovala do podoby lidské, aby si mohla například zpestřit jídelníček nebo uvařit maso. Po čase zavítal do jejího teritoria krásný černý kočkodlak, kterému jednoduše nedokázala odolat. Bohyně Amaeris jí požehnala a kočkodlačice se stala matkou. Dala život překrásnému modrookému koťátku, které pojmenovala Aleister. Navzdory tomu, že jeho otec odešel od rodiny ještě dřív, než se stihl narodit, prožil velice spokojené dětství. Frinni se o něj v podobě kočky láskyplně starala a jemu tak nechybělo už nic jiného, než společník na lumpárny. Toto dětské přání se mu splnilo velice brzy, neboť zakrátko po seznámení s mourovatým kocourem mu Frinni porodila bratříčka Theriuse. Kočkodlačí samec sice brzy rodinu opustil, ale Aleisterovi stačil ke spokojenosti bráška a svou maminku zaměstnávali takovým množstvím neplech, že ani ona neměla čas po svém druhovi truchlit. Společně s bratrem si hráli, lovili spolu a navzdory tomu, že byli povahově úplně rozdílní, dobře si rozuměli a měli se rádi. Frinni je milovala stejným dílem a snažila se je vychovávat dle svého nejlepšího svědomí. Seznámila je i s tradičním kočkodlačím náboženstvím, ale jelikož znala z posvátných textů pouze útržky a o finálním střetu Amaeris a Toerna se nikdy nedoslechla, obě děti si dogmata vyložily po svém a oblíbily si bohy, kteří nejvíce odpovídali jejich charakterovým vlastnostem. U Theriuse to byl odvážný, statečný, čestný a přímý Gur, který se nad věcmi nikdy příliš nezamýšlel. V Aleisterově případě to byl darebný, lstivý, chaos vyvolávající Toern, v jehož jménu mohl konat výtržnosti a rošťárny. Řekněme, že když se jednou vydal ke kupecké stezce a domů se přišel pochlubit úspěšnou krádeží, tak i navzdory faktu, že to byla pouze bezcenná cetka, radost z něj matka věru neměla. Dychtivost po páchání podobných špatností v něm ale již zůstala, což bylo možná způsobeno tím, že z kupeckého vozu pojedl i sušeného hovězího masa.
Touha po zakázaných věcech vedla Aleistera nejen ke konání dalších nezbedností, ale i k jejich utajování před matkou, kterou nechtěl zklamat, ani jí způsobovat starosti. Jeho jediným důvěrníkem byl Therius, kterého občas k uličnictví i zlákal. Nutnost uchovat tajemství jejich bratrský vztah ještě posílila, stejně jako spolupráce při lovu a společné debaty.
Jak Aleister rostl, začínala se u něj projevovat velká míra inteligence, jak se na kočkodlaka felissae sluší a patří. Za to mohla převážně Frinni, která je v té době začínala učit už nejen věci potřebné pro přežití, ale i znalosti o světě a touhu po jejich získávání. Po několika desítkách let takové výchovy by se zřejmě z obou bratrů stali rozvážní, moudří kočkodlaci, ale toho jim nebylo dopřáno.

Jednoho dne Aleister venku před jeskyní pomáhal matce s přípravou oběda a užíval si jednu z mála chvil, kdy byli přeměněni do lidské podoby a on s ní mohl mluvit nahlas. Frinni byla zabraná do vaření, proto příchod skupiny ozbrojených mužů zaregistrovali až v bezprostřední blízkosti. Černovlasý chlapec se překvapeně otočil a ztuhl. “Uteč!” vykřikla zděšeně matka, ale to již vůdce otrokářů vyhrožoval, surově chytl Aleistera pod krkem a dva z mužů mu přicvakli k hubeným zápěstím okovy. Frinni ho tam nemohla nechat… láska k dítěti byla až příliš silná. Ve chvíli, kdy jí spoutali ruce a připnuli obojek s řetězem, se však z jeskyně rychlostí blesku cosi vyřítilo. Aleister, jehož už pevně spoutaného otrokář držel, velkého kocoura okamžitě poznal. (Bratře!) vykřikl v myšlenkách a nemohl nic než sledovat, jak se šelma odrazila od země a skočila po obličeji hlavního otrokáře. Ozval se hrozný řev, neboť Therius zasáhl ostrými drápky přesně oči. To už ale vzduchem prolétla čepel… “Ne, Theriusi, neee!” Zakřičela v obrovské bolesti kočkodlačí matka, když jedinou ranou zbraně zabili jejího druhorozeného. Aleister se pokusil vykročit k bratrovu tělu, snad jakoby nechtěl uvěřit, že tohle je definitivní. Oči se mu zalily slzami. “Bratře, prosím…!” To už se ale do trávy vsakovala rudá krev; černovlasý chlapec si zakryl oči. Nemohl to vidět. “Prohledejte jeskyni!” Poručil rozezlený vůdce otrokářů s látkou přitisknutou k obličeji, jelikož mu kocour vyškrábal oči. Navzdory chlapcovým slovům o bratrovi ale už nikoho nenašli. “Tak kde schováváš toho druhého syna! Mluv!” Zatřásl s kočkodlačicí ošklivý hromotluk. “Zabili jste ho přímo před mýma očima,” zasyčela nenávistně. “Cože? Tohle je kočka,” vysmál se jí otrokář. “Moje dítě,” opravila ho Frinni a při zmínce o tom, co by jí mohli udělat, aby prozradila pravdu, vycenila zlostně zuby. “Je nejspíš pomatená, měla tu kočku fakt ráda. Podle zubů je to asi čarodějnice, uděláme nejlíp, když se jich zbavíme co nejdřív,” rozhodli nakonec. A tak se i stalo…

Chlapce si však koupil jiný kupec než jeho matku, a tehdy na trhu s otroky ji viděl naposledy. On sám se sice v nestřežené chvíli u kupce proměnil v kocoura a poté, co způsobil nevýslovnou spoušť utekl, ale matku již nenašel. Obrovskou bolest ze ztráty bratra a vědomí, že se s ním ani nemohl rozloučit a pohřbít ho, alespoň zčásti zmírnila ta část věci, že se Therius obětoval pro vyšší dobro - aby se zlý otrokář již nikdy nemohl kochat pohledem na své otroky. Zemřel hrdinskou smrtí, zatímco bránil svoji rodinu, přesně jak si jeho statečné srdce přálo.
Aleister dospíval, toulal se v podobě kočky po Dračích horách a časem zavítal i do měst. Nejprve byl plachý a k lidem nedůvěřivý, ale během let se několika lidem podařilo kocourkovi odhalit své laskavé srdce a probudit v něm mazlivou kočku. Na to, že jejich domácí mazlíček má dvě identity, kde si v lidské drze půjčuje jejich oblečení a vydává se do ulic, aby dělal neplechu a zdokonaloval se v krádežích, žádná z rodin však nepřišla.
Při toulání jednou zavítal až do Ceunonu, a tehdy přišla jeho první vize. Viděl vzdálený obrys velkého lesa a jakousi elfku, a jelikož Ceunon ležel blízko Du Weldenvarden, za několik dní tam dorazil.
Pohraniční Hlídky poté, co nakoukly do jeho mysli, zda nepřichází s nepřátelskými úmysly, kočkodlaka pustily dál. Jeden z elfů mu také prozradil, že žena, kterou viděl ve svém vidění, je Arya, a že ji najde v Ellesméře. Za pomoci ostatních älfakyn ji po nějakém čase našel, v době, kdy se čerstvě stala královnou. Okamžitě poznal, že ona je jednou z těch výjimečných osob, a tak zaujal místo vedle ní na podušce jako kočkodlak královny a rád se nechával od ní hladit. Velice se mu elfský obdiv kočkodlaků líbil, tak tam nějakou dobu zůstal. Pod svá ochranná křídla si ho vzala Ellesmérská kočkodlačice Maud, starší a moudrá žena, které říkal uctivě “babičko”. To ona jej učila starověký jazyk, vyprávěla mu podrobně o kočkodlacích, dracích a elfech, přiblížila mu lidskou historii a pověsti o trpasličím národu, pověděla mu i o Vardenech a Dračích jezdcích. Naučila ho orientovat se v mapách, naučila ho číst a psát v lidském i starověkém jazyce, zdokonalila ho v obraně mysli, lovu a dalších věcech. Žil by tak v Ellesméře ještě dlouho, protože ve společnosti Maud nemusel tolik myslet na bratra, matku ani otce, ale jednoho dne Arya zmizela. Po dlouhé době bezvýsledného pátrání a hledání nejrůznějších elfů nakonec kočkodlak po rozloučení s babičkou opustil Strážné lesy, jelikož se jej opět zmocnila touha najít rodiče. A tak se nyní toulá po Království...

Schopnosti: Díky požehnání, které se mu dostalo v podobě zářivě modrých očí, má silně vyvinutý šestý smysl. Tímhle způsobem už se několikrát vyhnul nepříjemným zážitkům tím, že dal na svoji intuici. Ale Aleisterovy schopnosti jsou mnohem širší. Umí stejně jako ostatní kočkodlaci vycítit, zda je dotyčná osoba stojící před ním osudem vyvolená k tomu, aby uskutečnila nějaký významný čin. Rozpozná tedy výjimečné osobnosti, které v budoucnu budou mít moc rozhodovat o důležitých událostech.
Umí se samozřejmě přeměnit na kočku a zpět, přičemž pochopitelně ovládá kočičí dovednosti stejně dobře jako kterýkoliv jiný kocour (například lov menších zvířat a lezení na strom, ale krom toho se jako kočka žijící v lidské společnosti naučil i otvírat některé dveře skokem na kliku).
Jediné, v čem už v tak mladém věku vyniká, je rychlý běh. Má za sebou bohatou praxi a mnoho úspěšných útěků z problematických situací, především tedy v kočičí podobě. Musel se naučit prchat před pronásledujícími lidmi či vrženými kameny, když jej odhalili při krádeži nebo výtržnosti. Ze začátku to párkrát nestihl, takže se musel z vězení protáhnout přes mříže v kočičí podobě. Musel také utíkat před hladovými psy a dostatečně rychle vyklízet pole před dětmi a jiným nebezpečím.
Jelikož je však Aleister velice mladý a navíc byl ještě před dosažením dospělosti odloučen od matky, nenaučil se zdaleka všemu, co by jako kočkodlak umět měl, obzvláště ve znalostech teoretických, magických a bojových. Něčemu z toho se jej snažila naučit Ellesmérská kočkodlačice Maud, která se jej v Lesích ujala, ale například zacházet se zbraněmi vůbec neumí.

Kočičí dovednosti 2/7
Běh 3/7
“Vypůjčování si věcí” 2/7

Magické dovednosti
Kočkodlačí magie (vize) 1/7
Psychická magie (myšlenková komunikace, obrana mysli) 2/7

Rodina: Pro Aleistera má rodina v srdci důležité místo a výrazně ovlivňuje jeho cestu životem - myšlenky na nejbližší jsou pro něj zdrojem naděje, touhy i obav, radosti i smutku. K matce a bratrovi si vytvořil hluboké citové vazby, podvědomá touha poznat svého otce jej zase nutí toulat se po Alagaësii.
Nejdůležitější člen rodiny je samozřejmě matka Frinni, která se o své děti vždy vzorně a s láskou starala. Aleister na ni vzpomíná jako na hodnou, laskavou, ochranitelskou ženu, která se v lidské i kočičí podobě starala o to, aby se její děti měly dobře a byly šťastné. Obě děti vychovávala spravedlivě, přestože byli rozdílní, každý měl svůj způsob, jak si zasloužit vlídné pohlazení.  Právě její nehynoucí mateřská láska bylo to, co významně ovlivnilo modroočkův život. Její přístup k náboženství byl však velice laxní. Věřila sice v Amaeris, ale jelikož žili v divočině a nikoliv v kočkodlačí vesnici, neprováděli žádné rituály a vlastně ani neslavili žádné svátky. Nikdo ji to nenaučil a i její znalosti o Amra eth byly velice chabé. Svým dětem víru předala, ale nedokázala jim dát potřebný náboženský základ a proto si Aleister s Theriusem leccos domýšleli nebo vyložili po svém. I navzdory tomu to však byla ta nejlepší matka, jakou si může malý kočkodlak přát. V zajetí otrokářů se však jejich cesty rozdělily, neboť si je koupil jiný kupec. Aleister doufá, že se jeho matce stejně jako jemu podařilo utéct, ale od té doby stále nemůže najít její stopu.
Měl o jeden rok mladšího bratra jménem Therius, který byl sice povahově jeho úplný protiklad, ale i přesto měl k němu velice silné sourozenecké pouto. Na bratrovi obdivoval především jeho odvahu, statečnost, dobrotu i ochotu pomáhat slabším, tedy jemu. Časem paradoxně Aleistera velikostí přerostl a do vínku dostal i větší sílu, čehož úspěšně využíval při lovu a matka na něj byla velice hrdá. Lovili však většinou spolu a stejně jako při hrách při něm spolupracovali, a tak se jen málokdy vraceli s prázdnou. Nutno ještě dodat, že většinu dětských lumpáren prováděli společně, třebaže jejich autorem býval většinou Aleister a Theriuse pouze navedl. Nikdy se však neprali, pouze jako malá koťata v rámci her, o jídlo se dělili a měli spolu výjimečně dobrý vztah. Therius se obětoval pro vyšší dobro a při pokusu o záchranu své rodiny položil život. Aleister si ho za jeho činy velice váží a dodnes mu chybí, třebaže se postupem času s jeho smrtí již dokázal smířit, neboť i ona ke kočkodlačímu životu patří.
Svého biologického otce nikdy nepoznal, od matky ví jen to, že je to krásný elegantní kocour s jiskrně zelenýma očima a dlouhou černou srstí. V lidské podobě jej Frinni nikdy neviděla a pravděpodobně ani nezná jeho pravé jméno. Larfyn totiž mnohem více působí jako přezdívka než jako skutečné jméno. Aleister je prý celý po něm - byl úplně stejně mystický a okouzlující, a někde hluboko v podvědomí touží otce najít.
Jediný kočkodlačí samec, kterého vyjma sebe a bratra viděl, byl mourovatý kocour Odaeon, kterého si jeho matka přivedla domů, když byl ještě malé kotě. Chvíli to vypadalo, že budou žít jako rodina, ale brzy po narození Theriuse i on odešel. Samci rodu felissae nejsou příliš rodinný typ…
Ellesmérská kočkodlačice Maud sice nepatří do jeho rodiny pokrevně, ale po příchodu do Lesů se jej ujala. Učila jej obraně mysli a seznámila ho se spoustou teoretických znalostí o kočkodlacích a o Alagaësii. Mnohem víc než za učitelku ji však považuje za svoji babičku a je jí velice vděčný za všechno, co pro něj udělala.

Majetek: Dlouhodobě žádný, v kočičí podobě by ho stejně nemohl nosit s sebou. Všechno, co kdy potřeboval, si nějakým více či méně nepoctivým způsobem “obstaral”. Dlužno však dodat, že má ve zvyku počítat do svého majetku celý dům rodiny, u které delší dobu bydlí.

Kontakt: Viz Azkaal Uniarë