V rekonstrukci
Jack Äldar
Jméno:
Jack Äldar, někteří ho také nazývají Osamělý poutník nebo prostě Hraničář
Druh:
neobyčejný člověk, z poloviny Elf
Datum narození:
Jack se narodil jednoho obyčejného podzimního dne, přesné datum však nezná, narozeniny nijak neslaví.
Věk:
28 let
Jazyky:
Jack hovoří samozřejmě plynule lidským jazykem. Při svých cestách po Alagaësii se však naučil i základy různých jiných jazyků - sice vše neumí perfektně, ale dorozumí se téměř s kýmkoli (Trpaslíky, Urgaly, Vardeny, lidmi ze Surdy...). U Elfů dokonce pochytil i trochu Starověkého jazyka, ten ale nepoužívá.
Náboženství:
Jack se nehlásí k žádnému existujícímu náboženství. Nevěří v Bohy. Ani v lidi. Jen si během života vytvořil jakési pouto s přírodou. V tomto ohledu je tedy velmi podobný Elfům.
Strana:
Jack se nikdy k nikomu nepřikláněl. Galbatorixe však nemá rád, proto v poslední době hodně pomáhá Vardenům. Záleží však na tom, kdo a oč ho požádá.
Povolání:
Nájemný žoldák, hraničář, posel...
Podoba:
Jack zdědil po své krásné matce ebenově černé, krátce střižené vlasy, které mu s oblibou padají do čela a hluboké, trochu hypnotizující, černé oči. Díky nim se kolem něho vždy motalo plno dívek, ale on byl vždycky spíše samotář a proto jim nevěnoval příliš pozornosti. Snad jen jedné jediné, a to byla chyba. Získala si jeho srdce, ale zlomila mu ho a málem ho i zabila. Od té doby Jackovi oči definitivně ztratily svou živoucí jiskru. Po Marinině útoku mu na hrudi zůstala ošklivá načernalá jizva, která je spolu s několika menšími jizvičkami na tváři snad jedinou vadou na kráse tohoto muže. Také teď v poslední době působí trochu rozcuchaným dojmem muže, který žije o samotě. Jeho tvář zčásti zakrývá strniště černých vousů. Ve své podstatě je ale velmi přitažlivý. Nebýt uhrančivého pohledu, dívky by se kolem něj stále motaly. Takhle se ho ale většina lidí spíš bojí. A to Jackovi vyhovuje. Nemá k lidem důvěru. Díky své středně vysoké, štíhlé a svalnaté postavě je Jack velice obratný a mrštný, na člověka až moc (za tyto fyzické přednosti totiž vděčí svému elfskému otci).
Jacka můžete nejčastěji vidět v tmavém oblečení, které skvěle ladí s jeho vlasy a zvýrasňuje ostré rysy jeho postavy. Rád se zahaluje do tmavého pláště s kápí a pokud se pohybuje doma, nosí obvykle kožené kalhoty a bílou plátěnou košili. Jeho šatník je velmi prostý. Patří do něj však i jeden honostější oblek - košile, kalhoty a bohatě vyšívaná vesta, který už dlouho nepoužil, protože se teď pohybuje převážně v lesích a tam nic takového nepotřebuje. Dále vlastní starší koženou zbroj, kroužkovou košili, nátepníky a další podobné věci, které k jeho povolání prostě patří. Mezi jeho oblíbené barvy patří ty přírodní, které ho dokáží dobře zamaskovat - zelená, hnědá a černá. Od smrti jeho matky se mu také na krku stále pohupuje stříbrný přívěsek ve tvaru elfského lístku. Nikdy ho nesundavá.
Povaha:
Historie:
Nenávist Elfů
"Co je to za ženu? Koho jsi to sem přivedl, Lisandře? Ona přeci nepatří mezi nás Elfy!" špitali si elfové postávající kolem, ale Lisandr si jejich slov nevšímal. Odnesl ženu do svého skromného elfského příbytku a položil ji na postel. Byla raněná a velice vyčerpaná. Lisandr ji našel na okraji elfského lesa a rozhodl se jí pomoci. Těžko říci proč, možná to byl osud, možná pro její zvláštní krásu. Lucia, jak se žena jměnovala, měla svůdnou tmavší pleť a přenádhernou hřívu ebenových vlasů. Utíkala přes poušť z vesnice, kterou přepadli a vypálili Galbatorixovi vojáci, ale postupně jí opustily všechny síly. Kdo by se divil, cesta pouští je náročná záležitost... "
Kde? Kde to jsem?" zašeptala žena, když se po několika hodinách probrala ze mdlob a spatřila Lisandra. Díval se na ni s takovou laskavostí v očích, jako ještě na žádnou jinou. Těm dvěma stačil jeden jediný pohled a okamžitě se do sebe zamilovali.
Když se s Lisandrovou pomocí Lucia zotavila, zůstala s ním v lesích. Po nějaké době spolu ti dva zamilovaní počali dítě. Ostatním Elfům se ale Lisandrovy činy a jeho náklonnost k té lidské ženě vůbec nelíbily. Začaly zvláštní nepokoje a Lucia byla nucena lesy opustit a s nimi i svého milovaného Lisandra. Oba se shodli na tom, že bude lepší, když jejich syn vyroste mezi obyčejnými lidmi...
Odstrkované dítě
Jack se narodil v malé vesničce na severozápadě Alagaësie, nedaleko elfských lesů. O Elfech a dalších bytostech však neměl donedávna samozřejmě ani potuchy, i když ani on sám není tak úplně obyčejný. Měl by docela poklidné dětství, krom toho, že nikdy nepoznal otce, nebýt drobných odlišností, které ostatním vadily. Jack měl vždy mnohem ostřejší rysy než ostatní děti, byl rychlejší, bystřejší a učenlivější. Navíc od dětství nejedl maso, což lidem samozřejmě připadalo velice zvláštní. Nejvíce však ostatní zarážely jeho uhrančivě černé oči. Matky ostatních dětí v něm vždy viděli něco strašidelného, a tak svým ratolestem zakazovali si s ním hrát. Jack tak vyrůstal v podstatě sám. Bez přátel. Pouze s matkou, ke které se velmi upnul. Vždy ji uctíval a měl ji velice rád.
Vyptávání
Jack rostl v silného a pohledného mladíka. Matka ho učila všem možným věcem - od rozeznávání bylin, přes zdvořilost a slušné chování, až po lásku ke všem, kteří si ji zaslouží. Na obyčejnou bylinkářku byla až podivně vzdělaná, ale to Jacka nikdy netrápilo, nikdy neřešil, kde ke svým vědomostem přišla. Naučila ho dokonce i číst, hledat v mapách, počítat. A tak byl Jack už od dětství vychováván k velkým znalostem. Jediné, co mu nešlo do hlavy, byl jeho otec. Stále se na něj matky vyptával, ale ta mu o něm nikdy nic neřekla. Její jedinou odpovědí vždy bylo: „Jednou se vše dozvíš, synu“. Po několika neúspěšných pokusech to tedy Jack vzdal a už se o otci před matkou nikdy nezmínil.
Elfův odkaz
Jelikož žil Jack s matkou u lesa a do měst se dostal jen zřídka, vyrostl z něj spíše samotářský typ. To mu ale ani v nejmenším nevadilo, i když byl už starší, stejně se ho lidé stranili. Říkali, že je trochu divný. A to byla pravda. Jeho otec byl totiž Elf a Jack po něm zdědil hned několik vlastností, které u lidí nebyly tak úplně normální. Jack se postupně začal více zajímat o přírodu, ke které si vypěstoval opravdu silné pouto. Během chvilky se naučil znát každé zvíře v okolí, každý lísteček a bylinku v trávě, zkrátka každou součást svého okolí. S některými zvířaty se dokonce spřátelil a to podnítilo jeho nechuť k masu ještě víc. Postupně se sám také naučil střílet z luku, pro což měl díky svému otci jasně zřetelný talent.
Smrt nejbližší
Když bylo Jackovi osmnáct let, jeho matka vážně onemocněla. Nikdo nevěděl jak, a možná jí ani nikdo nechtěl pomoci. Lucia tedy své nemoci podlehla a zanedlouho od jejího propuknutí zemřela. Jack zato začal lidi z vesnice nenávidět. Jistě by ji zachránili, kdyby se alespoň někdo trochu snažil. Když Lucia umírala, dala Jackovi malý stříbrný přívěsek ve tvaru elfského lístku se slovy: "najdi svého otce...hledej v lesích...on ti poví pravdu...sbohem Jacku...".
Jacka její smrt neuvěřitelně zasáhla a na několik měsíců se úplně uzavřel do sebe, dokonce ani jeho nejmilejší zvířecí kamarádka, lasička Mellis, ho nedokázala rozveselit. Zádumčivě bloumal po okolí a vypadal jako tělo bez duše.
Dlouhá cesta
Po několika měsících se Jack začal vracet zpátky do života. Možná jeho smutek nad ztrátou matky trochu opadl, možná ho k tomu vedlo něco úplně jiného, kdoví. Každopádně Jack začal znovu cvičit své tělo, aby byl dost silný na cestování po Alagaësii. Rozhodl se totiž, že splní matčino poslední přání a najde svého otce. Když si Jack začal připadat dost připravený, vzal všechno co měl - lasičku Mellis, svůj meč, luk a přívěsek a šel. Vydal se na dlouhou cestu s překvapivými dobrodružstvími.
Poznání, dobrodružství a láska
Dlouhou dobu Jack bloudil po různých krajích Alagaësie, dokonce i po elfských lesích. Postupem času se dozvěděl plno zajímavostí o okolním světě, které mu nikdo v jeho domově neřekl. Dozvěděl se o světě Elfů, draků a podobných bytostí, o kterých dříve neměl ani ponětí. Naučil se využívat své přednosti. Pod rukami různých učitelů se zdokonalil ve střelbě z luku a dokonce se naučil bravurně používat meč. Co ho však bavilo nejvíce bylo umění maskování. Umění splynout s jeho milovanou přírodou ho naučil jeden moudrý muž, se kterým se Jack potkal na okraji Du Weldenvarden. Jack zažil mnohá dobrodužství, ale otce nikde nenašel. Ani nevěděl, koho má hledat, a jestli ho doopravdy hledat chce. Dělal to jen kvůli matce. Nenáviděl totiž svého otce za to, že je opustil, jak si kdysi ve své dětské hlavě vydedukoval. Jack však nalezl něco mnohem víc - lásku. Zamiloval se do dívky jménem Marina, ale jejich štěstí nemělo dlouhé trvání, neustále se jim něco pletlo do společné cesty životem. Poslední kapkou bylo, že se Marina po nějaké době záhadně změnila, přešla na stranu zla. Jack se jí snažil všemožně pomoci, ale ona o to nestála. Zlomila mu srdce.
Zatracení
Jednoho dne, když se s Marinou opět potkali v Cerise, zavraždila Marina Jackovu věrnou kamarádku Mellis a pokusila se zabít i jeho. Bodla ho otrávenou dýkou do hrudi a nechala ho umírat. Jack měl však, jak se říká, z pekla štěstí, chvilku poté, co Marina zmizela, ho našel nějaký starší Elf a zachránil ho před smrtí. Jack však upadl do hlubokého a temného spánku, ze kterého se probudil po mnoha a mnoha týdnech. Jeho srdce poněkud zatrpklo, z očí se mu vytratil veškerý jas a poslední kapička naděje na spokojený život zapadla hluboko do nitra Jackovy duše. Stáhl se zpět do svého vlastního světa. Od té doby už Jack nikdy nikomu nedůvěřoval, a nejméně lidem. Snažil se uzamknout své srdce do ledové, nepřístupné schránky, i přesto se mu však téměř každou noc vrací ošklivé sny a vzpomínky, ze kterých se budí celý zpocený a vyčerpaný. Jediné, co ho v tu chvíli dokáže zklidnit je ledová voda, proto se občas stává, že uprostřed noci vběhne oprostit své tělo i duši od všeho špatného do potoka.
Jakmile to bylo možné, Jack poděkoval Elfovi, rozloučil se a vydal se na cestu do Surdy. Začal se živit jako nájemný voják, posel a hraničář v oblasti Surdy. Rozhodl se, že začne pomáhat Vardenům a bude alespoň nějak prospěšný své zemi, když už se mu nedařilo nic jiného. Doufal také, že se ještě někdy setká s Marinou, přes to všechno, co mu provedla ji nikdy nepřestal milovat, i když si to snaží nepřipouštět. Koneckonců, láska a nenávist k sobě mají opravdu blízko.
Schopnosti:
Rodina:
matka Lucia (mrtvá), otec-elf Lisandr (neznámý), lasička Mellis (mrtvá - zavražděna Marinou)
Majetek:
meč, luk, přívěsek od matky, skromný domek v Poříčí, několik plášťů, zbroj
|
Čas: |
Ne |
|
Stádium: |
Dospělý |
|
Typ postavy: |
Volná postava |
|
Plat: |
X zlatých |