Jak vést správně souboj tváří v tvář?

Pokusím se vám zde nastínit boj z blízka a vypsat zde faktory, které opravdu samotný boj velice ovlivní. Doufám, že vám to jakous takous představu a snad i trochu té inspirace. Pokusím se nastínit největší chyby, kterým by bylo dobré se vyvarovat a níže se i rozepíši o různých zbrojích, popíšu jejich silné a slabé stránky. A budu doufat, že to přece jenom nějak pomůže vést samotný boj.

Pár rad: V souboji piště jednu reakci na soupeře a jednu svou akci. Je to důležité a mnohem snáze hratelnější, přesto to úplně všechno nevystihuje, protože někdo zvládá útočit rychleji a proto by opravdový mistři meče mohli teoreticky provést akce dvě (Například zkušenější elfové – využijí své velké rychlosti). Takových postav by nemělo být hodně!! Rozhodně by to mělo být jen pár „vyvolených“ a opravdu důležitých postav zkušených hráčů, kteří třeba prošli určitým výcvikem u nějaké postavy (nějakého jiného mistra meče). Chci jenom upozornit, že výcvik průměrného rytíře trval podle historických pramenů dva měsíce, přičemž byl veškerý čas využit doslova „naplno“. Proto si představuji, že takový herní výcvik by trval třeba dva nebo tři měsíce pilného hraní. Potom by takový postava mohla být takto zvýhodněna.

Dále bych vám dal drobnou radu, kterou vlastně opakují naprosto všichni – vžijte se do postavy. Představte si situaci v jaké postava je a jestli je vaše reakce a akce obec možná a proveditelná i z reálného hlediska. Snažte se být i vůči sobě lehce kritický a klidně si sežeňte násadu od koštěte a předem si vaši akci zkuste, ušetří to opravdu dost práce

a výsledek vás potěší.

Dále zvažte tělesnou zdatnost postavy i to opravdu dost vylepší souboj i z reálného hlediska. Zdelšit příspěvek můžete například i taktickým uvažováním postavy a tzv. „oťukáváním“ na začátku souboje. Nechte i vaše postavy rozhlédnout se kolem sebe a uvážit čeho by se dalo využít okolního prostředí a tak získat nějakou výhodu nad soupeřem, zlepší to krásně průběh souboje a hned budete sami se sebou spokojenější.

Sled událostí při boji:

1. Oťukávání
2. Samotná výměna seků a krytů
3. Vyvrcholení souboje – můžete použít různé techniky atd.
4. Zakončení souboje

1. Tady piště různé taktické uvažování a plány postavy protože později většinou už tolik času na samotné přemýšlení nezbývá. V dalších fázích většinou už reagujete spíše více instinktivně podle toho, co jste si stačili nadrilovat za výcviku. Postavy v této fázi vedou většinou dialog, přičemž vy můžete svoje myšlenkové pochody psát do závorek a tím nastínit svoje finty.

2. A tady platí naše pravidlo "Jedna akce, jedna reakce." Tudíž jednou se můžete vyhnout nepřítelově útoku, nebo se ji pokusit vykrýt a podruhé se pokusit zaútočit. Poslední poznámka - Opravdu uvažujte, co ještě vykrýt dokážete a co už je na vaši postavu příliš! Teď je ten pravý čas dojít si pro své domácí koště a zkusit si to dopředu!

3. Tady už to bude složitější a pokuste se aby to bylo pokud možné lehce dramatické, protože toto je vlastně vyvrcholení souboje, ve kterém by měl už jeden z vás dvou zasadit konečnou ránu. Ná výsledku souboje byste se měli předem domluvit.

Pokud chcete souboj opravdu vygradovat, techniky se dají najít už jenom na internetu. (Stačí si přeložit vaši zbraň do angličtiny a najít (třeba na youtube) nějaké techniky s touto zbraní.) 

4. Samotný konec souboje (Vztahuje se k třetímu bodu.).

Jaké jsou nejčastější chyby?

1) Nedokážete posoudit co je ještě reálné a co už je opravdu příliš.

Častá chyba, proto upozorňuji - Pozor na Mary Sue a Garry Hue. Vaše postava rozhodně není nezranitelná a má své meze.

Pokud se vám to pčecijen stává, nevěšte hlavy. Zlepší se to, jenom to chce, aby vám to přešlo do krve. Pakliže máte nějaké dotazy, nebo potřebujete poradit, tak se stačí obrátit na mě (Wran) nebo popřípadě na Bayna, myslím, že vám oba rádi pomůžeme a všechno se dá v klidu probrat.

2) Akrobacie, to je velký problém.

Uvědomte si, že to se při samotném souboji naprosto nevyplatí, jenom blázen, co touží po smrti, bude zkoušet nějaké přemety a podobné blbůstky. Věřte mi, samotný boj je o naprosto něčem jiném. Vím, že jsou toho dneska plné filmy atd., ale věřte mi, že je to naprostá zbytečnost, která jenom zkazí dojem. Představte si třeba jenom obyčejnou otočku, tak než ji stačím dokončit, tak mě stačí kdokoli minimálně jednu nebo dvakrát bodnout hezky do zad. Proto vás úpěnlivě prosím, vyvarujte se tomu a nedělejte to!! Tedy pokud máte rádi svoje záda.

3) Počty akcí.

Ano opravdu se stává, že nový lidé napíší k souboji třeba pět akcí a na to se po čertech špatně reaguje. Pokud na někoho takového narazíte, snažte se to s ním v klidu probrat a vysvětlit mu jak to správně udělat. 

4) Počty zranění.

I to se může stát, že někdo špatně odhadne. Nemusíte zase při každém zásahu přijít o jeden prst. Buďte dost skeptičtí sami k sobě a představte si, že tu věc, co se teď přihodila vaší postavě, byste si měli prožít sami a měli se s tím nějak vyrovnat. Samozřejmě také závisí na zbroji, jakou máte, o těch se rozepíšu až déle.

Výbava do boje, aneb Vím, co používám:

Tady vám popíšu jednotlivé zbraně a zbroje, které se podle historických pramenů používali. Samozřejmě že nevypíši naprosto všechny, ale měli byste zde nalézt alespoň něco podobného vašim představám. Popíšu vám jejich slabé a silné stránky, krom toho se pokusím nastínit přibližně cenu, protože zbraně byli ve středověku opravdu velice drahé a to nemluvím o zbrojích. Najděte si „svou“ zbraň a přečtěte si něco o ní, ať víte, čím jste limitovaní.

V tabulce jsou odkazy na jednotlivé zbraně/zbroje níže popsané. Pokud hledáte konkrétní typ zbraně/zbroje, stačí kliknout na jméno a odkaz vás přesměruje přímo na text.

Bodné a sečné zbraně:

Nože a dýky: Jsou to velice krátké bodné zbraně, pro představu opravdu velké dýky měli třeba třicet centimetrů a to už lehce hraničí i s tesáky. Mají ohromnou výhodu v ceně, protože si je může dovolit naprosto každý. Naproti tomu jsou nevýhodné ve své velikosti, protože se

nejdříve musíte k soupeři nějak přiblížit a to může být někdy dost velký problém, ale pokud už se přiblížit dokážete, tak se stává dýka smrtící zbraní, kterou není radno podceňovat. Boj s dýkou vyžaduje i přesné rány na místa kde není zbroj, protože nebude tolik průrazná. Další výhoda je, že se s ní dá v případě nouze i hodit a tím nemile překvapit. Obrana s dýkou bych řekl, že je dosti složitá. Musíte spíše spoléhat na hbitost a rychle se vyhýbat, než se krýt samotnou dýkou.

Tesáky: Jsou přibližně padesát nebo šedesát centimetrů dlouhé jednoduché meče. Tesáky si většinou dovolovali různí lovčí, anebo i lidé ze střední vrstvy, kteří chtěli nějak bránit svůj majetek. Tesák je jak bodná, tak sečná zbraň a na blízkou vzdálenost může být velice nepříjemný, proto se nejčastěji používá společně se štítem v prvních řadách boje. Tesákem se dá už i poměrně efektivně krýt, což je oproti dýce výhoda. Přesto je to stále krátká zbraň a oproti dlouhým je poměrně dosti znevýhodněna svou délkou. Zbroje proráží už mnohem lépe a je i poměrně dost pádný, takže se dají zasazovat poměrně efektivní a rychlé rány.

Jedno ruční meče: Je poměrně už dlouhá zbraň, mají okolo devadesáti až sta centimetrů, což už je poměrně slušný dosah. Bránit se takovým mečem je snadné a to díky délce samotného meče a už bytelnější záštity. Rány takového meče jsou výrazně silnější než rány tesáku, ale také jsou pomalejší a člověka to více unaví. I průraznost je lepší a i když neprojde všemi zbrojemi, tak dokáže i tak napáchat dost škod a to pouhou silou úderu. Myslím, že nemusím vysvětlovat, že takový meč se drží pouze v jedné ruce. Nevýhoda je v ceně, takový meč už je výrazně dražší oproti tesáku a proto si ho dovoluje spíše jen vyšší vrstva společnosti. Vykovat takový meč už je poměrně dost složité a náročné, tak se rozhodně nestane, že by se takový meč dal vykovat někde u vesnického kováře.

Jeden a půl ruční meč: Na takový meč narazit je velká vzácnost, dovolit si ho mohou pouze urození lidé z velkých měst. Takový meč je symbolem prestiže a moci daného jedince. Výuka s tímto mečem je velice složitá a zdlouhavá, ale pokud se vše někdo naučí, tak se z této šlechtické zbraně stává výborný duelový nástroj. Meč je dlouhý danému jedinci k hrudní kosti ( většinou 120 cm a víc), což už je dosti slušná vzdálenost. Krytí s tímto mečem je opravdu hračkou a stejně tak je na tom s rychlostí úderu a průrazností. Má však svou nevýhodu a to, že se svým způsobem drží v obou rukách. Přesto se s ním dá bojovat i jednou rukou, ale potom je takový meč dost pomalý a člověk se velice rychle při boji s ním v jedné ruce unaví.

Obouruční meč: Je vysoký téměř jako jeho samotný držitel ( po jeho čelo ), proto záleží čistě na majitelovi této zbraně. Je opravdu velice drahý, cenově ještě dražší než předchozí zbraň. Díky své velikosti je i opravdu velice těžký a tím pádem i spíše pomalý. Stejně jako jeden a půl ruční meč má určité techniky, ale řada z nich je omezena díky pomalosti meče. Podobní jsou si ještě v jedné věci a to, že jsou znevýhodněni na blízkou vzdálenost. Proto si od nepřítele drží určitou vzdálenost a při boji s tímto mečem nesmíte dát soupeřovi šanci se dostat blíž. Tyto meče byli vytvořené na prorážení kopí a proti nim jsou i dosti efektivní, protože není nic snazšího než se kousek navalit a potom skolit soupeře s dřevovou zbraní jednou nebo dvěmi ranami.

Rapír: Tento druh úzkého meče využívají pouze elfové. Má velkou výhodu a to ve své rychlosti, protože taková zbraň neváží téměř nic. Je i poměrně dlouhý, délkou se dá přirovnat k jednoručnímu meči. Není zas tolik sečnou zbraní, spíše se s ním bodá. Obrana s ním je hračkou, ale mohl by nastat problém v tom, aby rapír neprasknul při příliš silném úderu (třeba obou ručního meče). Rapír je čistě jednoroční zbraní a používá se třeba v kombinaci s dýkou v druhé ruce. Má ještě jednu nevýhodu a to svou malou průraznost, těžká zbroj by proti rapíru mohla být opravdu tvrdým oříškem, který by opravdu nemusel být rozlousknut.

Katana: Využívají opět jenom elfové, kteří mají dostatečné znalosti kovu aby dokázali tak skvělou zbraň stvořit. Katany jsou obouručními zbraněmi, ale dlouhé jsou tak do 100cm délky. Jsou spíše sečné než bodné a velice snadno prorážejí díky své tvrdosti a ostrosti zbroje. Katany se však rychleji zničí a to právě díky své velké ostrosti, proto je třeba elfové ochraňují různými kouzly. Záštitu mají malou, je to vlastně jenom pouhý kruh který moc ruku neochrání. Proto se katankami brání celou čepelí. S katanou se brání velice snadno a dost dobře, proto je mezi elfy dosti rozšířená, ale jen mezi těmi kteří si ji mohou dovolit. Taková zbraň stojí celé jmění a vyrábí ji pouze ti nejzručnější zbrojíři.

Drtivé, sečné zbraně :

Palcáty: Palcát je velice krátká zbraň, krátká asi 40 cm. Proto je vidět hned první nevýhoda tou je samotný dosah. Jako zbraň je palcát poměrně pomalý, ale zasazuje mocné drtivé rány, kterým většinou žádná zbroj neodolá. Je dělaný právě na to, aby si dokázal najít cestu skrz těžké zbroje. Špatně se s ním brání, je na obranu příliš krátký a pomalý. Cenově by se dal přirovnat k tesáku, proto se objevuje v prvních řadách boje poměrně velice často.

Sekery, kyje a válečná kladiva: Jsou dlouhé 50 – 60 cm, což už není zase tak málo. Jako všechny drtivé zbraně jsou dosti pomalé a také i poměrně těžké. Avšak zranění způsobená takovým nástrojem jsou opravdu velice nepříjemná a kolikrát ani zbroje nestačí na obranu proti tak drtivým zbraním. Jsou opravdu dosti průrazné a třeba kladiva zraňují pouhou silou úderu, zato sekery spíše způsobují velké sečné rány. Jak sekery tak kladiva jsou stejně jako všechny drtivé zbraně pádné, proto přepadávají dopředu a tak jsou kryty s nimi těžší než s meči nebo jinými sečnými zbraněmi. Jedná se o jednoroční zbraně, které se nejčastěji používají se štítem. Sekery i kladiva jsou opravdu velice laciné zbraně a dovolit si je může téměř každý. Kyj sám o sobě je tak primitivní, že si ho může udělat i člověk doma.

Řemdihy: Jsou vlastně ostnatou koulí na řetězu, v ruce držíte většinou kovové držadlo. Dohromady může být dlouhý 80-100cm, což už je velice krásný dosah. Přesto stále zůstává jednoroční zbraní. Je poměrně pomalý, ale nenajdete zbraň která by byla více průrazná nebo tolik pádná. Ostnatá koule proniká snadno zbrojí a díky řetězu máte šanci zbraň roztočit a díky těžké kouli na konci dostane zbraň ohromnou sílu, které opravdu málo co odolá. Snadno proniká i za štíty právě díky tomu, že se řetěz stočí přes hranu štítu. Přesto je dost znevýhodněn faktem, že se řetěz může zamotat třeba do nepřítelova meče a vy tak skončíte bez zbraně. Také nemůžete uvažovat o jakékoli obraně s tímto nástrojem ničení, protože s tím se nijak krýt nedá. Cenově by se dal srovnat s jednoročním mečem, proto se dá nalézt u lidí, kteří už nějaké to mění vlastní.

Obouruční sekery: V historii se nepoužívaly a to díky jejich velké váze, díky které bylo velice snadné se v bitvě s takovou zbraní unavit. Taková sekera může být tak 80 – 90 cm dlouhá a hlava bude opravdu dosti masivní. Takové zbraně jsou sice až pekelně „mocné“ a rozdávají ohromné rány, ale jsou tak pomalé, že by bylo velice těžké reagovat na různé protiútoky a různé body. Takové sekery ovládají převážně trpaslíci, kterým jejich váha nijak nevadí, a mohou se s ní vyrovnat. Krýt se takovou sekerou bude nejsnazší ze všech drtivých zbraní, které jsem zde uvedl, přesto je velice těžké se tím bránit. Prorážení zbrojí pro ně nebude žádný problém a tak to bude spíše o tom soupeře umlátit dřív, než on umlátí vás.

Dřevcové zbraně: všechny dřevcové zbraně se drží oběma rukama

Kovaná hůl: Je naprosto jednoduchá zbraň vyrobena ze sukovitého dřeva a opatřena tvrdým kováním. Velkou výhodou je její cena, protože taková hůl nestojí téměř nic a člověk je schopný si ji vyrobit i doma. Hůl je zpravidla stejně veliká jako její majitel a proto disponuje hůl velkým dosahem. S holí je možné útočit ze dvou opačných směrů jen s drobným zpožděním, a proto hůl může dost nemile překvapit. Její genialita také spočívá v tom, že je poměrně lehká a to je i v samotném boji dosti znát. Dalo by se říci, že je nejrychlejší zbraní s takovým dosahem (Tedy až po jeden a půl ručním mečem). Dá se s ní velice prostě bránit. I na blízkou vzdálenost dokáže protivník s takovou zbraní překvapit, protože si prostě a jednoduše může přehmátnout a chytnout hůl na středu. Její velká nevýhoda je v její malé průraznosti. Těžko projde různými zbrojemi a to může být často až rozhodující.

Kopí a píky: Hned na první pohled je jasné, v čem je kopí geniální zbraň. Je to vlastně dlouhá hůl upravená o masivní hrot na konci. Kopí je bodná zbraň, ale málo kdo ví, že se může snadno stát i drtivou zbraní. U lidských kopí je zvykem dělat hrot masivnější aby se s ním dalo také do nepřítele bušit a nejen bodat. Má stejnou výhodu jako má samotná hůl a to poměrně dost značnou – je „dvoupádná“. (Můžete střídavě útočit ze dvou směrů). Kopí většinou bojují v druhé řadě a jsou to právě ty zbraně, které způsobují nepříteli nejvíce ztrát na bojištích. Kopí bývají u lidí většinou 3m dlouhá. Píky jsou naproti tomu dlouhé klidně 4m, což je s nataženými pažemi ohromný dosah. Nevýhoda je jasná, člověk s kopím je jako terč pro střelce, protože bránit se střelám kopím je nemožné. Kopí je také naprosto k ničemu pokud se někomu povede přiblížit, tzv. „navalit“.

Sudlice: Sudlice byli stvořeny pro boj s jízdním protivníkem. Jsou to vlastně kopí, ale opatřeny takovými háky po stranách. Ty umožňují zahákovat jízdního člověka a tak ho shodit z koně. Oproti kopí je o trochu těžší právě díky těmto hákům. V boji se s ní zachází stejně jako s kopím a proto má stejné výhody a slabiny. Oproti kopí je však o trochu dražší, přesto není problém aby si ji dokázal i podprůměrný voják opatřit

Halapartny: Jsou mezi dřevcovými zbraněmi nástrojem totální zkázy. Krom bodce na konci je halapartna opatřena masivní čepelí a funguje vlastně jako ohromná sekera nebo sekáček. Tuto zbraň prostě zvednete vysoko nad nepřítele a potom mu pasivní ostří shodíte na hlavu, to samotné už často znamená smrt pro nepřítele. Halapartny jsou velké 2,5 – 3m takže možná o něco málo méně než kopí a to kvůli tíze konce halapartny. S halapartnou se už vymyslela řada nepříjemných technik a tak se i stala nástrojem „umění“. Na větší vzdálenost je halapartna opravdovým postrachem, ale na blízko má stejné nevýhody jako samotné kopí.

Listové kopí: Toto je typická elfí zbraň, opět tvořena zručnými kováři. Tyto kopí nejsou tak dlouhé mají spíše 1,5 – 2m, takže se s ním dá v případě nouze hodit i jako oštěpem. Toto kopí je krátké z důvodů použitelnosti této zbraně i v lesích. Navíc samotní elfové nebojují v řadách, proto ho nepotřebují zas tak dlouhé. Listové kopí se nazývá podle hrotu, který vzdáleně připomíná nějaký urský list. Tento konec je opravdu zručně zhotovený podobnou metodou jako se vytváří samotné katany, právě proto není žádným problémem prorážení zbrojí. Hrot je větší než u kopí a je také delší, hrany listu jsou nabroušené tak se s ním dá jednoduše místo nějakého bušení párat, ale takový postup při boji se už tolik nevyplatí z hlediska průraznosti. Kopí je mnohem rychlejší a obratnější než její vzdálené lidské prototypy. Má i podobné vlastnosti a stejné silné a slabé stránky. Na této zbrani je také znát „dvoupádnost“ a to ještě více než u lidských protějšků.

Zbroje :

Prošívaná zbroj:

*Popis: Skládá se z prošívaného kabátce, ten je dělaný z různých sešitých dek a podobně. Lepší variantou prošívané zbroje je vycpávaná, to je vlastně několik vrstev látky a v nich se vytvoří takové „kapsy“ pro ovčí vlnu, kterou se to vycpe. Krom kabátce se používají prošívané nohavice, které chrání nohy. Hlava je kryta většinou nějakou železnou helmou, ale dají se najít i kožené helmy tvrzené voskem apod. Pod helmu se dává tzv. batvat (Něco jako tlustá čapka, která měkčí údery. Pokud někoho uvidím bez batvatu asi ho přiškrtím!! :-D) Zbroj se může doplňovat o kožené rukavice a nátepníky.

*Klady a zápory: Prošívaná zbroj je velice lehká a tak omezuje pouze minimálně pohyb. Celkově se v ní méně unavíte a jste i hbitější. Nevýhody jsou hned znát, protože zbroj údery nezastaví, prostě je jenom ztlumí. Právě proto tyto zbroje nosí většinou jenom lidi s kopími a dřevcovými zbraněmi. Jinak však neposkytuje příliš velkou ochranu a při plném zásahu dokáže i třeba dýka napáchat dost škody.

Kožené zbroje:

*Popis: Jedná se o ztvrdlou surovou kůži, která později může být téměř stejně tvrdá jako samotné železo. Je proto velice výhodná protože není tak těžká jako její železné protějšky. Tyto typy zbroje se nasazují až na samotnou prošívanou zbroj, bez prošívané zbroje je zbytečné na sebe cokoli dalšího tahat!! Tyto zbroje se musejí namáčet do určitých roztoků a to z důvodů aby se ve vodě neroztáhli, proto je velice těžké sehnat někoho kdo by byl schopný takovou zbroj vyrobit.

*Klady a zápory: Je velice výhodná v ceně a i ve váze samotné. Snese spíše sečné rány než rány drtivé nebo bodné, proto se vyplatí proti mečovitým zbraním. Tato zbroj váží dalo by se říci minimum proto je výhodná pro pohyblivější šermíře. V bitvách ji naleznete v druhých řadách.

Falery, brigantiny a podobné zbroje:

*Popis: Jedná se o koženou „vestu“ pobytou železnými cvoky nebo kroužky. Jedná se o vestu bez rukávů, proto jsou ruce nekryté. Opět je nutné pod takovou zbroj si vzít prošívanou zbroj. K ní se používají různé kožené nátepníky a otevřenější tipy helem. Zbroj váží většinou okolo 10kg k tomu musíte připočítat ještě váhu prošívané zbroje.

*Klady a zápory: Zbroj chrání dobře proti sečným a drtivým ranám, ale horší je to už s bodnými typy zbraní. Je poměrně dosti lehká, v tom se poměrně dost vyplatí. Tuto zbroj si kupovali lidé ze střední vrstvy a různí žoldáci nebo vojáci a to kvůli tomu že na samotnou kroužkovou zbroj neměli dosti peněz.

Kroužková zbroj:

*Popis: Jedná se o důmyslně propletené železné kroužky, tak aby co nejvíce snížili sílu nepřítelova úderu. Kroužková zbroj se skládá z kroužkové košile a kroužkové kukly. Najdou se i kroužkové kapuce připojené na samotné košili, ale častější je samotná kroužková kukla. Zbroj je poměrně těžká i s prošívanou zbrojí váží okolo 15kg a bez prošívanice se nedá tato zbroj použít, jenom vás to bude víc bolet!!

*Klady a zápory: Tento typ zbroje vydrží dobře sečné, bodné i drtivé údery. V ní se už stáváte ve středověkých bitvách malým „tankem“, proto jsou k nalezení hned v prvních řadách. Její nevýhoda je v její váze, protože se v ní snadno unavíte a jste celkově pomalejší, rozhodně se ale nemusíte bát nepřítelových úderů. Zbroj je velice drahá, může si ji dovolit jenom šlechta na vrcholu společnosti.

Plátová zbroj:

*Popis: Jedná se o masivní pláty železa, které brání prakticky celé tělo. Tato zbroj obsahuje dvě helmy, pod nimi je kroužková kukla a pod ní samozřejmě tlustý batvat. První helma je otevřená a na ní se ještě nasazuje velká zavřená helma, která celkově chrání to nejdůležitější a to hlavu. Pod „plechem“ je ještě samozřejmě prošívaná a kroužková zbroj. Proto takový zbroj může pro představu vážit odhadem klidně 30 – 40 kg, pokud ne více.

*Klady a zápory: Tyto zbroje používala jenom jízda a to jenom ti nejbohatší z nich. Používala se spíše kvůli zvykům, ale v samotném boji není moc výhodná – váží příliš moc a lidé se brzo unaví = smrt. Myslím, že se nemusím zmiňovat o tom jak je v ní člověk pomalý. V případě že jezdec spadne z koně, tak si ihned strhne první helmy a to kvůli viditelnosti, protože přes plnou helmu není nic vidět. Tuto zbroj nedoporučuji nikomu používat, sice vás téměř nic nezraní, ale vaše postava se spíše padne sama a to únavou.