Brom Meÿström
Jméno: Brom Meÿström, syn Holcomba
Rasa: Člověk
Jazyky: lidský, starověký, trpasličí a základy urgalského
Datum narození: neznámé
Věk: neznámý
Titul: Dračí Jezdec (Šur' tugal), Přítel elfů (Vinr Älfakyn), Učitel Dračích Jezdců
Podoba & povaha:
Bromova větrem ošlehaná a věkem naopak téměř nedotknutá tvář vyzařuje důstojnost a upřímnost. Je 6 stop vysoký a štíhlý, ale dobře osvalený. Brom je velmi hrdý, arogantní a mlčenlivý, ale těm, které zná, ukazuje i své druhé já. Vlídné, milující, citlivé a zranitelné já. Málokdo však toto Bromovo já pozná.
Ačkoli by to málokdo řekl, je velmi sečtělý, inteligentní, zkušený a má všeobecný rozhled. Důsledně jde po každém vodítku, které by ho mohlo dovést k cíli. Na druhou stranu je ovšem také zbrklý a občas unáhlený ve svých rozhodnutích. Rovněž je také velmi tvrdohlavý a bohužel také důvěřivý – tato vlastnost mu přinesla obrovské množství bolesti. Naštěstí dokáže přiznat svou chybu a nemá problém se omluvit. Titul Dračí Jezdec mu vynesl mírně zašpičatělé uši, ne však natolik, jako u elfů.
V době, kdy trávil svůj čas u elfů, nechal si vytetovat yawë – pouto důvěry.
Dlouhý čas přebýval v Carvahallu jakožto vypravěč. Pravým důvodem jeho pobytu v Carvahallu bylo dohlížení na svého synka Eragona. Mnohdy zvažoval, jestli by neměl navštívit staré přátele, jako je Jeod Tyčka z Teirmu nebo Oromise s Glaedrem na skále Tel' naeír. Když je navštívil, dohodli se, že Brom bude učit nové Dračí Jezdce. A tak se z něho stal učitel - někdy netrpělivý, ale hodný a znalý.
Historie:
Život Broma naučil mnohému a mnohé mu vzal.
Brom se narodil v Kuastě do rodiny iluminátora Holcomba. Kuasta byla v těchto časech nevelkým, přesto důležitým městem. Brom byl inteligentní, ale roztěkaný chlapec. Všem skákal do řeči, vždy měl nějakou otázku, ale věděl, co si může a nemůže dovolit. Své rodiče ctil a připravoval se na převzetí otcova podniku v Kuastě, jak se na jediného, a tudíž zároveň prvorozeného syna sluší a patří. Učil se počtům, čtení, psaní, ale nejvíce výtvarnému umění. Zalíbil si tento obor a častokrát s otcem jezdil na výstavy zajímavého zboží, učil se rozpoznávat padělky či jak své zboží uvést v tom nejlepším světle a dobře ho prodat.
V deseti letech musel předstoupit před dračí vejce. Žil totiž v dobách, kdy Alagaësie vzkvétala pod ochranou Jezdců. Byl přiveden do sálu, kde bylo na pultu z křišťálu položeno poměrně velké safírově modré vejce. Vedle něj ještě fialové vejce menších rozměrů. Když se dotkl fialového vejce, nic se nestalo. Když se však dotkl modrého vejce, k jeho nelibosti začalo praskat. Chtěl být přece iluminátorem, ne Dračím Jezdcem. Neuměl bojovat a navíc v boji neměl zalíbení, přišlo mu to jako hloupost a ztráta času. Jeho svět se prostě točil kolem výstav a výtvarného umění, ne kolem bojů a kouzlení... Nicméně safírově modrá dračice, která se během jeho uvažování stihla vylíhnout, na něj upírala svá dráčecí očka. Váhavě a spíše ze zvědavosti se jí dotkl. Vykřikl, neboť na jeho pravé ruce, přesněji na prvních článcích prostředníku, ukazováku a prsteníku byla najednou vidět značka ve tvaru spirálky. Později se dozvěděl, že tato „zářivá dlaň“, v překladu gedwëy ignasia, je poznávacím znakem Dračích Jezdců.
Svého draka po pár dnech pojmenoval Safira, neboť až o několik dní později mu dračice naznačila, že je ona, nikoli on. Když se ke své nelibostí vracel do Kuasty, aby se rozloučil s rodiči předtím, než nastoupí do výcviku kdesi u elfů, neubránil se slzám. A tak v slzách opouštěl rodinu vědom si toho, že už je nikdy neuvidí...
Zlobil se a všecko toto trápení přisuzoval Safiře. Nedokázal ji však nenávidět a jak pouto sílilo, přestal se zlobit, stal se partnerem jejího srdce a duše a ona mu tuto laskavost opětovala. Stejně jak ji ze začátku nesnášel, tak ji později miloval. Brzy pochopil, že ona si ho vybrala z tisíců adeptů a jistě k tomu měla nějaký důvod.
Když tento desetiletý chlapec opouštěl Kuastu nevěděl, kam jít. Brzy však před branami Kuasty přistál zlatý drak s Jezdcem na hřbetě. Malý chlapec nasedl s velkými obtížemi na draka a Safiru tam chtěl nechat. Jezdec mu vyčinil a Safira letěla k nebesům spolu s Bromem. Když po dlouhé cestě dorazili do Ellesméry, Brom se začal smiřovat s tím, že už nic nebude jako dříve a začínal chápat, že Safira není prokletí, ale dar. Byl jim přidělen učitelský pár Oromise a jeho zlatého draka Glaedra. Ve výcviku u Oromise byl v tu dobu ještě jeden Jezdec – Morzan a jeho červená dračice Ardunwën.
Jak výcvik pomalu ubíhal, Brom Morzana pojal jako staršího bratra, možná dokonce i za druhého otce a Morzan si tuto Bromovu oddanost uvědomoval a zneužil ji. Morzan Broma využíval prakticky jako otroka, který odvede tu špinavou práci a Morzan za ni bude oceněn. Ačkoli Broma velmi ostře Safira varovala, nehleděl na to a dál byl otrokem.
Výcvik pro ně nebyl vůbec jednoduchý. Brom zaostával v šermu, Safira nebyla tak šikovná jako Morzanova dračice. Glaedr a ani Oromis si nevšimli vlivu Morzana na Broma, zřejmě proto, že měli svých starostí více než dost. Jak to z počátku nešlo Bromovi a Safiře, tak v pozdější fázi výcviku předčili Morzana a Ardunwën více než dost. Z Broma se stal jeden z nejlepších a nejzručnějších alagaësijských kouzelníků a Safiře přezdíval Glaedr nebeská hvězda, což jistě mluví za vše.
Morzan v kouzlení zdaleka nebyl tak zdatný jako Brom, ale to, co nezískal kouzlením, dohnal uměním meče. Ardunwën chovala v duši zášť k Safiře a záviděla jí. V rámci výcviku Rhunön vykovala oběma meč ze zářoceli – Bromův nesl název Undbitr a Morzanův Zar' roc. Brom dokončil svůj výcvik ve dvaceti letech a začal vykonávat svou povinnost: Chránit Alagaësii.
Na „starost“ dostal Vroengard a část Dračích hor u Teirmu na sever. Jeho život plynul v obvyklém sledu, nemusel ani bojovat. Jeho život probíhal v klidu do té doby, než zvrácený a nemocný Galbatorix začal ničit Jezdce. V té době byl v Ellesméře, kde zrovna dokončoval svůj jeskynní komplex, kde nashromáždil spisky a knihy. V té době Galbatorix získával na svou stranu zvrácené a namyšlené Jezdce, kterým se začalo říkat „Křivopřísežníci.“ V čele třinácti Křivopřísežných stanul Morzan spolu s Ardunwën.
Brom brzy pochopil, že musí odletět do Ilirey a pomoci Jezdcům na straně Vraela, a tak spolu se Safirou odlétli od elfů. Když se začalo schylovat k rozhodující bitvě, Brom a Oromis se nacházeli v hlavním městě. Oromis odlétl s Kialandím a Formorou pryč z Ilirey. V té době totiž Kialandí a Formora maskovali fakt, že jsou Křivopřísežníky, a tak jim Oromis věřil. Když se ocitli sami s Oromisem a Glaedrem – Brom a Safira se připravovali na obranu Ilirey – odmaskovali se a zmrzačili je. Jakmile Brom se Safirou viděli na obloze před Ilireou své ebrithilia, okamžitě poznali, že je zle. Vzlétli jim naproti a Oromis rozhodl, že se přesunou do lesů. Chvíli letěl Brom i Safira s nimi, nicméně pak to otočili a vydali se bránit Ilireu. Hned, jak přilétli, sotva dosedla Safira na pevnou zem, Galbatorix a Křivopřísežníci zahájili útok.
Bitva se nevyvíjela vůbec dobře. Nejdříve padl Arva, elfský Jezdec. Pak, jakoby se to obrátilo, neboť Naudra zabila tři Křivopřísežníky, než skonala. Ovšem pak to šlo velmi rychle z kopce. Zůstalo tam jen pár Jezdců. Brom a Safira sice překonali jednoho z Křivopřísežníků (bohužel ho však nezabili), i tak jim ale ubývaly síly a na Broma a Safiru zaútočili společně dva Křivopřísežníci. Nejdříve je Brom ochromil bleskem, nicméně pak zaútočil Enduriel – Křivopřísežník. Bodl Safiru do srdce a Brom musel přihlížet smrti své milované družky. Brom musel čelit dvěma Jezdcům a dvěma drakům. Rozhodl se k zoufalému kroku: hoditUndbitr po Endurielovi. Paradoxně se jindy mrštný elf nedokázal hnout a Undbitr ukončil jeho život tím, že ho probodl skrz na skrz. Poté využil Brom chvíle překvapení a teleportoval se několik kilometrů jižně od Ilirey a skryl se.
Hněv a bezradnost po ztrátě Safiry vyplnila Bromův život. Možná zešílel, asi tomu bylo tak. Bylo pro něj neuvěřitelně těžké přijmout fakt, že půlka jeho osobnosti je pryč!!! Ale místo toho, aby se litoval, pochopil situaci a snažil se něco udělat. S pomocí eldunarí ukrytých na Vroengardu se osobně postaral o smrt tří Křivopřísežníků – vrazil jim meč do srdce - a jejich draků a byl rovněž zodpovědný za smrt dalších pěti. Poslední na řadě byl Morzan. Tak, jak Morzana ctil a miloval, ho začal nenávidět. Vinil ho za Safiřinu smrt a vytvořil si vůči němu obrovskou zášť. Musel však zvolit jinou cestu než u jiných Křivopřísežníků.
Morzan své sídlo chránil temnou magií, včetně Seleny, jeho družky a svého syna Murtagha. Brom, mistr převleků, pronikl do jeho sídla jakožto zahradník. Sblížil se s Černou rukou – Selenou - a zplodili spolu syna, Eragona. Když Selena odcházela do Carvahallské úžiny za Mariannou a Gerem, svými jedinými příbuznými, aby jim svěřila své dítě do péče a několik týdnů po porodu Selena neznámo kam odešla a brzy zemřela.
Brom utekl z Morzanova zámku, tížen tím, že neuspěl. Sblížil se s jedním učencem, Jeodem, a spolu objevili tajnou cestu vedoucí přímo do Galbatorixova hradu, k dračím vejcím. Zvolili Hefringa, rebela z Furnostu, aby vejce odcizil. Z nějakého důvodu se podařilo Hefringovi uzmout Galbatorixovi jen jedno dračí vejce a utéct s ním.
Morzan a Brom začali po Hefringovi okamžitě pátrat. Brom v Gil'eadu uviděl Morzana nad Hefringovou mrtvolou a s dračím vejcem v rukou. V šermířském klání po dlouhé době Morzana zabil. Ardunwën byla vzdálena a když přiletěla, Brom ji také (s velkou dávkou štěstí) sprovodil ze světa. Brom si vzal jako válečnou kořist Morzanův meč Zar' roc. Brom založil vzbouřenecké vojenské uskupení – Vardeny a na pár let se stal jejich vůdcem. Pak předal jejich vedení Aghemartiovi a udělal asi to nejlepší (ale také možná nejhorší) rozhodnutí svého života. Vydal se do Carvahallu a žil zde, potají dohlížeje na svého synka Eragona, nicméně se hodlal navštívit své staré známé, hlavně svého učitele. Brom se od Eragona bohudík (nebo bohužel) nedokázal odloučit po poměrně dlouhou dobu. Když se pro Eragona vylíhla Safira, situace se velmi změnila. Nejdříve to nevěděl, ale když podal Eragonovi ruku, objevil jeho zářivou dlaň. Promyslel tedy plán a chtěl s Eragonem potají cvičit v Carvahallu. Ale přišli ra' zakové..
Brom je zdržel do té doby, než Eragon stihne dojít z návštěvy od něj domů. Utrpěl ovšem dlouhou tržnou ránu na hlavě a byl mimo sebe. Když se probral, došel na kraj Carvahallu, aby se vydal ke Gerově farmě. Viděl Eragona, jak táhne Gera na prkně. Nohy měl sedřené od letu na Safiře a ztratil mnoho krve. Brom kouzlem Eragona uspal a donesl Gera i Eragona ke Gertrudě. Pak napsal Roranovi dopis, ve kterém vysvětlil, proč Eragon musel tak narychlo odejít. Tajně se v noci k Eragonovi vplížil a vyléčil mu ty rány tak, aby se mohl zúčastnit výcviku. Věděl, že Gerovi zbývá už jen pár hodin, a proto se šel připravit na cestu a kontaktoval Safiru. Vzal to nejpotřebnější a když vyšel, uviděl Eragona, jak krade u Slouna. Vzal mu Gedrikovy kůže a vyzpovídal ho a donutil k přiznání, že je Dračím Jezdcem.
Putovali přes Therinsford, kde u Habertha zakoupili koně. Na koních se mohli pohybovat rychleji a zanedlouho dorazili do Yazuaku, kde je čekala bolestná a smutná podívaná. Když se vzpamatovali, zaútočili na ně urgalové. Brom měl při boji s urgalem navrch, ale zradil ho kůň. Urgal mu udělal dlouhý, ale naštěstí ne hluboký šrám. I tak ale Brom ztratil mnoho krve a upadl do bezvědomí. Eragon poprvé použil kouzlo a urgaly okamžitě zabil. Když se Brom vzbudil, ostře Eragona pokáral, ale otcovská láska mu nedovolila udělat i něco víc. Nedokázal se na něho prakticky vůbec zlobit, ačkoli to často musel předstírat. Jen Eragonova Safira věděla, jak těžké toto pro Broma je, neboť jí to všechno svěřil.
Přišel den, kdy Brom a Eragon dorazili do Daretu. Zde po vyjednávání s Trevorem získali jídlo a zásoby. Stále sledovali ra'zaky, byli jim na stopě a měli manko jen dvou dnů. Z Daretu se však museli odklonit do Teirmu, aby zjistili, kde vlastně ra'zakové žijí. Zde se shledal s Jeodem Tyčkou a oba oživili jejich dávné přátelství a s velkou dávkou štěstí vypátrali sídlo ra'zaků, totiž v Helgrindu.
Chtěli tam vyrazit, ale ra' zakové je přepadli. Brom byl zraněn, ale podařilo se mu utéct. Musel využít výhody toho, že si Galbatorix myslí, že je mrtev. Vyvolal iluzi mrtvého těla v hrobce a ačkoli to stálo moc energie, vyplatilo se to a tak už podruhé unikl smrti. Skrýval se, ale rozhodl se, že musí něco udělat. Tak se vydal k Oromisovi na skálu Tel' naeír. Dohodli se, že Brom bude působit jako špeh v království.
A tak začal Brom putovat po Alagaësii pod jménem Evan. Prošel každým větším městem a získával informace pro Vardeny a elfy. Dostal se i do samotného Uru' baenu, kde se angažoval na Galbatorixově dvoře. Ale jelikož se pochopitelně bál, že by ho Galbatorix objevil, utekl a skryl se v Belatoně.
A tak putoval od města k městu, až přišel na řadu Gil'ead. V obchodních záznamech zjistil, že do Uru'baenu mířilo hned několik dodávek seitrového oleje. Dále zkoumal a špehoval. Když jednou večer vyšel na zápraží, uviděl znavenou vílu sedící u jeho pronajatého domu v chudších částech Gil'eadu. Prohodil s ní pár slov a ona mu poskytla doprovod do lesů, kde se chystal znovu se setkat se starými známými.
Ze hry:
Setkal se s Oromisem, u kterého přijal povolání učitele Dračích Jezdců. Započal s výcvikem jezdkyně Eruvië a její růžovou dračici Elenë. Rozhodl se je učit v jeskyni, kterou kdysi obýval on se Safirou, ještě za dob, kdy v Alagaësii vládl mír. Učení mu šlo celkem dobře, nicméně potýkal se s problémy u Elenë, neboť se cítila ponížena tím, že byla postavena před povinnost poslouchat člověka. Tížilo ho to, ale nezmohl s tím nic. Kvůli iluzi, kterou udržuje v naději, aby se o něm nedozvěděl Galbatorix, mívá vždy při úplňku záchvat, který mu ubírá energii. Den poté bývá zesláblý po tělesné stránce.
Jednoho dne po záchvatu, přiletěli do jeskyně jeho ebrithilia, Glaedr a Oromis. Oromis oznámil, že jejich čas už se dovršil. Brom se rozplakal, téměř jako malé dítě a celou noc proplakal. Pak ucítil, že jsou pryč.... PRYČ!!!!! Ti poslední, které na světě měl, odešli. Oblékl havraní barvu a vyšel do černého světa.
Balvan, na kterém Safira cvičila chrlení za dob jejich výcviku, si přenesl před jeskyni. Vzkaz, který mu kdysi o úplňku do něj vryla vzkaz. Četl ho pořád dokola. Pak se ho dotkl rukou a objevil tajemnou skrýš... Stále objevoval nové a nové záhyby, opanoval ho úžas a očekávání. Zamumlal kouzlo na vyhledání jakékoliho velkého vědomí a objevil jedno velké, dračí, hned vedle sebe. Rozevřel kámen a rozplakal se štěstím, neboť v kameni, který byl ve skutečnosti dutý, spočíval modrý safír, o průměru zhruba třiceti centimetrů. Na to, jaký měla Safira věk, bylo neskutečně velké, a to díky jejímu otci Rainthenovi, obrovskému drakovi, který žil ještě před Pádem. Brom mohl znovu se shledat se svou partnerkou těla i duše, vzal eldunarí a smutek nad ztrátou učitelů byl tentam. Safira se mu omluvila za to, že se s ním nespojila, neboť to měla přísně zakázáno od Glaedra a neodvažovala se to porušit. A tak se Brom shledal se Safirou a stín Dračího jezdce se stal opět Jezdcem v pravém slova smyslu. Nemohl sice vládnout vzduchu, ale i tak se jeho síly počaly razantně zvyšovat.
Eruvië a Elenë nebyly poslušnými žákyněmi, a tak se s nimi Brom rozloučil. Měl s nimi jen další starosti a o to nestál. Proto přerušil jejich výcvik a přibral do učení další žákyně, Arwinu Greensleeves a dračici Zairu. Zvláštním setkáním byla návštěva Erica-Lifaena, od kterého obdržel eldunarí svého mistra Glaedra, považuje to za obrovskou poctu a toto eldunarí bude střežit jako oko v hlavě.
Po nějakém čase, kdy probíhal výcvik Arwiny a Zairy, se Brom rozhodl, že se více zaměří na hledání svého syna. Častěji vycházel do Ellesméry a snažil se Eragona najít. Nazíral jeho i Safiru, ale nemohl se dostat přes Gannelův dar, o kterém mu pověděli elfové. Zanechal hledání a výcvikem s Arwinou a Zairou vyplňoval veškerý svůj čas. Využitý čas se brzy odrazil ve znalostech a schopnostech Arwiny a Zairy. Díky velké píli a dobrým základům je Brom naučil vše, co jim mohl předat.
Schopnosti: boj s mečem: 4/7
magie starověkého jazyka 5/7: energetická útočná: 6/7
energetická obranná: 4/7
psychická magie: 5/7
elementární magie: 6/7
vitální magie: 4/7
magie poznání: 4/7
časoprostorová magie: 2/7
Řemeslo: učitel Dračích jezdců 4/7
Kontakt: lvb2@seznam.cz
Rodina: synek Eragon, pes, kterého zachránil před smrtí, eldunarí své partnerky Safiry, o kterém dlouho nevěděl, eldunarí mistra Glaedra
Majetek: meč, tetování yawë na krku, knihovna obsahující tisíce titulů, prsten Silyan, ve kterém uchovává zmenšené eldunarí Safiry, dále prsten se zlatým diamantem Ariazel, ve kterém je skryt Glaedr, jeskynní komplex několik minut chůze od Ellesméry, fairth Safiry, když ukončovali výcvik, fairth Ilirey, který vytvořil Oromis a kresba, kterou vytvořil v Ellesméře ze svých vzpomínek na výcvik Eragona, náramek, jenž dostal od Arwiny v den ukončení výcviku, v níž je uloženo několik drobných kouzel.
Tento uživatel obdržel pochvalu za excelentní práci v Alagaesijské radě.
Mazlíček
Jméno: Tristan
Druh: Pes
Věk: Dospělec
Popis: Tristan už hodně vyrostl, malé štěně, které kousalo Bromovy boty a přivádělo jeho existenci k šílenství, je pryč a je tu vážný, hlídací a nebezpečný pes. Ani sám Brom neví, co se s Tristanem stalo. Změnil se z hravého štěněte na dospělého, vážného psa, který věří výhradně jemu. Na ostatní vrčí a je nepřátelský. Když je však se svým pánem sám, je zcela jiný, takový, jaký býval. Často za znaveným Bromem přichází a pomáhá mu nést veškerou zodpovědnost třeba jen tím, že si vedle něho lehne a nutí ho, aby svého pejska nezanedbával a drbal ho, když už není čas na procházky ani hry. Kvůli Bromovu vytížení je Tristan zvyklý se venčit a vůbec trávit svůj čas sám, často ráno vybíhá z jeskyně a vrací se až večer za svitu hvězd. Pobývá v lese s tamější zvěří, nejlepší kámoška je zaručeně veverka. Dlouhodobým pobytem v lese si velmi zlepšil běh - rychlejšího psa aby člověk pohledal.
Přesto ale není nevycvičený, právě naopak, dostalo se mu dobrého, ač přísného výcviku. Zvládá všechny pokyny a svého pána poslouchá na slovo, a to kdykoliv, kdekoliv a za jakýchkoliv okolností. Možná právě proto ztratil typickou psí hravost a důvěřivost. Štěká jen velmi zřídka, ale když, tak to opravdu stojí za to a má k tomu dostatečný důvod.
Stručná historie: Tristan se probudil jednoho vlhkého rána. Kolem něj nebyl nikdo, ba dokonce ani matka. Ještě slepý se batolil lesy, zcela vydán napospas okolní krajině. Pištěl v naději, že najde matku... Nenašel. Vyhladovělý, ale stále s nadějí, že "někoho snad najde" se dále batolil ellesmérskými lesy. Zcela jistě by zemřel, kdyby ho nenašel Brom. Ten se zrovna procházel okolím a malé štěně se mu doslova ocitlo před nohama. On ho zvedl a usoudil, že když ho nezachrání, zemře. Vzal ho do náručí a donesl ho do svého jeskynního komplexu, kde se malý psík brzy zabydlel a stal se neodmyslitelnou součástí rodiny starého Jezdce.
Schopnosti: Klasické psí schopnosti.