Zaira

(v dobách své největší slávy)

Jméno: Zaira
Pohlaví: samice
Druh: ohnivý drak

Barva: ebenově černá

Jezdec: Arwina Greensleeves

Podoba:

Zaira bývala půvabná dračice úctyhodných rozměrů; ač je celkově spíše štíhlá, má opravdu obrovská blanitá křídla dokonale přizpůsobená dlouhému plachtění. Její šupiny, černé jako obsidián, se na slunci leskla jako drahokamy. Ty, které pokrývaly její krk,  byly velmi jemné a hebké, směrem k hrudníku však postupně tvrdnou a na dotek jsou až nepříjemně ostré.

Na zádech nemá v podstatě žádné trny, což je s podivem – jen krátké, tvrdé výrůstky, které se jí táhnou od obličejové části až po špičku ocasu. Na hlavě jí ale vyrůstaly dva poměrně mohutné, pevné rohy, které jsou stejně jako všechny Zaiřiny šupiny ebenově černé, a mnoho ostrých ostnů. 

To nejnápadnější na Zaiře bývaly veliké, šikmé safírově modré oči plné prastaré dračí moudrosti. Zářila v nich také laskavost a starostlivost, která u draků není příliš typická.

Dnes Zaiřino mohutné tělo odpočívá v Nänindelu na louce, kde navždy spí stočená pod korunami stromů a její ebenové šupiny postupně obrůstají mechem. Zanedlouho už nebude možné Zairu rozpoznat od velké skály. Splynula s Lesem, stala se jeho součástí.

Povaha:

Zaira patřila mezi dračice velmi inteligentní, ale také velmi marnivé a tak naivní, až je to skoro k smíchu. Věřila na lásku na celý život; přitom byla ale přelétavá a často ignorantská k citům druhých. Byla to egoistka naprosto neochvějně přesvědčená, že právě její názor je ten jediný správný. Za svou pravdu by se porvala do krve.

Ráda se hádala, ať už se svou Jezdkyní nebo s jinými. Když byla ještě o něco mladší, byla mnohem divočejší, a když se rozzlobila, byla schopná zapálit les i se všemi jeho obyvateli. 

Svou Jezdkyni milovala víc než všechno na světě, a i když jejich vztah byl mnohem komplikovanější než u jiných jezdeckých párů, Zaira nikdy nelitovala svého výběru. Kdyby se Arwině něco stalo, nedokázala by bez ní existovat.

Na rozdíl od jiných draků zvládala Zaira navázat skutečná přátelství s jinými elfy, než byla její Jezdkyně. Například Arwinina matka Sarave jí byla velmi blízká. Zaira se s ní velmi odbře seznámila během času, co byla Arwina potajnu v Království. Jedna druhé naprosto důvěřovaly. Zaira Sarave a asi padesáti druidům, kteří se podíleli na zrušení Bariéry nad Lesy, zachránila život, a ač tím o ten svůj v podstatě přišla, nikdy by to neudělala jinak. Dnes její povaha splynula s povahou Lesa, klidnou a pomalou. Přesto, že tvrdě spí, alespoň částečně vnímá.

Historie:

Zaira se pro svou Jezdkyni vylíhla jednoho slunečného rána na louce Ília Feön. Nepředcházelo tomu v žádné drama, Arwina se prostě procházela… a našla kámen. Velký černý onyx, ze kterého se po nějaké době vylíhla malá dračí holčička později pojmenovaná Zaira. Nikdo neví, kde se na louce obsidiánově černé vejce vzalo - kdo jej tam dal, proč...? Neví to Arwina a netuší to ani Zaira. Z dob ve vejci má jen pár mlhavých vzpomínek na to, že se jí dotýkalo mnoho rukou, ale ona všechny potenciální Jezdce odmítla. Lze tedy předpokládat, že jde o vejce, které pamatuje ještě doby před Pádem.

Arwina a Zaira nikdy neměly úplně ideální vztah, takový, jaký mívají obvykle drak s Jezdcem. Zaira na svou paní odmalička nesmírně žárlila; když poprvé potkala Arwinina pozdějšího manžela Meldona, pokousala ho.

Později se ukázalo, že to bylo to nejlepší, co mohla udělat. Meldon byl zrádce, jak Zaira díky divokému drakovi Älfakynovi zjistila, a musel opustit Lesy. Zaira ho na jednu stranu chápala, brala to tak, že chránil Arwinu - ale strašlivě jí ublížil a navíc ji nechal v Lesích samotnou a těhotnou. Dračice měla k Meldonovi dlouhou dobu značně smíšené pocity, které byly navíc ovlivněny tím, že ohledně něj určité zmatky pociťovala i samotná Arwina.

Emoce její Jezdkyně se na Zaiře vždy silně podepisovaly, což bylo ještě podpořeno hlubokou láskou, kterou k Arwině Zaira cítila. Strašlivě se bála, že svou Jezdkyni ztratí a poté, co musel Meldon pryč, byl tento strach docela reálnou hrozbou, protože Arwina odmítala se Zairou komunikovat a stále více se s ní hádala.

Útěchu v samotě a pocit jistoty hledala Zaira v lásce - bláznivě se zamilovala do divokého draka jménem Griam. Byl to cit vášnivý a veliký, ale nevydržel. Zaiřini učitelé měli vůči Griamovi pár výtek a i Zaira samotná na něm postupem času začínala nacházet víc a víc chyb. I v okamžiku, kdy ho donutila, aby se s ní rozešel, protože si myslela, že to tak bude lepší, k němu ale něco cítila. Velmi zmatené pocity. Zaira nikdy nevěděla, co chce a poté, co Griam zemřel, byla velmi nešťastná.

Čas plynul dál a mladá ebenová dračice se seznámila s mnoha elfy i lidmi, neustále nucena snášet výkyvy nálad své Jezdkyně, které byly čím dál horší tím, jak se blížil porod jejího prvního dítěte. Zaira na rozdíl od mnohých zná Arwininu historii a proto ví, proč pro ni bylo tohle všechno ještě mnohem těžší než pro jiné elfky - ale také proč se z toho dokázala oklepat a žít dál.

Klidnější období v životě Zairy a Arwiny přišlo, když se Zaira dala dohromady s Aurrem, zlatým drakem Jezdce Nolmëho. Velmi brzy rozkvetla láska i mezi jejich Jezdci - z Nolmëho a Arwiny se stal pár. Arwina potřebovala klid a bezpečí pro svou dceru a Nolmë jí přesně tohle dokázal poskytnout.

Jenže když se stala královnou, bylo to, jako by mezi nimi postavila zeď. Arwina chtěla od Nolmëho víc, než jí byl v dané době ochotný dát, protože nechtěl na vztah spěchat. Tím, že měli rozdílné názory, se sobě navzájem hrozně odcizili. Zaira i Aurre se snažili dát jejich pocuchaný vztah do pořádku; Zaira především proto, že měla strach, aby ji Arwina v případě rozchodu s Nolmëm nezakázala vídat se s jeho drakem. Rozdíly mezi jejich Jezdci však byly nepřekonatelné a poté, co se Arwinina a Nolmëho cesta rozešla, přestala i Zaira vídat svého zlatého draka.

Od té doby se zaměřila už jen na svou Jezdkyni. Po Arwinině odchodu k lidem se spřátelila s Arwininou matkou Sarave, a slíbila jí pomoc při rušení druidské kletby. Arwina prve nesouhlasila s tím, aby se její dračice nechala použít jako "usměrňovač" magické energie, ale nakonec povolila. Zaira tak byla u toho, když Sarave společně s padesátkou druidů u stromu Menoa spustila kouzlo, které mělo zrušit prastarou magii chránící Lesy. Bariéra však byla příliš silná a zpětný ráz energie, který z ní při její likvidaci vytryskl, hrozil spálením Sarave a všech druidů na prach. Zaira cítila, že se to stane, a rozhodla se všechnu sílu přesměrovat na sebe, aby Sarave a druidy zachránila.

Povedlo se, ale za strašlivou cenu.

V den, kdy z nebe padaly kousky duhy, kromě duhy (tedy jednotlivých útržků Bariéry), padla z nebe na palouk nedaleko Nänindelu i vyčerpaná dračice. Její srdce bilo tak pomalu, že ztratila vědomí, a její mysl ovládla magie - krutá, stará a ničivá. Les však věděl, co Zaira udělala, a kolik životů zachránila. Proto ji uchoval naživu a její tělo i duše tak splynuly s Lesem. Její vědomí, trýzněné následky kouzla, se zklidnilo a rozplynulo v objetí obrovitého (ne)vědomí Lesa. I dnes, když někdo přijde na palouk, kde leží Zaiřino spící tělo, může občas, když se dívá hodně pozorně, vidět, jak se jí zdvíhá bok v pravidelném dechu a její veliké srdce přece jen pomalu tepe. 

Schopnosti: 

Bývala výborná letkyně a zatraceně špatná chrlička ohně. Unesla velké zátěže a létala na velké vzdálenosti. Její akrobatické dovednosti ve vzduchu byly neskutečné. Jejím nejsilnějším darem ovšem byl dar dračí magie, který byl u ní vyjádřen výrazně více než u jiných, a kdyby ho Brom při výcviku neoslabil tím, že jí pomohl chrlit oheň, byla by dost možná drakem bez ohně, ale zato s magickými schopnostmi.

Dnes dokáže tak maximálně způsobit, že Les zašumí, nebo že v příhodnou chvíli někde na někoho spadne větev, když škaredě mluví o její Jezdkyni.