Era gon Gwenday

Jméno: Eragon Gwenday
Druh: Člověk(bojovník, kouzelník)
Titul: Dračí Jezdec
Datum narození: Neznámí
Věk: 17

Podoba: Eragon je průměrně vysoký mladý muž (měří necelých sedm stop), je štíhlé postavy, ovšem dobře osvalený. Vždyť také dost vypomáhal s prací na strýcově farmě, to ho dostalo do jisté kondice. Na rukách má mnoho drobných jizviček od práce. Je hbitý a nečekaně pružný, dokáže obratně šplhat a rychle běhat, avšak není příliš vytrvalý. Rysy v jeho tváři jsou celkem ostré - má vystouplejší lícní kosti a nadočnicové valy, obličej má oválný, skoro až kulatý. Jeho vlasy mají světle hnědou až blonďatou barvu. Nosí vlasy celkem krátce střižené, zhruba palec dlouhé, a příliš se nezdržuje česáním - většinou by se jeho účes dal přirovnat k vrabčímu hnízdu. Eragon se na svět dívá tmavě hnědýma, skoro až černýma očima, které se skrývají pod tmavým obočím. Nos má trošku pozvednutý do "pršáku", tudíž připomíná bambulku, avšak je takový, který přímo pasuje do obličeje, a ústa světle růžová, naprosto obyčejná a nezajímavá. Pokud se usměje, odhalí bělostné a překvapivě rovné zuby, o které zřejmě pečlivě pečuje.
Co se doplňků týče, nosí pouze tenký kožený náramek na pravé ruce a na krku zlatý řetízek, na němž se pohupuje safír. Oblečením zapadá mezi ostatní. Velmi často nosí rukavice, aby zakryl svou značku na pravé ruce.
Je velmi často vidět s mečem či dýkou u pasu nebo lukem a šípy.

Gedwëy: Po setkání se Safirou přibyla Eragonovi značka Gedwëy Ignasia, zakrývající v široké spirále skoro celou chlapcovu pravou dlaň. Gedwëy je na první pohled stříbrná, při určitém úhlu dopadu světla se safírově leskne.


Historie: Eragon se narodil ženě a muži. Tedy přesněji Bromovi a Seleně. Jejich láska nebyla zrovna nejšťastnější, protože Selena už muže měla, Morzana se kterým má dokonce i syna, Murthaga, který je o tři roky starší než Eragon. Když se narodil, odnesla ho Selena do Carvahallu ke svému bratrovi, Eragonovu strýčkovi. V košíku s dopisem ho nechala u jejich dveřích. Jak rychle se ve vesnici objevila, tak zase zmizela. Od té doby o ní nikdo neslyšel. Dokonce ani Morzan, její muž a otec jejího prvního syna. Všichni jí mají za mrtvou. O Eragona se její bratr, Gremor staral s láskou, stejně jako jeho žena. Vyrůstal společně se svým bratrancem, Roranem, který se narodil ve stejný rok. Oba dva spolu trávili každou volnou chvilku, pomáhali Gremorovi na poli. Často s ním také chodili do Carvahallu prodávat zeleninu z pole. Velmi často, ale měli špatnou úrodu takže často byli o hladu. Eragon rostl a sílil a brzy oslavil své desáté narozeniny, stejně tak i jeho bratranec Roran. Oba dva si udělali ze dřeva meče a s nimi cvičili. Eragon měl vždycky navrh. Byl prostě silnější než on i když by to do sebe nikdy neřekl. Nikdo by to do něj neřekl. Tehdy totiž vypadal velmi vyhuble, byl skoro kost a kůže. Začalo se jim docela dařit. Zelenina se začala pěstovat docela dobře a dobře se i prodávala. Měli i na to, aby si koupili nějaké maso. Eragon si našel ve vesnici nějaké kamarády, stejně tak i Roran. Jeden z Eragonovích kamarádů, Brel, ho začal učit střílet z luku, protože jeho otec byl lovec a jeho to naučil. Eragon byl moc rád, že se naučí něco nového a brzy si sám jeden vyrobil. Sice nebyl nic moc, ale na lovení zvěře stačil. Teď už chyběli jen šípy, ale na ty musel mít kovové hroty jinak by nedokázal nic pořádného ulovit, ani zajíce. Nakonec našel pomoc u místního kováře, který mu je slil. Ovšem za to musel u něj pracovat. Tedy odpracovat si to, co prodělal. To také udělal a když měl po práci, rozhodl se své nové šípy vyzkoušet. Řekl Gerovi, že se půjde projít do lesa a hned jak měl svůj luk a svých pár šípů, vydal se do nedalekého lesa k Dračím horám. Nejprve nemohl na jít žádnou zvěř, ale nakonec našel skupinu srnek, které se od něj kousek pásli. Eragon natáhl luk a vystřelil, ale netrefil se. I když to mockrát trénoval, netrefil se na poprvé. Zkusil to znovu, ale opět se netrefil. Už mu zbývalo je pár šípů. Opět vystřelil. Trefil se. Všechny srnky se rozutekl pryč, ta zraněná pokulhávala, a proto šla velmi pomalu. Díky tomu, že jí strefil a srna kulhala, brzy jí našel a dohonil. Jednoduše jí potom zabil a její maso odnesl domů, Gerovi. Nezapomněl si posbírat svých pár šípů. Všichni byli rádi, když přinesl maso. Bylo dobré, že si ho nemuseli kupovat, protože bylo docela drahé takže bylo lepší si ho lovit sám. Eragon začal velmi často chodit do lesa. Skoro každý den byl pryč. Čím více chodil lovit, tím lépe se v luku zlepšoval. Na svou rodinu už neměl tolik času, ale s Roranem se pořád pral. Ať už šlo o hůl, či dřevěný meč, vždy svého bratrance převálcoval. Když nebyl v lese, kde trávil nejvíce času, pomáhal strýčkovi na poli. Roran začal svůj volný čas trávit v Carvahallu kde se seznámil s Katrinou do které se zamiloval a ona do něj. Se svou láskou se svěřil i k Eragonovi, ale poprosil ho, aby to nikomu neříkal. Zatím to chtěl tajit. Zatímco Roran často chodil do Carvahallu, Eragon trávil raději čas v lese. Dalo by se říci, že pokaždé když do lesa vešel, úplně s ním splynul. Brzy se naučil rozeznávat stopy zvířat, a proto pokaždé brzy našel zvěř, kterou hledal. Maso si už moc nemuseli kupovat, protože ho většinou donesl Eragon. Ovšem ne vždy se mu něco povedlo ulovit, zvláště v zimě si museli vždy kousek masa koupit. Jednou se zas Eragon pustil do lesa, aby něco ulovil, protože poslední dobu se mu to moc nedařilo. V lese hledal docela dlouho než narazil na stopu srn. Brzy k nim přišel a vystřelil jeden šíp. Hned na poprvé se trefil, ale všichni se rozutekli pryč, a proto se vydal za nimi. Brzy je našel, tedy alespoň si to myslel. Myslel si, že se schovali v jedné větší jeskyni, a proto vešel do ní a rozhodl se jí prozkoumat. Nedošel ani moc daleko a zničeho nic se celá jeskyně prosvítila modrým, pronikavým světlem. Eragom musel zavřít oči. Když světlo zmizelo, a on oči zas otevřel, všiml si nějakého velikého, modrého kamene, který ležel kousek od něj. Protože zde srny nebyli, vzal alespoň modrý kámen s tím, že ho prodá. Vůbec totiž netušil, že ten kámen mu jednou změní život. Když dorazil zpět domů, Gero se zrovna chystal do vesnice, stejně tak i jeho bratranec, a proto se rozhodl jít s nimi. Chtěl totiž kámen nějak speněžit. Když všichni tři došli do Carvahallu, rozdělili se. Gero šel prodávat zeleninu na trh přičemž Roran šel za Katrinou se kterou měl sraz. Eragon se vydal ke Slounovi, aby modrý kámen prodal za nějaké maso. Ovšem ten když zjistil, že Eragon ten kámen našel v Dračích horách, řekl mu ať odsuď vypadne. Eragon nechápal proč by měl odejít, ale nakonec tak udělal, protože mu začal Sloun vynadávat. Zachránil ho nakonec kovář, který mu kus masa koupil s tím, že si to od něj zas odpracuje. Eragon s tím souhlasil a maso si vzal. Nakonec si kámen nechal a i s bratrancem a strýčkem odešel zpět na statek. Mladík si kámen schoval do svého pokoje. Za tři dny, co měl kámen u sebe se začal divně kymácet a hned na to se rozbil. Teprve teď Eragon pochopil, že to nebyl kámen, ale vejce a ke všemu dračí vejce! Eragon se draka dotkl a hned na to se mu na ruce objevila značka. Nevěděl co to znamená, ale to mu bylo jedno. S dračicí(jak po nějaké době zjistil) trávil hodně času a když poprvé promluvila, byl to pro něho šok. To mu také zdělila své jméno. Safira, jak se mu představila, byla nádherná. Rostla velmi rychle a brzy byla tak veliká, že se musela schovávat v lese a létat mohla jen večer, aby jí nikdo neviděl. Ovšem někdo o ní věděl, Sloun řekl králi, že mu jeden kluk přinesl dračí vejce. Ten mu za to poděkoval a vyslal své ra´zaky, aby je zabili. Ovšem, Eragon ani Safira nebyli zrovna doma. Když se vrátili, dům byl v plamenech. Eragon si myslel, že jsou všichni mrtví, ale Roran naštěstí vyvázl, to on, ale nevěděl. Zničeho nic se u něj objevil Brom, muž, který se rozhodl je trénovat. Dokonce věděl, že se Safira vylíhla. Teď Eragonovi začal tvrdý život. Museli se hodně schovávat a také musel trénovat. Začal se učit boj s mečem. S Roranem mu to šlo, vždycky nad ním zvítězil, ale s Bromem to takové nebylo. Byl silnější, a jak se nakonec dozvěděl, byl i on dračí jezdec. Brom koupil koně na kterým Eragon uměl docela dobře jezdit. Pohybovali se rychleji než pěšky, na Safiře totiž létat nemohl, protože nejčastěji jezdili přes den. Brom udělal z několika kůží sedlo, a on se učil na Safiře létat. To mu šlo hned ze začátku dosti dobře. Cestovali dál. Něco je sledovalo a nakonec je to i přepadlo. Eragon si myslel, že Brom zemřel, protože on udělal svou „kopii“, která zemřela. Sám se Brom poté schovával. Safira ze smutku poprvé kouzlila. Udělala diamantovou hrobku a tu schovala do jeskyně. Eragon tam poslední dobu tráví mnoho času. Eragon měl, ale také namále a málem zemřel kdyby se tam neobjevil nějaký kluk, Murthag. Ten ho poté dovedl i k Vardenům kde se strhla pořádná bitva kde nakonec Murthaga odtáhnou Dvojčata ke králi, a protože najdou jeho šaty, všichni ho prohlásí za mrtvého. Eragon se po nějaké době setkal s Oromise, nejstarším elfem, který je dračí Jezdec. Ten ho s Glaedrem, jeho drakem učil vše co by měl správný dračí jezdec znát. Naučil ho velmi dobře kouzlit(doučil ho to co Brom nestihl), zdokonalil ho v boji s mečem a lépe střílet z luku. Safira se zatím zdokonalila v letu a v chrlení ohně. Nakonec se Eragon postavil v bitvě na Hořících pláních proti Rudému drakovi a jeho Jezdci. Nikdo nevěděl kdo to je, dokud mu Eragon nestrhl helmu. Teprve tak všichni zjistili, že je to Murthag, který ho měli všichni za mrtvého. Murthag zabil krále trpaslíků a vzal Eragonovi Zar´roc. Nechal ho, ale žít. Eragon si nakonec nechal zhotovit noví meč, který pojmenoval Brisingr. Vůbec, ale netuší, že Roran a Brom žijí.

Rodina: Matka (mrtvá), otec Brom (pořád živý, ale on ho považuje za mrtvého), strýc (mrtvý), teta (mrtvá), bratranec (myslí si, že je mrtví, ale žije), bratr Murthag, dračice Safira

Konakt: Nezobrazen

Majetek: Eragon vlastní luk a šípy, které si sám vyrobil. Meč Brisingr, skořápky ze Safiřina vejce, falchion, Safiřino brnění, které jí vyrobili Vardenové, nějaké knihy, peníze, oblečení, prsten na ukládání energie, který dostal od Broma.