Laetri Stínovrah

Jméno: Laetri, syn Telanara

Titul: Stínovrah

Druh: Elf

Věk: 2107 let

Datum narození: V den korunovace elfských vládců Du Welden, v roce 1154

Jazyky: Elfský a lidský plynně, díky obtisku Zephironovy mysli by rozuměl i jazyku duchů.

Podoba:

Vzhled: Laetri je středně vysoký, štíhlý elf, který se pohybuje s vrozenou ladností. Na první pohled většinou působí smutným, sklíčeným dojmem, ale v příštím okamžiku se může tvářit zase neutrálně, přísně nebo chladně, ale to málokdy. Je velice krásný a vyzařuje z něj typická elfská elegance.

Málokdy ho potkáte veselého, šťastného nebo spokojeného a pokud ano, tak pouze na chvíli. Jistý podíl na tom má i to, že nosí pouze smutné barvy. Nejčastěji černou, někdy doplněnou i velice tmavou fialovou, modrou v barvě noční oblohy či temně šedou, ale většinou nosí oblečení pouze čistě černé barvy. Oblečení má většinou vyšívené stříbrnou nití. Černý plášť mu tvoří okolo krku honosný límec z pravého havraního peří.

Má rovné, dlouhé černé vlasy s matným leskem, které mu spadají až do půli zad. Právě černé oblečení a havraní vlasy, které rámují jeho bledý obličej, můžou za to, že jeho pleť vypadá takřka bíle. Má skoro rovné, ladně tvarované obočí v barvě havraního peří, v odstínu jeho vlasů. Elfsky zašpičatělé uši mu občas vykouknou zpoza vlasů.

Hluboké, modrošedé oči s černými zorničkami na svět shlížejí s elfskou moudrostí, ale skoro vždy se dívají smutně. Vprostřed tváře má úzký, ostře řezaný nos. Jeho rty mají světle růžovou barvu s nádechem jemně červené. Málokdy se směje nebo usmívá, a když přece jen ano, je jeho úsměv pořád smutný. Na čele nad nosem, má šedo-stříbřitou značku, která v elfském písmu znamená „Stínovrah“.

Nosí drobné náušnice s tmavě červenými rubíny (viz obrázek nahoře), na ruce většinou má zlatý prsten s černým drahokam uprostřed. O svůj vzhled dbá a záleží mu na něm, působí jako každý elf vznešeným dojmem, ale není pro něj to nejdůležitější. Jako další památku na setkání se Stínem Zephironem má v pochvě po levém boku jeho meč. Žádné jizvy naštěstí nemá, přesto mu Stín hodně ublížil což jde poznat i na první pohled.

Povaha: Jako malý byl veselý a zvídavý, měl velmi rád přírodu, rostliny i zvířata a svou rodinu. Měl hodně přátel, bavil ho šerm, střelba z luku i kouzla, rád také jezdil na koni, ale potom se vše změnilo.

Když viděl, jak rukou Stína umírá jeho nejlepší přítel Gilraen a vlastní sestra Ilthin, velice ho to zasáhlo, stejně jako pozdější smrt matky a otce.

Při souboji se Stínem nikdy nestál tak blízko smrti a tato zkušenost ho hluboce poznamenala. Uzavřel se do sebe, stal se jedním z moudrých, avšak tichých a mlčenlivých elfů. Dlouho mu trvalo, než se se ztrátou svých nejbližších smířil. Obtisk Stínovy mysli ho pronásleduje doteď.

Jinak se snaží být milý a hodný, ochotou se sice zrovna nepřetrhne, ale když je potřeba, tak pomůže. Při setkání s neznámými lidmi je opatrný a nedůvěřivý, obvykle se však (pokud o to má zájem i druhá osoba), až dotyčného pozná lépe, k němu začne chovat přátelsky. Ke své rase se chová přátelsky i při prvním setkání. Není jedním z chladných elfů a má city, ale příliš často je neukazuje. Není už tak uzavřený a mlčenlivý jako předtím, a na elfské poměry je možná otevřený a přátelský až moc.

Historie:

Historie postavy: Laetri se narodil v hlubokých lesích elfského království Du Welden v den korunovace budoucích vládců, krále Ner‘dease a královny Valerey. Nejprve se svými rodiči žil v lesích v harmonii s přírodou v menším stromovém domě, potom se jeho rodina přestěhovala do nejbližšího elfského města, Osilonu, aby tehdy maličký Laetri vyrůstal se svými vrstevníky.

Už od svého dětství měl Laetri velmi rád přírodu a velice k ní přilnul. Byl veselé elfátko se spoustou kamarádů, rád jen tak volně pobíhal po lese a velice si rozumněl i se zvířaty. Už jako malý elf byl velice zvídavý, proto ho jeho otec učil střílet z dětského luku a šermovat s dřevěným mečem. Vyprávěl mu o Dračích jezdcích, matka ho až byl o trochu větší zase zasvěcovala do tajemství magie a vyprávěla mu o historii. O několik let později se už učil bojovat s opravdovým mečem a vyzpívaným elfským lukem, šerm mu šel i na elfa dobře, i když v lukostřelbě se našlo hodně elfů lepší než on. Laetriho to však bavilo, neměl moc rád vysedávání u knih, ale kouzla ho také bavila. Po magické stránce byl lehce nadprůměrný, protože tomu věnoval hodně úsilí. Měl šťastné dětství, naučil se jezdit na koni a často se svou starší sestrou Ilthin cvičně soupeřili. Laetri ji jako jedinou často nechával vyhrát, byli si blízcí jak jen elfští sourozenci můžou být. Laetri se chtěl stát Jezdcem, ale nikdy se mu žádné vejce nevylíhlo.

Až dospěl, když porazil svého otce v čestném souboji s mečem, tak rodiče svolili že se může vydat do světa. Laetri tedy několik staletí poznával krásy Alagaësie, důkladně ji procestoval a poznal pěkně zblízka. Navštívil i trpaslíky a setkal se s většinou Jezdců.

V roce 2 213 se v době války se Semalem účastnil všech sedmi bojů. Přestože bojoval v zadních liniích, tak byl velice statečný. Touha bránit svůj jediný domov, překonala jeho nechuť k zabíjení. Avšak nejšťastnější byl o sto let později. V Alagaësii byl mír a země v rukou Jezdců spokojeně vzkvétala, jeho sestra Ilthin se zamilovala do stříbrnovlasého elfa Gilraena. Za několik desetiletí byla svatba a všichni byli šťastní. Ale ne na dlouho.

V čisté Alagaësii se objevil Stín. Kudy chodil tudy vraždil, nezanechával za sebou nic než spálená města a mrtvá těla. Do Alagaësie přišlo vtělení samotné smrti, nikdo se nemohl rovnat jeho krutosti. Dozvěděli se o tom samotní Jezdci a byli zděšeni. Několik Jezdců spolu se svými draky se vydalo Stína Zephirona najít a zabít. Avšak drtivou většinu z nich Zephiron zabil, než mu jeden z Jezdců propíchl levou stranu hrudníku. Myslel že mu zasáhnul srdce, a Stín měl být tedy mrtvý. Avšak Stín se pouze rozplynul a zakrátko se objevil znovu, ještě silnější než dřív. Lidé a elfové byli pochopitelně zděšeni. Během bojů se Stínem se podařilo mu propíchnout hrudník ještě několikrát, ale on se vždy vrátil.

O několik měsíců později se Laetriho rodina dozvěděla tu šťastnou novinu. Ilthin čeká dítě! Laetri byl šťastný a jeho rodina také. Ale, štěstí netrvalo věčně. Ilthin s Gilraenem museli na chvíli opustit Strážné lesy. Laetri šel tajně za nimi, nechtěl aby se jim něco stalo. Gilraen byl pro něj nejlepší přítel a potom, co jeho sestra otěhotněla, ji měl rád ještě víc než předtím. Nehledě na to, že kvůli svému stavu byla velice zranitelná.

Avšak, když se zešeřilo, tak se za nimi zhmotnila vysoká, děsuplná postava s dlouhými krvavě červenými vlasy s démonickým mečem v ruce. Gilraen se se Stínem okamžitě pustil do boje, avšak Zephiron se jeho ranám bleskurychle vyhnul a pak mu probodl hruď. Stříbrnovlasý elf byl mrtvý a Laetri byl strachem přikován na stromě. Aura, která se kolem Stína šířila, mu znemožňovala utéct, mohl jen útrpně přihlížet tomu, jak Zephiron brutálně vraždí jeho sestru. Potom Laetriho propálil pohledem krvavě červených očí, mezitím tam naštěstí přiběhli dva elfové a jeden z nich šípem zasáhl Stína mezi oči. Ten se však jen zvráceně pousmál a rozplynul se. Laetriho se zmocnila nenávist, Stín Zephiron mu zabil sestru a nejlepšího přítele. Až za několik dní, kdy Stín dále řádil - ještě silnější než dřív - se Laetri vzpamatoval, byl odhodlaný se pomstít. Vždyť Zephiron zabil spoustu nevinných lidí, elfů a Jezdců, zničil spoustu měst a zasluhoval smrt. Jezdci jeho rozhodnutí schválili, Laetri si tedy s sebou vzal svůj meč a dýku a vydal se Stína hledat. Prošel půl Alagaësie, ale Stín za sebou nechával pouze zavražděné oběti. Nenávist k Zephironovi byla každým okamžikem silnější, Stín napáchal takové zlo, které dle Laetriho neznalo mezí.

Našel ho, jak zrovna spálil na popel další město. Laetri na červenovlasého Stína ihned zaútočil, ale ten se jeho ráně hbitě vyhnul, uskočil a zaútočil na Laetriovu hruď. Elf zablokoval jeho ránu jen tak tak, Stínův úder byl hodně silný i na elfa. Zephiron se přemístil za něj, elf se jen tak tak stihl otočit. Uviděl pouze jak se ve vzduchu zableskla čepel Stínova meče, a potom již ucítil řezavou bolest na hrudi. Elf se pokusil Stína udeřit do krku, ale ten se mu vyhnul, znovu napřáhl meč tak rychle, že tomu Laetri nemohl zabránit a elf dostal zásah do ramene. Během souboje Stín propaloval Laetriho svýma červenýma očima, lačnil po jeho krvi. Jeho krutý výraz Laetrimu naháněl husí kůži, Stín byl děsivý a šířila se kolem něj zlověstná aura. Laetri se bál... a jeho ochrany ho proti Stínovy nechránily. Zephiron s nadpozemskou lehkostí a škodolibým úsměvem na tváři odrážel Laetriho útoky, byl mnohem mocnější a to ještě ani nesáhnul po kouzlech. Po další půlhodině kdy si zuřivě vyměňovali výpady, Laetri přišel k sečné ráně na pravé ruce, musel tedy bojovat levou. Jeho další výpady připadaly Stínovi hrozně nešikovné a to se do boje dával sotva z poloviny. Byl sebejistý jak jen mohl být, nikdo se mu nemohl rovnat, ani černovlasý elf, který byl tak pošetilý že se ho vydal zabít. V očích se mu zablesklo a silně udeřil do jeho meče. Laetriův meč, přestože byl ukován elfy, se rozlomil na dvě poloviny.

Stín s pohrdavým a vítězným úsměvem na tváři sledoval nyní již bezmocného elfa, vrhl se na něj a povalil ho na zem. Přes Laetriho marnou snahu bránit se, ho silný Stín zalehl. Rudé vlasy se vlnily až na Laetriho hrudi, elf bezmocně s vyděšeným výrazem sledoval dravost v červených očích, z jeho zvráceného úsměvu mu bylo zle. Toužil utéct, bránit se a nezemřít, ale byl bezbranný. Stín mu přiložil svůj oranžový meč ostrou čepelí těsně nad klíční kost na krk a zvráceně se pousmál, vychutnával si děs v elfových očích, když přejížděl mečem po jeho odhaleném krku. Takhle se Laetri nebál nikdy v životě, tomu Stínovi se to líbilo a on nemohl nic dělat ani, když cítil že mu po krku stéká tenký pramínek krve.

Zephiron se zálibně na elfa pod sebou díval, měl na rtech krutý úsměv, odhalil tak čisté bílé zuby, ale na jeho úsměvu bylo něco děsivého a zkaženého, Laetri si to uvědomoval. Nebyl to člověk ani elf, byl to Stín, a co na tom bylo to nejhorší... Zephiron ostrým paprskem ledového chladu silně zaútočil na Laetriho mysl, ten se vpíjel do Stínových očí v barvě krve a marně se pokoušel bránit, a to si s ním Stín zatím pouze hrál...

Zephironovi se během okamžiku podařilo alespoň částečně proniknout skrze jeho obrany, elf se ho snažil vytlačit z mysli, ale Stín se pouze krutě usmíval. „Nemáš šanci mně porazit,“ zašeptal Zephiron sladce, svou levou rukou vklouzl Laetrimu pod košili. Vychutnával si jeho zděšení, když přejížděl drápy po elfově hladké kůži. Krutě se mu zablýsklo v očích, když zaťal drápy a podrápal tak elfa na hrudi. Laetri vykřikl, nenáviděl ho z celého svého srdce a hnusil se mu.

Na obzoru se mezitím objevil azurově modrozelený drak jednoho z Jezdců, slyšel Laetriův zoufalý výkřik a viděl Stína nad jeho tělem. Zařval plný plic a letěl nejrychleji jak mohl, přesto byl tak zoufale daleko...

Stín uslyšel dračí řev, polekal se, nadzvihl se z Laetriho hrudi, udělal chybu a ohlédl se na draka. V ten okamžik se všechna elfova nenávist se obrátila proti Stínovi, Laetri se protlačil do jeho mysli, duchové ho krutými, zlými a zvrácenými myšlenkami okamžitě vyštvali ven, ale Laetri už věděl co potřeboval. Rychlým pohybem dříve než mohl Zephiron cokoliv udělat, vytasil levou rukou dýku a vší silou ji zabodl do pravé části Stínova hrudníku.

Stín měl totiž srdce na pravé straně, nikoliv na levé jako drtivá většina elfů a lidí. To proto nezemřel, když mu Jezdci propíchli levou část hrudníku, ale nyní, když se kovová čepel dýky až po rukojeť zabořila do jeho hrudi, dostal plný zásah do srdce...

Se zděšením v očích se Zephiron, jakmile pocítil prudkou bolest, nenávistně otočil na elfa. Něco zasyčel, zaryl drápy do jeho hrudi a přitlačil mu mečem na krk, věděl, že umírá. Ochromil Laetrimu mysl do které pronikl, Stínovo tělo se mezitím rozplynulo jakoby se trhalo na kusy. Laetrimu se zamlžil zrak, pouze k sobě tiskl plouchou čepel Stínova meče, spatřil jak Zephiron umírá a v tom okamžiku ucítil, jakoby se mu něco obtisklo na čelo. Podvolil se sladké náruči bezvědomí, neslyšel zoufalý drakův křik, ani vzdálený dunící dračí hlas ve své hlavě, zavřel oči a vypadal, jakože spí. Azurový drak jemně uchopil Laetriho bezvládné tělo do drápů a nejrychleji jak dokázal, letěl do lesů, věděl že bude Laetri potřebovat pomoc nejlepších léčitelů...

Když se po několika dnech probral a otevřel oči, uviděl nad sebou několik Jezdců, elfů a lidských léčitelů. Díval se skrze ně, měl pocit jakoby se znovu setkal s Gilraenem a se svou sestrou, viděl malé elfátko v její náruči... blouznil, protože Stín mu ublížil jak na těle, tak na duši. Znovu ho uspali, mezitím mu vyléčili rány na těle, a nesmírně jemně zatlačovali Stínovy vzpomínky pryč, avšak když se Laetri znovu probral, tak na něj všichni nově příchozí koukali. Stal se prvním a na dlouhou dobu jediným Stínovrahem (než se Irnstadovi za několik staletí podařilo také zabít dalšího Stína), Zephiron Laetrimu navíc na čelo obtiskl znak elfského písma, která znamená „Stínovrah“. Avšak stejně věděl že už nic nebude jako dřív. Znal všechny Stínovy vzpomínky, které do jeho mysli předtím než zemřel, obtiskl. Laetri se uzavřel do sebe, to že zabil Stína mu jeho nejbližší nikdy nevrátí.

Laetri se stal uzavřeným, tichým a mlčenlivým elfem, neměl pro co žít. Od té doby už na sebe nikdy nevzal jinou barvu, než černou. Přesvědčil Rhunön, aby mu Stínův meč překovala jako náhradu za ten, který se mu v boji s ním zlomil.

Uplynula další léta, Laetriho od té doby všichni oslovovali „Stínovrahu“, avšak Laetrimu pýcha do hlavy nikdy nestoupla. Nedalo by se říci, že by ho jejich oslovení netěšilo, ale on své postavení nikdy nezneužil. Dostalo se mu sice i uznání od Jezdců, na čas zůstal v Ellesméře ale potom se opět odstěhoval do Osilonu, kde žije doteď.

Když do Alagaësie vtrhli urgalové, tak se do toho nijak nezapojoval a stál stranou od všeho dění. Když Galbatorix přišel o draka, tak se tím také nijak nezabýval, stejně jako ostatní nad tím jen mávli rukou a nechali to být. Což byla chyba. Spolu s elfským králem Evandarem šel proti králi a Křivopřísežným dokonce i do války, držel se však v zadních liniích, aby ho nepřátelé nepoznali.

Viděl v Galbatorixovi to zlo, které viděl i ve Stínovi. Chtěl aby byl sesazen a poražen, ale byl příliš silný. Po zdrcující porážce se stáhl spolu s ostatními elfy do Du Weldenvarden. Vyděsil se, když se dozvěděl o krutosti a zvrácenosti Durzy a jeho vztek neznal mezí, když Stín zajal a zabil (jak si myslel) Aryu. V ten okamžik si řekl, že udělá cokoliv proto, aby byli oba dva zprovozeni ze světa. Když se Eragon se štěstím stal Stínovrahem, tak měl chuť ho jít přivítat do lesů osobně, ale zpráva o smrti matky v něm opět vzbudila smutek a nenávist. Zemřela, když jela navštívit jednu menší vesničku nad pouští Hadarak, kde se připletla do cesty Azkaalovi který ji zabil. Laetri se dozvěděl že to spáchal Stín, ale ani ve snu by ho nenapadlo že to byl ten milý Azkaal kterého znal...

Při Galbatorixově nájezdu se skryl hluboko v lesích, neschopen se smířit se svými ztrátami. A aby toho ještě nebylo málo, v boji byl zabit jeho otec, poslední blízký člen jeho rodiny... a Laetri je od té doby sám.

Herní historie: V Osilonu se setkal se zvláštním, bělovlasým elfem s modrýma očima jménem Meldon. Choval se k Laetrimu mírně podivně a dokonce porušil elfskou etiketu. Po chvíli z Meldona vylezlo, proč to udělal. Laetri s ním plně soucítil, když mu Meldon vylíčil, jak skoro přišel o svou lásku - a k jeho zděšení se dotyčný Stín jmenoval Azkaal. Laetriho to zaskočilo a ohromilo, nemohl uvěřit tomu, že Azkaal (jak slyšel, tak byl jediný, kdo přežil Stínský masakr, ale v životě by ho to nenapadlo, že proto že on sám byl ten Stín) ji málem zabil a poté ji proklel. Navíc, v ten okamžik Laetrimu došlo, že to Azkaal zavraždil jeho matku a později se od Meldona dozvěděl, že Azkaal dokonce přísahal Galbatorixovi. Kromě nenávisti mu však bylo Azkaala i líto. A s Meldonem naplno soucítil, protože jak mu vylíčil, zažil něco podobného. Přesto mu však připadal Meldon pořád poněkud... zvláštní. Ale ani ve snu by ho nenapadlo, že Meldon je Galbatorixův špeh. Popovídali si a Laetri zjistil, že ho Azkaal donutil k nějaké přísaze, to proto nemohl vyzradit slabý článek jinak, než že mu to napsal. Neřekl mu komu přísahal, ale i tak to bylo Laetrimu nejspíše jasné. Pochopil však že to neudělal z vlastní vůle, nýbrž z donucení, a navíc protože mu to jasně neřekl, nepojal k Meldonovi žádnou nenávist. Bylo mu ho totiž líto a tak mu slíbil, že ho neprozradí a nikomu to neřekne. Možná největší chyba jakou Laetri v životě udělal, která možná bude stát životy nevinných elfů, ale Laetri nechtěl, aby zničil lásku Arwiny a Meldona - proto se rozhodl, že o tom nikomu neřekne - nechtěl jim bránit ve štěstí.

Jednoho dne se vydal na procházku Strážným lesem a na louce poblíž Ílie Fëon potkal Vardenskou černokněžku Zoe s krkavcem Corbem. Ačkoliv byla hrdá, marnivá a nadmíru sebevědomá až arogatní (navíc dalo by se říci nesnesitelná), tak si spolu popovídali. Poznal, že je nerada, když ji poučuje, ačkoliv je Laetri mnohem starší než ona. Její pýcha se mu nezamlouvala, ale neviděl to. Zoe totiž, ač byla lidská žena s pramálem elfské krve, se mu líbila více než i některé elfky. Zalíbila se mu, i když to se zamilovaností nemělo pranic společného - kvůli její povaze by se Zoe mít rozhodně nic nechtěl a ani by to nejspíše nedokázal; zůstalo to pouze u zalíbení. Její veselost hraničila až s dětskou naivitou, ale potom se dostali k životním otázkám. Prozradil jí to, že je Stínovrahem a ona mu řekla, že je černokněžnice. S Laetrim to ale nijak nezamávalo a požádal ji, aby mu pověděla svůj osobní příběh. Poté co ji vyslechl se začali bavit na čí jsou straně, ale potom Laetri v touze zalíbit se jí přestřelil. Řekl jí, že by se jí Galbatorix nemohl rovnat a že by ona mohla být tou, která zbaví svět jeho krutovlády. Byla to hloupost, kterou myslel vážně jen v okouzlení její krásou a poblouznění smyslů. V duchu si samozřejmě dodal, že by nastolila svoji krutovládu - a jaksi si nemohl odpovědět na otázku, která je, nebo by byla, horší. Takže se s ní raději rozloučil a vydal se zpět do Osilonu.

V řekách už uběhlo hodně vody, když Laetriho z jeho osamělého života vytrhla zpráva po holubovi od elfské královny Islanzadí, aby se dostavil do Ellesméry. Vydal se se Safírem tedy tam a účastnil se jednání - kromě něj tam byl Blödhgarm, Brom, Uthinarë se svým drakem, potom Arwina se Zairou, Eragon se Safirou, dvě elfky a ještě jeden drak (potom přišel ještě Blagden). Plán Vardenkého generála stejně jako ostatní zavrhl. Prozradil rovněž všem přítomným existenci Stína Azkaala, o kterém se dozvěděl od Meldona, a naznačil, že jsou v lesích špehové Království. Jeho tušení se potvrdilo - Meldon, Arwinin manžel, byl skutečně zrádcem, jak sama Arwina řekla. Pokusil podat návrh, že pokud by Galbatorixe oslabili únosem/zabitím jeho přisluhovačů, jenže tím by se nevyhnuli elfové králově hněvu. Potom padl návrh na přípravu k útoku a také rozhodnutí se do bojů prozatím nezapojovat, protože elfové nejsou připraveni. Většina přítomných se vytratila a Laetri podebatoval s Islanzadí o tom, zda by bylo výhodné mít na své straně Stína. Rovněž jí prozradil i černokněžku Zoe a byl i svědkem Murtagha, který zčistajasna přišel a nabídl královně své služby. Potom co Uthinarë požádal o uvolnění se ze skupiny Blödhgarmových kouzelníků a přišla Arya, se Laetri rozhodl odejít. Rozloučil se a vyšel ze zámku.

V Ellesméře se na náměstí setkal s hrdě lhostejnou a náladovou kočkodlačicí, která se mu představila jako Aiedail a popovídali si - byla to první kočkodlak, kterého měl tu čest poznat. Nejprve se bavili o politické situaci a blížící se válce, potom o Stínovrazích a Stínech. Potom nadešel večer, takže se rozloučili a Laetrimu kočkodlačice řekla i své jméno - Kiara.

V Ellesméře Laetri nějakou dobu zůstal. Jednou, když se procházel měsem, potkal neučesanou elfku v roztrhaném oděvu obklopenou zvířaty. Vzbudila v něm soucit a zájem a tak se jí zeptal na jméno a co se jí stalo, přičemž jí nabídl, že by jí mohl pomoci. Moc jasnou odpověď nedostal. Eruvië - tak se mu představila - mu prozradila, že se cosi ztratilo. Potom z ní vylezlo, že hledá ztracenou Elenë. Jenže Elenë znamená hvězda a tak si Laetri myslel, že má ohnivlasá elfka na mysli obyčejné hvězdy, co září v noci na obloze. Proto její tvrzení pokládal za nesmysly a považoval ji za blázna (při jejím vzhledu a chování to bylo ospravedlnitelné). Zeptal se jí, proč onu ztracenkyni nenazře pomocí draumr kópa (snového pohledu) - kdyby elfka viděla, že hvězda je stále tam kde je, tak by s ní nemusel ztrácet čas. Potom se jí zeptal ze zvědavosti, jakou hvězdu má na mysli - a tak jí jich pár vyjmenoval. Nevěřil jejímu tvrzení že Aiedail je fialová - a při té příležitosti jí myslí ukázal ze vzpomínek několik souhvězdí. Potom se ukázalo, jak to myslela - ukázala mu onu fialovou dračici a pak tu svoji růžovou a Laetri tak zjistil, že se choval jako pořádný pitomec, když ji považoval za blázna. S úklonou se jí s úctou patřící Dračím jezdcům omluvil, což Jezdkyně naštěstí přijala, a prohlédl si obrázek Elenë důkladněji. Vyplul mu na mysl obtisk jednoho z duchů, kteří byli v Zephironovi - Ahribban - a potom ztratil vědomí. Ve vidění, které přišlo kvůli velmi slabému propojení jeho mysli (díky otisku Zephironových duchů ve své hlavě) s Ahribbanem, cítil vše, co onen duch zažil a způsobil od chvíle, kdy získal znovu tělo - tedy on a několik dalších duchů posedli muže, z kterého stvořili Stína. Spatřil obrysy lidského města, cítil krutost, zlo a temno. A také ten pocit, pocit moci mít někoho pod sebou ve své moci s plnou nadvládou. Po delší chvíli se díky kouzlu Eruvië probral a řekl jí o tom, co viděl a cítil a vyslovil svou domněnku - že Stín, který má v sobě Ahribbana, má něco společného s Elenë a že ten pocit moci nadvlády, patřil tomu Stínovi, který ji ovládl. Napadlo ho, že zřejmě Elenë zajal - jakmile to řekl, Eruvië zřejmě hned nemohla pochopit, co a jak se to stalo. Potom však málem popadla hysterii a řekla, že ji musí najít a zeptala se Laetriho: "Pomůžeš mi, že?" Potom ho čapla za rukáv a odtáhla do blízkého lesa. Co zbývalo Laetrimu, než souhlasit. Byl odhodlaný Eruvii a její dračici pomstít a pokud možno zastavit toho Stína, navíc chtěl splnit svůj slib. Ačkoliv mu bylo jasné, že budou muset do říše lidí, tak se rozhodl vydat se tam spolu s Eruvií a její dračici zachránit. Zavolal svého bílého koně Safíra a co bude dál, se teprve ukáže - zatím to vypadá na velké dobrodružství, které se Laetrimu ohromně hodí na vytrhnutí ze stereotypního a obyčejně nudného života.

Rodina:

Matka: Desidere byla krásná, štíhlá vyšší elfská žena s havraními, rovnými vlasy, které jí spadaly až do pasu. Měla krásné, moudré oči modrošedé barvy, krásné růžové rty a jemně zašpičatělé uši. Její ladné obočí jí dávalo láskyplný, vlídný pohled. Při cestě v Du Weldenvarden, na okraji lesa při hranicích s pouští Hadarak, když projížděla menší elfskou vesnicí, ji zavraždil Stín Azkaal.

Otec: Telanar měl středně vysokou, hubenou postavu po které mu splývaly vlasy černé jako noc až po ramena. Měl krásné modré oči a jakožto každý ef byl i on velice krásný. Byl zabit při boji o Ellesméru.

Mladší sestra: Ilthin byla středně vysoká, půvabná elfka s útlou postavu. Měla hebké, černé vlasy, které se jí vlnily až do půli zad a krásné, zářivě modré oči. Právě tato krásná elfka (která tehdy navíc čekala potomka), i její manžel - Laetriho nejlepší přítel: Gilraen (vysoký, stříbrnovlasý elf s modrozelenýma očima) - zemřeli krutou rukou Stína Zephirona.

Jeho rodina je už tudíž mrtvá a kromě několika přátel už Laetri nemá nikoho.

Majetek: Mnoho oblečení, dále také několik šperků, obydlí v Osilonu, bílý kůň Safír, uzda a sedlo, Stínův meč, vzpomínka na Zephirona

Kontakt: viz Azkaal Uniarë