Azkaal Uniarë

(portrét zde)

Jméno: Azkaal Uniarë, syn Vinraela

Skloňování: Podle vzoru pán

Druh: Kdysi elf, nyní Stín

Datum narození: V polovině léta ve znamení Lva

Věk: Přibližně 1500 let

Strana: Galbatorixovo Království

Jazyky: Starověký a lidský plynně (viz kapitola Jazyky)

Sám o sobě: Když jsem byl mladý, byl jsem pyšný, ale teď už nemám chybu.

Podoba:

Azkaal je velmi krásným mužem a na svém vzhledu si velice zakládá. Díky svému nadpozemskému půvabu působí dojmem vznešenosti a dokonalosti. Je středně vysoký, měří cca 175 – 180 cm. Jeho postava je stvořená pro eleganci a ladnost.

Vypadá jako mladík; ostře řezané tváře bez jediné vrásky mají (stejně jako celé tělo) velice bledý odstín, více než je běžné i na elfské poměry – čistě bílou, jako čerstvě napadlý sníh. Umí však i zrůžovět, pokud je Azkaal na rozpacích.

Jeho dlouhé, na dotek hedvábně jemné vlasy jsou černé jako obsidián. Světlo nepohlcují, nýbrž odrážejí, tudíž se na slunci jemně třpytí. Pyšně se mu za oslnivého lesku vlní přibližně pod lopatky, přičemž vprostřed mu s nedbalou elegancí planou až do půli zad.

Velice na ně dbá; vždy je má pečlivě učesané, pečlivě se o ně stará a nesnese v nich, tak jako na svém celém vzhledu, nejmenší nečistotu (kromě krve samozřejmě). Právě vlasy jsou zřejmě Azkaalovým největším klenotem a zdobí ho lépe, než by ho krášlila ta nejkrásnější koruna. Je na ně patřičně hrdý a nenechá si na ně sáhnout, ani si je nestříhá.

Ladně sešikmené, elegantně tvarované obočí v barvě havraního peří ještě podtrhuje jeho přísný pohled, anebo, pokud se zrovna netváří chladně, podtrhuje jeho půvab. Dalším elfským znakem jsou zašpičatělé uši, které nechává vykukovat zpoza černých vlasů.

Na svět shlíží světle modrýma očima; mají stejný odstín jako led a jsou právě tak studené. Pokud se však duchové rozhodnou projevit naplno, jeho duhovky se stanou sytě rudé. Oči mu rámují dlouhé, černé řasy, které mu jen přidávají na kráse. Na svět se dívá chladně, s ledovým klidem a mírně povýšeně. Jeho pohled je ostrý a pronikavý jako čepel meče; pokud je naštvaný, tak vyloženě mrazí a není vůbec příjemný.

V zornicích černých jako noc se zrcadlí krutost a temnota, přísnost, chlad a také mrazivý klid. Na jejich dně lze spatřit moudrost, jakou v očích nosí všichni elfové, pokud se neztratíte v jejich hloubce.

Nos má poměrně úzký, rovný a ladně tvarovaný. Rty jsou lehce narůžovělé, čímž kontrastují s jeho alabastrovou barvou kůže. Pokud jeho tvář ozdobí úsměv, tak odhalí své bílé zuby, které jsou bez jediné poskvrnky, tak jako celý zbytek jeho vzhledu. Stínův krk nenese výrazný ohryzek, ani se nenapojuje na příliš široká ramena, jak je však pro elfy typické.

Azkaalovo tělo je štíhlé a lehce osvalené, nejvýraznější má prsní svaly, nicméně i paže a břicho má celkem vypracované. Není již také stavěný tak křehce, jako když byl elfem a nepostrádá ani mužnost, takže není tak zženštilý, jako někteří elfové. Disponuje rovněž svým osobitým šarmem - na jeho vzhledu je cosi děsivého a Azkaal to velice dobře ví.

Tělo má hladké; vyjma vlasů, obočí a řas mu zkrátka nic neroste. Nicméně bez oděvu se často neukazuje – pouze po koupeli v jezeře. Oblečení hodné šlechtice však jeho vznešenost a krásu jen podtrhuje. Azkaal si je velmi dobře vědom své přitažlivosti, takže je skoro vždy alespoň lehce potěšen tím, když ho někdo uzná za vhodný objekt k prohlížení a pochopitelně si to nechává líbit.

Zvláštností jsou jeho nehty: dříve byly krátké a zastřižené pěkně dokulata, ale teď, ačkoliv mají sice stejnou barvu a vypadají takřka normálně - pouze jsou o něco delší - tak na konci jsou zastřiženy do velmi ostré špičky. Ne, nejsou to drápy, i když k tomu už opravdu nemají daleko; pořád to jsou však nehty, které ale umí pěkně podrápat, což Azkaal moc dobře ví a tak je s oblibou využívá při mučení. Jiné věci na něm už duchové neměnili, nejspíše byli s jeho tělem spokojení.

Pokud je pod silnou nadvládou duchů, tak se na jeho tváři se nachází temný výraz prozrazující zkaženost a krutost, tak jako u každého Stína - je na první pohled poznat, že Azkaal není tak úplně elf a během chvíle pozná nejspíše každý, že před ním opravdu stojí Stín. Když Azkaal chce, působí děsivým, hrůzuvzbuzujícím dojmem, ale to většinou pouze před nepřáteli nebo na veřejnosti. To se mu pochopitelně líbí, jelikož je jako každý Stín velice rád, když se ho ostatní bojí.

Pokud jsou duchové v pozadí, tak se tváří pouze klidně, chladně a lehce nepřístupně. Na veřejnosti vážnost jeho obličej jen tak neopustí a dbá na svou důstojnost. Ale umí dát najevo i překvapení nebo údiv, dokonce i zaujetí, než se vrátí zpět ke svému obvyklému výrazu. Před blízkými však dává najevo emoce, dovede se i usmívat a dokonce smát, přestože to tak na první pohled nemusí vypadat.

Decentním líčením podtrhuje svou téměř nadpozemskou krásu, s kterou se dle jeho mínění nikdy nemůže měřit žádný smrtelník. Vždy je navoněn příjemnou, jemnou mužskou vůní, která se docela podobá elfské. Na různé příležitosti má různé vůně, většina z nich je jeho ryze vlastních. Osobitá vůně jen jemně podtrhuje jeho zvláštní, osobní kouzlo.

Vyobrazení: Jako mladý (elf) - x, x, x

Účesy: Azkaal nejčastěji nechává své lesklé černé vlasy volně vlnit po svých zádech, ale někdy si z nich tvoří i účes. Jeho styl je ryze praktický - účelem je, aby mu vlasy nepadaly do očí.

Vždy je má pečlivě učesané, s rozcuchanými či neučesanými vlasy ho nejspíše nepotkáte. Nejčastěji je nosí s pěšinkou vprostřed; přičemž velice dbá na to, aby měl postranní pramínky sčesané za uši tak, aby mu nepadaly do obličeje. Někdy si rovněž vlasy vyčeše nahoru, a to pak jeho pěšinka není téměř znatelná (viz obrázek).

Leckdy mu však i přes jeho snahu nějaký postranní pramínek vyklouzne z pečlivě učesaných vlasů a spadne mu do obličeje. To se mu však stává při běžných příležitostech opravdu málokdy; většinou pouze při úklonách (což nedělá zrovna často, protože jediný, před kým by se takto ponížil, je Galbatorix). I proto však má Azkaal ve zvyku si zastrkovat postranní pramínky vlasů často za uši a uhlazovat si prameny vlasů, aby jeho účes byl stále dokonalý.

Kvůli tomu, aby se vyhnul vlasům spadajícím mu do tváře, si někdy postranní pramínky vlasů splétá do malých copánků, které se mu nad ušima napojují na další spletené copánky až za uši, čímž tvoří vskutku zajímavý účes (viz obrázek pro představu).

Občas si splete menší copánky pouze na svrchních pramenech u pěšinky, které nechá plynule splývat se spodními prameny.

Někdy si rovněž vlasy splete do malých copánků, které si po chvíli rozplete a jeho vlasy jsou díky tomu zvlněnější než obvykle. Avšak s copánky ho nepotkáte.

Opravdu málokdy si své vlasy sváže do ohonu, ale pokud přeci jen ano, tak dbá na to, aby měl v ohonu všechny prameny a tak, aby mu vyčuhovaly špičaté uši. Někdy si však sváže do ohonu pouze vlasy nad ušima.

Šperky a doplňky: Jelikož si na šperky velice potrpí, tak není divu, že se jimi velmi rád zdobí. Na čtvrtém prstu jeho pravé ruky se nachází téměř vždy zlatý prsten, v jehož středu se třpytí do hladka vybroušený rubín, kam si ukládá energii. Nosí též elegantní stříbrné náušnice, které vypadají jako tenký lístek s vykrojenými okraji. Bez náušnic ho spatříte opravdu málokdy. Jeho nejcennějším šperkem je však stříbrný řetízek s černým drahokamem vsazeným uvnitř, ale není to drahokam. Je to zmenšené Eldunarí draka Älfakyna. Potom má ještě hodně šperků, které bedlivě střeží Azkaalova soukromá šperkovnice, ale ty zas až tak často nenosí - ať už se jedná o prsteny (pro představu: zlatý s křišťálem, zlatý, stříbný, s rubínem, se safírem, s ametystem, s modrozeleným opálem, se smaragdem), náušnice, náramky (např. zdobený, stříbrný, se safíry, s ametysty), přívěsky (s rubínem), náhrdelníky, čelenky, tiáry či další šperky, mužského stylu pochopitelně. Na vzhledu a špercích často až nezdravě lpí a velice mu na nich záleží. Přestože by se dalo o něm říci, že je marnivý, on sám si to o sobě nemyslí. 

Garderóba: Většinou nosí lehkou černou zbroj s pozlacenými okraji, v které vypadá honosně a umocňuje dojem jeho vznešenosti. Tvoří ji tenké pláty železa a nijak neomezuje Azkaala v pohyblivosti. Chrání mu především hruď, aby mu nikdo neprobodl srdce. Chráněny má i břicho, ruce a nohy, avšak helmu Azkaal nikdy nenosí.

Je velice těžké jej zastihnout bez svého krásného, dlouhého fialového pláště, na který mu není radno šlapat. Pokud na sobě nemá zrovna fialový (věří, že fialová barva přináší utrpení), vezme si na sebe lesklý černý nebo černý se zlatým zdobením, případně tmavě modročerný, purpurový či rudě krvavý plášť. Nosí většinou tmavé barvy - hlavně černou, ale také rudou, purpurovou, tmavomodrou, fialovou či tmavě šedou (leckdy vyšívané stříbrnou nití nebo se zlatým vyšíváním, tudíž honosně zdobené), avšak někdy si obleče i světlou tuniku nebo bílou košili a občas nosí i kalhoty tmavě hnědé barvy.

Zbraně: Vždy nosí u sebe jeden nůž, který má schovaný v rukávu, aby ho měl vždy při ruce, když je třeba někoho mučit. Svůj meč, který mu náleží jako poslednímu příslušníkovi rodu Uniarë, má v pochvě na levém boku, takže je prakticky neustále připraven k boji. Je to vyvážený, ladně vykovaný jednoručák elfské výroby a přestože je nesmírně elegantní (jak je u elfských mečů běžné), tak vypadá poměrně hrozivě. Má ostrou, úzkou čepel, díky které je se svým mečem Azkaal dokonale sžitý. Někdy s sebou nosí i dýku a jako smrtonosnou zbraň dokáže také využít svoje ostré drápy.

Hlas:

 Azkaalův hlas je většinou bez jakéhokoli zabarvení, takže je ledově klidný a dalo by se říci i chladný. Rozhodně má daleko do zpěvavosti elfů či veselosti a radosti. Avšak i Azkaalův hlas může znít příjemně, přátelsky a mile, pokud se o to zrovna snaží a probudí v sobě své hodnější já. Jeho smích je většinou ledově chladný a temný (sama Ireth jej nazvala zlodušským), avšak to neznamená, že by se nedokázal smát i pobaveně nebo vesele. Ale přimět Azkaala k tomu, aby se zasmál, je už něco zcela jiného. Když byl elfem, tak uměl i hezky zpívat, ale nyní byste ho mohli zaslechnout prozpěvovat si pouze v případě, že by se na mol opil.

Voiceclaim: Raelag

Povaha:

(charakteristika znamení)

Azkaal byl jedním z těch uzavřených, tichých elfů, kteří se zajímají hlavně o magii, mezi jeho zájmy patřila i alchymie (včetně tvoření či upravování vůní), vaření (pomocí kouzel), příroda, zvířata a jízda na koni. Jeho zájmy přetrvaly dodnes, alespoň z většiny. Jeho chování se nezměnilo ani potom co se stal Stínem, protože ví, že elfové by ho nikdy nepřijali - rysy Azkaalovy povahy vesměs kopírují jeho elfský charakter.

Azkaal je nutno říci velmi komplikovaný Stín, jak řekl sám Galbatorix. Jeho chování zčásti závisí na náladě, ale z větší části záleží na tom, do jaké míry je pod nadvládou duchů. Dříve se jeho hodné já kvůli duchům projevovalo málokdy, Azkaal se tedy choval tak, jako pravý Stín. Zkrátka převzal svou povahu od duchů a zcela ji změnil. Předtím se pokoušel být zpět kým tím byl, ale k ničemu to nebylo. Propadal akorát stavům smutku a litoval sám sebe, vyčítal si hodně věcí a bylo mu ze sebe zle. Pak to vzdal a jeho duši naplno pohltila temnota – už dávno není tím, kým býval. Když se takto se sebou smířil, myslel, že už to tak bude navždy, ale zčásti se mýlil.

Od té doby je lhostejný k okolí - opravdu máloco nebo málokdo ho dokáže vytrhnout z jeho ledového klidu a nezájmu. Ale pokud se tak stane, není radno ho naštvat. Je velice neochotný pomáhat, ochotou se nikdy nepřetrhl a to ani jako elf. Je rovněž hrdý, sebestředný a mírně povýšený, sám na sebe je poměrně pyšný. Sobectví mu rovněž není cizí. Už jako mladý byl velice ambiciózní a ctižádostivý, což mu zůstalo. Velice snadno podléhá lichotkám a komplimentům, což se mu sice líbí, ale už ho to nejednou dostalo do problémů.

Přestože jako elf sebejistotou zrovna nezářil, tak už není tak bojácný jako dříve, bojí se opravdu máločeho či málokoho. Sebeúcta mu nechybí a sebevědomí se u něj pohybuje v té zdravé míře, nejspíše jako každý muž má i své ego. Obavami se příliš často nesžírá a odvaha mu opravdu nechybí. Málokdy je nejistý nebo nervózní, pokud přeci jen ano, tak z pouze něčeho vážného či u věcí, ve kterých není zběhlý nebo s nimi nemá zkušenosti. Ve svých záměrech je odhodlaný a vytrvalý.

Rád si povídá, což ale neznamená, že by neuměl držet tajemství.

Jediná autorita je pro něj ten, kdo je silnější, mocnější nebo v něčem lepší než on. Jeho nejvyšší autoritou je pro něj samozřejmě král Galbatorix, kterému přísahal svou věrnost.

Jako ostatní Stíni nezná slitování (pokud přece, tak jen velice zřídka) a pokud má náladu vraždit, je chladnokrevný a nelítostný. Kvůli zabíjení nebo ubližování druhým výčitky svědomí opravdu nemá, protože si to užívá. Donedávna z něj byl bezcitný Stín, který se řídí výhradně rozumem nebo intuicí, ale potom, co poznal lásku, se z něj stal někdo úplně jiný. Což jde docela dobře poznat, jeho mysl už není tak zkažená a zvrácená jako předtím. To však neznamená, že by se stal někým hodným - stále je alespoň zčásti tím temným, zlým a zkaženým Stínem.

Pořád totiž umí být krutý a nemilosrdný. V oblibě má mučení, jelikož si vychutnává utrpení druhých a jejich bolest. Rád ubližuje ostatním; ale těm, co má rád, by nikdy neublížil. Tak jako ostatní Stínové si pochopitelně velice užívá zabíjení.

Protože z ubližování zvířatům nemá žádné uspokojení, nemá potřebu zvířata lovit, zabíjet ani jíst. Je vegetarián; ne že by neměl to srdce zabít nějaké zvíře, ale kvůli tomu, že je celý svůj život zvyklý nejíst maso a tak ho ke svému životu nepotřebuje.

Věří, že se s jeho krásou nemůže měřit žádný elf či člověk - dle jeho přesvědčení není žádný muž tak hezký, elegantní a půvabný jako on sám. Projevují se u něj skrývané sklony k narcismu, avšak nijak přehnané. Jako každý jiný muž je také trošku ješitný. Tyto vlastnosti se u něj projevovaly již dříve, když byl elfem, ale byly mnohem výraznější. I dnes se to však snaží skrývat. Přestože se tyto stránky jeho osobnosti příliš často neprojevují, velice nelibě nese urážky nebo nevhodné poznámky.

Už na první pohled je postřehnutelná jeho posedlost péčí o svůj vlastní vzhled; zastává přesvědčení, že musí o sebe dbát, jelikož se považuje za nejkrásnějšího Stína v celé Alagaësii. Na svůj vzhled si velice potrpí, nesnese aby byla jeho krása čímkoli poskvrněna. Tudíž má vždy po ruce zrcátko a hřeben, jelikož rozčesávání vlasů Azkaala nejspíše nikdy neomrzí a velice ho těší sledovat odraz své dokonalosti v zrcadle.

Mysl:

 Už z jediného doteku mysli je poznat, že Azkaal je Stín. Jeho mysl je na při myšlenkové komunikaci tak chladná, jak nemůže být mysl žádného elfa či člověka. Pokusit se spojit mysl s Azkaalem opravdu hluboce může být velice nebezpečné, ačkoliv on sám od sebe často mysli duchů trochu oddělí tak, aby mohl konverzovat, ukazovat vzpomínky či svobodně přemýšlet bez toho, aby ho ovlivňovali duchové.

Tvoří ji několik částí; jednu část tvoří Azkaalovo já, přičemž se skládá ze dvou částí: jedna jeho část si zachovala svou elfskost - nesnáší maso, je schopná navazovat přátelství, miluje magii, krásu a zde také sídlí schopnost milovat. V koutku této oblasti je také ukrytá Azkaalova minulost, vše co tehdy cítil a měl rád - tuto část má uloženou hluboko ve své mysli a příliš se v ní nešťourá - zde je totiž veškerá lítost z toho, co se z něj stalo; tato část se totiž nikdy nesmířila s tím, že Azkaal není svobodný a že ho navíc ovládají zlí duchové.

Azkaalova odvrácená tvář je ovlivněná duchy, tudíž je chladná, lhostejná, sobecká, ctižádostivá, ledově nedotknutelná, chladnokrevná a užívající si vraždění a mučení. Tato část může za jeho touhu po moci a tato část si také libuje v temnotě a té nejzkaženější magii.

Duchové: Druhou část Azkaalovy mysli tvoří duchové; jejich mysli jsou s Azkaalem v blízkém spojení (avšak Azkaal může trochu duchy ze své mysli vytěsnit), takže vždy chrání Azkaalovu mysl před čtením v mysli, i když je Azkaal zaujat něčím jiným, a brání ji před myšlenkovými útoky. Tato část obsahuje něco, co rozhodně není nic uklidňujícího; obsahuje roky, staletí a tisíciletí vzpomínek a zároveň děsivou prázdnotu nicoty, z které je těžké nezbláznit se. Z těch, co vyváznou, se s největší pravděpodobností stanou zbloudilé duše, protože vzpomínky duchů pošramotí mysl a celou osobnost kohokoliv, kdo by měl tu odvahu zkoumat mysli duchů. Je potom těžké zbavit se vzpomínek na zážitky, které spatřili v mysli Stína - viz Laetri.

Jen s málokým neotřesou krvelačné touhy duchů po chladnokrevně bezcitném vražděním těmi nejbrutálnějšími metodami. Duchové poměrně často myslí na krvavé masakry, ubližování a užívání si mučení tak zvráceným způsobem, že jejich zkaženost snad nezná mezí. Jsou totiž velice zlí a ubližování ostatním jakýmkoliv způsobem jim přináší škodolibou radost. Jediná jejich dobrá vlastnost je ta, že jim poměrně záleží na Azkaalovi - pokud se to tak dá nazvat. Vzájemně si vycházejí vstříc a protože díky Azkaalovi si smější užívat více masakrů, než kdyby byli nehmotní, tak mu dovolili zůstat zčásti svůj - díky tomu může Azkaal navazovat přátelství a zachovat si vlastní názory. A svolili dokonce k tomu, aby Azkaal věnoval to nejcennější, co může, elfce kterou miluje.

Myšlenkový hlas: Jeho myšlenky jsou většinou podbarveny hlasy duchů; je chladný, ledově klidný a bez jediné emoce. Avšak bez příměsi hlasů duchů je Azkaalův hlas poměrně příjemný a někdy i přátelský či milý (to ale málokdy).

Hudba v mysli: Klasická, Temná (do 2:46), Duchů (od 0:12)

Schopnosti a dovednosti:

Fyzické atributy:

Na první pohled je vidět, že Azkaal si hodně uchoval svou elfskou stránku – tudíž disponuje stále kondicí a fyzičkou elfa. Má ladné, elegantní pohyby a rozhodně se snadno neunaví. Díky pružné stavbě těla mu nechybí ani typická elfská obratnost a mrštnost. Dokáže také utíkat velice rychle, stačí držet krok s koněm v klusu, na krátké vzdálenosti nezaostává ani za cválajícím ořem, ale to už se v rychlosti blíží svému maximu.

V boji nepostrádá ani potřebnou vytrvalost. Díky bedlivému pozorování se snaží odhadnout reakce protivníka, aby mohl v pravý okamžik zareagovat. Kvůli své rychlosti má i docela velký postřeh. Díky tomu, že se stal Stínem, je silnější než člověk a v lecčem předčí i elfskou rasu, ovšem někteří starší elfové se mu dokážou vyrovnat. Při převaze protivníků by však k nějaké ráně přeci jenom přišel, pokud by se měl spoléhat jen na své fyzické dovednosti.

Má velmi vyvinuté smysly - nejenže vidí lépe než většina smrtelníků, ale má i elfsky citlivý sluch a čich - to mu pomáhá při tvoření vůní. Někdy se však tyto výhody mohou stát i nevýhodami - při velkém hluku či silných čichových vjemech.

Mezi jeho fyzické slabiny patří především srdce, které si bedlivě chrání nejen při boji zbraněmi, ale i magickými ochranami (Stína lze zabít jedině probodnutím srdce, při každém jiném velkém zranění se pouze přemístí na jiné místo a pak je jeho síla ještě vyšší). Tak jako každý muž je samozřejmě citlivý v rozkroku a chrání si i toto místo, protože kopanec tam by mohl pěkně bolet.

Bojové dovednosti:

Od mládí se jej otec Vinrael snažil naučit bojovat s mečem a tak pod jeho vedením Azkaal pilně cvičil, trénoval a rozvíjel své nadání. Až se naučil s mečem zacházet, chodíval se hodinu denně na cvičiště poměřovat s ostatními elfy, obzvláště často bojoval se svým přítelem Laetrim, který mu umožnil vylepšit techniku a vyvarovat se svých začátečnických nedostatků. Zpočátku každý souboj s Laetrim znamenal prohru, ale časem od něj odkoukal několik užitečných triků a za uplynulá léta se přeci jen dosti zlepšil na to, aby se jejich utkání staly zajímavými pro obě strany. Společné souboje byly přínosné především pro Azkaala, neboť tvrdá píle a úsilí se na jeho dovednostech podepsala.

Přesto však byl vždy zaměřený spíše na magickou stránku, než na boj se zbraněmi. Díky svým schopnostem se však dokázal vždy ubránit nebo alespoň získat příležitost k útěku.

Potom, co se stal Stínem, se v boji s mečem podstatně zlepšil – přestože na tomto poli schopností není jeho hlavní síla, je v tom dobrý a rozhodně ho není snadné zasáhnout. Zdatný je jak v útoku, tak v obraně; ale perfektním šermířem rozhodně není. Má totiž spíše vypracovanou obranu, než že by se spoléhal na svou techniku, kde by velmistr pár chybek našel.

Svůj styl boje potom, co se stal Stínem, naplně podřídil ochraně svého srdce; takže zatímco zásah do jakékoliv jiné části těla je pro něj jen větší nepříjemností, tak v případě zásahu do srdce by to pro něj byla jistojistá smrt.

Nejlépe se mu zachází s jednoručním mečem - jeho čepel je úzká a lehká, takže je pro Azkaala přirozeným prodloužením pravé ruky. S jedenapůlručním mečem by se mu bojovalo hůře a nejspíše by s ním nedosáhl takové obratnosti, jako s mečem jednoručním, na který je zvyklý. Obouruční meč držel v ruce jenom jednou a o schopnosti dosáhnout s ním velkolepých výsledků nemůže být ani řeč.

Přestože se ho matka Iliana snažila naučit lukostřelbu a občas ho přiměla jít si zastřílet, tak to Azkaala nikdy příliš nezaujalo, protože ho to nebavilo. Na rozdíl od jiných elfů totiž nedisponoval takovým nadáním a citem pro střelbu z luku, takže v tom rozhodně nevynikal. Je tudíž jen čistě průměrným lukostřelcem - díky svým fyzickým schopnostem by zvládl napnout tětivu, zamířit i vystřelit šíp a do nepohyblivého cíle by se nejspíše trefil. Přesto by se i mezi lidskými lučištníky našli větší mistři než on a Azkaal to nijak nepopírá. Luk nevzal do ruky už hodně dlouho a tak raději bere do ruky meč či nůž.

Učil se zacházet i s dýkou, ale je pravdou, že s mečem mu to jde o mnoho lépe. I když je pravdou, že si v tom vede o něco málo lépe než v lukostřelbě. Dýkou by se však ubránil spíš za pomocí instinktů, než že by boj s ní měl v malíčku. Ovšem využití dýky k mučení je něco zcela jiného. K tomuto účelu však raději využívá nůž, protože ten má vždycky při ruce a dosáhne s ním větší přesnosti. S nožem zvládne zacházet docela dobře, ale na vrhání nemá potřebnou mušku a zkušenosti.

Se svými drápy by se zřejmě dokázal ubránit také, ovšem raději je používá k tomu, aby někomu rozdrápal hruď či břicho, než aby s nimi bojoval.

Jiné zbraně nikdy v ruce nedržel a ani nepředpokládá, že by měl talent k boji s kopím, oštěpem, sekerou nebo třeba kuší.

Nebojové dovednosti:

Na prvním místě je potřeba zmínit jízdu na koni. Umí jako většina elfů jezdit velice dobře a od raného věku jezdí rád. Jako mladý podnikal i delší výpravy na koňském hřbetu, kupříkladu na koni absolvoval okružní jízdu po Alagaësii. Řadí se tedy mezi zkušené jezdce, umí bez větších potíží jezdit v trysku a udrží se bez sedla na cválajícím koni. Stejně jako elfové ovládá koně příkazy starověkého jazyka nebo myslí, takže Ceriri udělá to, co mu Azkaal přikáže. Nemusí tedy řídit koně barbarským udidlem a kopáním do slabin.

Jako Stín dokázal zkrotit divokého koně a přimět ho poslouchat své rozkazy.

Má v rukávu mnoho kousků, s kterými dokáže oslnit ostatní; dokáže přimět koně kleknout, sednout nebo lehnout, jít pozpátku a další drezurní esa, ale to dělá vyloženě pokud se chce se svým koněm předvést.

V dovednosti ovládání koně patří tedy k nadprůměru, ale k absolutní špičce se také neřadí. Pokud by se mu kůň kupříkladu splašil, měl by s jeho zvládnutím dost problémů.

Plave též celkem dobře, umí zadržet dech na poměrně dlouhou dobu, takže by se mohl i potápět. Neuplave toho tolik, co by mu tělo mohlo dovolit, jelikož na plavání mu nezbývá mnoho času. I tak je to víc, než běžný člověk.

Dokázal by přeplavat i divokou řeku a v moři by se také neutopil.

Přehled fyzických dovedností:

Boj s jednoručním mečem: 4/7

Boj s jedenapůlručním mečem: 2/7

Boj s dýkou, nožem, beze zbraní: 1-2/7

Lukostřelba: 1/7

Jízda na koni: 3/7

Plavání: 2/7

Zacházení s nožem při mučení, anatomie: 3/7

Magické schopnosti:

Už od jeho mládí bylo jasné, že magie je nejenom Azkaalovým koníčkem, ale i jednou z jeho hlavních předností. Má i na elfské poměry vyjímečný talent na magii, což dokázal ještě před tím, než dospěl. Díky tomu, že magii v podstatě zasvětil celý svůj život, má více než 1400 let zkušeností, během kterých mnoho hodin denně ve svém pokoji, kde trénoval svůj um a své umění dovedl během let téměř k dokonalosti. Smyslem jeho života byla magie, nikdy ho nepřestávalo bavit sedět nad knihami s kouzly, zkoušet nová kouzla a poté jimi oslňovat ostatní.

Za svůj život vystřídal několik mistrů; nejprve to byla jeho matka, která jej zasvětila do tajemství magie. Brzy se však ukázalo, že Azkaalův talent Ilianin o dost předčí. Nato se začal učit u svých dalších příbuzných a nakonec svůj um rozvíjel pod vedením toho nejlepšího z kouzelníků, který ve vesnici byl, ale i toho Azkaal zakrátko překonal. Učil se tedy od nejlepších mistrů v Ellesméře. Ukázalo se, že Azkaal patřil k nejlepším elfským kouzelníkům a byl na to velice hrdý. Pýcha, hrdost a ctižádost mu brzy stoupla do hlavy a umanul si, že se stane tím nejlepším mágem v celé Alagaësii. Jenomže se bez podpory Eldunarí nikdy nemohl vyrovnat Galbatorixovi a tak si umanul, že se stane tím nejmocnějším elfským kouzelníkem. Jenomže k jeho zlosti se talent nejméně deseti elfů o tolik mladší, než byl on, ukázal snad větší než ten jeho. A Azkaal toužil dokázat, že je lepší než oni. Za jakoukoli cenu, i když patřil mezi 15 nejlepších elfských zaklínačů a jeho schopnosti už tehdy odpovídaly velmistrovi.

Aby svého cíle dosáhl, vyvolal duchy. Ale vymklo se mu to z rukou a souboj s nimi prohrál. Duchové ho ovládli - a dali mu vlastně to, po čem toužil. Stal se mnohem mocnějším než dříve a navíc ho oprostili od pout s rodinou. Stal se z něj ještě lepší kouzelník a objevil druhy magie, o jejichž existenci do té doby vůbec netušil.

Většina jeho kouzel nabrala temný nádech a s pomocí duchů se Azkaal rovněž zdokonalil v černé magii. Naučili ho všechna kouzla vymyšlená speciálně tak, aby způsobovala co největší bolest a utrpení. A přestože jeho znalosti v léčitelské magii zůstaly stejné, tak nyní ji využívá z odvrácené strany.

Díky duchům se umí odhmotňováním přemisťovat - sice jen na pár metrů (protože odhmotněné tělo musí o onu vzdálenost přesunout), avšak i přesto je to velmi užitečná schopnost, která se hodí zejména v souboji. Dokázal by možná takhle přemístit i svého koně nebo někoho dalšího, ale to nepotřebuje; ledaže by mu byla v cestě řeka.

Iluze vytvořené s pomocí duchů jsou téměř nedostižně dokonalé - skoro nikdo nedokáže vytvořit klam tak dobře, než duchové spojení se světem hmotných a nehmotných. Snad jen někdo s podporou desítek a stovek Eldunarí.

Díky propojení se světem nehmotných má díky duchům moc přivolat nemrtvého draka, který vypadá jako děsivý netvor a díky temné auře není pochyb, kdo je jeho pánem. Bestie umí chrlit i zmrazující oheň, létat pomocí magie a je velice těžké ji zranit. Jelikož patří mezi vyšší stvoření nekromancie, její mysl tvoří jeden silný duch a nechává si v těle mrazivého draka říkat Maegalcarwen. Příšera v kohoutku měří přibližně sedm metrů a rozpětí křídel měří něco přes 25 metrů. Na svém hřbetu nosí výhradně Azkaala.

Aby však nebyla narušena rovnováha mezi světy, smí nestvůra opustit podsvětí pouze jednou za tři dny. Povolat ji je pro Azkaala energeticky náročné, ale je na Maegalcarwen hrdý – je to to bezesporu to nejmocnější, co se mu kdy podařilo oživit.

Jako 1500 letý elf a Stín si může troufnout na takto náročné kouzla, obzvláště s podporou Eldunarí draka Älfakyna.

Síla mysli:

Azkaal měl mysl silnou i jako elf - při duševních soubojích se potřeboval umět jak bránit, tak i útočit. Díky tomu, že by se dokázal na jednu věc soustředit klidně i několik hodin, s obranou nemá žádné problémy. Duchové navíc jeho mysl chrání ve dne v noci, téměř dvacet čtyři hodin denně. Zdokonalil se i v duševních útocích; díky tomu, že se naučil vychutnávat si a užívat způsobenou bolest a utrpení, je velice zákeřný protivník, který použije ty nejkrutější způsoby dobytí mysli či ubližování pomocí vzpomínek, jen aby dosáhl svého. Jeho útoky jsou tudíž velmi silné a intenzivní, jako ostrá čepel nože, která se zařízne do mysli, spálí okraje rány a za pomoci kyseliny se bude snažit prodrat až dovnitř.

Díky temným myšlenkám a vzpomínkám duchů, které využívají spolu se svou zkažeností a temnotou, má značné zkušenosti i v této oblasti, i když raději využívá magii, než mysl. Avšak duševní souboje upřednostňuje před těmi fyzickými. Díky svému soustředění se však umí soustředit na dva nebo i tři tyto druhy boje naráz tak, aby svého protivníka přemohl.

Přehled magických dovedností:

Magie starověkého jazyka (velmistr): 6/7

Černá magie (velmistr): 5/7

Zde je těžké hodnotit, jelikož rozdíl ve schopnostech není tak velký, neboť takto na vrcholu už přesné hranice nejsou tak patrné, ale přeci jen ve zkušenostech 1400 let x 50 let je to trochu znát. Nedá se však říct, že by byl v černé magii „o tolik“ horší, neboť Azkaalovy magické schopnosti se už za jeho života staly legendou. Zmiňují se o něm spisy v Ellesméře a jeho jméno zná mnoho elfů. Dnes je nejmocnějším kouzelníkem na straně Galbatorixe.

Energetická magie útočná a obranná: 6/7

Psychická magie - síla mysli: 6/7

Elementární magie - všechny živly: 6/7

Vitální – léčení i vysávání energie, prokletí, jedy: 6/7

Magie poznání – nazírání: 6/7

Časoprostorová magie – přemisťování: 5/7 (začal praktikovat až jako Stín)

Iluzionistická magie: 6/7 (díky přispění duchů)

Materiální magie: 5/7

Nekromancie: 5/7 (schopnost přivolat Maegalcarwen je pro něj pomyslným stropem, vyvolat Stína by se nikdy neodvážil)

Sociální dovednosti:

Díky svým jazykovým znalostem dokáže zapadnout velmi dobře i do lidské společnosti. Povídat se s ním dá i na úrovni, rozhodně je hovorným společníkem, tedy pokud máte jeho důvěru. Dokáže být upřímný, ale stejně tak dobře umí lhát, podvádět, přibarvovat si nebo vymýšlet, i když většinou mluví pravdu. Jen tak se nedá zastrašit, kdežto jeho se kdekdo bojí, zvláště prostý lid (přeci jen, je Stín). Velmi dobře ví, jak se chovat, etiketa mu rozhodně není cizí. Ale žádný gentleman rozhodně není, na pohlaví ohledy nebere ani u lidí. Samozřejmě s ohledem na jeho povahu se nechová vždy úplně mile. Někdy si počká, až ho protějšek osloví, ale nemá problém začít rozhovor sám. To, jestli si rád popovídá nebo ne, závisí na jeho náladě. V neposlední řadě je potřeba říct, že na to že je Stín, tak se většinou chová docela „přátelsky“, pokud ho nenaštvete.

Díky svému věku má hodně zkušeností a mnohé věci z historie sám zažil, takže je to taková studnice moudrosti. Jelikož se rád nachází v centru pozornosti, nemá problém se o své znalosti podělit, ale tady už záleží na tom, nakolik si Azkaala získáte.

Znalosti o politice:

Díky tomu, že služebníkem Království je již dva roky, tak za tu dobu získal povědomí o vládnoucích šlechtických rodech v jednotlivých městech a jejich představitelích. Má přehled v heraldice rodů, nebyl líný se naučit i nejvýznamnější prapory surdských a vardenských oddílů. Z dob, kdy cestoval po Alagaësii, má základní znalost ohledně trpasličích klanů, ale jelikož u elfů žil 1450 let, je jasné že o různých intrikách, pletichaření a sporech má největší znalost právě ohledně elfských rodů, vnitřní rozpory mezi rody lidských šlechticů mu zatím zůstávají utajeny a většinu vedoucích měst neviděl, ale z myšlenek poddaných získal nějaký obrázek a tak je na někoho kdo ve vyšších kruzích Království nevyrůstal velice vzdělaný, ale ve srovnání s jinými šlechtici mu spousta věcí uniká a občas ho ještě něco zaskočí.

Ale obecně se s ním probírat politika uvnitř říše moc nedá. Je mu zcela lhostejné, jestli si dcera vládce Gil'eadu vezme toho či onoho šlechtice, hlavně když to není on sám.

Ostatní dovednosti:

Díky množství přečtených knih a praxe má dobré znalosti i z alchymie, která je jeho koníčkem a proto jí jako elf věnoval mnoho času. V poslední době se jí už tolik často nevěnuje, ale pořád si zachovává jistou úroveň.

Baví ho také tvoření parfémů, kde si vypomáhá špetkou magie. Nejčastěji tvoří vůně pro sebe, tudíž ryze mužské, ale jako elf namíchal mnoho parfémů i své matce. Její intenzitu Azkaal ovlivňuje pomocí magie, většinou je tak jemná, že není cítit z větší blízkosti, než půl metru. Citlivé bytosti však mohou příjemnou vůni ucítit již ze vzdálenosti jednoho nebo dvou metrů. Mimo alchymie se Azkaal věnuje rád i této činnosti, obyčejně však nové druhy parfémů netvoří, nýbrž pouze smíchá kapku jednoho s trochou druhého a okoření špetkou kouzel. Je většinou cítit jako vůně uklidňujícího lesa, ale někdy může být i květinová nebo pár vůní je cítit i po tropickém ovoci. Avšak pokud se Azkaalovi zachce, může vzbuzovat i hrůzu a děs; temnou vůni však většinou využívá, když chce vytvořit dojem hrozivé aury.

Velice rád také vaří, což potřebuje téměř každý den, pokud jej tedy nehostí Galbatorix na svém hradu, nebo pokud není na výpravě, kde jsou kuchaři. Azkaal vaří opravdu dobře, což vám dosvědčí mnoho jeho bývalých přátel i dvě elfky, které si jako Stín pozval domů. Jelikož je však vegetarián, nikdy nepřipravoval žádný masitý pokrm a maso by zřejmě nedokázal ochutit tak dobře, jako lidská hospodyně.

Jako velmi mladý elf také vypiplal několik osiřelých mláďat, takže ví jak se postarat o kotě nebo malou lišku. Obvykle mu pak zvíře zůstávalo blízkým přítelem i poté, co je vypustil na svobodu.

Přehled ostatních dovedností:

Alchymie: 2/7

Tvoření vůní: 4/7

Vaření: 3/7

Starání se o zvířata: 1/7

Jazyky:

 Elfský jazyk: Dokáže se plynně domluvit starověkým jazykem, je to jeho mateřský jazyk. Díky svému věku a vyvíjení se elfského jazyka zná i starší formu elfštiny, díky čemuž dokáže číst i starší knihy. Ovládá i triky elfů jak starověký jazyk obejít, velmi rád se uchyluje k polopravdám nebo někdy i k přibarvování. Má talent na slovíčkaření, díky čemuž se jako elf zvládl vykroutit i z jedné přísahy. Samozřejmě umí číst i psát Liduen Kvaedhí, jeho rukopis je elegantní a krásný.

Lidský jazyk: Stejně dobře zná lidský jazyk, díky své zálibě ve čtení se naučil základům, které po své cestě po Alagaësii dobře zúročil. Lidský jazyk si také oblíbil, nebyl sice tak zpěvavý a vesele jemný jako elfský, ale dalo se v něm lhát, což se Azkaal také dobře naučil, tak jako vymýšlet si nebo alespoň vrhnout svou řeč tak, aby vypadala lépe. Se slovní zásobou je na tom též velice dobře, rozumí tak jako rodilý mluvčí. Nyní je pro něj obecná řeč hlavním jazykem. Dokáže číst i psát lidským písmem, jeho rukopis je stejně pečlivě krasopisný a elegantní. Umí číst i knihy v zastaralém lidském písmu a naučil se v lidském jazyce i uvažovat a přemýšlet.

Ostatní jazyky: Duchové ovládají ještě svůj vlastní jazyk, ve chvíli kdy se Azkaalova duše spojila s duchy, tak přejali jeho znalosti z lidského a elfského jazyka. Na oplátku díky nim ovládá Azkaal tvz. Stínský jazyk, temně znějící, děsivý a zkažený.

Co se týče trpasličího jazyka, zná pár nadávek, ale trpasličina je na něj příliš tvrdým a hrubým jazykem. Díky svém slovníkům, které s oblibou studuje, by sem tam nějakému slovíčku rozuměl, ale nestačilo by to ani na to, aby věděl, o čem si povídají. Trpasličí runy jsou pro něj zcela nerozluštitelné.

Urgalština mu přijde ještě drsnější a hrubší, jediné slovíčko které zná, je jedna urážka. Azkaal neví, zda urgalové nějaké písmo mají či ne. Jazyk kočovných kmenů ještě neměl šanci poznat, nicméně ví, že existuje. Avšak i tak nemá nejmenší zájem učit se mu a psát v něm opravdu netouží.

Historie:

Historie postavy:

Herní historie: Při cestě do Uru'baenu v poušti Hadarak potkal Vardenského zvěda jménem Gretiem Brisingr. Byl trpělivý, ale když na něj Varden zaútočil, pustil se s ním do boje. Dopadl pro Azkaala vítězně a on ovládl jeho mysl. Ale v tu chvíli, se v něm cosi zlomilo a on ho nedokázal zabít. Slitoval se nad ním - poprvé od doby, co se stal Stínem. Spřátelili se, ale klid netrval dlouho. Přiletěl tam totiž divoký démonický drak černé barvy (Älfakyn) a zaútočil na ně. Azkaal bojoval na straně svého přítele a pokusil se drakovi nějak ublížit. Boj skončil vcelku vyrovnaně pro obě dvě strany, i když drak měl o něco navrch a uvrhl na ně prokletí, aby Azkaal už nikdy neublížil drakům a pokud by přece jen ublížil, aby se to obrátilo proti němu. A aby toho nebylo dost, jen pár dní od této události se nedokázal ovládnout, i když ani on sám se příliš nebránil, protože po tom také toužil, důkladně si to rozmyslel a udělal to – přemístil se před Galbatorixův palác, kde se setkal se samotným králem a přísahal mu ve starověkém jazyce věrnost. Galbatorix jej jmenoval zemanem a podrobil zkoušce. Jestli mu Gretiem jeho „zradu“ odpustí, mu bylo poměrně jedno.

Když donutil na Galbatorixův příkaz pomocí iluze přísahat bělovlasého elfa jménem Meldon králi věrnost, spolu s ním se přemístil do Dračích hor, kde ho propustil špehovat do Du Weldenvarden a sám se vydal do Therinsfordu. Tam potkal draka, kterého už v životě nechtěl potkat – Älfakyna. Kupodivu se ale k sobě chovali docela přátelsky. Pak ho drak vybídl, aby mu něco pověděl o Srdci srdcí. Azkaal mu řekl to, co věděl, akorát se divil, proč se ho Älfí ptá. Nakonec mu drak prozradil, že potřebuje, aby mu někdo jeho Eldunarí hlídal a střežil před nepřáteli. Pak se ho zeptal, jestli by ho chtěl, a Azkaal přikývl, že ano. Musel však ve starověkém jazyce přísahat, že se o jeho Eldunarí nezmíní před Galbatorixem a že mu ho neukáže. Potom co mu přísahal, tak drak vyvrhl svoje velké, černé Eldunarí. Chvíli si povídali a nakonec Azkaal vytáhl z kapsy stříbrný nepřetržitelný řetízek, který dostali jeho rodiče k zásnubám od královny. Byl tam kdysi vsazen velký smaragd, ale potom, co Azkaal zavraždil svoje rodiče, tak jejich láska zemřela spolu s nimi a drahokam se žalem rozpadl na dvě poloviny. Azkaal Älfakynovo Eldunarí zmenšil a potom ho kouzlem vsadil do řetízku, načež drak použil kouzlo, které zajišťovalo to, aby mu ho nikdo nevzal z krku a nemohl se ho dotknout nikdo cizí. Ten, kdo se ho dotkne, do dvou hodin zemře v křečích a spalujícím žáru, který ho bude ničit zevnitř. Bylo to smrtící kouzlo a velice nebezpečné. Azkaal řetízek s přívěškem od té doby nosí na krku pod oblečením a chrání vlastním životem. Älfího kletba díky změně Azkaalovy změny skutečného jména (kvůli přísaze Galbatorixovi) a darování Eldunarí zeslábla, ale nevymizela docela.

Jakmile Älfakyn odletěl z Therinsfordu pryč, tak se šel Azkaal projít po městě, kde potkal Eragona se Safirou a Arwinu se Zairou. Rozhodl se využít své elfské podoby, takže na ně nezaútočil a vydával se za elfa, aby mu řekli proč přišli. Moc jasnou odpověď nedostal, o ničem co se ztratilo nebo bylo ukradeno nevěděl; netušil totiž, že hledají Meldona. Postupně však začal nabývat podezření, že poznali, že je Stín kvůli jeho vyjadřování. O chvíli později do Therinsfordu přijeli Galbatorixovi vojáci v čele s Rhoermorem a Azkaal řekl, že je Stín na králově straně. Pokud by totiž došlo k boji nemohl by si dovolit bojovat se všemi naráz. Netvářil se nadšeně k tomu, že bude muset zaráz bojovat s Dračím jezdcem Stínovrahem a elfskou Jezdkyní. Avšak jakmile to řekl, Safira Eragona odnesla. Potom se utkal s Arwinou, a ne zrovna čestně (nutno říci že taktika z elfčiny strany také nebyla úplně čistá, jelikož se ho pokusila - neúspěšně - kopnout do rozkroku). Přestože se mohlo zdát, že je jejich boj vyrovnaný, tak Azkaal začínal získat převahu. Aby elfce znemožnil znovu zaútočit, zezadu ji chytl s mečem pod krkem, kde jí způsobil památku na jejich setkání - úzkou jizvu. Potom ho však Jezdkyně zasáhla bodnutím do stehna, tak ji odkopnul od sebe a proklel ji, aby již nikdy nebyla šťastná - vyslovil nad ní ve starověkém jazyce větu "Nechť nikdy nejsi šťastná". Nemyslel na to, že na ni nebude působit, pokud se změní - o to se nestaral, chtěl se pouze pomstít. Potom se přemístil pryč, aby si vyléčil svoje zranění, vždyť chybělo už jen kousek a musel by se rozplynout...

V Nardě se (potom co si vyléčil zranění) před klenotnictvím setkal s rudovlasou ženou s očima v barvě jantaru, jménem Zaraviga Chla'ra Taii, se kterou si – na to, že to byla lidská žena – docela rozuměl a přátelsky si popovídali. Na její vybídnutí jí potom prozradil i stručnou historii (především Galbatorixova života), ale co bylo hlavní - byl to právě on, kdo jí poskytl potřebná slova starověkého jazyka, aby Zaraviga mohla přísahat, že odteď již nebude přísahat žádnému muži. Bylo mu vcelku jedno, jak na to zareaguje Galbatorix, avšak už z pouhého pomyšlení mu bylo jasné, že pokud se král dozví, že jí to prozradil on, nejspíš nadšený nebude.

V Carvahallu se setkal s elfským Stínem jménem Alassëon Arnarmo, se kterým si chvíli přátelsky povídal. Alassëon ho zkoušel provokovat, ale reakcí mu byla pouze Azkaalova lhostejnost. Proč by se měl starat o to, že se v Království pohybuje Stín? Přesto mu však naznačil, že pokud to mělo být vyzvání k souboji, tak to měl říct jasněji. Nebál se ho a klidně by se s ním utkal, i když o to přílišný zájem neměl. Alassëon s ním také nechtěl bojovat a pouze ho zkoušel. Potom si ještě chvíli povídali, byl to první Stín jakého Azkaal kdy potkal a také byl trochu otřesen mýtus o jeho jedinečnosti – není jediný elfský Stín, jak si Azkaal sebevědomě až dosud o sobě myslel. Potom se rozloučili a Azkaal se přemístil do Ceunonu.

Tam se setkal s jednou elfkou, která mu - přestože se jí představil - neřekla ani své jméno a protože se mu nelíbilo její vyjadřování, spoutal ji sítí temných kouzel. K jeho překvapení se však elfka bránila temnotou a samotným údivem ji pustil. Moc přátelsky nebo zdvořile se k ní však ani moc nechoval, vyzvídal na které straně stojí a elfka najednou ztratila větší část své sebejistoty. Nakonec si s ní povídal a pověděl jí i něco o své historii a na oplátku vyslechl i on tu její. Čím si s ní povídal déle zjišťoval, že se v její společnosti cítí velice příjemně (což bylo velice zvláštní, protože on se dosud cítil příjemně pouze ve společnost Galbatorixe) a nakonec se přeci jen spřátelili. Dozvěděl se, že se jmenuje Ireth a on jí prozradil na čí straně stojí. Nakonec se jí pokusil nestranně poradit na čí stranu by se měla přiklonit, pochopitelně logickými argumenty předložil názor, že na Galbatorixovu. Jak si povídali déle, tak zjistil, že toho mají poměrně dost společného i přes jejich věkový rozdíl více než tisíc let. Když se pokusila vyzvědět co tu dělá, tak jí něco naznačil, ale víc jí neřekl. Ireth se ho však rozhodla seznámit s návrhem, že ho opije, a přestože je Stín, tak jí Azkaal podlehl a zjistil že je do krásné elfky zamilovaný hlouběji než po ty svoje špičaté uši. Pozval ji do svého sídla, kde je také přenesl a protože duchové proti tomu nic neměli, tak už jejich lásce nestálo nic v cestě.

Oné noci se změnilo jeho pravé jméno - není teď už ke Galbatorixovi vázán tak silně a dračí kletba byla zcela zlomena. Ráno se vydal do Carvahallu, kde si přes zrcátko popovídal s Meldonem - lépeřečeno vyslechl hlášení a potom mu sdělil, co je nového. Když se vrátil domů, tak tam Ireth nebyla a Azkaal si myslel, že ho opustila. Potom se však vrátila z procházky a Azkaal musel Galbatorixovi podat hlášení - spojil se s ním ze svého pokoje skrze zrcadlo. Král nebyl z Azkaalovy pomoci Zaravize příliš potěšen - vypadal docela naštvaně - a poznal mu dokonce na očích i to, že mu něco tají. Mezitím se sešeřilo a Ireth opět odešla, nyní mu však zanechala vzkaz. Takže se Azkaal o ni nebál.

Jenomže zjistil, že jeho kůň v Ceunonu ztratil podkovu a tak musel s Ceririm ke kováři. Přemístil se do Gil'eadu a jakmile byl kovář hotov, spatřil za hradbami siluetu ženy. Když přišel blíže, poznal, že je to elfka. Nechoval se k ní vůbec mile a pro výstrahu ostatním a kvůli krvelačnosti duchů se ji rozhodl umučit k smrti. Stejný nápad jako on měl i Stín Ghasid a Stínka s černými křídly. Umučili ji společně a potom se Azkaal přemístil zpět domů, aby se vykoupal a odstranil krev z oblečení.

Při návštěvě Kuasty se setkal s drakem Älfakynem, který se mu za to hození do šuplíku pomstil tím, že ho postříkal bahnem. Potom si trochu popovídali a Älfí mu sdělil, že odlétá z Alagaësie. Potom se rozloučili a Azkaal se vrátil opět do svého domu. Jelikož se Azkaal nudil, začal nazírat Ellesméru, kde si všiml shonu elfů. Zpozoroval, že se chystá k něčemu důležitému a  tak pomocí zrcadla špehoval veškerou konverzaci v přijímací síni. Rozhodl se, že to prozradí králi. V tom ho vyrušil jestřáb ve zbroji se znakem Galbatorixe, který jej v přiloženém dopise žádal, aby se urychleně dostavil do Uru'baenu. Azkaal jej poslechl a přemístil se do králova paláce.

Tam jej Galbatorix přivítal o dost vřeleji, než minule. Kromě něj tam byl i generál s hnědovlasou, hnědookou elfkou, kterou nejspíš onen důstojník zajal. Galbatorix se rozhodl ji nechat dopravit zpět do lesů. Poté vyslechl Galbatorixův plán na ofenzivu a podal mu hlášení od Meldona (kde dostal rozkaz, aby ho propustil). Ukázal mu i vzpomínku na nedávné důležité jednání elfů a Jezdců v Ellesméře. Při té příležitosti se ho rozhodl na pár věcí zeptat a také, snad díky vlivu Galbatorixova osobního kouzla, mu prozradil Ireth. Nabídl mu, že se ji pokusí přesvědčit, aby se k němu přidala a poukázal na to, že se z ní stala Jezdkyně - všiml si totiž bílé šmouhy ve tvaru dráčete vedle ní, když ji nazíral. Mírně ho zaskočila změna jejího vzhledu, ale s mnohem většími obavami sledoval, co na to Galbatorix řekne. Vždyť kdo to kdy slyšel, aby Stín dokázal milovat a jeho láska byla opětována... naštěstí to Azkaal podal tak, aby králi připravil pokud možno pouze menší šok. Ten mu při promítání řekl, že všichni z nich si zaslouží smrt a že bude rád, když na to Stín dohlédne.

Vše poklidně plynulo do chvíle, než Azkaal prozradil své tajemství. Galbatorix byl tím nejspíše zaskočen. Řekl Azkaalovi, že je jedním z jeho nejoddanějších služebníků, ale přinutil Azkaala, aby mu řekl poslední věc, co tají. Pak také, aby mu zůstal věrný a nekazil sliby. Avšak důvod, proč mu promlouval do duše, byla Stínova zranitelnost. Azkaal mu tedy prozradil, že mu Älfakyn věnoval dárek, načež se rozhodl, že Galbatorixovu důvěru už zrazovat nehodlá. Při králových slovech si uvědomil svou slabinu a uvědomil si císařovo varování: "Ty sám sis nad sebe uvázal ostrý meč a je jen otázkou času, kdo zatáhne za provaz a uzel rozváže. Neber to jako výhružku, ale buď si vědom, že ta doba příjde." Toho se Azkaal obává nejvíce.

Potom mu král udělil za úkol zkontrolovat hranice a také jej pověřil důležitým posláním v Aberonu, aby otrávil studnu a vypadalo to tak, že to udělal Varden v převlečení za vojáka Království. Nakonec mu řekl, aby na sebe dával pozor - je podle krále jeho jediný schopný mág, Poté, co audience skončila, Azkaal vymyslel plán a napsal Ireth vzkaz na domovní dveře. Poté se vydal se k Surdě. Nedaleko od hranic poblíž Dauthu se, co čert nechtěl, setkal se Stínem Alassëonem, se kterým má Azkaal nevyřízené účty... Po vzájemném provokování a obviňování se pustili Stíni do boje.

Při kontrole Surdského pohraničí se poblíž Cithrí setkal s kočkodlačicí, která byla v podobě pumy. Azkaal si nejprve myslel, že bude boj, ale puma se mu nakonec začala lísat o nohy. Stína tím zaskočila a probudila se v něm ta hodnější, elfská část. Jakmile poskytl kočkodlakovi - prvního, kterého potkal - důvěru, z pumy se stala dívka s elfskými rysy a ujistila ho o tom, že mu nechce ublížit. Azkaal jí prozradil své jméno a z rozhovoru vyplynulo, než kočkodlačice Lúthien je neutrální a že Stína atím nepotkala. Potom dívka omdlela a když ji Azkaal probral, začala v podobě pumy vrčet. Elfský Stín však neztratil duchapřítomnost, ubezpečil ji že pokud nebude muset, tak jí neublíží a získal si ji pomocí svého instinktu - začal ji drbat a z Lút se stala přítulná kočkovitá šelma. Potom se s ní Stín rozloučil a odjel pryč.

Při cestě po hranicích jej nazřela jeho milovaná Ireth, s kterou se pomocí magie spojil a slíbil jí, že okamžitě dorazí. Povolal přízrak a doletěl do svého domu. Po bouřlivém přivítání, kdy Stín svou milou skoro zamačkal a udusil zalehnutím, následovalo vzájemné vylíčení uplynulých událostí obou milenců a příběh, jak Ireth k dráčeti přišla. To jej nepřijalo naštěstí nijak negativně. Při svém vyprávění se s ní Azkaal podělil o vzpomínku na jednání s králem, své pocity a vědomí, že je v nebezpečí a pokusil se ji přesvědčit, aby se přidala na Galbatorixovu stranu. To se jí ale nezamlouvalo tak, jak si Stín představoval a navíc se ke všemu nechtěla zavázat přísahou. Nakonec, když se mu ji nepodařilo přesvědčit zcela slovy, na to šel jiným, příjemnějším způsobem. Ten se jeho duchům sice vůbec nelíbil, ale...

Vědom si příkazů Galbatorixe, vydal se k Aberonu splnit rozkaz krále. Delší dobu trvalo, než všechno připravil, načasoval a vypozoroval, nicméně potom nastala ona noc a vše klaplo dle plánu. Azkaalova mise byla splněna.

Na zpáteční cestě se zastavil u jezera Tüdosten, kde se rozhodl dát si koupel. Poté co se umyl, se rozhodl si trochu zaplavat a tak si spolu se svým vraníkem udělali procházku jezerem, nedaleko od pobřeží. Na břehu však Azkaal objevil spící elfku, s opálenou pletí a blonďatými vlasy. Svým příchodem vodní cestou ji však probudili, a chvíli to i vypadalo, že je Lwineah připravená k boji. Jenomže Stín s sebou neměl žádné zbraně, vyjma spodků ani neměl na sobě žádné oblečení a po své misi v Aberonu ani neměl chuť ji mučit magií nebo ji napadnout myslí. Zachoval se tedy čistě bezprostředně, čímž doufal, že elfku odzbrojí. Vyhoupl se na Ceririho hřbet, zády se opíraje o Ceririho hřbet, pokrčená noha o koňský zadek a druhá ve vodě. Výhled, díky kterému Lwin, a také díky Azkaalovým dalším slovům, poznala že jí Stín nechce ublížit. Pak přiletěl racek... a on uslyšel její smích....

Povedlo se mu na ni udělat dobrý dojem, poradil jí s jejím problémem a potom si přátelsky popovídali, rozuměli si. Vtipkovali spolu. Ukázal jí všechny své vzpomínky na draky, které jich kdy viděl, z čehož byla Lwineah nadšená. Nemohl si nevšimnout, že se jí líbí, lichotil mu její zájem, přál si ji získat. Stalo se tam u jezera mnoho věcí, ale nejdůležitější bylo, že od Lwineah dostal polibek. A od té doby si přál se s ní líbat znovu. A ona se nebránila. Tím překročili hranici přátelství a nebylo cesty zpět.

Naučil ji jezdit na koni a potom si dali závod. Jenže v tom Azkaal zjistil, že u Tüdostenu nejsou sami...

Rodina:

  Celou svoji rodinu - přestože ji měl velice rád - jako Stín vyvraždil, tudíž už nemá nikoho v pokrevně spřízněné linii, jelikož Azkaal je posledním přeživším z rodu Uniarë.

Jeho matka Iliana byla skvělá lukostřelkyně i dobrá kouzelnice, ale nemohla se ubránit Stínovi. Navíc to nečekala, nebyla na boj připravená, takže ji Azkaal bez problémů zavraždil dýkou.

Svého otce Vinraela, mistra v boji s mečem a dýkou (přestože se bránil), po chvilce také zabil. Kouzlem temné magie mu vzal život navěky.

Zavraždil i své prarodiče, svého prastrýce z matčiny strany, jeho manželku a jejich syna. Pomocí magie rovněž zabil i svou pratetu z otcovy strany, jejího přítele a jejich ještě nenarozenou dceru, čímž vyvraždil celý svůj rod. Do cesty se mu připletlo i pár sousedů a přátel, jeho učitel a Laetriho matka. Neměl nad sebou kontrolu, takže duchové i je kouzlem zabili skrze něj. Tímto Azkaal ztratil všechny své příbuzné a známé, už neměl nikoho - s Laetrim se díky tomu dost znepřátelili a o nějakém vztahu (než že by si navzájem probodli srdce) mezi nimi nemůže být ani řeč.

Nyní pro něj něco jako rodina znamená král Galbatorix, ke kterému oddaně vzhlíží. Díky prvnímu skvělému dojmu v něm kromě nejmocnějšího kouzelníka na světě, Alagaësijského krále a svého vládce viděl i svého téměř-otce a něco jako staršího bratra. Po první zkušenosti k němu choval téměř nábožný obdiv, bezvýhradný respekt a bezmeznou úctu. Stal se pro něj jedinou osobou, ke které má Azkaal dodnes takový respekt, až se ho dodnes i trochu bojí.

Při druhém setkání se k němu Galbatorix již nechoval tak přátelsky jako napoprvé. Cítil se královým chováním poněkud dotčen a nespravedlivě nařčen z něčeho, co nebyl pokus o zradu, nýbrž pomoc Zaravize. Pokusil se své provinění ospravedlnit a napravit, ale Azkaal i přes to věděl, že má na sobě poskvrnu. Navíc se obával, že Galbatorix prokoukl to, že je jiný. Když se ukázalo, že měl král pouze špatný den (způsobený nepříjemností, kterou Stín vlastně sám zavinil), Azkaal opět propadl moci Galbatorixova osobního kouzla. Svěřil mu nejen svůj život a svůj osud, ale prozradil mu i ženu, které patří jeho srdce.

Dříve pro něj znamenala velmi mnoho jeho krásná milenka Ireth, které se za dokonce čas vylíhl šedý drak Gilan. Po noci strávené s ní měl dojem, že nedokáže žít bez ní a už nikdy nebude moci milovat jinou ženu. V návalu silného citového opojení jí slíbil, že ji bude milovat navždy, ale... dlouhé odloučení od ní způsobilo, že dnes už však nejsou jeho city k ní tak silné jako dříve, a taky se příliš nechtěla přidat na stranu krále, což je pro Azkaala ale dosti zásadní věc. Nechce proti ní bojovat ve válce.

Aby to nebylo málo, setkal se s další krásnou elfkou, Lwineah, dnešního času jezdkyně půlnoční Irien. Bylo to první setkání a postupně se do Lwin zamiloval až po uši. Mezi nimi ani nesehrál žádnou roli alkohol, čehož si Azkaal velice váží a přestože spolu v pravém slova smyslu ještě nespali, velice ji miluje. Dokonce ji odvedl ke králi, aby jejich vztah mohl mít budoucnost, kdy budou on i ona na stejné straně a Galbatorix jejich lásku ochrání. I když, lásku... Stíni nedokáží milovat tak silně a slepě, nemohl by pro žádnou ženu obětovat svůj život, takže je to temná, pokřivená podoba lásky, přesto to však láska je.

Problém je, že Azkaal si neumí vybrat, jestli chce žít s Ireth, nebo Lwineah. Má rád obě, jeho milují obě, s oběma si rozumí, obě se mu líbí, obě jsou Dračí jezdkyněmi a obě dráčata ho snáší dobře. Dodnes neopustil ani jednu a chce mít obě co nejdéle to půjde, i když tím riskuje ztrátu obou dvou, neboť Ireth i Lwineah jsou žárlivé. Azkaal si však také neumí představit, že by některou z nich mohl přenechat jinému muži. Takže zatím své tajemství tají, i před králem - ačkoliv ví, že jednoho dne se to provalí.

Přátelé:

K Meldonovi se choval přátelsky, dobře si s ním i rozuměl a bral ho téměř za svého bratra. Přestože to elf možná neví, tak byl pro Azkaala nejspíše jediný opravdu dobrý přítel. Přesto se postaví na stranu svého vládce a Meldon si nemůže dělat naděje, že by kvůli přátelství k němu zradil krále. Poté, co zjistil, že byl Meldon prozrazen, Azkaalovo přátelství (jestli se to tak dá nazvat) k němu poněkud ochladlo; už ho nemá moc rád, dalo by se říci, že ho vlastně nesnáší a těžko říci proč - nejspíš proto, že Meldon jako zvěd selhal.

Démonický drak Älfakyn je rovněž jeho dobrý přítel bez ohledu na to, že si v minulosti usilovali o život. Azkaal dokonce chrání drakovo Eldunarí, které mu Älfí v Therinsfordu svěřil. Drakovu duši chrání vlastním životem a řetízek s ní téměř nikdy z krku nesundává.

Gretiem Brisingr byl jeden z jeho mála přátel, bojoval s ním a posléze bojoval po jeho boku. Bohužel poté, co přísahal Galbatorixovi pro něj přestal znamenat tolik, jelikož se z nich díky stranám stali vlastně nepřátelé. Jednoho dne se však znovu potkali na poušti a společně umučili a zavraždili dva poutníky, což znamenalo pro Azkaala velice příjemně strávené odpoledne.

Majetek:

Meč rodu Uniarë - je to je úzký, ladně vykovaný jednoručák elfské výroby, přestože je nesmírně elegantní (jak je u elfských mečů běžné), tak vypadá poměrně hrozivě a jeho ostrá čepel by měla nahánět hrůzu všem nepřátelům. Je správně vyvážený a Azkaal je s ním dokonale sžitý. 

Patří mu i menší rodové sídlo (patří mu jakožto poslednímu z rodiny Uniarë), nacházející se na severu pouště Hadarak. Dále vlastní mnoho oblečení a spoustu šperků, které nashromáždil za svého marnivého mládí - ať už se jedná o prsteny, náušnice, náramky, náhrdelníky, přívěsky, řetízky, čelenky, tiáry nebo další ozdoby do vlasů. Bedlivě je střeží jeho šperkovnice. Ve svém domě má i menší knihovnu.

Jeho zvířecím společníkem je jeho věrný kůň - divoký vraník jménem Ceriri, kterého zkrotil v poušti.

 Má rovněž ve správě Eldunarí draka Älfakyna, které nosí zmenšené vsazené do stříbrného náhrdelníku.

Mezi jeho další majetek patří lehká zbroj, dále má vždy u sebe nůž, zrcátko s hřebenem a další potřebné věci.

Kontakt:

 E-mail: annasadecka@seznam.cz

Skype: lexardion

Blog: azkaal.blog.cz

Napište mi jméno postavy, ať vím, kdo jste.

Tato postava je oceněná Théseovým řádem.