TOPlist

Erida

Začátečník 2821 Mistr

Napsal: Erida | Kategorie: Archív postav - Žena
Dne: 02.08.2013 14:54:27 FB



Erida Noema

 

 

 

 

 

Jméno: Erida Noema

Titul: žádný nemá, nebo o něm alespoň neví

Rasa: Erida je čistokrevná víla, i když někteří mluví o opaku kvůli tomu, že nosí šaty. Netuší, proč se vzaly pověsti o tom, že čistokrevná víla musí být nahá, dokud nenajde druha.

Jazyk: mluví plynule starověkým i vílím jazykem, ale jen nerada opouští svoji mateřštinu. S vílým jazykem si dokonale vystačí, ale ze svých toulek umí i elfsky a ani lidský jazyk ji není neznámý.

Datum narození: někdy uprostřed léta v lese Ceris, její rodiče odešli příliš brzy na to, aby jí pověděli něco bližšího

Věk: je velmi mladá, něco kolem 22let ale na svůj věk je velmi moudrá

Víra: věří v lásku a dobro, odmítá zlo a věří, že každý člověk se může změnit k lepšímu

Povolání: stará se o svůj les Ceris a pečuje o rostlinky a stromy

 

 

 

Podoba:

 

Erida se vyznačuje štíhlou postavou. Vlasy barvy tmavého kaštanu se jí lehce vlní až do části úzkých boků a rámují jí věčně usměvavý obličej, který se změní v zuřivý pouze, když někdo ublíží přírodě. Oči má v barvě medového topazu, rozčílením jí černají a vzrušením se přibližují k barvě roztaveného zlata. Jak už bylo zmíněno, rozčílená je pouze, když někdo ubližuje lesu nebo jejím blízkým. V noci se v jejích očích lesknou hvězdy a ve dne slunce. Nízké čelo a malý nosík podtrhují krásný zjev. Každý, kdo ji potkal, si nejprve pomyslí, jak může být někdo krásnější. Rty mají barvu rudé růže a v noci se blíží ke karmínu. Tváře jsou vždy bledé, pouze silnými emocemi se zbarvují do růžova. Tenký krček ústí v útlá ramínka a na vílu poněkud dlouhý trup. Kůže je jako alabastr, bez jediného chloupku. Prsty končí v malé nehtíky, které dokáží pohladit, ale i ublížit. Tělo zahalují světle fialkové šaty, dlouhé po zem. Díky nim jí její přítel kočkodlak řekl, že není čistokrevná víla. Ona ale s určitostí ví, že čistokrevná je. Chodí bosa jako všechny víly. Moc ráda cítí pod sebou samotnou zemi, a když občas zakopne o nějaký kamínek či větvičku, chvíli nadává a pak si řekne, že si za to vlastně mohla sama. Jako víla by měla mít rovnováhu v malíčku, ale opak je pravdou. Velmi ráda se směje a je šťastná, když zachrání nějaký strom či ohroženou rostlinu.

 

 

 

Povaha:

 

Je spíše mírné povahy, ale jak je uvedeno výše, pokud někdo ublíží její tolik milované přírodě, rozčílí se velmi snadno. Svou sílu používá většinou k léčení a napravování škod v přírodě. Zachraňuje stromky, které někdo pokácí a umožňuje jim znovu vyrůst. Umí vyléčit různé neduhy, ale ne každému pomůže. Lidem se neukazuje. Každý musí prokázat, že její pomoc potřebuje. Tak to alespoň bylo, dokud nepotkala Arwinu, elfku, která změnila její pohled na svět. Nyní to není tak, že by se chtěla s každým kamarádit, ale nebojí se už každého, kdo se mihne Cerisem. Nad to nade všechno je ale jejím dominantním rysem velkorysost. Většinou každému pomůže. Ani k elfům nechová nepřátelství, ačkoliv její přítelkyně Nelisa má zcela opačný názor. Je samotářská. Společnosti se přímo vyhýbá. Je svéhlavá a rychle mění názor, což ji na sobě tak trochu štve, neboť by chtěla být velmi stálá a zkouší změnit sama sebe, moc jí to ale zatím nejde. Svá křídla používá, pouze když se chce přemístit na větší vzdálenost, jinak ráda chodí pěšky. Není to jen rozmar, je to spíše tak, že nechce být závislá na létání, to raději přenechává ptactvu. Nejraději se brouzdá rosou, vždycky si pak připadá tak nějak volně a nespoutaně a ráda se dívá na oblohu plnou hvězd. Probudí v ní vždycky vzpomínky na rodinu, ale odhalí to místo v jejím srdci, které je zatím prázdné. Tedy bylo, dokud nepoznala Arda. Často sní i s otevřenýma očima. Je to velký snílek.

 

 

 

 

Historie:

 

Jak to všechno začalo ...

 

Bylo to jednoho letního dne, kdy tahle neobyčejná víla přišla na svět v lese Ceris. Du Weldevarden se stal navždy jejím domovem. Zde ji rodiče učili prvním krokům, prvním slůvkům a dávali jí první základy vílí magie. Postupně se učila názvy všech rostlin, stromů a učila se, že musí chránit a uzdravovat přírodu. Osud tomu chtěl ale tak, že v mladém věku přišla z procházky a zjistila, že její rodiče jsou pryč. Magií jí pouze zanechali zprávu, že to takhle bude lepší. Nikdy se nedozvěděla, proč odešli, kam šli a co se s nimi vůbec stalo nebo jestli ještě žijí. Vyrůstala s rodinnou přítelkyní Nelisou, která, velmi moudrá, ji učila vše, co sama znala a pomohla jí znát všechna pravidla, která byla k zapotřebí, aby jejich existence zůstala skryta. Byly to přítelkyně na život a na smrt. Jen v jednom bodě se rozcházely- Nelisa nenávidí elfy. Dává jim za vinu vše, co se v minulosti stalo.

 

„Neliso, proč musím nenávidět elfy,“ zeptala se jednoho dne Erida, když ji Nelisa učila nová kouzla.

„Copak už si nevzpomínáš, co jsem ti říkala o tom, co nám provedli? Co provedli všem? Elfové jsou rasa, která má chuť si všechno a všechny podmaňovat,“ zatrpkle odpověděla Nelisa a vznesla se na svých křídlech do vzduchu.

„To v minulosti ale přeci museli provést jen někteří elfové. Vždyť ne celý národ elfů se do toho zapletl. Proč tedy musím nenávidět všechny a ne jen ty, kteří za to mohli? Proč se s nimi nemohu přátelit? Jsou velice milý a své děti milují,“ vzpomněla si a zapomněla, že Nelisa neví nic o Eridiných toulkách mezi lidi a elfy. Dlouze je pozorovala a pak snila o tom, že ji někdo bude také tak milovat jako jeden chudý elf svou ženu.

„Co to povídáš, Erido? Copak jsem tě nic nenaučila? Elfové nejsou takoví, jak říkáš. Jsou vypočítaví a myslí jen na sebe. Ostatně ani lidé nejsou nijak dobří. Tyhle dvě rasy spolu sice bojují, ale jsou si podobní více, než jsou ochotní si přiznat,“ povzdechla si víla a pak se snesla zpět dolů.

„Jedno si pamatuj, Erido. Nikdy se nezapleť s žádným elfem, ani člověkem. Jen by nás chtěli využít.“
„Cožpak nemohu být opravdově šťastná? Copak se nemohu zamilovat?“ zeptala se nesměle a zasněně mladičká Erida.

„Zamilovat? Láska neexistuje Erido. Je to pouze klam, který si lidé a elfové vymysleli, aby mohli ospravedlňovat své skutky. Nelámej si hlavu jejich záležitostmi, moje malá. Ty máš pouze za úkol chránit les, neopouštěj ho, jinak on opustí tebe. Naše magie je stará a silná. Musíš se naučit ji využít k dobru a k ochraně sebe a přírody. Elfové a lidé se nenaučí chránit to, co je na téhle zemi nejvzácnějšího- přírodu. Budou ji ničit a tvým úkolem je zabránit jim v tom.“ Dokončila svoji řeč Nelisa a odešla do hlubin lesa.

Erida si jen povzdechla a sedla k patě stromu. „Cožpak Nelisa nedokáže vidět svět mýma očima?“ Ptala se sama sebe. Zavřela oči a mnula pramen svých vlasů mezi prsty, aby se uklidnila. Dlouze přemýšlela, až došla k názoru, že Nelisu asi nepřesvědčí. „Však ona na to jednou musí přijít sama,“ rozhodla se.

 

 

Vílí loučení…

 

Trvalo ještě nějakou dobu, než Nelisa poznala, že již nemá, co by svou chráněnku naučila. Brzy také zjistila, že Eridu víc fascinují povaha elfů a lidí. Erida se netajila tím, jak moc oceňuje umění milovat a také zázrak z nově narozeného života. Občas si Nelisa říkala, jestli by neměla zůstat a dál ji vést a pak nadešel ten den, když se užuž chystala na to, že nakonec přeci jen zůstane.

 

Bylo to jednoho zimního dne. Nelisa čekala na Eridu, která byla na procházce lesem a dohlížela na něj.

Nelisa už čekala dlouhé hodiny, ale Erida nikde. Rozhodla se, že ji půjde najít. Vydala se po její stopě. Nejprve jí nebylo nic divné, stopa vedla skrz les, pak se ale prudce stočila a ona nalezla Eridu, jak sedí na větvi stromu a pozoruje elfa, který vyznává lásku svojí vyvolené. Erida měla blažený úsměv a vůbec se nebála, že by ji mohli vidět, byla neviditelná. Nelisa pochopila, že Erida se nezmění. Vrátila se zpět na jejich mýtinu, a když Erida přišla za ní, uhodila na ni. Mladá víla se přiznala se vztyčenou hlavou, že již dlouhou dobu pozoruje elfy.

„Jak můžeš Erido? Vždyť jsou to naši nepřátelé!“ rozkřičela se na ni Elnesa.

„Nejsou to naši nepřátelé. To jen ty je z nich děláš. Elfové ani nevědí, že existujeme! Nevidí mě, když za nimi chodím. Ano, už dlouho chodím tam, kde žijí. Mají rodiny, milují se, tvoří nové životy, bydlí v domech a starají se o své děti. Všichni mají rodinu, jen já ne. Oni nejsou tak zlí, jak říkáš.“ Erida vzlykla a ztišila hlas. „Naučila si mě všechno. Jen jedno mi dát nemůžeš- lásku a rodinu,“ dořekla posvátně. Pro ni byla láska a rodina to nejposvátnější, co existovalo.
„Vidím, že sis to všechno velice dobře rozmyslela. Opravdu si stojíš za vším tím, co mi tu říkáš?“ zeptala se poraženecky Nelisa.

„Ano, jsi moje přítelkyně, ale v tomhle pravdu nemáš,“ šeptla mladá víla.

„Dobrá, vidím, že své stanovisko nezměníš. Dneska odcházím, Erido. Nemá cenu tu zůstávat, když nezaujímáme stejná stanoviska.“

„Máš pravdu, nemá to cenu, ale budeš mi chybět, Neliso. Byla jsi úžasnou kamarádkou a učitelkou.“

„Ty mi budeš také chybět. Snad se ještě někdy uvidíme. Sbohem, Erido. Buď tu šťastná.“ rozloučila se Nelisa a zmizela mezi stromy.

 

Nejlepší přítelkyně…

 

Od toho dne zůstala mladá víla sama. Starala se o les, jak jen dokázala a když měla čas, chodívala za elfy, aby se od nich učila žít. Byla šťastná. Měla les, mohla jít, kam chtěla a nikdo ji neomezoval. Po čase na ni ale padla tíseň. S nikým si nemohla popovídat a před nikým se nemohla ukázat. Pak se ale jednou stalo, že se procházela lesem, zahloubaná jen do svých myšlenek. V tom uslyšela něčí přerývaný nádech. Otočila se za hlasem. Stála tam elfka, tak půvabná, jakou ještě nikdy nepotkala. Zjistila, že si velice dobře rozumí. Arwina Greensleeves. Skamarádily se velmi rychle a Erida se toho od ní velice hodně naučila o elfech i o historii. Poznala ji z jiného úhlu, než jaký ji naučila Nelisa. Erida měla konečně kamarádku, se kterou si mohla o všem popovídat. Na chvíli ji to vážně stačilo, avšak ani Arwina nedokázala zaplnit prázdnotu v jejím srdci. Erida toužila po lásce a protože žádného víla zatím nepotkala, záviděla Arwině, že i když prožila spoustu starostí, prožila také lásku, která Eridě chyběla. Trvalo nějaký čas, než se spokojila s tím, že zůstane sama s Arwinou jako přítelkyní.

 

 

První láska...

 

Mladá víla Erida byla již dlouhý čas sama. Arwina měla své povinnosti jako dračí jezdkyně, a tak Erida netušila, kdy ji zase uvidí. Toulala se lesem a jednoho dne se stalo, že na své oblíbené mýtině spatřila cizího elfa. Byl cítit potem- musel už dlouhé hodiny cvičit. Pohyboval se velice ladně a svůj meč držel pevně v rukou. Erida jím byla unešena. Pomyslela si, že tohle je pravý elfský bojovník. Dlouhé týdny jej chodívala pozorovat, jak cvičí i jak odpočívá ve stínech blízkých stromů. Zažívala pocity, které nikdy předtím necítila. Srdce ji tlouklo jako o život a skryta za kmeny stromů cítila, jak se jí ženě horkost do tváří, když ho pozorovala cvičit. Netušila, co to znamená, cit i láska jí byly cizí. Viděla je pouze na někom jiném, ale vždy to bylo již tak, že viděla oba dva, jak se drží za ruce a vyznávají si lásku. Ale náhle zjistila, že musí na Arda myslet častěji, než jindy na Arwinu. Byla bezradná. Poprosila o radu Arwinu, ta ji však odpověděla, že to, co cítí, je láska. Dny plynuly a s nově poznanými fakty pozorovala víla dál Arda, jak cvičí, aniž by si jí všiml. Pomalu se srovnávala s tím, že jej asi miluje, avšak ukázat se mu zatím nechtěla. A znovu zasáhl osud. Erida jedou, sledujíc ho, udělala chybu- jeden chybný krok- dříví zapraštělo. Erida věděla, že bude odhalena, ale ne teď. Utekla. O pár dní později se mu sama ukázala a tím začala nová etapa jejího života.

 

 

Další překvapení…

 

Týdny plynuly a Erida se pomalu seznamovala s novým přítelem elfem Ardem Lüwiethilem. Co ji však šokovalo více, bylo, že Arwině se narodilo děťátko. Arwina ji pojmenovala Nilwëa Meyron a Erida se stala její kmotrou. Byla šťastná. Často chovávala malou Nili, jak jí říkali, a plakala radostí. Uvažovala nad tím, jak by vypadalo její miminko, a celá blažená chodila po lese a povídala všem stromům o svých snech. Čas plynul a schylovalo se k bitvě. Arwina poprosila Eridu, aby se s ní vydala do Ellesméry a pomohla v boji svou magií. Eridě se to nelíbilo, nesnášela boj a válku, ale nakonec podlehla a slíbila Aryi a Blödhgarmovi svou pomoc, ale pouze v případě, že bude Ceris v nebezpečí. Tak alespoň vyplnila Nelisininu prosbu, aby chránila a bránila les. Když Arwina musela odjet na Císařský sněm, zanechala malou Nili se svou dračicí Zairou u Eridy s prosbou, aby se víla o nemluvně postarala. Erida velmi ráda vyhověla jejímu přání a sama přemýšlí nad tím, že pokud se dokáže postarat o malou Nilwëu, dokáže se určitě jednou postarat i o svoje děťátko.

 

 

 

Schopnosti:

 

 

Erida Noema je víla starobylého původu a jakožto bytost velmi stará vládne také velmi starodávnou a velmi silnou magií. Ostatní ji občas podceňují, kvůli jejímu vzhledu, avšak to by nikdo neměl.

 

 

 

Umění telepatie:

 Mocné kouzlo, které velmi ráda používá, když chce odhadnout, komu má pomoci a komu ne.

Toto kouzlo si nevyžádá moc vílí energie, ale Erida ho často nepoužívá. Nejen, že nemá na koho, ale také proto, že většině lidí pomůže i bez telepatie. Stačí, aby viděla slzy anebo se na dotyčného podívá a hned odhadne, zdali má zasáhnout anebo zůstat skrytá a nechat ho být.

 

Umění léčit:

Erida jako snad všechny víly byla vyučena k tomu, aby pomáhala přírodě se uzdravovat a množit. Jednou našla Erida pokácený strom a ucítila jeho bolest. Pomohla mu pomocí různých bylin a kouzla a po několika týdnech byl z pařezu docela velký strom. Erida proto hojně využívá svého umění léčit, neboť nachází různé polomy stromů, polámané větve a keře anebo rostliny, které rostou v místě, jenž není příliš dlouho vhodným místem pro jejich růst. Buď je přesadí, anebo upraví prostředí kolem nich tak, aby jim vyhovovalo.

 

Síla přírody:

Užívá jen, když někdo napadne přírodu. Je to účinná zbraň proti nepříteli. Může ovládnout všechny elementy. Zatím ji ale použít nemusela, avšak tím, že slíbila pomoc elfům v boji, pokud bude les napaden či v ohrožení, se v tomhle kouzlu stále zdokonaluje, aby jej mohla využít v plné síle své energie. Toto kouzlo vyžaduje mnoho energie, a tak jej zkouší jen jednou za čas. Síla přírody je vlastně částečné ovládnutí stromů a zeleně v lese a použití jej jako zbraň.

 

Kromě těchto uvedených Erida používá i další drobná kouzla, která užívá jen při boji nebo při ochraně svého života. Je to například vtělování do  přírody, uniká tak rychleji svému nepříteli. Stává se tak neviditelná i neslyšitelná vůči svému nepříteli, ten ji ztrácí z dohledu a ona tak přečká, než nepřítel odejde. Využívá jej tehdy, když nechce útočníka napadnout.

 

 

 

Rodina:

 

Erida je jedináček, sourozence nemá, ale svou nejlepší přítelkyni Arwinu Greensleeves považuje téměř za svou pokrevní sestru. Rodiče, jak bylo uvedeno, znala pouze ve velmi malém věku, pak odešla na procházku lesem, a když se vrátila, už tam nebyli. Pomocí magie jí jen nechali vzkaz, že odcházejí. Erida pak aby je už nehledala a dál žila svým životem. Mladá víla už dlouho přemýšlí o tom, co by se stalo, kdyby se je vydala hledat. Po dobu jejího dospívání jí to znemožňovala Nelisa a pak už sama ztratila odvahu k cestování za nimi.

 

 

Přátelé:

 

 

Nelisa

Nelisa je Eridina vychovatelka a učitelka. Byla s ní v době, kdy její rodiče odešli a zůstala s ní do doby, kdy zjistila, že už ji nemá co naučit a poznala, že mají zcela odlišný názor na lidi a elfy. Nelisa od Eridy odešla s vírou, že se snad někdy zase uvidí. V současnosti Erida neví, kde se Nelisa nachází, ale má v plánu ji jednou znovu najít a zjistit, kde žije a jestli je šťastná.

 

Arwina Greensleeves

Arwina je elfka, dračí jezdkyně, matka Nilwëi Meyron a Eridnina nejlepší kamarádka. Erida ji bere jako součást své rodiny i s Nilwëou a Zairou, která je Arwininou dračicí. Erida je má všechny tři moc ráda a udělala by pro ně první poslední. Navíc, Arwina Eridě mnohokrát pomohla a ona je ochotná ji vše oplatit. V současnosti má Erida u sebe malou Nilwëu, neboť Arwina odešla na Císařský sněm. Erida Nili miluje a je velmi šťastná, že může své téměř-sestře pomoci.

 

 

Ard Lüwiethil

Ard je velmi pohledný čistokrevný elf s šedýma, jiskřivýma očima a veselou myslí. Bydlí v Sílthrimu se svou rodinou- sestrou a otcem. Erida se s ním setkala, když v Cerisu cvičil se svým mečem a od té doby se do něj tak trochu zamilovala. Své city mu ale zatím nevyjevila a bojí se to udělat. Tuší ale, že nemá na vybranou a jednou bude muset s pravdou ven. Erida je Ardovi zavázána, protože ji jednou dovedl až do Cerisu z Ellesméry, kde souhlasila se svou pomocí při bitvě proti lidem. Na téhle dlouhé cestě se hodně sblížili a Erida doufá, že k ní Ard snad také něco cítí.

 

 

 

 

Majetek:

 

Erida si moc nepotrpí na parádu, nosí pouze své fialkové šaty, které jí vysloužily klepy u některých přátel, že prý není čistokrevná víla. Na zádech má párek svých světle zeleno-hnědých křídel, která používá, když cestuje na delší trasy. Na krku se jí houpe malý křišťálek-jediná památka na rodiče. Jednou by ale chtěla malý domek uprostřed lesa Ceris, kde by žila se svou rodinou.

 

 

 

Kontakt:

 

facebook- Zdeňka Vašíčková

 

 

 

 

 

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë