Jméno: Lúthien Tasartin

 Druh: Kočkodlak

 Datum a rok narození:  Lúthien se narodila při první záři měsíčního kamene, dne a měsíce 11.11.

Věk: 228

Jazyky: Starověký a lidský jazyk

Podoba:

Na Lúthien si asi jako prvního všimnete jejích očí které jí přímo vyzařují z obličeje, má je studené jako led a stříbrné jako měsíční záře. Další výrazný znak jsou její zašpičatělé uši, které jí vykukují z jejích dlouhých, přes rameno hozených, hnědo-blonďatých vlasů. Její rty mají přírodní barvu a jsou jemně vytvarované. Často se usmívá a vždy má na tváři mílí výraz. Nosí světle zelené šaty, které jí odhalují ramena. Vždy má na nohou vysoké lovecké boty, aby nedělala v lese příliš velký hluk. Má ráda procházky lesem v podobě pumy, taky ráda lenoší v korunách stromů. Nemá moc v oblibě smůlu která je na stromech, hrozně se jí lepí na tlapky nebo na ruce. Nemá ráda novy (stádium kdy není měsíc vidět) a má zase ráda úplňky. A jako "třešničkou na dortu" je její malý, ale nepřehlédnutelný nos.

V její kočičí podobě je to Puma s pronikávýma zelenýma očima, které jí umožňují vidět ve tmě. Má velmi silné nohy s kterýma šplhá po stromech. Za zmínění stojí její černo-hnědé drápy které nemá skoro nikdy zatažené, aby byla vždy připravena na nečekaná setkání. Má jemně krémovou srst a na levé přední tlapce má malou jizvu, která jí zůstala po nelítostném boji o potravu. Má mateřské znaménko na pravé zadní tlapě ve tvaru šípu. Její uši jsou mírně sklopené do zadu, má ráda když je jí někdo drbe.

Povaha:

Lúthien vypadá při pohledu docela mile a bezbraně, ale nenechte se oklamat "Obalem knihy"! Vevnitř je velmi temperamentí a nelítostná i když umí odpouštět. Málokdy nabízí pomoc a když už tak bych být vámi neodmítala, takovou příležitost nemáte každý den.  Není moc společenská, vystačí si sama a když už se někam připlete snaží se splynout  z davem. Je velmi přátelská a důvěřivá. Není ten typ kočkodlaka který na někoho komu nedůvěřuje zaútočí, radši si to opravdu omrkne a když už vyskočí a rozeběhne se k vám tak to není bezdůvodně. Bohužel nikdo jí moc nezná a tak nemá skoro žádné kamarády, kterým by mohla důvěřovat.

Historie:

Když se Lúthien narodila panoval v zemi zmatek, chaos a lež. Vládl Galbatorix, zrádce dračích jezdců. I přes to že Kočkodlaci svoje děti neopouštějí, Lúthien matka schovala v kořenech stromu Menoa, aby zachránila alespoň jednu jedinou osobu z pokrevní linie Tasartinů. Proč Lúthien a né sebe? proto že by radši Elménain umřela než přišla o svojí jedinou dceru. Když se situace zmírnila, přišla ke stromu Menoa jedna Elfka jménem Limfea, když si klekla a posadila se vedle stromu, všimla si že vedle ní leží dítě. Jelikož Limfea svoje dítě neměla vzala Lúthien k sobě domů a vychovala jí jako vlastní (o tom ale Lúthien neví, stejně tak neví ani o svých pravých rodičích). Lúthien měla poklidné dětství a měla se dobře. Bydleli v domku na stromě a Lúthien zatím o svém daru Kočkodlaka zatím nevěděla. Když jí bylo skoro už 11 let její nevlastní matka jí učila jízdě na koni a všemu co bylo zapotřebí, ženským a domacím pracem jí moc neučila proto že jí to nepřišlo potřebné, ale sem tam jí něco ženského ukázala. Když Lúthien bylo už 100 let tak jí matka pověděla o daru Kočkodlaka (poznala kočkodlaka na metry daleko proto že byla výborná stopařka) a poslala za jejím přítelem který žil v lese aby jí naučil tomu co ona nemohla. Tak Lúthien šla neohlížejíce se zpět. Když došla zpozorovala že s ní není něco v pořádku. Svalila se na zem a křečovitě se svíjela v bolestech, když konečně vstala a zjistila že je na ní něco zvláštního, zjistila že jí z rukou rostou podívné černé drápy a že se jí pomalu mění ruce a nohy v tlapy. Začal se jí oběvovat ocas a z obličeje jí vylézalo něco podobného fouskům. Rychle zaklepala klepadlem a přišel otevřít člověk který při pohledu na ní vypadal dost starostlivě. Lúthien už už padala, ale ten muž jí zachytil, hodil přes rameno a odnesl do domu. Později jí vyprávěl jak přeměnu ovládat. Učil jí jak využívat kočičí smysli a šplahat po stromech. Když byl její výcvik u konce, tak źa všechno poděkovala a vidala se zpátky za svojí Elfskou matkou. Když došla domů padla matce kolem krku a řekla že musí odejít. Limfea jí chápala a dala jí na cestu svojí dýku po matce, když Lúthien odešla Limfea se psychicky zhroutila a trvalo jí řádku let než se z toho dostala. Lúthien mezitím došla až sem ve věku asi kolem 230 let.

 Kontakt: nic

Rodina:

1. Moje nevlastní matka Limfea-nevyděla jsem jí už 5 let, ale pamatuji si že měla špičaté uši, rovné a hnědé vlasy a nejčastěji nosila modro-bílou košili ze sukní dohromady, černé boty a vlasy sepnuté do drdolu.

2. Moje matka-neznám jí ani nevím jak vypadala, zbyl mi po ní jen stříbrný náhrdelník

3. Můj otec-stejně jako u matky

Majetek: Vlastním 1 pár bot, 1 kalhoty, 1 košily a jedny světli zelené šaty, a 1 vysoké lovecké boty. Pak mám na pase vždy dýku. Mám také ještě koženou brašnu a lesní roh, po mé matce vlastním stříbrný náhrdelník posázený křištálem s měsíčním kamenem uvnitř (Měsíční kámen= Kámen který světélkuje při uplňku).