Star Fähne Narmo

Rasa: Druidka

Narození: v noci 17.5. 3246

Věk: okolo 18-ti let

Jazyk: lidský, starověký

Vzhled

Star je mladá dívka, kterou zatím kletba druidů nedostihla. Vypadá jako normální člověk, ale její oči vypovídají, že je někdo jiný. Když jsme u očí, v jejích světle modrých, se dá zřetelně číst, sice to potřebuje trénink, ale lepší začátečník v nich přeci jenom něco přečte. Obličej s jasnými rysy lemují dlouhé hnědé vlasy, které si většinou moc neupravuje. Nos je normální k poměru jejího obličeje. Rty nesou vybledlou barvu růže. Zvláštností je tetování ve tvaru měsíce na levé šíji, které má už od narození. Jinak je štíhlá, vysoká (až 173cm!) a podle lidských měřítek i krásná. Obvykle nosí starší bílou košili s volnými rukávy a hnědé těsné kalhoty. Moc nedbá o svůj vzhled. Jen za zvláštních okolností si udělá drdol, do kterého si dá místo ozdobných jehel olistěné větvičky. Do účesu si ráda přidává i květiny různých barev. Na tyto zvláštní příležitosti si obléká různé šaty, které pomocí kouzla "slepí" z okvětních lístků, sice ji to stojí mnoho energie, ale takvých příležitostí je pro ni velmi málo. Po akci šaty přemění zpět na rostliny. Ráda chodí bosa, ale většinou má volné vysoké kožené holinky. Tvář si zakrývá, když jde do nějaké vesnice či města kápí s pláštěm. Je němá, ale o úplňku nebo kdykoli v mysli někoho jiného zní její hlas přenádherně, skoro kouzelně.

Většinu času tráví v Dračích horách, přeměněna ve vlka. Kvůli němotě, nemůže výt nebo jen slabě štěknout. Je bílou vlčicí se stejně barevnýma očima a stejným tetováním na krku jako v lidské podobě. Ceněním tesáků dokáže nahnat aspoň trochu strachu i nejodvážnějším mužům a ženám.

Před několika měsíci se u ní projevily účinky kletby druidů - Star už na pohled nestárne. Není z toho zrovinka dvakrát našená, ale nedělá z toho vědu a smiřuje se s tím. Vždyť to jednou prostě muselo přijít...

Povaha

Je spíše samotář, ale nepohrdne společností přátel a blízkých, kterých je jen velmi málo. Cení si řádného přátelství, jelikož jak říká: "Přátelství je pro mne největší dar, jaký si mohu přát." Nelže, kdyžtak utrousí malou lež, ale jen v případě, že to nikomu neublíží. Není drbna, může se jí svěřit jakékoli tajemství, ona to totiž neřekne. Nesnáší boj a násilí, proto, si radši vybere stranu Vardenů něž Galbatorixovu. Nepotřebuje totiž bohatství ani silné postavení, stačí jí pouze víra, že by lidé mohli být šťastnější. Také proto, jim čas od času pomáhá. Není totiž jako někteří z její rasy, kteří se zřekli všech pout k lidem. Star věří, že bohové existují, ale nedělá žádné rituály a ani je neuctívá. Podle ní je to trochu blbost. "Obětovávat zvířata?! Zcvokli jste se?!" Uctívá možná tak přírodu, ale je schopna jí ublížit. snaží se ji nenaštvat, když už musí udělat něco proti ní, přesvědčí ji, že to je nutné. Snadno se naštve, ale po čase svou chybu přizná. Nezabíjí, pokud to není nutné. Maso jí, ale jen zřídka. Není jako většina druidů, co se chovají moudře a vyváženě, mají dokonale soustředěné myšlenky, ona je prostě...ztřeštěná. Chová se, jako by jí bylo dvanáct a mohla udělat jakoukoli blbost bez trestu. Ale někdy se stane zázrak a promluví z ní něco jako rozum. Na úplňky se těší jako tříletá na dárek (kdo by se netěšil, když může normálně mluvit). Etiketa pro ni nic neznamená. Sice se snaží chovat jako pravá dáma, ale no...prostě jí to její myšlenkové pochody nedovolují. Ráda se směje, ale má určité meze. Ctí to, že je vůbec naživu, sice by nejradši byla s rodinou a její rasou, ale to její chování je pro ně neomluvitelné. Jako živel má vodu. Není v jejím ovládání kdovíjaký mistr, ale není ani ta nejhorší. Zachází s ní opatrně, jelikož zná následky bezhlavého chování na vlastní kůži. Hrozně ji trápí její 'postižení', ale život zkrátka není růžový. Pořád si vyčítá to, co provedla v posvátném lese druidů. Dříve hodně důvěřovala, ale vymstilo se jí to, takže dnes si již dává pozor, komu důvěřovat. Získat si u ní důvěru může trvat pouhých pár dnů, ale stane se, že třeba i několik let (ale to jen v krajních případech). Ovládá celkem dobře mastičkářství, bylinkářství a ošetřování. Na své pravé jméno zatím nepřišla. Ještě je jedna drobnost, která sice ve vás může vyvolat dojem že Star je úplně šílená, ale má oblíbený strom, kterému vypráví svůj příběh a zážitky. Ten strom je jediný listnatý v Dračích horách a málokdo o něm ví. Každý večer se k němu vrací a klidně i v dešti u něho přespává. Počítá ho mezi své nejvěrnější přátele.

Její životní příběh

Narodila se jedné květnové noci, v druidské zemi druidce Eweru a její spřízněné duši, druidu Kardenovi. Byla to tehdy malá, bezbranná holčička s pár hnědými vlásky a zářivými modrými očkami. Vypadala úplně normálně, teda až na vrozené tetování a na to, že byla němá. Jaký zázrak byl, když ji následující úplňkovou noc uslyšeli smát se. Star měla už o čtyři roky staršího bratra. Měl šedé oči a hrozně tmavé krátké splihlé vlasy. Byl hrozně usměvavý a vždy veselý. I v těch nejhorších chvílích dokázal najít něco veselého, co by neurazilo. Byl pro Star věčnou oporou a byl ochotný jí kdykoli pomoci. Byla mu za to vděčná. Rostla jako z vody a brzy se už učila kouzlit pomocí starověkého jazyka. Velmi ji to bavilo. Od ostatních dětí se velmi lišila, už jen svou povahou, ale hlavně praštěností. Pořád všude lítala jako blázen a když zjistila, že se může proměnit ve vlka, bylo to ještě horší. Pořád ji to táhlo k vodě. Ráda si zaplavala a klidně se potápěla do hloubek. Vydržela dokonce pod vodou až o pět minut déle než ostatní. Podle toho starší usoudili, že bude ovládat živel vody. V jejích dvanáctých letech života se stala taková 'nehoda', že Star omylem vyplavila půlku vesnice. Dostala totiž za úkol, zalít obrovské záhony květin, tak přivolala vodu, ale způsobem velké vlny, která se přivalila z jezera a vyplavila půlku vesnice. Tehdy to brali jako malou nerozvážnost mládí a nechali to plavat. S přibývajícím věkem jí rostly i vědomosti, jednak díky pozornosti při výuce a taky proto, že trávila hodně času čtením různých spisů. Kletba druidů se jí vyhýbala, ale nešetřila ostatní. Jejího bratra Mikela dostala již ve dvanácti letech. Její rodiče měli nehorázné štěstí, protože je dostihla až kolem třiceti. Již se kvapem blížil její šestnáctý rok života, když se stala věc, která změnila celý její život. Byl nádherný podzimní den, kdy se Star učila malovat na fairth. Zvolila si malý potůžek obklopený drobnými kvítky jetele a listnatými stromy. Těšila se, jak bude její výtvor vypadat a tak se co nejrychleji pustila do práce. Zařela oči a představila si ten přenádherný pohled, který se ve skutečnosti rozkládal asi pět metrů před ní. Seděla na pařezu vedle svého učitele Arkelana. V rukou držela začarovanou břidlicovou destičku a snažila se řádně soustředit. Když se jí zdálo, že je připravena, řekla ve své mysli připojena na svou energii kouzelnou formuli. Destička se zavlnila a začaly se na ni objevovat jednotlivé obrazce. Když otevřela oči, překvapením zapomněla dýchat. Obraz byl hezký, byla v něm vidět její láska k vodě a přírodě až sama nevěřila, že to vzniklo díky ní. Její učitel ji pochválil a hned ji poslal meditovat na další hezké místo. Až na zvířata a rostliny byl ten palouček dokonale prázdný. Usedla do trávy, kde byl stín před pálivým sluncem. Zavřela oči a dokonale se uvolnila. Kolem sebe cítila tolik bytostí...a nevěděla, kde má začít. Tak se vrhla na zkoumání mravenců. Byli tak zajímaví... Malí, ale zároveň velcí. pomyslela si. Byla tak soustředěná na mravence, kteří pobíhali pořád sem a tam, že si nevšimla příchodu mladého druida z její vesnice. Byl asi stejného věku jako ona, ale kletba ho dostihla ve čtrnácti. Jmenoval se Leo. Byl celkem pohledný. Měl krátké rozcuchané na červeno obarvené vlasy a oranžové oči. Byl takový víc dovoký, ale nevyrovnal se Star, ať už chováním, tak chytrostí. Sedl si vedle ní, Star si ho nadále nevšimla. V tom ucítila dotek ruky na svém rameni. Trochu sebou škubla. Pak se ruka přesunula na její vlasy a hladila ji. Star byla zmatená. Ještě zmatenější byla, když na tváři ucítila horký dech. Krátce na to následoval polibek na tvář. Star se probrala, vyskočila na nohy a propleskla Lea. Po půl hodině ptní se, co to mělo znamenat, Leo ze sebe vykoktal: "Star, pro-promiň, ale mě se líbíš..." To jí stačilo. Otočila se na podpadku svých holinek a mířila si to k učiteli. Ten se jí tázal, co zjistila. Odpověď ho velice rozčílila, ikdyž Star pomlčela o návštěvě Lea. Udělil jí několik namáhavých trestů, za to, že se nesnaží. Star se naštvaně otočila a utíkala směrem k jejich domu. Cestou přemítala o událostech toho dne. Její mysl se stále vracela k polibku od Lea, což ji nebezpečně štvalo. Zpomalila. Snažila uklidnit nádechy, výdechy a počítáním. Už skoro nalezla svoji celkem klidnou stránku, když se před ní z křoví vynořil Leo. Zastavila a probodávala ho pohledem. Leo se k ní (pro něj) nebezpečně blížil. Byl asi tři metry před ní, když Star vyřkla slovo Brisingr. Leo se vyhnul a ta ohnivá koule mířila přímo na strom. Začal hořet. Ona i Leo slyšeli, jak hvozd naříká a zuří. Pro nevědomé: Hvozd je jedna velká mysl, která vnímá bolest i blaho lesa a jeho obyvatel. Ze země vystřelily kořeny a polapily Star. Obmotaly ji kolem celého těla a při každém pokusu o osvobození se ještě víc utáhly. V dobu, kdy už stěží dýchala, se přestala vzpouzet. Mezitím se kolem ní shromáždila celá vesnice a samozřejmě i její rodiče. Nejprve uhasili oheň a pak se obrátili na ni. Všichni na ni pohoršeně zírali. Pro své psychické zdraví obrátila pohled jinam. Z davu vystoupil jeden z nejstarších druidů ve vesnici. Přiložil svou ruku na kmen stromu. dlouho se nic nedělo. Star začala být silně nervózní a bála se, co ji bude čekat. Strom náhle stisk povolil a Star dopadla na zem. Stařešina pohladil kmen a obrátil se na ni. Všichni se vlastně obrátili na ni. Pak začala debata o tom, jak ji potrestat za její hrozný čin. Radši neposlouchala, jen se dívala do země. Debata utichla. Star provinile zvedla hlavu. Slova se ujal stařešina. "Star, provinila jsi se velmi těžkým činem...dohodli jsme se, že musíš opustit tuto vesnici, tento les, tuto rasu..." Star vyplašeně vyvalila oči. Teď se slova chopil její otec. "Star, je mi líto, ale už nemůžeš být naše dcera. Nemůžeš už nosit jméno naší rodiny. Již nejsi Star Marindë." Star se po slovech otce spustily z očí pramínky slaných slz. Nebyla schopná odporovat. Bylo jí hrozně. Její rasa ji vyloučila, jen kvůli malému nedopatření! Pravda, až tak malinké to nebylo...oheň se totiž rozšířil ještě na dalších sedm stromů. Všichni odešli, teda až na jejího bratra. Sedl si k ní. Otevřel jí náruč a ona ji přijala. Byl teď jediný, který ji ještě bral jako příslušnici své rasy a rodiny. Opřela se mu o rameno a neslyšně brečela. Po dlouhé době svému bratrovi poděkovala a vydala se k domu její rodiny. Nikdo si jí nevšímal. Jako kdyby byla pouhý vzduch. Vyběhla schody a došla do svého bývalého pokoje. S mokrýma očima si sbalila všechny své věci (oblečení, deka, pár fairth, mapu Alagaësie, psací potřeby s pergamenem a náramek z dřevěných kuliček navléknutých na provázku s napsanýma runama). Vyšla z domu a vyrazila směrem z druidského lesa. Na kraji ji doběhl Mikel. Oči měl také rudé od pláče a v ruce třímal menší dýku a zabalený předmět. Podal jí obě věci. Star si nejdřív prohlédla dýku, pak přešla k rozbalování balíčku. Jak předmět odkryla, žasla úžasem. Na koženém provázku byl připevněný měsíční kámen! Stále s otevřenou pusou se podívala na bratra. Ten se usmál, vzal jí přívěsek z ruky a navlékl jí ho na krk. Objala ho. "Bratře..." Oči se jí zaleskly. Mikel se usmál, pohladil ji po vlasech a rozloučil se s ní. Stála tam jak přimražená. Po chvíli se otočila a zamířila do neznámé země...do Alagaësie.

Cestovala ve vlčí podobě, vyhýbala se lidem a podobným bytostem a trávila život v lesích. Po roce toulání se usadila v Dračích horách. Oblíbila si to místo. Hlavně vodopád a místo, kde se nachází jediný listnatý strom. Promlouvá k němu skoro každý večer, ikdyž ví, že jí neodpoví. Čas od času se v kápi vydá do vesnice či města za účelem zjištění nových informací. Celou dobu, co byla v lesích přemítala o chování lidí. Po té době, co s nimi žila, zjistila mnoho lží ze svitků druidů o lidech. Lidi má ráda, ikdyž jí její přítel (teda, aspoň ho za něj pokládala) chtěl ze strachu zabít a přivolal na ni několik členů městské stráže. Zabila je a musela pak zabít i svého přítele. Od té doby ji trochu trápilo svědomí, ale vždy ho nějak uklidnila. Celkem si oblíbila samotu. V tuto hroznou dobu přemýšlí, že se přidá na stranu Vardenů. Galbatorixe totiž nemá moc ráda kvůli jeho tyranské vládě. Po odchodu z domu si dala nové jméno: Star Fähne Narmo.

Pohled na rasy

Lidé

Jsou u ní průměrem, někdy se chovají špatně, jindy mile. Má je celkem ráda, ale právě z jejich strany přišla první zrada. Nevyčítá jim to, ale prostě ji to trochu mrzí.

Elfové

V různých spisech o nich píšou, že jsou přenádherná rasa, která nikdy plně nelže, je elegantní, má zbystřené smysly a je rychlejší než člověk a dali by se přiřadit k nejlepším rasám v Alagaësii. Sama o nich nemá názor a celkem se jí zdá, že to v těch spisech bude minimálně trochu přitažené za vlasy. Zatím se s žádným nesetkala, ikdyž putovala jejich lesy a v minulosti byla i jejich sousedkou.

Trpaslíci

Co dodat, malí lidé (nic proti) zabraní do kutání a do šutrů. S žádným se nesetkala. Nějaký extra názor na ně nemá.

Urgalové

Moc o nich neví, ale to, že vyhledávají boj v ní vyvolává záporné mínění. Ale každá rasa má nějaké své plusy a mínusy.

Kočkodlaci

Neutrální názor. Má je ráda jako živé bytosti, ale když jde o její totemové zvíře...jistě si to dokážete vysvětlit (kočka x pes). Snaží se ovládat, když na ni třeba ze zlosti vyprsknou, ale když se rozčílí, většinou kočkodlak pozná, jaké to je být ožužlán vlkem.

Víly

S žádnou se nesetkala, ví o nich pouze z bájí a příběhů.

Dračí jezdci

Někdy hodní, někdy zlí. Stává se. Nemá na ně nějaký speciální názor, ale vadí jí jeden jezdec...Galbatorix (nemluvě o křivopřísežnících, ale ti jsou snad mrtví).

Draci

Podle ní obrovské překrásné bytosti, které milují lichotky (což je taky pravda). Když se rozčílí, klidně použije i výraz 'okřídlené ještěrky plivající oheň', což draka zrovna moc nenadchne. S draky se moc často nesetkává.

Stínové

Bytosti které si hrály s duchy a černou magií. Nemusí je. Nevěří, že jsou všichni špatní, bohužel jejich konání spíš spěje k tomu, že budou nejspíš už pouze zlí.

Druidové

Je příslušníkem této rasy, ale zároveň je u nich cizí. Byla jí totiž vyloučena a to nadobro. Stále se s nimi cítí spřízněna, ale není to jako dřív a už se to nikdy nespraví. Má na ni kladný pohled.

Majetek

Menší dýka, čtyři fairth (rodina, les, potok, dračí hory), oblečení, plášť s kápí, náramek, přívěsek, deka, psací potřeby i s pergamenem, brašna a jako poslední...svůj vlastní život.

Rodina

Rodina se jí zřekla, ale stále se mezi ně počítá. 

Matka Eweru

Otec Karden

Bratr Mikel

Mezi rodinu ještě počítá jediný listnatý strom v Dračích horách.

Ještě nedávno ji do rodiny přijala jedna velice milá kočkodlačice Alexa jako svou sestřičku. Star se s ní hodně sblížila a také ji považuje jako svou sestru...jako část rodiny, kterou nemá.

Kontakt

E-mail- terkaceplova@seznam.cz