Ilya

Jméno: Ilya

Datum narození: 13.dubna 3240, takže je mi 22 let.
 

Náboženství: Modlím se k bohyni Uhiru.
 

Povolání: Dříve jsem hrála jako muzikantka a vydělávala si tím. Hrála jsem na příčnou flétnu. Hrála jsem s městskými trubadůry. Později jsem hrála jedné rodině, která si mě vzala, když jsem neměla kam jít. Pracovala jsem tam taky, jako služka. Teď pracuji na farmě.

Popis:  Jsem středně vysoká. Na první pohled působím, jako drobná holka. Což občas jsem. Mám štíhlé, ladné tělo bílé pleti. Mám ráda svoje slabší ruce, svoje nohy a svoji postavu celkově. Díky mým nohám jsem rychlá.

Ráda se procházím a také ráda přemýšlím. Takhle jsem hodněkrát vymyslela různé melodie a texty. 

Jinak mám hnědé, rovné vlasy, se kterými si ráda pořád něco dělám. Třeba je splétám do copů, nebo si dělám malinké copánky. Mám oválný tvar obličeje s velkýma, světlýma očima. Mám dlouhý nos a vcelku plnější rty. 

Ráda nosím šaty. Vypadám v nich, jako služka, ale mě to nevadí. Nemám moc ráda ty složité šaty, které jsou se samími korálky a šperky. Také ráda nosím korzety. Ty jediné mám ráda z uplých, vznešených šatů.
 

Charakter: Abych pravdu řekla... mám hodně tváří, hodných i zlých, tak pozor na mě. Například se chovám, jako mrcha a potom se chovám zase jako křehká holka... Ano přesně takto to je a není to žádná blbost. Má mráda boje, ale né zase moc... V tomto ohledu mám ráda, když je to tak přiměřené. Jednou, bych se chtěla naučit bojovat.
Ráda někoho ze srandy štvu, pokud se nejedná o mé kamarády. Například se chovám až příliš klidně, nebo ho popichuji.

Jsem upřímná a občas i drzá. Ráda se směji, ale né s někým cizím. K cizím lidem jsem nepřístupná a opatrná. Nikdy nevíte, kdy vás mohou zradit, popřípadě se vás pokusit zabít.
 

Historie: Byla jsem velice šťastné a naivní dítě. Narodila jsem se v jednom královském městě. Chodila jsem do školy a nejvíce jsem se věnovala hraním na flétnu a zpěvu. Jak já to zbožňovala! Později jsem se dokonce učila hrát na loutnu.

Byla jsem zvláštní dítě, které vlastně neví, co chce. V jednu dobu chtěla být muzikantkou, v druhou dobu zase švadlenou. Maminka mě později začala učit šít, abych se mohla alespoň stát švadlenou. Od muziky jsem nikdy pořádně nedala ruce pryč.
  Jednoho dne k nám do města přišel zvláštní muž. Hodně lidí mu říkalo: Ten, jenž je tajemný. Byl to vcelku mladý muž, u kterého bylo skoro nemožné vidět jeho tvář. Ubytoval se ve zdejším hostinci a mi děti za ní mpořád chodily. Vyprávěl nám totiž příběhy o tvorech, kterým se říká stíny a o trpaslících, kteří žijí v horách a mají vždy plnovous. Vyprávěl nám o všem, co se děje za hradbami našeho města. Byli jsme jím unešení, až na rodiče.... Ti se ho báli. Hodně jsem se s ním přátelila, stejně jako ostatní děti. Rodiče nám to zakazovali, až se jednou naštvali a zamkli mě v mém pokoji.

Po nějaké době ten muž odešel. Trochu mi potom chyběl. Spíše jsem neměla co dělat, protože si s námi občas hrál. My děti jsme si potom hrály na draky, elfy, stíny a ostatní tvory, o kterých nám vyprávěl. Braly jsme to, jako strašlivou srandu. Byli jsme tím úplně posedlí.
   Už od mala jsem se chtěla stát  bojovnicí. Po nějaké době mi rodiče koupili luk se šípy. Musela jsem dlouho přemlouvat, aby mi ho koupili, jenže mi dovolili ho používat jen na obranu. Zaplatili mi asi deset lekcí s jedním mužem, který se v boji vyzná. Pamatuji si, že prvně jsem z něj střílela šípy a nevěděla, co s ním pořádně mám dělat. Ten luk mám do dnes. Je to majestátní zbraň, která se hodí k elfům. Je udělaný ze dřeva a v něm jsou vyřezané různé krucánky a stromy. Vypadá nádherné a strašně mi připomíná les. Mám ten luk moc ráda.

 Když jsem byla jsem dost stará, tak jsem odešla pryč z našeho města. Došla jsme do dalšího města, které bylo o něco menší. Je to krásné město! I když má i spoustu mouch, například ten nepořádek. Měli tam krásný kostel a já se tam každý den modlila k bohům.
Přidala jsem se se svou flétnou k trubadůrům a společně jsme si tak vydělávali.

Když jsem se motala ulicemi, našla mě jedna rodina, s kterou jsem zůstala asi měsíc. Dělala jsem jim služku a občas ji mi hrála. Dali mi oblečení, které nosí jen služky. Bydleli ve velkém domě a mohli si dovlolit snad všechno. Byl v ní i jeden kluk a já se poprvé v životě zamilovala. Zamilovala až po uši. Opravdu. Psala jsem smutné básně a on si je četl. Psala jsem krátké příběhy o tom, jak mě vnitřně zraňuje. Brečela jsem a byla nešťastná, ale snažila jsem se to skrývat. Už tak byli hodní, že mi dali domov. Jenže s ním to nehlo... Proto jsem odešla i od nich... Odešla jsem od nich s pláčem a jediný, kdo o tom věděl, byl ten kluk.
  Znovu jsem se začala živit hraním na flétnu. Celkem jsem si vydělala. I když to nebylo moc. Na jídlo a pití to stačilo. V té době jsem s flétnou putovala a zastavovala se ve městech a hrála. Spala jsem pod širým nebem a když pršelo, schovala jsem se do hostinské stáje. Jenže pak mě to hraní omrzelo. Tak jsem si začala vydělávat naopak hraním na loutnu. Tak jsem naopak putovala a hrála na loutnu. Jednou jsem tak putovala a našla jsem farmu. Pracoval tam jeden starý pán se svými dětmi: dvěmi syny ( jmenujíi se Alco a Norn ) a jednou dcerou ( jmenuje se Eles ). Eles je krásná, zelenooká holka, které je přibližně sedmnáct let. Má hnědé vlasy. Celá na mě působí tak přírodně. Připomíná mi strašně les. Alco a Norn jsou dvojčata, takže jsou si podobní. Oba mají hnědé vlasy a modré oči. Skoro jediná jiná věc na nich je, jejich výška a váha. Alco je trochu tlustší a menší a Norn je svalnatý a vysoký. Tak jsem pracovala tam. Starala jsem se o zvířata a o plodiny. Například, když je bouřka, tak pro ně dojdu a uvážu je ve stáji. Většinou doběhnou do stáje sami a já je jen uvážu. Teď už kradu jen občas, protože okolo té staje sázím obilí a jsou tady i jabloně. V zimě se živím hlavně mlékem od koz a krav. Jednoho dne ten starý pán zemřel, tak farma zůstala nám třem.  
 

Majetek: Luk, se šípy. Flétna a loutna. Bydlím na farmě, takže mám hodně kamarádů zvířat, hodně obilí, mléka, občas jablek a různých farmářských věcí... Např. lopaty, vidle, nebo kýbl na dojení koz, nebo krav. Dá se tam najít i spousty balíků slámy. Jinak mám spoustu provazů. Jak jsem psala: uvazuji tím zvířata, aby v bouřce neutekla.
 

Dovednosti: Hraní na loutnu a flétnu. Teď pracuji na farmě, takže nemám problém pracovat. Neumím plavat, ale většinou si poradím s mými provazy. Umím číst. Dále umím šít, ale neumím vařit, většinou vaří Eles.