Elrines

Jméno: Elrines Fascines

Rasa: Elf

Datum narození: V ten nejzvláštnější den v roce

Věk: 113 let

Vzhled:  Elrinesinu hlavu zdobí fialové oči, které  jí očarovala její matka, když byla malá. Ona si však fialové oči oblíbila, zato některým elfkám kvůli tomu připadá jako čarodějnice a zbytečně ji odsuzují. Ona si toho vůbec nevšímá a má se ráda taková, jaká je. Krom očí má krásně vytvarovaný nos i ústa. Vlasy má vždy rozpuštěné a jejich délka dosahuje pod ramena. Barva je černá s nepatrnými fialovými proužky, kterých si většina elfů nevšimne. To, co jí elfky opravdu závidí je její fialový ornament nad uchem, který nosí téměř vždy. Je na ní jedna zvláštnost o které nikdo nic neví. Na jejím čele září jakýsi znak a ani sama Elrines neví, jak se tam vzal. Stejně svítivé jsou i bílé náušnice ve tvaru perel, které zdobí její uši. Je poměrně vysoká a štíhlá, stejně, jako většina jejích vrstevnic, což z ní dělá pravou elfku. Oblečení je prosté, někdo by řekl, že dokonce potrhané, ale Elrines se o svůj vzhled vůbec nestará. Podle ní je důležité mít čistou duši než být čistě oblečená.

Povaha:  Povahou je Elrines prchlivá, samotářská, tvrdohlavá a velice mazaná elfka. Vyhýbá se elfské společnosti a hledá ji spíš v lese, kde má spoustu malých zvířecích kamarádů, kteří ji vždy utiší. Kromě zvířat je nejraději sama a s ostatními elfy je co nejkratší dobu. Elfové o ní vědí, že se nevzdá, dokud nedokončí svůj cíl a proto ji nezatěžují úkoly o kterých vědí, že by je naše mladá elfka nezvládla. Byla by schopná se i zabít, jen, aby dokončila úkol. Jak už všichni v Ellesméře poznali, je Elrines velmi divoká a nikdy nezastaví, dokonce ani nezpomalí své životní tempo, které je tak rychlé. Je oříšek ji zastavit a tak ji elfové nechávají běžet, jak dlouho bude chtít. Když se Elrines zastaví je velmi laskavá a slušná, což elfové přivítají. Dbá na správné pozdravy a má velkou úctu ke starším a zkušenějším elfům. Její mazanost se tak projeví až, když je s malými elfíky, kteří ji pořád popichují.

Historie:   Isabella porodila krásnou, zdravou elfku, ale po porodu zemřela vysílením. Jediné co stihla - zamumlat nějaká slova ve Starověkém jazyce a dát elfce fialovou čelenku do vlasů. Pak zemřela. Elrines tedy zůstala se svým otcem. Když jí bylo třináct let otec jí řekl pravdu, kterou jí dlouho tajil. Byl Dračí jezdec. Hned po této zprávě musel odejít do boje, protože Galbatorixovi vojáci se neuvěřitelným tempem blížili k Ellesméře. Odešel tedy do boje a elfům se podařilo odvrátit Galbatorixovi útoky. Ale Elrinesin otec se už nikdy nevrátil. Elrines z toho byla dlouho nešťastná, dokonce asi na měsíc utekla do lesů a ať ji hledali všichni elfové, nic nenašli. Pak se vrátila do Ellesméry a se svou smůlou se časem vyrovnala. Jak Elrines rostla, elfové jí vyzkoušeli, jestli ovládá magii, předpoklady měla dobré, protože její matka uměla kouzlit a její otec byl Dračí jezdec.....nicméně ona neuspěla, ale vždy se ze všech trablí něják záhadně dostala.

Jednou se vydala se svým kamarádem Angem kousek za hranice Ellesméry, moc je zajímalo, jak to tam vypadá. Ale měli trochu smůlu, když Elrines lezla na strom, z lesa se vynořil Urgal a napadnul Angema. Jak mile Elrines zahlédla Urgala, skočila mu na hlavu a s velkým dopadem na jeho hlavu ho omráčila. Pak řekla Angemovi, aby utíkal zpátky do Ellesméry a řekl to ostatním elfům, protože Urgal se mohl kdykoliv probrat.  Poté rychle běžela do lesa. Za chvíli se vynořila a držela spousta lián, ostružin a dalších popínavých rostlin. Svázala Urgala od hlavy až k patě a asi za pět minut přiběhli tři elfové, kteří byli připraveni zasáhnout. S údivem se podívali na Elrines a ona jim vylíčila celý příběh. Po této události jí pozvala královna Islanzadí na svůj zámek. Byla a dodnes je na Elrines velice hrdá, a věděla, že by byla schopným zaklínačem, ale jelikož neuměla kouzlit, dala jí nádherný luk, který kolem sebe měl zvláštní fialové plamínky, které se tam objevili, když ho královna začarovala a řekla: "Snad ti poslouží dobře. Jeho tětiva se nikdy nezlomí a šípy budou sloužit jen tobě. Hodně štěstí Elrines." S těmi slovi odešla. Od té doby se Elrines učí střílet z luku, v čemž má veliký talent. Dopracovala se až ke špičkovým lukostřelcům i přes svůj malý věk. 

Jednou ji taky elfové poslali do lesa pro vzácné bylinky, protože jeden elf byl vážně nemocný a jen ona se tam mohla dostat kvůli tomu, že skoro celá Ellesméra byla na výpravě a elfové, kteří zústali museli dohlížet na nemocného. Vydala se tedy na cestu a u velké propasti si na pomoc zavolala svého orlího kamaráda. Orel ji úspěšně přenesl na druhý břeh, sednul si na strom a čekal až přijde. Elrines přišla k nádherné a okouzlující mýtince na které tančilo devět tajemných víl. Chtěla se s nimi seznámit, ale jak udělala krok směrem k nim, hned se rozplynuli. Bylo jí líto, že je nepoznala, ale nepřemýšlela nad tím a nasbírala bylinky. Přišla k propasti a opět nasedla na orla - nebyl to jen tak nějaký orel, byl o dost větší než ostatní a rozuměl všemu, co Elrines řekla, avšak jí nemohl odpovědět. Jak letěli k druhé straně, pytel v kterém byli bylinky se propíchl o jeden z orlových drápů. Elrines se otočila a tak oba ztratili rovnováhu a ona spadla. Letěla vzduchem a sama věděla, že orel ji nestihne zachránit. 

Už se připravila na pád do propasti a následující smrt, ale pak si uvědomila, že musí donést bylinky nemocnému elfovi jinak zemře a, že nemůže nechat o samotě své malé zvířecí kamarády, které má tak ráda. Věděla, že se musí vrátit......uvědomila si, že jí září čelo, že cítí, jak je záře kouzelná a horká a těsně před tím, než se její tělo prudce dotklo země, začla vzlétat nahoru a nakonec přistála u druhého břehu. Jak se její nohy dotkli země, čelo se vrátilo do původního stavu a také na ní dopadla únava. Když se probudila nevěděla, co se děje, kde je a co se vůbec stalo. Vzpoměla si na to, jak padala do propasti, jak vzlétla ke břehu a také na nemocného elfa. Rozběhla se zpět k Ellesméře bez ohledu na únavu a cestou si uvědomila, že ten znak, který má na čele jí nejspíš chrání. Už několikrát ji přece zachránil. "Nic nebudu elfům říkat." prohlásila v mysli. Dorazila do Ellesméry a předala bylinky. "Cesta v pořádku?" zeptal se jeden z elfů. "Nic neobvyklého."odpověděla Elrines. 

A postupem času si víc a víc uvědomovala, kdo je a co umí. A také zjistila, že ať je problém jakýkoliv, vždy se postupem času vyřeší.

Dovednosti:  Elrines už od mala ovládá stejně líbezný hlas, jako její matka a tak je mezi elfy velmi oblíbená. Umí dobře plavat a tím občas vyděsí některé elfy. Potápí se a tak dělá, že se topí, ale vždy se vynoří o kus vedle. Někteří o ní mají strach, co když se utopí?! Tento strach Elrines nepociťuje a dál se věnuje všemu, co ji baví. Jednou se dokonce vydala za hranice Ellesméry, kde jejího kamaráda napadl Urgal. Elrines ho po dlouhém boji porazila a jako dar dostala od královny luk, který se nikdy nezlomí. Elrines si ho velmi váží. Díky tomu se rozhodla učit se lukostřelbě. Je v tom teď skoro nejlepší. Když má volnou chvíli, jde do lesa a trefuje se i do pohyblivých terčů, které nejsou o moc větší neš prsten. A nakonec, stejně jako ostatní elfové umí velice rychle běhat, vytrvalost ani hbytost jí nechybí. Tím pádem má skvělé předpoklady pro elfský tanec Rimngar.

Rodina:    Elrines se narodila dvoum milujícím rodičům, kteří si dali slib ve Starověkém jazyce, že se nikdy neopustí a, že je může rozdělit jen smrt. Asi po sto letech, co byli spolu, se jim narodila malá elfka a oba součastně napadlo ji pojmenovat Elrines.

Matka Isabella - Žije v Ellesméře od svého útlého mládí a měla vrozený dar - téměř neodolatelný a líbezný zpěv, který Ellesméra slýchala každé ráno. Elfové toto krásné probuzení milovali a dokonce i ti nejstarší elfové Isabelle hluboce děkovali za její laskavost. Dobře totiž věděli, že Isabella se mohla zavřít v domě a zpívat si jen pro sebe, ona taková nebyla. Byla velmi společenská a dobře vychovaná. Také dohlížela na svůj vzhled, nikdy neměla žádný prostý účes a vždy měla vlasy lesklé až radost pohledět. Byla klidná a velice trpělivá, což jí dodávalo velkou výhodu, když hovořila se svými nápadníky. Všechny je odmítla.....až jednou zahlédla v Ellesméře okouzlujícího elfa. Vůbec se jí nepodobal, přesto, vždy když ho potkala jí začalo bušit srdce, jako nikdy předtím. Byla to láska na první pohled. V tu Isabella nikdy nevěřila, ale v tu chvíli ano. Seznámili se a ten elf prozradil své jméno - Lasanello. Isabella poznala, že Lasanello je velmi laskavý a starostlivý elf. Po dlouhé době, co byli spolu se rozhodli pro sňatek. Isabella nechtěla, aby se o té události dozvěděla celá Ellesméra, ale protože sňatky nebyli časté, ta zpráva se stejně rozkřikla.

Otec Lasanello - Lasanello se do Ellesméry přistěhoval nedávno. Mnozí tvrdili, že je to přisluhovač Galbatorixe a nechtěli mu věřit. Lasanello se tím netrápil a byl tím, čím byl. Jednou, když se procházel po Ellesméře, odněkud zaslechl nádhernou hudbu. Vešel do té ulice a před sebou spatřil nádherný dům, který byl zdobený květinami. Na tom balkonek a na něm stála překrásná elfka v rudých šatech. Hned se do ní beznadějně zamiloval. Každý den jí nosil ke dveřím růže a pomalu, ale jistě se seznámili. Lasanellovi se Isabella moc líbyla a tak o ni pečoval, jak o princeznu. Po dlouhé době, co byli spolu Isabella otěhotněla.

Majetek:                                             

Šperky a oblečení

Jedny slavnostní fialové šaty

Jedny smuteční černé šaty

Dvoje obyčejné zelené šaty

Svůj zvláštní oblek ve, kterém je skoro pořád

Fialovou čelenku ve vlasech

Svítivě-bílé náušnice ve tvaru perel

Zbraně

Nádherný a neobyčejný luk

Šípy, které dokonale ladí k luku