Nyra

Jméno:

Oficiálně se jmenuje Nyra Fatimera da Vaasa, Jižní princezna, ale od té doby, co byla vyhnána z rodného království, si říká jen Nyra. Doma je známá jako Nyra Zrádkyně.

Titul:

Kaarlakh’ka, to znamená v jazyce víl „Prokletá“

Rasa:

Nyra je čistokrevná stromová víla z jednoho z nejstarších vílích rodů. Nemá v sobě ani kapku elfské krve.

Datum narození:

Na jaře roku 3229

Věk:

Má asi 33 let, ale nerada o tom mluví.

Jazyky:

Nyra dokáže mluvit jazykem víl a starověkým jazykem, žádné jiné se nikdy neučila a ani je nepotřebuje.

Víra:

Věří ve většinu vílích bohů, ale nemá ráda Aalean, bohyni lásky, protože neuznává její pravidla ohledně vztahů mladých víl a především vílích sňatků.

Povolání:

Původně bojovnice a nejvyšší strážkyně královského pokladu Antharry, nyní zlodějka a lupička, o jaké se jí ani nezdálo, že jednou bude.

Podoba

Nyra je pohledná mladá víla. Není zrovna vysoká, měří sotva sto padesát centimetrů, ale to jí nijak na kráse neubírá. Její postava je celkově velmi vyrovnaná, Nyra je štíhlá, má oblé boky, úzký pas a kulatá ženská ňadra, která nejsou ani příliš malá, ani příliš velká. Její pokožka je světlá, skoro bílá, a když se dostane na přímé sluníčko, barví se do zlatova. Nyra se však většinou nevzdaluje z lesa, a tak nebývá zrovna dvakrát opálená. Po těle má také pár pih, ale ne mnoho, a na obličeji vůbec žádné.

To, co z Nyry dělá opravdovou vílu, jsou její křídla – veliká, tvarem připomínající křídla vážky. Nejsou uzpůsobena k dlouhému letu, ale zato mají moc hezkou barvu – trochu zlatou a trochu zelenou, a když na ně posvítí slunce, moc pěkně se lesknou.

Co se týče Nyřiny tváře, je úzká, s jemnými rysy a trošku výraznějšími lícními kostmi. Nyra má poměrně velký nos, trochu delší, než je bezpodmínečně nutné, ale na druhou stranu úzký. Nyře se ten její nosík ani trochu nezamlouvá, ale nikomu jinému nikdy nevadil. Stejnou měrou, jakou Nyra nesnáší svůj nos, zbožňuje svoje rty, plné a velké, barvou podobnou zrající malině. Nezdůrazňuje si je žádným líčením, je totiž naprosto přesvědčena, že to zkrátka a jednoduše nepotřebují, tak hezké jí přijdou.

Velmi výrazné jsou víliny oči, veliké a zelené jako dva smaragdy. Jsou trochu zešikmené, jako by kočičí, a kryjí je víčka s dlouhými, mírně nahoru stočenými řasami. Ani oči si Nyra nemaluje. Zaprvé nemá čím, za druhé se jí to nelíbí. Co si ale ráda upravuje, to je obočí, klenuté a trochu tmavší, vzhledem k tomu, že má světlé vlasy. Nyra ho barví pomocí kouzel tak, aby bylo vidět, že tam je; jeho přírodní barva je podle ní příliš nevýrazná.

Nyřinou opravdovou pýchou jsou její vlasy. Mají barvu zlata, jsou lesklé, hebké, a pořádně dlouhé – až do pasu. Vzhledem k tomu, že víla nechodí nějak zvlášť cudně oblékaná, jsou vlasy často to jediné, co zakrývá místa, která by každopádně zakryta být měla.

Přesuňme se tedy nyní k tomu, co Nyra nosí. Je to prosté. Nyra vyrostla hluboko v Antharře, království víl, a tak většinu života strávila stejně nahá, jako když přišla na tenhle svět. Když jí bylo sedmnáct, matka se ji rozhodla provdat za prince z rodu Veernieng. Nyře se to příliš nezamlouvalo, nejenom, že šlo o pěkného hlupáka, ale mimoto i o jejího bratrance, a tak tehdy utekla do školy pro mladé bojovnice, které se, alespoň do dokončení výcviku, nesměly vdát, zato ale dostaly kožené brnění a společenské šaty. Byly to jedny z prvních šatů, které kdy Nyra měla; bílé, z jemné vzdušné látky. Po ukončení výcviku, když se stala strážkyní, začala nosit prosté poloprůsvitné zelené šaty, a také zdobenou zlatou čelenku, která ukazovala, že je z královského rodu.

Povaha

Nyra je poměrně jednoduchá osobnost. Do začátku musíme určitě říct, že je čestná a pevná ve svých přesvědčeních a názorech. Umí být taky pěkně tvrdohlavá a jen velmi nerada se podřizuje druhým. Za každých okolností je přesvědčena, že jen její názor je ten správný a nedá si to vymluvit ani za nic.

Nedá se říct, že by byla nějak geniální, ale rozhodně není hloupá; je vynikající ve čtení lidských tváří a jejich emocí, velice rychle dokáže odhadnout jejich pozdější chování, cíle a úmysly. Umí také velice rychle uvažovat a má i poměrně bystrý úsudek, svým intelektem se ale nemůže rovnat většině elfů.

Fakticky vzato se Nyra považuje za něco jako „lidového hrdinu“ – věří v dobro a jeho prosazování ve světě, umí být pěkně naivní a také romantická; na druhou stranu má ale velmi realistický náhled na svět a poznala zlo, zkorumpovanost a touhu po moci v nejvyšších vládnoucích vrstvách. Snad i právě proto se s větší a větší vervou vrhá proti mocnostem, které v Antharře vládnou – ne proti královně samotné, ale proti jejím rádcům a nejvýše postaveným šlechticům.

Jako všechny víly, i Nyra je velmi vázaná na přírodu, a jelikož jde o stromovou vílu, především na stromy. Pro Nyru jsou nejdůležitější duby, které velmi miluje. Kdyby někdo ublížil byť jen jediné větévce tohoto stromu, Nyra by ho byla schopná v rozzuření i zabít, ač je celkově vzato velmi mírumilovné povahy. Umí se však doopravdy vzteknout, jde-li o ubližování jejímu milovanému lesu a rostlinám v něm.

Co se týče Nyřiných špatných vlastností, dokáže být pěkně marnivá a pyšná a poměrně často propadá sobectví; má pocit, že ona je na tomhle světě nejdůležitější. Už od dětství měla ostré lokty a taky pořádně prořízlou pusu a říká se o ní, že když chce dosáhnout svého, nic jí není svaté.

Historie

Bylo to na jaře roku 3229, když ve stromovém paláci rodiny Vaasa zavládla radost a čiré nadšení. Paní domu, Jižní královna a také sestra královny celé Anthary, Avenruee da Vaasa, právě porodila svou druhorozenou dceru a celkově třetí dítě, malou princezničku, která dostala jméno Nyra. Malá Nyra byla už od svého zrodu rozmazlována, jak se na Jižní princeznu, budoucí vládkyni nejjižnější a také nejstarší části říše slušelo a patřilo. Ze začátku to děvčeti vyhovovalo, ale po čase se začala nudit.

Už jako dvanáctiletá holčička pochopila, že ji chce její matka velmi brzy provdat, a to zcela bez lásky, pouze z jakýchsi politických a obchodních důvodů. To se děvčeti ani trochu nelíbilo, ale doufala, že se jí podaří matku přesvědčit, že politika není tak důležitá jako láska, o níž tak často mluví bohyně Aalean, k jejímuž kultu celá Nyřina rodina patřila. Nyra však velmi brzy zjistila, jak se to s Aaleaniným přístupem k „lásce“ má doopravdy.

„Maminko, a opravdu se všechny holčičky musí vdávat?“ zeptala se malá, asi třináctiletá Nyra v Aaleanině chrámu v hlavním městě.

Její matka k ní sklonila pohled z výšin, které byly pro Nyru téměř nebeské, a věnovala jí jeden ze svých nejkrásnějších úsměvů. „Ale jistě, Nyro, všechna děvčata se vdávají, protože si to naše Bohyně přeje. Vždyť bez vdavek nemůže být lásky a bez lásky nového života.“

„Maminko, ale copak se nemohu zamilovat, aniž bych se vdala?“ otázala se Nyra. Avenruee stiskla její ruku jak nejpevněji dokázala a přivedla ji blíž k Aaleaninu oltáři.

„Poslouchej, dcero,“ řekla přísně, „Láska nepatří jinam než mezi manžele. Vzniká sňatkem a trvá navždy. A co se týče lásky tělesné… každá z těch, které by se opovážily protivit se Aaleaninu přikázání a vydaly by své tělo mužům ještě před svatbou, bude zasažena bleskem!“

„Ale maminko, co ty víly z Uličky Nevídaných krás?“ zeptala se Nyra, „Vždyť je přece žádný blesk nezasáhl!“

Avenruee vrazila malé Nyře pořádný pohlavek. „Žádné slušné děvče o Uličce neví, natož aby o ní mluvilo! Kdo ti o ní řekl? Kdo ti to řekl? TAK MLUV!“

„Bratr!“ vyjekla Nyra vyděšeně, oběma rukama si kryjíc tváře, „Řekl mi to bratr, maminko, přísahám, nikdo jiný!“

Avenruee se narovnala a zhluboka se nadechla. „A tohle je prosím můj syn! S ním si to ještě vyřídím. Nyro, odteď ti zakazuji – až do odvolání – s tvým bratrem mluvit, rozumíš? Tak rozumíš mi?“ zatřásla s dítětem, jako by to byl pytel brambor. Nyra vyplašeně kývla. „Dobře. A teď pojďme konečně obětovat naší bohyni,“ řekla Avenruee a vydala se k oltáři. Její dcera za ní ťapkala tiše a věrně jako stín.

Avenruee měla strach, že by se její holčičce začala příliš brzo zapalovat lýtka, a tak ji poslala na výchovu do jedné z Aaleaniných škol. Tam děvče vychovávaly ve víře v Bohyni tak dlouho, až v ni Nyra přestala téměř úplně věřit. A když se potom v sedmnácti velmi blízce seznámila s jedním ze zahradníků a žádný blesk z nebe nepřišel, ztratila víru v Aalean docela.

Krátce po tomto zjištění Nyra ukončila vzdělávání v této škole z jednoho prostého důvodu – matka chtěla, aby se seznámila se svým ženichem. Šlo o prince z rodu Veernieng, syna královny, a tak fakticky vzato i o Nyřina bratrance. Nyra neměla sebemenší chuť se vdávat, tím spíš se vdávat za vlastního příbuzného, a tak požádala královnu víl, aby se mohla stát jednou ze strážkyň Antharrského pokladu. Ty totiž, po dobu svého výcviku, musely zůstat alespoň formálně pannami, tudíž být neprovdané.

Avenruee opravdu zuřila, když královna Nyře toto studium povolila a ještě ji v něm hojně podporovala různými dary. Trvalo to celých devět let, do Nyřiných šestadvacátin, než konečně svůj výcvik dokončila. Mezitím se víl, kterého si měla Nyra vzít, oženil s jinou, a tak se dívčin problém dokonale vyřešil.

Až do svých dvaceti devíti let byla Nyra členkou královniny osobní ochranky, pak se ale královna rozhodla, že svěří Nyře do ochrany největší poklad a zároveň největší tajemství celé Antharry.

Nyra mlčky hleděla na královnu, jak velikým zlatým klíčem odemyká masivní truhlu z očarovaného zlata. Jistě, že byla zvědavá, co je uvnitř, ale vycvičili ji dobře – Nyra nedávala najevo jedinou emoci. „Přistup blíž, Jižní princezno Nyro,“ požádala královna.

Nyra udělala, co se po ní chtělo – a před ní se otevřel výhled na čtyři různobarevné kameny zabalené v hedvábí a kryté ještě zdobenou síťkou z perel a ryzího zlata. „Ach bohové… to jsou…“ začala.

„…Dračí vejce, přesně tak, Nyro,“ dokončila za ni královna. „Už po staletí je tady chráníme před elfy i lidmi a čekáme, kdy budou konečně víly zrovnoprávněny s těmi bezkřídlými a stanou se součástí smlouvy o Jezdectví.“

„Ale co když jsou tahle vejce určena elfům? Nebo lidem?“ otázala se Nyra.

„Jsou naše a vylíhnou se pro nás,“ pravila jedna ze starších strážkyň, které čekaly u vchodu do sálu, „I kdybychom je k tomu měly donutit,“ dodala temně. To se Nyře nelíbilo, ale nahlas neřekla nic. Přála si přece stát se jednou z nich – jednou ze strážkyň pokladu.

„Nyro Fatimero da Vaasa, Jižní princezno, paní z Laagesy a Marmorany a hraběnko z Faasferu, opakuj po mně, prosím,“ ozval se královnin jasný hlas a Nyra k ní zvedla oči, „Já, Nyra, se plně odevzdávám královským službám. Dobrovolně se vzdávám všech svých titulů a poct, jež mi dává můj původ, a přísahám, že budu věrně, věčně a správně sloužit své královně a chránit Poklad Antharry.“

Nyra zopakovala. Královna se usmála. „Nyro, Strážkyně Pokladu, přijímám tě do svých služeb. Jistě víš, že porušení přísahy se trestá smrtí,“ dodala.

„Vím, má paní,“ sklonila hlavu Nyra. Ani za mák se jí nelíbilo, že má strážit právě dračí vejce, která v truhlici nikdy nenajdou své Jezdce, ale potřebovala se zbavit titulů – jedině tak ji matka nebude moci provdat za někoho nechutně nudného a bohatého. „Budu vám sloužit věrně,“ slíbila.

„To doufám,“ odpověděla královna a předala Nyře zlatý klíč. „Odteď jsi totiž Hlavní strážkyní.“ Mezi staršími vílami to nesouhlasně zašustilo, nikdo ale neměl odvahu protivit se královnině vůli.

Původně Jižní princezna, paní z Lageesy a Marmorany a hraběnka Faasferská tak pozbyla všech svých dědičných titulů, moci a pozemských statků a stala se služebnicí královny, což byla, jen tak mimochodem, její teta. Nyřina matka zuřila, ale nemohla s tím nic dělat; ale ona koneckonců funkce Hlavní strážkyně byla natolik významná, že se ani Avenruee nezlobila dlouho.

Navíc, její starší dcera se provdala za královnina vlastního syna, a tak se stala žhavou kandidátkou na novou královnu, což Avenrueein hněv utišilo docela a odpustila své mladší Nyře jak odpadlictví od Aaleanské víry, tak její touhu chránit poklad a především se vyhnout sňatku.

Nová funkce ale Nyře dlouho nevydržela. Už v okamžiku, kdy vejce uviděla, začala osnovat plán, jak je ukrást. Přišlo jí nesprávné, aby tam jen tak ležela, když na ně u lidí nebo elfů čeká Jezdec – a tak, když přišla správná příležitost, prostě jedné noci vzala klíč, truhlu odemkla a dala se do díla.

Mladá víla zatajila dech. Už se jí podařilo dvě z vajec vysvobodit z hedvábného obalu, v němž byla zamotána. Byla nádherná; to jedno, větší, mělo barvu ametystu; to menší připomínalo obrovský tyrkys. Nyra se je pokusila dát obě do své torny, ale vejce byla těžší, než se zdála; a zdálky se navíc ozvaly kroky!

Hlavní strážkyně na nic nečekala, popadla ametystové vejce a rozběhla se pryč, aniž by truhlu zamkla. „Hej! Stůj! Ty zlodějko zatracená!“ znělo za ní, ale ona neměla v úmyslu poslechnout.

Běžela dlouho královskými chodbami, až na zahradě se ale odvážila použít křídla a vznést se. Pak už svým pronásledovatelům definitivně zmizela v noční tmě…

Nakonec Nyru dostihli až v elfských lesích – už bez vejce, to stačila schovat. Mučili ji. Snažili se z ní jakýmkoliv způsobem dostat, kam vejce ukryla, ale ona byla neoblomná; dokonce ani když ji přišla prosit celá její rodina, matka, otec i všichni sourozenci, Nyra nepromluvila. Nakonec bylo rozhodnuto o její popravě.

Nyra však díky své kráse svedla žalářníka a s jeho pomocí se dostala zpět na svobodu. Ani tentokrát se žádné blesky nekonaly. Mladá zlodějka a vyhnankyně se nakonec usídlila v Kirtanu, kde také ukradené vejce našlo svého majitele, Jezdce Däthedra, a kde Nyra dodnes žije, aniž by věděla o tom, že královna Deena, která ji vyhnala z Antharry, je už po smrti… 

Schopnosti

Nyra je, jak se na vílu sluší a patří, vynikající kouzelnice. Zná na tisíce léčivých kouzel a díky svému výcviku také mnoho kouzel bojových, většinou však k jejich provedení musí být blízko nějakého stromu nebo aspoň rostlině.

Umí také poměrně dobře bojovat se dvěma krátkými dýkami, dokáže se ohánět i holí. To však teď nevyužívá, protože z Antharry utekla v podstatě bez majetku.

Nyra má moc hezký hlas a velmi ráda zpívá. Umí docela pěkně malovat a čas od času se pokouší psát básničky, ale zná jen vílí písmo, takže si je skoro nikdo nepřečte, nehledě na to, že nejsou dvakrát dobré.

Nyra rychle běhá, zvládá dost dobře plavat a má velice dobré taktické uvažování. To je snad vše, co se k jejím schopnostem dá říci.

Rodina

Avenruee da Vaasa

Avenruee je Nyřinou matkou. Je to vznešená a mocná víla, Královna jihu, navíc sestra samotné Deeny da Veernieng. Je to pohledná žena, má stejně jako její dcera světlé vlasy a zelenavé oči, i když ne tak výrazně jako Nyra. Na rozdíl od Nyry byla vždy velmi chamtivá a mocichtivá, a čeho nedosáhla sama, to chtěla po svých dětech.

Avenruee není příliš inteligentní, navíc náboženská fanatička – už dlouho se snaží prosadit u královny, aby se Aalean stala jedinou povolenou bohyní víl. Nyra si se svou matkou nikdy příliš nerozuměla. Avenruee je stále naživu a nadále vládne jižní části Antharry.

Fatimer da Vaasa

Nyřin otec, po kterém má druhé jméno, patří ke strážcům Jižní královny – to znamená, že chrání před smrtí vlastní manželku. I když by občas nejradši udělal přesný opak. Jeho dcera po něm zdědila většinu povahových rysů a taky zelené oči. Nyra ho má moc ráda, i když mu pořád trochu vyčítá, že se nechává dirigovat svou manželkou.

Fatimer je jediný člen rodiny, který Nyru po jejím činu nezavrhl, naopak ji tajně podporuje a snaží se najít způsob, jak Nyru nalézt a pomoci jí. Je to jediné z jeho dětí, na které je doopravdy hrdý.

Fargon da Vaasa

Nyřin starší bratr, tak trochu rodinný odpadlík, který se už v mládí rozhodl, že se stane umělcem, a utekl z rodinného sídla. Nyní žije kdesi na severu a maluje nádherné obrázky krajin a také – což dělá velmi rád – nahých víl. Fargon většinu svých mladých let strávil v ložnicích víl pochybné pověsti. Jeho matka ho nenávidí, otec k němu taky dvakrát kladné city nemá. Nyra si pamatuje jeho vůni – a všechna ta krásná slova o tom, jak je vílí monarchie špatná a co všechno by se mělo udělat jinak.

Fargon neví o tom, co udělala jeho sestra, a tak ani není jasné, zda by jí tento čin schvaloval nebo ne.

Loneerei da Vaasa

Nyřina starší sestra, která zdědila povahu po matce. Nyru měla ráda, ale po té věci s vejcem se od ní úplně distancovala – už jenom kvůli svému manželovi, který je synem královny víl. Loneerei se touží stát královnou, čímž přesně naplňuje i touhy své matky. Není divu, že je matčino nejoblíbenější dítě.

Loneerei je také nadmíru pohledná, i mezi vílami, a její dlouhé, kaštanově hnědé vlasy a zelenavé oči, veliké po matce, právem přitahují pozornost všech vílích mužů.

Toto jsou pouze nejbližší Nyřini příbuzní, rod Vaasa je rozsáhlý a proto nelze všechny jeho členy vypisovat.

Majetek

Nyra toho moc nemá. Patří jí vlastně jen šaty, v nichž utekla z vězení, liščí kožíšek, do nějž se zahaluje v zimě, zlatá čelenka, která označuje, že je z královského rodu, a s níž měla být i popravena, jedna střepinka z dračího vejce, které už se vylíhlo Däthedrovi a také fairth tohoto mladého Jezdce a jeho draka.

V lese si taky vyrobila pár věcí, které denně používá – malý kostěný nožík, lano spletené ze stonků stromových lián, tornu a nádobku na vodu. Všechno ostatní jí dává les.

Důvod ukončení hry: Tvrdí se o ní, že ji zabili kdesi v elfských lesích při nějakém rasovém nepokoji. Ve skutečnosti ale Nyra žije v Antharře, pod jiným jménem, a snaží se vést klidný život...