(celá postava)

Jméno: mezi elfy je pojmenovaná jako Emerell Ëalaurë, mezi lidmi o ní neuslyšíte jinak než o Mey

Rasa: čistokrevná elfka a nyní stín

Věk: Okolo 500 let

Náboženství: Pokud je něco stálé, je to smrt. Nic jiného není potřeba.

Povolání: žádné

Vzhled:

Emerell je docela průměrně vysoká elfka měřící asi něco okolo 175 cm. Má takřka ideální ženské tělo - velká ňadra, tak akorát velké boky a útlý pas. Taková silueta si zasluhuje pozornost mnoha mužů. Tedy dřívě tomu tak bývalo. Kůže na jejím těle je dokonalá, samotově hebká, díky magii bez jediné jizvy. Od temných dob je jště o něco světlejší než dřív, mrtvolně bledá. Působí dojmem, že snad tělo ani není živé. Za pozornost stojí ještě dlouhé vždy precizně upravené, přirozeně černé nehty.

Ve tváři je krásná. Obličej je spíše kulatý, žádná ostrá brada nebo nos. Tváře jsou trochu propadlé. Oči mají kaštanovou barvu, uprostřed kolem zorniček světlají skoro do medově žluté. Vidět nenalíčený obličej však není takřka možné. Kouřové stíny, černá linka a karmínově červená ústa, to jsou válečné barvy, bez kterých po venku nechodí.

Kolem obličeje spadají tmavě hnědé, až černé vlasy. Husté, dlouhé přes celá záda. Přirozeně se trochu vlní na koncích. Vytvořit z nich složitý honosný účes rozhodně patří k dovednostem, které Mey ovládá zcela bravůrně.

Oblečení:

Co se týče módy, nejraději chodí v dlouhých šatech, které podporují křivky jejího těla. Preferuje lehké látky vyrobené elfy, i když se k nim nemá vždy příležitost dostat. Na cestách ji pravděpodobně uvidíte v černých splývavých šatech s velkým kulatým výstřihem a dlouhým rukávem, k tomu černým úzce sešněrovaným korzetem. Vzhled bude neodmyslitelně doplňovat dlouhý, těžký, černý plášť, který spolehlivě zakryje celou její postavu včetně hlavy. Jako obuv obvykle slouží nízké kožené boty barvy šatů, se šněrováním. Pokud je při práci třeba, neváhá obměnit šaty za kratší, jen něco pod kolena. I když by to bylo často praktičtější, v kalhotách ji opravdu nikdy neuvidíte. Pokud má příležitost, ráda se dozdobí honosnými šperkem.

Atmosféra:

Kromě vzhledu je při prvním dojmu velmi důležitá atmosféra. Kvůli existenci stínů v jejím nitru takřka každá bytost vycítí, že něco není v pořádku. Cítí strach i když si ho třeba neumí hned na první dobrou vysvětlit. Při dlouhém pohledu do Meyiných očí získáte dojem, že vás sleduje ještě někdo jiný, než jen Mey. Dojem, že ona ví i to, co se přece nemohla nijak dozvědět. Že ví, jaká je vaše nejhoší noční můra a že pokud si budete zahrávat, stane se zkutečností.

Vystupování:

Mey je suverénní. Má moc a může jí použít. Není že by ji ukazovala a chvástala se s ní, jen celkový postoj těla odráží fakt, že na lusknutí prstu může udělat věci nevídaných mygiských rozměrů. Elfská elegace v kombinaci s absolutní jistotou každého pohybu může působit až děsivě. Bez váhání, ať se jedná o byčejný krok nebo smrtící úder dýkou.

Povaha:

I přes značný vliv duchů se některé její původní povahové rysy neztratily. Ani nyní neoplývá nějakém větším zájmem o komunikaci z okolím. Je tichá, uzavřená a nepřístupná. Konec koncům, věta - pustit si někoho k srdci - nabyla nyní úplně nového rozměru.

Když se přeci jen někdy dostane k řeči nebo k práci, hnedle poznáte, že je to vůdčí typ. Má velké nadání, znásobené praxí za ta staletí života, pro organizování lidí i věcí. Její pokyny potom jsou přesné, stručné a věcné. Nikdy nejedná zmatečně. Na velká rozhodnutí potřebuje čas. Vždycky do všeho jde s maximálním nasazením a pílí, která většinou přináší kýžené perfektní výsledky.

Co se týče její povahy, v jejím nitru již není nic než dokonalá tma. Mey žije s temným duchem v jakési zvláštní symbióze, každý z nich má vlastní charakter. Mey je rozvážná, orientovaná na cíl a kroky, které jsou potřeba provést k jeho dosažení. Kromě toho je temně sarkastická a zlá. Duch je spíš hladové zvíře, toužící po smrti, krvi, utrpení. Spolupracuje s Mey a nechává ji jít za aktuálním cílem. Pokud se ale jedná o potěšení (možnost někoho pěkně bolestivě zabít), Mey ustoupí a ten požitek přenechá duchovi. V takových chvílích slovo krutost přestává mít hranice. V takové chvíli rozhodně nechcete být poblíž.

Dovednosti:

Magie:

Mistr - Právě to co nejlépe umí je magie. Věnuje se jí už přes tři století, takže v ní není rozhodně žádný začátečník. Za svůj dlouhý život se uplatnila hlavně jako bojový kouzelník. Její specialitou ovšem nejsou typické elfské věci jako práce s rostlinami a léčení. Za život se věnovala především odvětví černé magie, zhlédla se ve cvičení mysli a komunikaci s duchy. Nejednou se jí povedlo úspěšně vyvolat ducha, bez toho aniž by se stala stínem. Psychyckou magii ovládá na velmi vysoké úrovni a v myšlnekové souboji je jistě těžký protivník. Její oblíbená oblast magie jsou iluze. V této oblasti by se dalo říct, že se dostala až na úroveň mistra. Dovednost manipulace s člověkem je opravdu obdivuhodná. U armády vylepšila i své dovednosti v oboru energetické magie, kde se specializovala především na obranu.

Boj:

Učeň - Tak to je dovednost, která ji nikdy nepřitahovala. Časem se ke své nechuti musela naučit zacházet s různými zbraněmi, ale pokud se boji může vyhnout, udělá to. K její jediné výzbroji patří dýka a nůž, který se naučila za svůj život házet v celku přesně na vzdálenost maximálně deseti metrů. To není ovšem jediná zbraň, kterou ovládá. Pokud se jí do ruky dostane meč, umí to s ním až nečekaně dobře, ale protože žádný nevlastní, není moc příležitostí tuto dovednost uplatnit.

K jejím "bojovým" dovednostem můžeme přiřadit ještě jednu, zdaleka ne tak čestnou jako boj s mečem, a to jedy. Orientuje se v nich velmi dobře, ať se jedná o rozpoznání v jídle nebo způsobech jejich získávání.

Jazyky:

Svůj mateřský jazyk, starověký, ovládá dokonale, neustále jej používá při kouzlení. Další pro ni hojně používaný jazyk je lidský, kterým se plynně domluví, umí v něm číst i psát. Když v něm mluví, je stále patrný elfský přízvuk. Ke znalostem ještě patří základní znalost trpasličího jazyka, se kterým se tak tak domluví.

Ostatní:

K jejím zálibám patří kupodivu tanec a hudba s ním spojená. Když má příležitost, ráda si zatančí, ať už sama nebo ve společnosti. Dále velice ráda čte a příležitostně se zabývá i psaním poezie. Mezi ostatní dovednosti patří neodmyslitelně rozdělání ohně, jednoduchého vaření, základní úpravy šatstva nebo třeba jízda na koni.

Boj s mečem: 2/7

Boj, vrhání nožem: 2/7

Tanec: 5/7

Magie:

(černá magie)

Iluzionistická magie: 5/7

Psychická magie: 6/7

Magie poznání: 5/7

Vitální magie: 4/7

Materiální magie: 2/7

(starověký jazyk)

energetická magie: 4/7

Teleportace

Historie:

Dávnou historii svého narození, dětství a doby, ve které vyrůstala, si pamatuje jen mlhavě v obrazech. Dětský pohled na svět, kdy vidíte všechno větší a významnější než ve skutečnosti je, dávno upadl v zapomnění. Všechno bylo v pořádku. Usmívající se rodiče, krásný dům, překrásná příroda kolem. Všechno co jste si přáli, jste měli. Ostatní děti vám záviděly vaše výhody. A později nejen to. Když Mey vyrostla v překrásnou dívku, pochopila, proč jí vrstevníci nemají rádi. Byla vždycky hezčí, šikovnější, silnější, rychlejší a učenlivější než ostatní. Byla totiž elf. Co bylo ovšem nezvyklé – nenarodila se, ani nežila v lesích Du Weldenvarden. Proč se tak její rodiče rozhodli, se od nich nedozvěděla.

To však byl jen začátek její prapodivné cesty. Rodina se brzy rozpadla. Po několika ostrých výměnách názorů mezi jejími rodiči se rozhodlo o definitivním rozchodu. Její matka, přísná a dominantní žena činu, se den ze dne sbalila, vzala mladou Emerell a odešla s ní z města. Otce už nikdy neviděla.

S matkou prožila spoustu dlouhých let. Usadily se na okraji pouště a prakticky celý čas věnovaly magii. Mey pohltila touha po moci a pilně studovala, učila se a zlepšovala své dovednosti. Její matka, která zprvu ovládala hlavně prospěšnou magii zpívání lesu, se přeorientovala na nekromancii a vyvolávání duchů. Atmosféra byla den ode dne temnější a strašidelnější. V těchhle dobách se teprve dozvěděla, proč se její rodiče rozešli. Její matka měla velmi vyhraněný a jasný názor. Alcarmo se prý zahazoval s nějakou jinou, dokonce lidskou ženou. Matka nešetřila sprostými slovy a nadávkami na jeho účet. A Mey pod jejím vlivem názor na otce do určité míry převzala. Obdivovala svoji matku jako silnou ženu a toužila se jí ve všem vyrovnat. Brzy se do vyvolávání duchů a kouzel s nimi spojených, pustila také. Naslouchala duchům a její kdysi přátelská osobnost se zvolna měnila na něco úplně jiného. Celý svět patřil jí. Ona byla mladá šelma, která dokázala všechno. Opovrhovala ostatními, chovala se pyšně a povýšeně. Její vzhled odpovídal jejímu psychickému rozpoložení.

Jednou byla nucena jít zařídit několik důležitých věcí do města v Surdě. Z domu byla pryč skoro dva týdny a střet s realitou byl tvrdý. Měla sílu na to, aby si dokázala vydobýt, co chtěla, klidně za cenu životů ostatních. A klidně by to i dělala, kdyby to toho nevstoupil jistý muž. Byla mladá a zamilovala se. Do města potom chodila častě a častěji, zůstávala déle a déle. Jeho mírumilovný pohled na svět ji vrátil opět trochu nohama na zem. Když se po jednom takovém měsíci, co zůstávala ve městě musela vrátit k matce, došlo jí, jak moc se změnily, kam až tohle celé zašlo. Už se snad ani nemohly nazývat elfskými bytostmi, jak moc tmnou magii provozovaly. Rozhodla se pro radikální krok. Odejít. Utéct pryč z toho podivného místa prosyceného temnotou. Sbalila si několik věcí a bez toho aby něco matce vysvětlovala, zmizela.

Sešla se se svojí láskou a společně se rozhodli trochu cestovat. Byl to člověk. Úplně obyčejný člověk, bez původu, bez majetku, bez přátel. Vlastně to byl možná ten důvod, proč k sobě měli tak blízko. Živil se jako žoldák. Mey cestovala s ním. Díky němu se dostala k armádě a některé své dovedností mohla využít jako bojový kouzelník. Lidé se jí báli, ale byla mnohem silnější než lidští kouzelníci. Její služby byly více než žádány. Neměli se v té době špatně. U armády bylo skoro nutností naučit se také alespoň trochu zacházet s nějakou zbraní. Učitelem se jí stal její, již manžel. Meč v jejích rukách brzy zdomácněl a při potřebě se jím uměla ohánět lépe než kdejaký člověk. Díky lásce se stala úplně jiným člověkem. Smála se a tancovala, v hospodách si povídala s muži, které přes den chránila v bitvě, vtipkovala o nenáviděném Galbatorixovi a celém království, proti kterému společně bojovali. 

Nic však netrvá věčně. Ani tyhle krásné časy ne. Při jedné z bitev proti království, které byly čím dál tím častější, byl její manžel zajat. Po nějaké době se vrátil, ale cosi se změnilo. Už se na ni nesmál, nemluvil s ní tak jako před tím. Jednou v noci je přepadli nepřipravené vojáci království. Hrubě vtrhli do jejich domu a okamžitě ji zajali. Jeho ovšem ne. Zradil ji. Upřednostnil vlastní život před ní. Co taky mohla čekat. Pohltil jí vztek a nenávist. Staré pocity, temná magie… U vojska ji nepoužívala, ale nyní… Zabila těch několik vojáků, kteří pro ni přišli a potom i manžela. Na tváři jí přitom hrál krutý úsměv. Snažil se jí to vysvětlit, ale marně. Emerell ho už neslyšela. Neposlouchala nikoho, jen své temné nitro. Tu noc odešla pryč, daleko od všech. Strávila několik let úplně sama. Později litovala svého činu. Toho, že zabila jediného člověka, kterého na tomhle světě měla, vlastníma rukama a ještě jí to dělalo radost. Podobala se už snad stínu? Tohle je naposled, co se něco takového stalo, zněla slova přísahy, kterou složila. Vrátila se k lidem, k práci, kterou doteď dělala, ale opět jiná. Uzavřela se do sebe. Pro ostatní se stala tajemnou. Nosila už jen výhradně tmavé barvy. Vyrobila si stříbrnou masku sokola, za kterou si zvykla schovávat polovinu obličeje. Zdokonalovala se v magii, začala využívat runy a ornamenty, kterými pokryla své tělo, ovšem jen tam, kde to nebylo vidět, tedy včetně poloviny obličeje. Maska nyní kryla i černé symboly. Skrývala před světem tu svoji temnou část, kterou tak pečlivě hlídala. Naučila se používat jedy a házet s dýkou.

Dokonce navázala nějaké styky s lesem. Strávila tam skoro rok. Znova přivykla více elfským způsobům, které ji byly mnohem bližší než ty lidské, jež se za ty desítky let naučila používat. S elfy si dokázala povídat o trochu otevřeněji než s lidmi. Víc jim dokázala důvěřovat. Možná proto, že nebyli tolik nestálí jako lidské životy. Viděla již zestárnout a zemřít lidi, se kterými bojovala, když byli mladí. A ona se nezměnila. Bylo tak pomíjivé si dělat přátele mezi lidmi. Všichni, ke kterým mněla kdysi alespoň trochu blízko zemřeli a ona si nechtěla dělat nové závazky. Bolela ji ztráta blízkých stejně jako každého jiného. Nechtěla ji již zažít znovu…

Herní historie

Krátká návštěva v lesích se ukázala jako velmi neobvyklá, především kvůli setkání s tehdejším králem Blödhgarmem. Možná z nynějšího pohledu to připomíná víc sen... Slunečný den, rozkvetlá louka, jezero Ardwen a král elfů i se svým drakem... Nic podstatného se nestalo, ale tu vzpomínku si Mey uchovává v hlavě. Možná především proto že je velmi reálně, že se do lesa už nikdy nepodívá...

O mnoho dní později, kdy se jí podařilo úspěšně překročit Beorské hory a dostat se opět do Surdy, získala po dlouhé pauze opět pozici armádního surdského kouzelníka u pevnosti Sitir.

Na cestě sem potkala svého nevlastního bratra Dirka, jak zjistila podle jeho mysli, do které okrajově nahlédla. Emoce, překvapení a snad štěstí však zapříčinili, že udělala chybu, která jak se později ukázalo, byla osudová. Věřila...

Osud tomu však, aby potkala kočkodlačici Lunu, která jí po ne příliš přátelském úvodu sdělila, že v lesích se konají volby. Na místě tedy byli otázky, kam zmizel Blödhgarm? Co se stalo v lesích za tu chvíli, kdy tam nebyla? Přece ještě nedávno vše vypadalo v pořádku... Navzdory všemu se tedy rozhodla spěšně vydat zpět do lesů. Věděla, že přechod hos není jednoduchý, ale hodlala to riziko podstoupit, protože prostě musela vědět, co se děje.

Štěstí však nebylo na její straně. Cestu jí zkřížil Královský dračí jezdec, se kterým po dlouhém boje prohrála. Jezdec na červeném draku, Murtagh. Člověk, který jí zničil život a přivedl ke Galbatorixovi. Tam nebylo moc na výběr co dělat. Po docela dlouhé době objevil její pravé jméno a jí tedy nyní nezbývá nic jiného, než se zařadit mezi věrné figurky Galbatorixovy armády.

Brzy po té se odehrála bitva o Cithrí, kde byla nucena bojovat proti vlastním druhům, proti kouzelníkům ke kterým se přidala, na místě kde žila a kterému byla dlouho věrná. Mnohem šílenější však byl večer po boji... při bitvě se nejednou dostala do spojení s Murtaghem, který podle všeho dostal za úkol ji chránit. Nyní se sešli. Bláznivá neuvěřitelná chvíle, kouzelná noc, kdy je vše možné. Tanec s člověkem, kterého by měla nenávidět na prvním místě... Osud je šílený...

Gil'ead. Povinnosti. Žádný zábavný čas. Jako elfka nenáviděná mezi lidmi. Zůstávala ve městě pro případ války s elfy, s velmi smíšenými myšlenkami. Strachem. Bojovat proti elfům nebude za žádnou cenu. Ale čas se táhl a nic se nedělo. Nic.

V době, kdy už byla příliš psychicky zničená na to, aby vypadala líp něž porcelánová panenka, která jen plní rozkazy, které dostane, se v jejím prázdném nitru přece jen díky jedné příležitosti objevil plamínek naděje a chuť něco dělat - utekla. Povedlo se jí to sice výceméně bez větších potíží, nicméně tím nic nevyřešila. S temnými myšlenkami se nakonec rozhodla povolat ducha a pokusit se vytvoři vlastního nemrtvého s nadějí, že jí v její prázdnotě pomůže. Nebo alespoň že její prázdnotu naplní radost z cizího utrpení. Nicméně duch kterého povolala byl silnější než předpokládala a ona vyčerpanější než si dokázala přiznat. Po dlouhém boji duch získal nadvládu a usídlil se v jejím těle. Stala se stínem. Přesto si dokázala zachovat poměrně velkou část vlastní mysli. Duch jí dal co tak zoufale chtěla - touhu, cíl. Taky proto je víc spokojená se svým momentálním stavem přestože moc dobře ví, že jako elfský kouzelník naprosto selhala.

Teď, když byla volná od přísahy ke Galbatorixovi, vrací se na stranu odboje. Spolupracuje s tajnou organizací Surdy a podílí se na rebéliích. K velké válce nicméně nedošlo. Král zemřel. V zemi zavládl chaos, trůn obsadila Arwina. Mey, jejíž touhy dlouho směřovaly za poznáním vyčkala vhodné příležitosti pronikla do archivů Uru'baenu, největší známé sbírky vědění. Od té doby ji nikdo dlouho neviděl.

Jak zvládla žít v Archivu takovou dobu nikdo neví. Když z něj po několika letech vyšla, nebyla stejná jako před tím.

Rodina a známosti:

Matka: Nolwëe Ëalaurë

(obrázek zde)

Tajemná krásná žena s hnědými vlnitými vlasy a oříškově hnědýma očima. Zamilovala se do elf jménem Alcarmo Mornëlor a podařilo se jí s ním zplodit dítě. V té době již oba dávno nežili v lesích, ale v lidském městě. Nolwëe pocházela z bohaté rodiny a kvůli původu bylo nepřípustné, aby si vzala někoho, jako byl Alcarmo. Jeho podivná minulost by pošpinila celý rod, proto se Nolwëe rozhodla opustit rodinu a kvůli Alcarmovi i lesy. Usadili se ve surdském městě a žili jako skoro normální lidé. Poté co Nolwëe zjistila, že Alcarmo má něco s jednou lidskou ženou, byla to poslední kapka k jejich podivnému soužití, ze kterého již dávno vyprchala láska. Rozhodla se odejít společně se svou dcerou. S ní se usadila na poušti a začala se věnovat temné magii. Poté co od ní dcera se zbalila také a přestěhovala své "sídlo" do jiné části pouště. Byla velice nazlobená na Mey a chtěla ji potrestat - až se bude chtít vrátit, nebude mít kam.

Otec: Alcarmo Mornëlor

(obrázek zde)

Tichý elf, s černými vlasy, místy červenými, se světle zelenýma očima a škaredou jizvou přes pravé oko. Seznámil se s Nolwëe a okouzlil ji. Vzala si ho a dokonce se kvůli němu vzdala domova i lesů. Narodila se jim dcera. Po nějaké době ho přestala jeho elfská manželka bavit a našel si ve městě jinou dívku. Nemyslel to s ní vážně, ale stačilo to na to, co potřeboval. Nolwëe s velkými scénami odešla. Alcarmo opustil jejich dům ve městě a zmizel neznámo kde. Ženu opustil bez jediného mrknutí oka...

Manžel: Stefan Walker

(obrázek zde)

Pevně stavěný muž se světlými vlasy a modrýma očima. Pracoval jako žoldák především pro Vardeny. Když ve městě potkal tu divokou šelmu Mey, zamiloval se do ní. Byla nebezpečná, tajemná a neskutečně krásná. Tolik ho přitahovala. A k jeho obrovské radosti mu naslouchala. Poslouchala jeho hlas a líbil se jí. Odešla s ním a prožili krásný čas spolu u vardenské armády. Jednoho dne ho ale unesli královští vojáci. Galbatorix so ho osobně vzal na starost a donutil přísahat. Chtěl Mey. Byla v nepřátelksé armádě velká kouzelnická podpora, příliš ztrát měla na svém krku... Tu noc, kdy ji zradil, ho zabila vlastníma rukama.

Majetek:

Jedny šaty ve kterých odešla z Gil'eadu.

Kontakt: viz Aireen