TOPlist

Mey

Začátečník 3205 Mistr

Napsal: Aireen | Kategorie: Stínové - Žena
Dne: 30.01.2015 00:39:07 FB



 

Jméno: mezi elfy je pojmenovaná jako Emerell Ëalaurë, mezi lidmi o ní neuslyšíte jinak než o Mey

 

Rasa: čistokrevná elfka a nyní stín

Věk: Okolo 500 let

Náboženství: Pokud je něco stálé, je to smrt. Nic jiného není potřeba.

Strana: Nenávidí Království. Do lesů nemůže. Kam se přidá, to se uvidí časem.

Povolání: žádné

 

Vzhled:

Emerell je docela průměrně vysoká elfka měřící asi něco okolo 175 cm. Její postava je štíhlá a křehce stavěná. Její ženské tělo se pyšní poměrně velkými ňadry a oblými boky. Útlý pas ještě podporuje její svůdnou siluetu, za kterou se rád otočí kdejaký muž. Kůže na jejím těle je dokonalá, samotově hebká, bez jediné jizvy. Barva kůže je malinko zvláštní, příliš světlá. Působí dojmem, že snad tělo ani není živé.  Pod kůží se na některých místech jemně rýsují náznaky vytrénovaných svalů. Nehty jsou vždy dokonale upravené, většinou ponechány poměrně dlouhé. Od jisté doby mají navíc přirozeně černou barvu.

Obličej je podobně dokonalý jako tělo. Je jemně řezaný s vysokým čelem a lehce zakulacenou bradou. Oči jsou poměrně úzké, vnější špička lehce směřuje nahoru. Duhovky mají kaštanově hnědou barvu. Víčka lemují dlouhé černé řasy. Nad očima se klene pečlivě upravované obočí, tmavě hnědé barvy. Nos není ani příliš velký ani příliš malý, kořen je trochu širší. Ústa jsou také krásně žensky vyhlížející, rty jsou plné a jemně tvarované. Ani obličeji ovšem nebývá ponechán přírodní vzhled. Víčka zdobí černá linka a kouřové stíny, povětšinou tmavé barvy, rty jsou červené a tváře jsou lehce do hněda podbarvené, aby více vynikly lícní kosti. Od dokonalého přitažlivého těla však muže zase rychle odradí pohled jejích očí. Jsou hluboké a temné. Odráží se v nich dost z ducha, který sdílí její nitro. Působí přísně, odtažitě a nebezpečně.

Kolem obličeje spadají tmavě hnědé, až černé vlasy. Přírodně vypadající postupný sestřih jim dodává na objemu, i když jsou velmi dlouhé. Přirozeně jsou mírně vlnité, ale kvůli své délce se většinou vyrovnají. Na své vlasy je velmi pyšná a udržuje je vždy pečlivě rozčesané a upravené. Pokud je nosí rozpuštěné, má pěšinku skoro přesně uprostřed hlavy, ale často je kvůli praktičnosti stahuje do ohonu nebo splétá do složitých účesů.

 

Oblečení:

Co se týče módy, nejraději chodí v dlouhých šatech, které podporují křivky jejího těla. Preferuje lehké látky vyrobené elfy, i když se k nim nemá vždy příležitost dostat. Na cestách ji pravděpodobně uvidíte v černých splývavých šatech s velkým kulatým výstřihem a dlouhým rukávem, černým, úzce sešněrovaným korzetem a lehkou sukní s rozparky po obou stranách až kousek nad kolena. Vzhled bude neodmyslitelně doplňovat dlouhý, těžký, černý plášť, který spolehlivě zakryje celou její postavu včetně hlavy, kterou kryje široká, taktéž černá kapuce. Na nohách má většinou nízké kožené boty barvy šatů, se šněrováním skoro až ke kolenům. Pokud je při práci třeba, neváhá obměnit šaty za kratší, jen něco pod kolena, stejně tak kopírující její postavu jako kterékoli jiné. I když by to bylo často praktičtější, v kalhotách ji opravdu nikdy neuvidíte. Pokud má příležitost, ráda se dozdobí jakýmkoli šperkem.

 

Povaha:

Od doby kdy její nitro nesdílí už jen ona sama, první pohled se taktéž značně změnil. Pokud máte tu smůlu a Mey potkáte, už v první chvíli si všimnete, že něco není tak úplně v pořádku. Vážná tvář? Úsměv který už ani nemůže být radostný? Ne, jsou to především oči. Nyní mnohem víc než kdy jindy z nich čiší smrt. Jsou chladné, bodavé, ale zároveň divoké touhou po prolité krvi.

Její krok a držení těla jsou naprosto suveréní. Už jen málokdo jí může být opravdovým protivníkem. Co je jistě děsivé je naprostá jistota v každém pohybu. Ať je to obyčejný krok nebo bodnutí dýkou, vše se děje bez zaváhání, chladně nebo s ještě mrazivějším úsměvem, který se spíš člověku vyryje do paměti jako posměšný úšklebek těsně před tím než se naposledy nadechne.

I přes značný vliv duchů se některé její původní povahové rysy neztratily. Ani nyní neoplývá nějakém větším zájmem o komunikaci z okolím. Je tichá, uzavřená a nepřístupná. Však nyní věta - pustit si někoho k srdci - nabyla úplně nového rozměru.

Mey vždy byla a vyloženě i bude nenapravitelná perfekcionalistka. Nesnáší nechat věci nedodělané nebo ještě hůř dodělané napůl.

Když se přeci jen někdy dostane k řeči nebo k práci, hnedle poznáte, že je to vůdčí typ. Má velké nadání, znásobené praxí za ta staletí života, pro organizování lidí i věcí. Její pokyny potom jsou přesné, stručné a věcné. Nikdy nejedná zmatečně. Na svá rozhodnutí potřebuje čas. Vždycky do všeho jde s maximálním nasazením a pílí, která většinou přináší kýžené perfektní výsledky.

Co se týče její povahy, v jejím nitru již není nic než dokonalá tma. Klid a rozvážnost si zvládne udržet jen ve chvílích kdy má nad sebou kontrolu. Pokud má převahu duch, rozvážnost jde stranou a vy nejspíš skončíte svůj život opravdu velmi brzy. V takových chvílích je to lovec. Nebezpečný a přesný.

Lidských pocitů se budete u ní domáhat těžko. V tuhle chvíli je víc nespoutaný živel, ztělesněná nenávist, která jde jen za svou touhou - zabíjet. Dlouho utlačovaná temná stránka se projevila ve své plnosti. Pohled na bolest a smrt jí přináší uspokojení. A jako stín si tyto chvíle bez jakýchkoliv výčitek svědomí rozhodně dopřává. Dokud byla elfkou, měla sama ze sebe strach, ovšem od doby kdy je stín... Ne. Pokud byla před tím malá šance, že si někoho pustí blíž k tělu, nyní je téměř mizivá. Původní část Mey je docela poznamenaná zajetím na Galbatorixově straně a svazující přísahou. Vzdala se sama sebe. Duch v ní měl tedy docela jednoduchou práci. Dal jejímu životu nějaký pohyb. Touhu. Cíl. Což je něco, co v ní už nějakou dobu chybělo. A také kvůli tomu je její 'vztah' s duchem poměrně zvláštní. Nesnaží se proti němu bojovat, je spíš spokojená s tím, jak to v tuhle chvíli je.

 

 

Dovednosti:

Magie:

Mistr - Právě to co nejlépe umí je magie. Věnuje se jí už asi tři století, takže v ní není rozhodně žádný začátečník. Za svůj dlouhý život se uplatnila hlavně jako bojový kouzelník. Její specialitou ovšem nejsou typické elfské věci jako práce s rostlinami a léčení. Za život se věnovala především odvětví černé magie, zhlédla se ve cvičení mysli a komunikaci s duchy. Nejednou se jí povedlo úspěšně vyvolat ducha, bez toho aniž by se stala stínem. Psychyckou agii ovládá na velmi vysoké úrovni a v myšlnekové souboji je jistě těžký protivník. Její oblíbená oblast magie jsou iluze. V této oblasti by se dalo říct, že se dostala až na úroveň mistra. Její dovednosti manipulace s člověkem je opravdu obdivuhodná. U armády vylepšila i své dovednosti v oboru energetické magie, kde se specializovala především na obranu.

Boj:

Učeň - Tak to je dovednost, která ji nikdy nepřitahovala. Časem se ke své nechuti musela naučit zacházet s různými zbraněmi, ale pokud se boji může vyhnout, udělá to. K její jediné výzbroji patří dýka a nůž, který se naučila za svůj život házet v celku přesně na vzdálenost maximálně deseti metrů. To není ovšem jediná zbraň, kterou ovládá. Pokud se jí do ruky dostane meč, umí to s ním až nečekaně dobře, ale protože žádný nevlastní, není moc příležitostí tuto dovednost uplatnit.

K jejím "bojovým" dovednostem můžeme přiřadit ještě jednu, zdaleka ne tak čestnou jako boj s mečem, a to jedy. Vyzná se v nich velmi dobře a umí si je v případě potřeby připravit. Jed se ukrývá ve zdobení její dýky nebo prstenu, který občas nosí.

Jazyky:

Svůj mateřský jazyk, starověký, ovládá dokonale, neustále jej používá při kouzlení. Další pro ni hojně používaný jazyk je lidský, kterým se plynně domluví, umí v něm číst i psát. Když v něm mluví, je stále patrný elfský přízvuk. Ke znalostem ještě patří základní znalost trpasličího jazyka, se kterým se tak tak domluví.

Ostatní:

K jejím zálibám patří kupodivu tanec a hudba s ním spojená. Když má příležitost, ráda si zatančí, ať už sama nebo ve společnosti. Dále velice ráda čte a příležitostně se zabývá i psaním poezie. Mezi ostatní dovednosti patří neodmyslitelně rozdělání ohně, jednoduchého vaření, základní úpravy šatstva nebo třeba jízda na koni.

 

Boj s mečem: 2/7

Boj, vrhání nožem: 2/7

Tanec: 5/7

 

Magie:

(černá magie)

Iluzionistická magie: 5/7

Psychická magie: 6/7

Magie poznání: 5/7

Vitální magie: 4/7

Materiální magie: 2/7

(starověký jazyk)

energetická magie: 4/7

 

Teleportace

 

Historie:

Dávnou historii svého narození, dětství a doby, ve které vyrůstala, si pamatuje jen mlhavě v obrazech. Dětský pohled na svět, kdy vidíte všechno větší a významnější než ve skutečnosti je, dávno upadl v zapomnění. Všechno bylo v pořádku. Usmívající se rodiče, krásný dům, překrásná příroda kolem. Všechno co jste si přáli, jste měli. Ostatní děti vám záviděly vaše výhody. A později nejen to. Když Mey vyrostla v překrásnou dívku, pochopila, proč jí vrstevníci nemají rádi. Byla vždycky hezčí, šikovnější, silnější, rychlejší a učenlivější než ostatní. Byla totiž elf. Co bylo ovšem nezvyklé – nenarodila se, ani nežila v lesích Du Weldenvarden. Proč se tak její rodiče rozhodli, se od nich nedozvěděla.

To však byl jen začátek její prapodivné cesty. Rodina se brzy rozpadla. Po několika ostrých výměnách názorů mezi jejími rodiči se rozhodlo o definitivním rozchodu. Její matka, přísná a dominantní žena činu, se den ze dne sbalila, vzala mladou Emerell a odešla s ní z města. Otce už nikdy neviděla.

S matkou prožila spoustu dlouhých let. Usadily se na okraji pouště a prakticky celý čas věnovaly magii. Mey pohltila touha po moci a pilně studovala, učila se a zlepšovala své dovednosti. Její matka, která zprvu ovládala hlavně prospěšnou magii zpívání lesu, se přeorientovala na nekromancii a vyvolávání duchů. Atmosféra byla den ode dne temnější a strašidelnější. V těchhle dobách se teprve dozvěděla, proč se její rodiče rozešli. Její matka měla velmi vyhraněný a jasný názor. Alcarmo se prý zahazoval s nějakou jinou, dokonce lidskou ženou. Matka nešetřila sprostými slovy a nadávkami na jeho účet. A Mey pod jejím vlivem názor na otce do určité míry převzala. Obdivovala svoji matku jako silnou ženu a toužila se jí ve všem vyrovnat. Brzy se do vyvolávání duchů a kouzel s nimi spojených, pustila také. Naslouchala duchům a její kdysi přátelská osobnost se zvolna měnila na něco úplně jiného. Celý svět patřil jí. Ona byla mladá šelma, která dokázala všechno. Opovrhovala ostatními, chovala se pyšně a povýšeně. Její vzhled odpovídal jejímu psychickému rozpoložení.

Jednou byla nucena jít zařídit několik důležitých věcí do města v Surdě. Z domu byla pryč skoro dva týdny a střet s realitou byl tvrdý. Měla sílu na to, aby si dokázala vydobýt, co chtěla, klidně za cenu životů ostatních. Pohled na situaci jí však zásadně změnil jeden muž. Byla mladá a zamilovala se. Také kvůli tomu, zůstala ve městě o něco déle, než bylo nutné. Jeho mírumilovný pohled na svět ji vrátil opět trochu nohama na zem. Když se musela vrátit k matce, vyděsilo ji, co viděla. Jak moc se změnily, kam až tohle celé zašlo. Už se snad ani nemohly nazývat elfskými bytostmi. Rozhodla se pro radikální krok. Odejít. Utéct pryč z toho podivného místa prosyceného temnotou. Sbalila si několik věcí a bez toho aby něco matce vysvětlovala, zmizela.

Sešla se se svojí láskou a společně se rozhodli trochu cestovat. Byl to člověk. Úplně obyčejný člověk, bez původu, bez majetku, bez přátel. Vlastně to byl možná ten důvod, proč k sobě měli tak blízko. Živil se jako žoldák. Mey cestovala s ním. Díky němu se dostala k armádě a některé své dovedností mohla využít jako bojový kouzelník. Lidé se jí báli, ale byla mnohem silnější než lidští kouzelníci. Její služby byly více než žádány. Neměli se v té době špatně. U armády bylo skoro nutností naučit se také alespoň trochu zacházet s nějakou zbraní. Učitelem se jí stal její, již manžel. Meč v jejích rukách brzy zdomácněl a při potřebě se jím uměla ohánět lépe než kdejaký člověk. Díky lásce se stala úplně jiným člověkem. Smála se a tancovala, v hospodách si povídala s muži, které přes den chránila v bitvě, vtipkovala o nenáviděném Galbatorixovi a celém království, proti kterému společně bojovali. Muži jí přezdívali napřed z legrace, ale pak i naprosto běžně Sokol. Ona sama milovala ptáky a sokol se stal tak nějak symbolem, který převzala za svůj. Na lopatkách si nechala udělat tetování sokola. To je jediné tetování, které nedělala sama.

Nic však netrvá věčně. Ani tyhle krásné časy ne. Při jedné z bitev proti království, které byly čím dál tím častější, byl její manžel zajat královstvím. Po nějaké době se vrátil, ale cosi se změnilo. Už se na ni nesmál, nemluvil s ní tak jako před tím. Jednou v noci je přepadli nepřipravené vojáci království. Hrubě vtrhli do jejich domu a okamžitě ji zajali. Jeho ovšem ne. Zradil ji. Upřednostnil vlastní život před ní. Co taky mohla čekat. Pohltil jí vztek a nenávist. Staré pocity, temná magie… U vojska ji nepoužívala, ale nyní… Zabila těch několik vojáků, kteří pro ni přišli a potom i manžela. Na tváři jí přitom hrál krutý úsměv. Snažil se jí to vysvětlit, ale marně. Emerell ho neposlouchala. Neposlouchala nikoho, jen své temné nitro. Tu noc odešla pryč, daleko od všech. Strávila několik let úplně sama. Později litovala svého činu. Toho, že zabila jediného člověka, kterého na tomhle světě měla, vlastníma rukama a ještě jí to dělalo radost. Podobala se už snad stínu? Tohle je naposled, co se něco takového stalo, zněla slova přísahy, kterou složila. Vrátila se k lidem, k práci, kterou doteď dělala, ale opět jiná. Uzavřela se do sebe. Pro ostatní se stala tajemnou. Nosila už jen výhradně tmavé barvy. Vyrobila si stříbrnou masku sokola, za kterou si zvykla schovávat polovinu obličeje. Zdokonalovala se v magii, začala využívat runy a ornamenty, kterými pokryla své tělo, ovšem jen tam, kde to nebylo vidět, tedy včetně poloviny obličeje. Maska nyní kryla i černé symboly. Skrývala před světem tu svoji temnou část, kterou tak pečlivě hlídala. Naučila se používat jedy a házet s dýkou.

Dokonce navázala nějaké styky s lesem. Strávila tam skoro rok. Znova přivykla více elfským způsobům, které ji byly mnohem bližší než ty lidské, jež se za ty desítky let naučila používat. S elfy si dokázala povídat o trochu otevřeněji než s lidmi. Víc jim dokázala důvěřovat. Možná proto, že nebyli tolik nestálí jako lidské životy. Viděla již zestárnout a zemřít lidi, se kterými bojovala, když byli mladí. A ona se nezměnila. Bylo tak pomíjivé si dělat přátele mezi lidmi. Všichni, ke kterým mněla kdysi alespoň trochu blízko zemřeli a ona si nechtěla dělat nové závazky. Bolela ji ztráta blízkých stejně jako každého jiného. Nechtěla ji již zažít znovu…

 

Herní historie

Krátká návštěva v lesích se ukázala jako velmi neobvyklá, především kvůli setkání s tehdejším králem Blödhgarmem. Možná z nynějšího pohledu to připomíná víc sen... Slunečný den, rozkvetlá louka, jezero Ardwen a král elfů i se svým drakem... Nic podstatného se nestalo, ale tu vzpomínku si Mey uchovává v hlavě. Možná především proto že je velmi reálně, že se do lesa už nikdy nepodívá...

O mnoho dní později, kdy se jí podařilo úspěšně překročit Beorské hory a dostat se opět do Surdy, získala po dlouhé pauze opět pozici armádního surdského kouzelníka u pevnosti Sitir.

Na cestě sem potkala svého nevlastního bratra Dirka, jak zjistila podle jeho mysli, do které okrajově nahlédla. Emoce, překvapení a snad štěstí však zapříčinili, že udělala chybu, která jak se později ukázalo, byla osudová. Věřila...

Osud tomu však, aby potkala kočkodlačici Lunu, která jí po ne příliš přátelském úvodu sdělila, že v lesích se konají volby. Na místě tedy byli otázky, kam zmizel Blödhgarm? Co se stalo v lesích za tu chvíli, kdy tam nebyla? Přece ještě nedávno vše vypadalo v pořádku... Navzdory všemu se tedy rozhodla spěšně vydat zpět do lesů. Věděla, že přechod hos není jednoduchý, ale hodlala to riziko podstoupit, protože prostě musela vědět, co se děje.

Štěstí však nebylo na její straně. Cestu jí zkřížil Královský dračí jezdec, se kterým po dlouhém boje prohrála. Jezdec na červeném draku, Murtagh. Člověk, který jí zničil život a přivedl ke Galbatorixovi. Tam nebylo moc na výběr co dělat. Po docela dlouhé době objevil její pravé jméno a jí tedy nyní nezbývá nic jiného, než se zařadit mezi věrné figurky Galbatorixovy armády.

Brzy po té se odehrála bitva o Cithrí, kde byla nucena bojovat proti vlastním druhům, proti kouzelníkům ke kterým se přidala, na místě kde žila a kterému byla dlouho věrná. Mnohem šílenější však byl večer po boji... při bitvě se nejednou dostala do spojení s Murtaghem, který podle všeho dostal za úkol ji chránit. Nyní se sešli. Bláznivá neuvěřitelná chvíle, kouzelná noc, kdy je vše možné. Tanec s člověkem, kterého by měla nenávidět na prvním místě... Osud je šílený...

 

Gil'ead. Povinnosti. Žádný zábavný čas. Jako elfka nenáviděná mezi lidmi. Zůstávala ve městě pro případ války s elfy, s velmi smíšenými myšlenkami. Strachem. Bojovat proti elfům nebude za žádnou cenu. Ale čas se táhl a nic se nedělo. Nic.

V době, kdy už byla příliš psychicky zničená na to, aby vypadala líp něž porcelánová panenka, která jen plní rozkazy, které dostane, se v jejím prázdném nitru přece jen díky jedné příležitosti objevil plamínek naděje a chuť něco dělat - utekla. Povedlo se jí to sice výceméně bez větších potíží, nicméně tím nic nevyřešila. S temnými myšlenkami se nakonec rozhodla povolat ducha a pokusit se vytvoři vlastního nemrtvého s nadějí, že jí v její prázdnotě pomůže. Nebo alespoň že její prázdnotu naplní radost z cizího utrpení. Nicméně duch kterého povolala byl silnější než předpokládala a ona vyčerpanější než si dokázala přiznat. Po dlouhém boji duch získal nadvládu a usídlil se v jejím těle. Stala se stínem. Přesto si dokázala zachovat poměrně velkou část vlastní mysli. Duch jí dal co tak zoufale chtěla - touhu, cíl. Taky proto je víc spokojená se svým momentálním stavem přestože moc dobře ví, že jako elfský kouzelník naprosto selhala.

 

Rodina a známosti:

 

Matka: Nolwëe Ëalaurë

(obrázek zde)

Tajemná krásná žena s hnědými vlnitými vlasy a oříškově hnědýma očima. Zamilovala se do elf jménem Alcarmo Mornëlor a podařilo se jí s ním zplodit dítě. V té době již oba dávno nežili v lesích, ale v lidském městě. Nolwëe pocházela z bohaté rodiny a kvůli původu bylo nepřípustné, aby si vzala někoho, jako byl Alcarmo. Jeho podivná minulost by pošpinila celý rod, proto se Nolwëe rozhodla opustit rodinu a kvůli Alcarmovi i lesy. Usadili se ve surdském městě a žili jako skoro normální lidé. Poté co Nolwëe zjistila, že Alcarmo má něco s jednou lidskou ženou, byla to poslední kapka k jejich podivnému soužití, ze kterého již dávno vyprchala láska. Rozhodla se odejít společně se svou dcerou. S ní se usadila na poušti a začala se věnovat temné magii. Poté co od ní dcera se zbalila také a přestěhovala své "sídlo" do jiné části pouště. Byla velice nazlobená na Mey a chtěla ji potrestat - až se bude chtít vrátit, nebude mít kam.

 

Otec: Alcarmo Mornëlor

(obrázek zde)

Tichý elf, s černými vlasy, místy červenými, se světle zelenýma očima a škaredou jizvou přes pravé oko. Seznámil se s Nolwëe a okouzlil ji. Vzala si ho a dokonce se kvůli němu vzdala domova i lesů. Narodila se jim dcera. Po nějaké době ho přestala jeho elfská manželka bavit a našel si ve městě jinou dívku. Nemyslel to s ní vážně, ale stačilo to na to, co potřeboval. Nolwëe s velkými scénami odešla. Alcarmo opustil jejich dům ve městě a zmizel neznámo kde. Ženu opustil bez jediného mrknutí oka...

 

Manžel: Stefan Walker

(obrázek zde)

Pevně stavěný muž se světlými vlasy a modrýma očima. Pracoval jako žoldák především pro Vardeny. Když ve městě potkal tu divokou šelmu Mey, zamiloval se do ní. Byla nebezpečná, tajemná a neskutečně krásná. Tolik ho přitahovala. A k jeho obrovské radosti mu naslouchala. Poslouchala jeho hlas a líbil se jí. Odešla s ním a prožili krásný čas spolu u vardenské armády. Jednoho dne ho ale unesli královští vojáci. Galbatorix so ho osobně vzal na starost a donutil přísahat. Chtěl Mey. Byla v nepřátelksé armádě velká kouzelnická podpora, příliš ztrát měla na svém krku... Tu noc, kdy ji zradil, ho zabila vlastníma rukama.

 

 

Majetek:

Jedny šaty ve kterých odešla z Gil'eadu.

 

Kontakt: viz Aireen

 

Čas:   Ano (18.3.2017)
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë