Přihlásit se

Daer

Začátečník 3089 Mistr

Napsal: Daer | Kategorie: Archív postav - Muž
Dne: 02.01.2015 23:54:25

Jméno: Daeron Erssa de Raen (většinou si nechává říkat přezdívkami, jako například Daer, apod...).

Motto: "Život je jedna velká komedie, jestli to někdo zeshora pozoruje, musí se náramně bavit..."

Jazyky: Hlavně Elfský, Starověký, Lidský, pár vět z Trpasličího a z Urgalského jen dvě slova.

Náboženství: Především přírodní náboženství, nebo-li Matka Země, avšak jen částečně.

Povolání: Zatím žádné nemá, ani ho nepotřebuje, pouze pomáhá vzácně ostatním.

Věk: Vzhledově je to přibližně 24 let, po pravdě je to určitě více jak 110 let.

Datum narození: Je to přibližně rok 3160, den a měsíc 21. duben.

Pohlaví: Tak zřejmě podle vzhledu je to Muž / Samec / >.

Rasa: Určitě jeden z hrdých a čistokrevných Elfů.

Vzhled

Tělesná stránka: Zprvu si na něm všimnete určitě jeho výšky, je totiž menší než valná většina elfů, v přepočtu tak 174 cm. Jinak se nijak významně neliší od ostatních svého druhu tedy stejného pohlaví; široká ramena, silnější nohy a ruce, sem tam nějaké šlachy a svaly, ale jinak nic extra. Prostě obyčejný mladý elf. Jelikož jeho tělo celkově není nějak zajímavé, přeskočím rovnou k obličeji. Tvář je ostře řezaná, barví se spíš do světlého bronzu, vyjma nosu a lícních kostí, ty mají barvu trošku více tmavší; skoro oranžovou, toto zbarvení je způsobeno příliš mnoha pigmenty v této části, také za to z většiny může častý pobyt na slunci. Horní a dolní čelisti jsou krapet silnější než obyčejně. Pak je tu brada, zaoblená a ne-příliš výrazná část jeho obličeje. Nad ní mají své místo rty, které jsou přibližně do narůžovělé barvy. Uprostřed toho všeho "panuje" nos. Dostáváme se k zašpičatělým ušiskům, nejsou ničím zdobeny, či hyžděny, ani příliš neodstávají, jsou spíš skloněné dozadu. Vlasy zbarveny do oříškově hnědé pokrývají celou hlavu, samozřejmě jsou zastřižené na krátko, často rozchuchané, kromě "copánků" obvázaných provázkem, které sahají až někam po klíční kost (ty "copánky"). Na konec jsem si nechala oči, zbarvené do chladně modré, ke středu blíž až šedé, hledí mrazivými pohledy na svět, kdy naposledy se v nich odrazil odlesk radosti, čsi nějakého pocitu kromě smutku a nenávisti? To už si nikdo nepamatuje a kdyby přeci jen ano, tak už to muselo být již opravdu dávno. Oči lemují černé řasy nad kterými se vine husté obočí, zbarveno do tmavě hnědé.

Styl oblékání: Pokud čekáte, že se tady dočtete o něčem specifickém pro Daera, tak čekáte marně. I když není jeden z nejchudších, nosí prosté oblečení, nechce vyčnívat z davu, jediné po čem touží je zapadnout. Nosí obyčejné hnědé kalhoty, které na levém koleni má něco jako kůži, stejně tak i u lemu. Jako vršek obléka sněhově bílou tuniku, někdy dokonce i dýmově šedou. Ty povětšinou překrývá plášť, většinou v hnědé, nebo černé barvě, záleží na okolnostech (přes den hnědá, v noci černá). Přes záda, či bok si povětšinou hodí brašnu, ať už tmavě, nebo světle hnědou. Nohy jsou oděny do vysokých hnědých bot. Na opasku je připevněná dýka a měšec s penězi. Někdy lze spatřit jak se mu boku kinklá 1,5 ruční meč.

Charakter

První dojmy: Když se ocitnete před Daeronem, zprvu vám bude připadat přátelský, snadno podlehnete jeho kouzlu osobnosti, jen že to působí pouze z dálky. Když k němu přistoupíte blíž, radost, kterou jste si mysleli že oplývá se vytratí, takřka lusknutím prstů. Nyní vám připadá chladný a smutný, snaží si od vás držet určitý odstup a nikdy se vám nepodívá do očí, nejspíš nerad navazuje oční kontakty. Klidně před vámi stojí, ale nic neříká. Je zvyklí poslouchat, ale neodpovídat, dal by se přirovnat k vodní hladině; chladná, němá a plachá, když se jí dotknete, její obraz se zakalí a zmizí, stejně tak jak se objevil. Málokdo ho přesvědčil o opaku, je to jeho životními zkušenostmi; na světě je tolik bytostí, které chtějí jen ubližovat, není to pěkný pohled. Když se ho pokusíte oslovit, jen se na vás podívá, ale nevidá ze sebe ani jedno slovo. Při dalším pokusu trochu couvne. A při třetím? Zmizí a vám zbyde jen rozmazaná vzpomínka... Ale kdoví? Třeba vás teď někde pozoruje a vy o něm nemáte "ani páru".

Názory na sebe samého: Neutváří názor, spíš předtuchy, určitě ví, že není jeden z nejpřátelštějších a nejvstříčnejších na světě, ale zároveň také ví, že není ani zas tak chladný a plachý jak by se na první pohled mělo zdát. Je něco mezi tím vším. Ano je plachý a trochu stydlivější, ale rozhodně není nepřátelský, to rozhodně tedy ne. Nikdy ho nenapadlo, že takový je. Nepřemýšlel nad tím a ani ho to nijak nezajímalo, neměl důvod. Sám si připadá tak trochu zasněně a plný očekávání, ale už dlouho ho nic nepřekvapilo a když už ano, tak to nebyly zrovna nejkrásnější novinky. To je také jeho důvod, proč se nikdy ani neusměje, v jeho očích se nikdy neodrazila láska, či jen obyčejné překvapení, už je tomu hodně dávno, když se v jeho očích blýskla radost. Kvůli jeho nespolečenskosti, nemá žádné přátele.

Co občas překvapí: Tak jasně že se nechová pořád stejně, ba naopak dokáže opravdu překvapit. Může k vám z ničeho nic jen tak přijít a obyčejně vás oslovit, což u něj není zrovna denním chlebem. Někdy také mívá pocity, ale radost se mezi ně nepočítá ani tak. Láska? No tak to tedy ne. Na to prostě nikdy nemyslel, snad ani myslet nechtěl, jeho jedinou láskou je bělounká holubice jménem Liss s kterou toho měl mnohé společného, snad víc než by jste čekali... Samožřejmě má i šanci že se zamiluje, ta je však naprosto minimální.

Historie

Přílišné očekávání

Když byl Daer malinké miminko s úsměvem na tváři, svět byl ještě krásně měkkoučký a růžovoučký. Bylo to pro něj naprosto bezstarostné období, nač by se také něčím trápil? Vždyť byl ten den krásný a slunečný, vítr si něžně pohrával s korunami stromů a ptáčci si na větvích štěbetali, společně s veverkami (ne jako že ty veverky štěbetali, ale jako že také seděli na těch větvích). No prostě byla Alagaesie ještě dokonalá, nebo si to alespoň malý Daer myslel... Brzy vyrostl a stal se z něj malý chlapec, od kterého se toho očekávalo možná až příliš. Jako jeden z mála "těch" vlivnějších toho musel umět mnoho... Ale jeho to nebavilo, boj s mečem, psaní, artikulace a další podobné když to tak řeknu "blbosti". Záliby měl úplně jiné; ježdění na koni, toulání v lese, jazyky a jeho oblíbené čtení. Již v útlém věku to byl plachý a trochu stydlivý chlapeček. Rodina z něj přílišnou radost neměla, jeho otec vůbec. Když se rodičům Daer "nepovedl podle představ", zaměřili svoji pozornost na jeho staršího bratra Terrela, který byl Daeronovi úplným opakem, i když nebyl tak inteligentní a chytrý. Terrel se často také mladšímu bratrovi smál a říkal mu "chodící knihovna", ale Daer to nebral nějak vážně, proto že často bratra "setřel" nějakou příliš chytrou větou, které Terrel nerozumněl, natož aby na ni našel odpověď.

Smrt za život

Bylo mu asi 60 let, když se narodila jeho malinká sestřička, jménem Lucianna. Všichni jí však říkali Lucy, nebo Lucian, či Lucia. Byla to malá nezbednice, která chtěla trávit veškerý svůj čas ožužláváním věcí, co nse jí naskytly pod ručkama. Nejlepší vztah měla právě s Dearem, měli toho opravdu mnoho stejného; rádi četli (nebo spíš poslouchali čtení), mazlili se s každým zvířetem a opravdu moc nemuseli Terrela. Často vymýšleli různé lsti a žertíky. Jednou například postavili na pootevřené dveře vědro s vodou a když se Terrel naskytl pod sprškou studené vody, měli z toho oba neuvěřitelnou radost. Málem bych se té radosti všude kolem nich zapomněla zmínit, o smutné, leč pravdivé události; matka, porod nepřežila. I když už nebyl Daer zase tak malý (v lidském měřítku 7) okolnosti příliš nechápal. Celá rodina truchlila, hlavně otec, pro ztrátu jeho družky. Pro Daera to nebylo nejšťastnější období... Pohřeb se konal, ale jen v rámci rodinných kruhů, všichni příslušníci rodiny, dokonce i "panství" bylo zahaleno černou rouškou tajemství... Po této události se všechny děti ještě více uzamkly do sebe, s nikým se příliš nevybavovaly. Brzy však smutek přešel a všichni se trochu více znovu "ospolečnili", kromě Daerona, ten ještě stále v srdci truchlil pro ztrátu své matky...

Že by konečně přátelé?!?

Mnohem později, Daeron znovu otevřel své srdce malému levhartíkovi, kterého našel jeho otec při toulkách po Alagaesii. Krom toho ho dostal k narozeninám (100). Nejkrásnější doba jeho života byla tady. Nový "mazlíček" dostal jméno Sköliro, což ve Starověkém jazyce znamená něco jako ochránce. Elf levharta vychoval. Již toho uměl mnoho; taktikovaně lovit, posílat myšlenkami pár obrázků, nějaké ty povely jako sedni, lehni zůstaň apod. a pak ještě hodně rychle běhat a šplhat. No prostě úžasný přítel pro mladého elfa.

Voda? Ne, děkuji!

Jednoho krásného dne, přepadla Daera touha se něco nového naučit. Jelikož nebylo doma do čeho "píchnout" musel své pátrání přemístit ven, na zarostlou a opuštěnou zahradu. Strašidelné místo, i když svým způsobem okouzlující a uchvacující. Když vyšel před práh, vlasy mu pročechral vánek. Šel rovně, nedíval se před sebe, ale někam vzhůru. Daleko... Daleko nad ním svítilo slunce, tak jasné a oslňující, že... Úplně ztratil pojem o čase a o tom kam jde. Náhlé zarupání větiček pod jeho nohou mu teprve otevřelo oči. ŠPLOUCH!!! Byl ve vodě. Zjištění že neumí plavat, mu zrovna dvakrát nepomohlo. Jediná možnost byla, upoutat na sebe pozornost, což přizanje si, nedělal příliš rád... Vlastně to ani nemusel. Nedaleko břehu ho pozorovala bytůstka, zahalena celá do černého pláště. Jen tam tak stála a pozorovala, jak ten mladý elf snaží zoufale dostat z vody. Daerovi to nedalo a zavolal "Ehm! Pomohl by si mi?!?". Bytost nic neřekla, dokud Daer nedodal trochu zahanbeně "Prosím....". Člověk, nebo Elf se pomalým krokem blížil k topícímu se Daeronovi. Bylo zřejmé, že si vychutnává neštěstí druhých. Když došel na samý okraj břehu, pomalu stočil svůj měr na opačnou stranu, ale i tak vešel do vodní hladiny, jakoby nic. Daer se udiveně podíval na místo, kde toho tvora viděl na posledy. Když už chtěl podlehnout vlnám, něco mu přeplavalo kolem chodidel. Něco chlupatého a měkkého... Najednou se za ním vynořilo zvíře, co nikdy před tím neviděl, vrhlo na něj stín, který končil až o několik metrů dál. Daer momentálně nevěděl, která bije, ale i přesto se chytnul té bílé srsti a nechal se táhnout až na břeh. Tam ze sebe vydal jen "Kdo si?". To co ho zachránilo, nevypadalo jako to, co ho vytáhlo z té vody... Nyní před ním stála krásná mladá žena, která mlčela, svou kápi si znovu přetáhla přes hlavu a sedla si nedaleko Daera... Elf trochu zmaten, uchopil klacek, který vedle něj ležel. Pomalu vstal a s větví schovanou za zády přistoupil k dívce. "To bych ti neradila." řekla jen klidně, jakoby věděla, že se nic nestane. Daer trochu zmaten, její lhostejností se podíval na její nohu. "Zranila ses, ukaž" řekl trochu ustaraně. "Zpátky!" odvětila dívka a tasila nůž, který se leskl v již zapadajícím slunci. Mladý elf trochu ustoupil, na gesto něco jako "fajn, už jdu pryč". Než stačil něco říct, drudka již stála na nohou, s ránou zhojenou a nožem v ruce. Řekla jen "Jsem Linn." a zmizela v potemnělém lese.

Schopnosti

V čem vyniká: Tak nejvíc mu jde čtení a mluvení všemi jazyky, ať už rodiného Elfského, po Urgalský ze kterého zná asi jen dvě slova. Již od útlého věku mu to šlo, snažil se ve své sestře vzbudit stejné nadšení, bohužel marně; vždy, když ji snažil sdělit větu v trpasličím jazyce, jen tak ho ignorovala a neprojevovala sebemenší zájem o to, se něco nového naučit...

Čím vším oplývá: Samozřejmě že neumí jen dvě věci, umí jich mnohem víc. Mezi ně patří:

Psaní: Jedna z jeho ne-příliš oblíbených možností trávení času. Avšak, otec mu to stále vtlouká do hlavy, že se mu to jednou bude náramně hodit; takže stejně jako jeho, již zesnulá matka...

Umění boje: Se zbraněmi v ruce se necítí, tak silně jako s knihou, ale toto dávné zacházení s dýkami a meči mu není cizí. Výpad a úhyb, taktika boje jeho otce, podle té se řídí i Daer; samozřejmě s přidaným útěkem v nouzi.

Jezdectví: Samo o sobě to nijak neprožívá, ale umět to, se vždycky hodí. Občas je přeci jen úleva se od všeho odprostit, vyhoupnout se do sedla a všechny starosti nechat daleko za sebou.

Porozumění: Něco jako dar z nebes, který mu umožňuje mnohem více procitnout s živými bytostmi. Přesto však největší vztah chová k ptákům (bez urážky k Skölirovi), čemuž mu také v jisté míře napomáhá jeho holubice Liss, která je vycvičená k přenášení zpráv.

Rodina

Teilla Erssa de Raen - Matka, občas trochu panovačná a pyšná. Ale jinak to byl krásná žena. Jejího druhorozeného syna měla ráda, chtěla aby byl ten nejlepší a jelikož všeho moc škodí, nevycházeli spolu moc dobře, dalším důvodem byly také jeho názory na psaní. Bohužel umřela při porodu své dcery. Měla už zešedlé vlasy u tváře spletené do dvou copánku. Starostlivé oči a milý úsměv. Nosila to co jí bylo nejmilejší; zelené šaty a nízké boty.

Adeon Erssa de Raen - Otec, již oplývající sněhově bílými vlasy, které mu sahají až po lopatky. Je oblečen celý do zelené, sem tam hnědé. Jeho oblíbenou zbraní je dvojstraný "meč". Celkově vzato je opředený hustou rouškou tajemství, která nikdo, kromě jeho zesnulé ženy neznal, nezná a nikdy znát nebude.

Terell Erssa de Raen - Starší bratr tak trochu hrubý a možná až příliš hrdý. Světle hnědé vlasy lemují jeho obličej, z kterého vyzařují zelené oči. Chodí oblečen stejně jako jeho otec; do zeleno-hnědé. Je to skvělý lukostřelec. Škoda že není tak chytrý jako silný... Ke svému mladšímu bratrovi (Daerovi) chová zášť, ale kdyby mu něco hrozilo, obětoval by se pro něj.

Lucianna Erssa de Raen - Mladší sestra, překrásná a milá, snad jen trochu plachá. Její blonďaté vlasy jsou krátké, ale nejdou téměř vidět, proto že jsou neustále zakryty kapucí, která patří k černému plášti. Pronikavě mrazivé oči se chladnokrevně dívají na svět. Již dávno není tím dítkem s bezstarostným životem, nýbrž silnou mladou elfkou, schopna prostřelit šípem s železným hrotem každého, kdo se jí pokusí vědomě ublížit. Daera a Lucy spojuje společné libování si v knihách.