Dëlmer

Rasa: Kočkodlačice

Pohlaví: Žena

Datum narození: 7.3. 3223

Náboženství: kočkodlačí náboženství

Povolání: nemám tak úplně povolání, hodně cestuji.

Věk: Podle mých výpočtů asi 40 let, avšak vypadám tak na 15.

Motto: Přítel tě v nouzi nezradí.

Jazyky: Mluví velmi dobře starověkým a lidským

VZHLED

Jsem velmi křehká a hbitá. Prý jsem mezi kočkodlaky přirozeně půvabná. V lidské podobě jsem světlovlasá dívka, s dlouhými vlajícími prameny vlasů. Nosím bílé, na dotek hebké, šaty pod kolena. Mám pomněnkově modré oči a světle růžové rty. Mám malý nos a obočí. Jsem velmi štíhlá, což mi dodává rychlost a půvab. Velmi dobře šplhám, mám silné avšak křehké ruce na nichž mám dlouhé nehty. Okolo pasu nosím poměrně širší pásek, pokud se to tak dá nazvat. Má na sobě různě tvarované znaky ve kterých se nacházejí malé, různobarvené drahokamy. Mám volnou sukni plápolající ve větru nad kterou mám jednu kratší sukni. Na noze nad kotníky mám nepatrný zlatý kroužek. Většinou mám na nohou nízké botky, občas se to dá nazvat balerínky. Na pravé ruce mám drápy od kočky, nikdo neví jak jsem k němu přišla. Celkový vzhled působí velmi romaticky. V kočkodlačí podobě mám čistě hnědou srst a velkou hřívu. Jsem lev. Jsem velice nebezpečný tvor a miluju rychlost. Z toho vyplývá že jsem velmi rychlá.

OSOBNOST

Na první pohled vypadám na křehkou, milou a přátelskou kočkodlačici. Pokud si to myslíte, hlava vás neklame. Opravdu taková jsem, avšak pokud na mne někdo zaútočí, mám bleskurychlé reflexy. Jsem lidumilná, mám smysl pro humor. Jestli se mám utkat s vyrovnaným protivníkem, hraju fér. Nemám žádné nutkání být nefér bojovince. Jsem velmi lehkomyslná, a proto moje rodina dobře ví, že mne nesmí nechat samotnou. Ovšem jak dospívám, už mám v hlavě trošku rozumu. Nesem ten typ kočkodlaka, který se nechá velmi dobře zmanipulovat. Vážím dobrou a špatnou stranu věci a sama si zvolím. Pokud s tím dotyčný má problém, ráda mu ho zavrhnu. Nenávidím, když si mne někdo snaží podvolit či mne zneužívat. Já v podvládě být prostě nechci.

HISTORIE

Mám velmi obsáhlou historii. Když jsem se narodila, měla jsem na pravé ruce znak drápů kočky a mám ho dodnes. Nikdo neví, proč ho mám ani jak jsem k němu přišla. Ale nyní k historii.

Jak už jsem zmínila výše, narodila jsem se 7.3. 3223. Od té doby uběhlo krásných, dobrodružstvím prožitých 40 let. Když jsem byla malá, milovala jsem divočinu. K mému štěstí jsme bydleli poblíž lesů Du Weldenvarden, Chodila jsem tam každou volnou chvilku, teda pokud jsem zrovna neměla v ruce knihu. Miluju četbu. V lesích Du Weldenvarden jsem nejradši šplhala po stromech a vyhlížela západ slunce. Když jsem se vrátila po krásném západu slunce domů, řekla jsem matce Leosiře dobrou noc a šla spát. Ráno jsem brzy vstávala, abych opět viděla východ slunce. Po východu slunce mne učil otec Somerot bránit se proti všemožným nebezpečím. Učil mne lovit a získat si důvěru a porozumění přírody. Velmi rychle jsem se zlepšovala. Když otec usoudil, že jsem připravena, začal mne učit magii. Od té doby jsem se naučila spojit se s jakýmkoli tvorem v myšlenkách, přenášet věci z místa na místo aniž bych se jí dotkla a nakonec si přivolat a osvojit pomocí myšlenek jakékoli neméně divoké zvíře. Když mi bylo 25, rozhodla jsem se, že je čas jít dál a tak jsem se vydala na cesty. Toto rozhodnutí bylo velmi dlouho pouze otázkou v mé hlavě. Nikomu jsem o tom nic neřekla až do dne D. Nejdříve jsem se rozloučila s rodiči a potom se vydala do Ellesméry. V Ellesméře jsem nějaký týden zůstala a pak jsem se vydala do Osilonu. Tam jsem zůstala pouze týden, který jsem strávila hledáním mapy míst poblíž. Když jsem ji v jedné knihovně našla, vydala jsem se na velmi dlouhou cestu přes okraj takzvaných Dračích hor. Cesta trvala velmi dlouho a mě docházely zásoby vody. Často jsem se musela změnit do kočkodlačí podoby, jelikož jsem v podobě lva mnohem rychlejší. Cesta byla velmi nebezpečná a aniž by jste to řekli, tak bylo čím dál větší horko. Alespoň mě to tak připadalo. Když jsem od pocestných zjistila, kterým směrem je známá Dras-Leona, vydala jsem se tím směrem. Cestou jsem narazila - díky mému štěstí - na řeku. Doplnila jsem zásoby vody a pokračovala v cestě. Po nějaké době jsem narazila na opuštěného lva, který se vydal se mnou na cestu. Jmenuje se Soper. Zjistila jsem že je také kočkodlak. O jídlo jsem se nestarala, nalovila jsem si až dost jídla na cestu. Když jsem tam dorazila, potkala jsem cestou několik zvědavců, kdo jsem. Nikomu jsem svoji totožnost ani svou rodnou vesničku neprozradila. Držela jsem se dál od podivínů. Po nějaké době v Dras-Leoně jsem poznala, jaké je to krásné městečko. Našla jsem si dům na prodej a jelikož jsem po cestě po Ellesméru až do Dras-Leony měla různé příležitostné práce od různých farmářů či sedláků, kteří neměli ani potuchy, že jsem kočkodlak, vydělala jsem si dost peněz na to, abych se tam usadila natrvalo. Cesta až sem mi trvala přibližně měsíc, protože jsem se díky příležitostným pracím zdržela o pár dnů. V Dras-Leoně se mi velmi líbí, ale stále cestuji. Pokaždé jdu na jiný směr a vrátím se zpátky do Dras-Leony. Do papíru, který jsem po svých dlouhých cestách našla, si zakresluji různá místa. Zatím tam mám moji vesničku, lesy Du Weldenvarden, poušť Hadarak, Dračí hory, řeku z níž jsem plnila zásoby vody a nakonec Dras-Leonu a pár městeček poblíž. Avšak stále cestuji a věřím, že toho ještě mnoho objevím a zaznamenám.

RODINA

Do mé rodiny patří matka a otec kteří se - podle dopisů - stále nacházejí v mé rodné vesničce.
Dále je to:
Soper - milý, přátelský kočkodlak, kteréo považuji skoro za bratra. Dá se mu věřit, udrží tajemství jako kdybyste ho svěřili kameni a odpřísáhne ve starověkém jazyce, že ho neprozradí.
To je moje rodina. Žádné přátele jsem si krom Sopera zatím nenašla.

MAJETEK

Co mi patří ? No, tak stručně...
dům v Dras-Leoně
přátelství Sopera
Luk, šípy, dýka - obranné a točné zbraně
Několik šatů, oblečení,  přenosnou tašku na většinu mých věcí