Spellius

Stručná charakteristika

 Přezdívka

Moje přezdívka je většinou zkráceně Spelli.

                               Představuji se spíše tou přezdívkou, než celým jménem.                                          

Druh

Jsem kočkodlak , felissae, mužského pohlaví

Narození

Narodil jsem se kolem roku 3195, tudíž mi je něco kolem 70 let, takže jsem na věk kočkodlaka poměrně mladý. Přesné datum si nepamatuji.

Jazyky

Umím mluvít starověkým jazykem. Lidským jazykem nemluvím plynule, ale chybí mi jen pár nedostatků jinak jím umím zcela dobře.

Strana

Stojím si jistě na své straně, ale také rád pomohu elfům, pokud se mi zachce. Jsem nezávislý a nemám potřebu se s někým vázat.

Víra

Věřím v sílu přírody a v to, že jednou zavládne mezi rasami mír, který bude trvalý a věčný. Možná se to zdá naivní, ale myslím si, že každý v sobě jednou najde klid.

Motto

,,Největším štěstím člověka je,když může žít pro to, zač byl ochoten zemřít"

Podoba

V kočičí podobě, jsem celý pokrytý lesklou černou srstí, kromě levé zadní nohy tam mám malé bílé znaménko, ale mé oči jsou jasně žluté a výrazné. Většina těch, co mě potká, si říká, jaký mám přísný a dokonce i trochu strašidelný pohled, když jsem v kočičí podobě. Uši mám už od narození trošičku kratší než ostatní kočkodlaci. Vždy jsem hbitý a chodím s krásně vypnutou hrudí. Při boji také používám své dlouhé ostré drápy, kterými můžu nepříteli snadno způsobit vážná zranění. Kromě mé barvy a pronikavých očí už na mě vzhledově není nic moc zajímavého.

V lidské podobě, vypadám jako obyčejný 14letý kluk, který má oči i vlasy do černa zbarvené. Často nosívám bílou košili, na kterou si poté vezmu černý kabát. Mám staré a ošoupané kalhoty. Svým oblečením nechci být ani v nejmenším nápadný. Jsem vysoký a hubený. Moje pleť je čistá a bledá. Nemám na ní žádné známky jizev, kromě škrábanců a odřenin, které mám z lezení po stromech. Kůži na nohou mám silnou a tvrdou, protože chodím často bosý. Obličej mám často lehce zkřivený do slabého úsměvu.

Povaha

Je poněkud zvláštní. Někdy mám chuť se smát, jindy být sám a zamlklý. Málokdo ji pochopí. Moje povaha je velice klidná, podivuhodně optimistická a samotářská. Jsem chytrý a moudrý. I když mě někdo naštve nebo je na mě drzý, zůstávm stále umírněný. Nesnažím se vytvářet rozbroje a hádky. Také rozebírám, jak se ke mě kdo chová a poznám, jestli to stojí za to se s ním bavit, anebo ne. Většinou jsem zamlklý. Jsem všímavý, ale nerozebírám cizí emoce. Dokonce ani ty svoje, někdy jedokonce ani já sám nechápu. Dotyčnému je ukáži pouze tehdy, kdy mám pocit že mu můžu věřit. Poté co jsem vyrazil jsem si zvykl být sám, až na začátek cesty. Ten byl těžký. Od této doby se moje povaha  změnila. Zůstávám stále sám v těchto lesích, nebo v okolí Ellesméry, ale když se koná nějaká událost nebo slavnost, tak se přijdu i podívat, což je u kočkodlaka velmi divné. Také mi nevadí výšky a voda, což je nanejvýš divné. Pokud si stanovím nějaký cíl, tak se ho snažím dosáhnout. Rozšiřuji svoje zájmy a schopnosti. Rád se vzdělávám a objevuji věci, které jsou mi cizí. Avšak ne moc společensky, neboť jsem rád sám. Jsem šťastný z toho že žiji, a že můžu zažít plno krásných věcí. 

Můj příběh 

 Narodil jsem se kolem roku 3195 poblíž Sílthrimu. Svou rodinu bohužel neznám. Moji rodiče mě opustili, když jsem byl ještě mládě. Malé koťě, které nic nezmůže. Zanechali mi pouze zlatý řetízek, který nosím neustále u sebe. Do mých 25 mě vychovávali dva hodní elfové, kteří bydleli na okraji města. Byli to manželé  Restalon a Ainë. Miloval jsem je, stejně tak jako oni mne. Věnovali mi malou brožurku, která obsahovala jednoduchá kouzla pro začátečníky.Tohoto daru jsem si nesmírně vážil, protože kouzlit jsem se chtěl naučit už odmalička. Ze začátku mi to opravdu nešlo, ale snažil jsem se soustředit co nejvíc a formovat kouzlo tak, aby bylo co nejdokonalejší. Chtěl jsem s kouzlením přestat, neboť mi docházela trpělivost. Bylo to pro mne velice těžké. Restalon mě však motivoval k tomu, abych pokračoval a nevzdával se. Doteď jsem mu za to velice vděčný. Občas mi věnoval pár lekcí. Ikdyž tomu bylo zřídkakdy, vždy mi to pomohlo. Rostl jsem a objevoval. Často jsem chodil k jezeru Ardwen, kde jsem pilně trénoval na flétnu, učil se jednoduchá kouzla a starověký jazyk. Pomalu jsem se připravoval vyrazit pryč do světa, protože jsem věděl, že v Sílthrimu napořád zůstat nemůžu. Když jsem řekl že chci jít pryč, tak byli velice proti. Měli o mne strach. Neměl jsem na vybranou a tak jsem následující den, hned brzy ráno odešel. Nechal jsem  před dveřmi vzkaz." Musím jít. Určitě se zase jednou brzy vrátím, ale před tím musím bádat a objevovat to, co je mi neznámé." Ve 25 jsem už byl odkázán sám na sebe. Jít za dobrodružstvím. Ale v tomto věku jsem ještě neuměl skoro vůbec nic, a tak jsem se toulal po Du Weldenwarden. Malý kočkodlak, který nevěděl o životu vůbec nic a toulal se hluboko v lesích. Hrál jsem si tak trošku sám se sebou. Ze začátku mi bylo smutno, protože jsem byl zvyklý na každodenní společnost, která byla láskyplná a přátelská. Avšak jsem si uvědomil, že je tu se mnou příroda a také to, že jsem felissae. Ti nejsou nikdy zklamaní z nízké společnosti. Naučil jsem se v přírodě žít a nebylo to až tak těžké. Snažil jsem se vnímat všechno. Zpěv ptáků, vůni borovic, nebo krásně zelenou a čistou trávu. Cokoliv. Tyto lesy mi v tísni vždy daly jen to nejlepší. Využil jsem všeho. Často jsem šplhal po stromech, nejenom proto, abych viděl kam se mám vydat ale také proto, že mám rád výhled na tyto krásné lesy. Výšek jsem se už od dětství nebál.

Poté jsem narazil na město Nadindel. Zde jsem strávil asi týden a ptal se, kudy jít do Ellesméry. Milá a hodná elfka jménem Erunis mi ukázala kudy se mám vydat. A nejen to. Darovala mi dokonce velmi podrobnou mapu Du Weldenvarden. V Nanindel jsem strávil poslední noc a následující den jsem vyrazil směrem do Ellesméry. Cestou jsem si stále opakoval kouzla. Šly mi líp a měl jsem z toho radost. Mapa byla přesná a cesta šla hladce. Šel jsem pomalu a užíval si krásu těchto lesů. Za necelé dva týdny jsem dorazil do krásného hlavního města elfů. Na první pohled tu bylo opravdu živo a tak jsem si řekl, že by se toho dalo nějak využít a začít si vydělávat. Jako první mě napadlo, že bych zde mohl předvést svoje skladby a písně. Ze začátku to bylo jen malé pouliční hraní, ale potom mne postupně začalo poslouchat víc a víc kolemjdoucích. Hudba se jim líbila, takže jsem už měl pár drobných. Začal jsem ve městě poměrně hodně působit, takže jsem hrál i na velkých slavnostech elfů, kde byla i sama královna Arya. Postupně jsem stárl a stával se ze mě dospělý kočkodlak, který není už tak naivní a nenechá se sledovat elfy, jako cvičená opice. Začal jsem se skrývat v lesích a žít tam tak, aby mě nikdo neobtěžoval. Od této doby jsem neustále v Ellesméře a v okolí Du Weldenvarden. Neustále hraji, procházím se a objevuji. Poslední dobou mám chuť vyrazit někam, kde už to není tak stejné a mě známé..... Nechť si přijdou měsíce a léta, nic mi už nevezmou, už mi nic vzít nemohou. Jsem tak sám a tak prostý všeho očekávání, že jim bez bázně mohu hledět vstříc. Ještě je v mých rukou a očích život, jenž mne pronesl těmi léty. Zda jsem ho překonal-to nevím. Ale pokud tu je, dotud si bude hledat cestu, ať to, co ve mně říká ,,já", bude či nebude chtít.

Magie - 2/7

Boj s dýkou -  2,5/7

Hudba - 6/7

Lov - 3/7

Šplhání a skákání po stromech- 5/7 

Jsem velice vzdělaný v hudbě, umím tancovat a hrát na různé nástroje. Nejlíp na moji flétnu. Živím se  hraním na hudební nástroje a také skládám skladby. Nevím jestli se tomu dá říkat práce, ale občas něco i zahraji, takže z toho mám nějaký ten malý výdělek. Umím se také dívat do mysli. S kouzlením teprve začínám a moc to neumím a hlavně ne v boji, proto používám spíš ta jednoduší kouzla. Mám velikou zálibu ve hvězdách, tudíž se podle nich orientuji, abych rozeznal základní světové strany.

(Nebojuji, pokud to není nutné) Bojuji jako každý jiný kočkodlak , tedy nejčastěji drápy a zuby. Někdy použiji i svou dýku, kterou nosím neustále u sebe. V boji jsem hbitý a mrštný. Bohužel ještě stále nejsem fyzicky vyspělý, takže nemám moc velkou sílu.

Majetek

Kromě oblečení flétna

měšec s 14 zlatými

 zlatý řetízek po rodičích

 křesadlo

dýku

 batoh

Tato postava je oceněná Théseovým řádem.