Jméno: Uvést jen jedno z ohromného výčtu, který používá bylo poněkud složité, ale pravděpodobně jeho nejoblíbenější je jméno Thilow [tylou]. Z dalších jmen, která mu rozhodně nejsou cizí můžete zaslechnout třeba Wyrden, Til, Tris a podobně.

Věk: Nikdo už přesně neví, kolikrát už napadl sníh od té doby, co se poprvé vzduchem ozvalo zamňoukání malého hnědého kocourka. Rozhodně, tu dobu si už nikdo z lidí nepamatuje. A ani jejich prarodiče, praprarodiče a ani ti co byli ještě před nimi. Thilow si počítá letos 638 let.

Rasa: kočkodlak - felissae

Vzhled:

Jestliže máte to štětí ho zahlédnout, dost možná si ani nevšimnete, že to opravdu je kočkodlak. Vypadá totiž, jako docela obyčejná hnědá kočka. Jeho tělo pokrývá jemná, hustá, tmavě hnědá srst, nenarušena žádným jinak barevným flíčkem. Jediné oči, jakoby svítily na jednotném hnědém podkladu a ještě tím zvýrazňovaly jejich neobvyklost. Duhovky nejsou stejně barevné, levé oko má odstín akátového medu, je hnědavé žluté, teplé, příjemné… Pravé oko je naopak bělavě šedé, chladné jako vyleštěný kov. Jako kov přívěšku, který nosí na krku. Ano, asi jediná věc, která vám k vzhledu obyčejné kočky nebude tak docela sedět, je stříbrný přívěšek ve tvaru měsíce, uvnitř se zeleným kamenem, do kterého když se pozorněji podíváte, získáte dojem, že vidíte střípek vesmíru, zavřený v tom nevelkém kamínku.

A lidská podoba? V té jej již minimálně sto let nikdo neviděl. Existují asi jen 3 zápisy v nejpodrobnějších kronikách světa, že u některých velmi důležitých událostí byl viděn mladý, docela malý hnědovlasý chlapec, kterého určitě nikdo nezval. Stál vždy někde stranou, odkud jen pozoroval dění a pak se zase vytratil, neznámo kam. Nikdo tedy pořádně neví jak vlastně vypadá. Jeden ze zápisů se jen mírně rozvádí, že to dítě bylo zvláštní. Jeho vícebarevný pohled vypadal nepřirozeně dospěle a vědoucně. Pokud bychom pátrali dostatečně dlouho, objevili bychom jednu elfku v lesích, která vlastní pro nás velmi cennou věc, fairth Thilowa v lidské podobě. Jak se k tomu dostala se však nikdy nedozvíme.

Povaha:

Popsat charakter kočky je těžké již samo o sobě. Na první pohled působí prostě jako úplně obyčejné zvíře. Líně se vyhřívá na slunci a podřimuje, nebo se prochází lehkou chůzí po místnosti. Možná by jste tu kočku označili za plachou, protože se od vás rozhodně nenechá pohladit. Pokud to nebudete chtít pochopit, rozhodně se nebude zdráhat vás kousnout nebo škrábnout. Celkově tedy může působit jako nespolečenský, samotářský kocour.

Do určité míry tomu tak je, částečně ovšem ne. Rád pozoruje společnost odněkud z rohu. Pozoruje a… zaznamenává. Pokud už máte to štěstí a Thilow ve vás shledá někoho výjimečného, poznáte, že to žádné obyčejné zvíře není. Slova volí opatrně. Když už z jeho úst něco vyjde, není radno to brát na lehkou váhu, protože každé slovo může znamenat klíč k budoucnosti, i když v daném okamžiku nedává ani špetku smyslu.

Možná tedy nakonec dojdete k závěru, že Thilow není rozhodně takový, jaký se zdá na první pohled. Pokud vám dovolí shlédnout střípek z jeho úžasného myšlenkového světa, získáte určitý respekt. Respekt ze staletí moudrosti, koncentrované v jediném, docela obyčejně vypadajícím kočkodlakovi. Potom vám přijde docela samozřejmé jeho chování a co víc, jistě již nebudete mít pochyby o pravdivosti jeho slov, ať jsou jakkoliv zvláštní.

Dovednosti:

Thilow toho umí poměrně hodně i když to rozhodně nedává na odiv. Jako kočka se umí ku příkladu perfektně válet na slunci nebo v pohodlí nějakého polštáře. Jako zbraně umí parádně používat své drápy a zuby, se kterými byste se rozhodně nechtěli setkat v přímém střetu.

Čemu se však věnoval dlouhá léta a za ten dlouhý čas to dokázal vylepšit téměř k dokonalosti, je schopnost vidět do budoucnosti. V tomto je opravdu na vysoké úrovni, neexistovalo za celé věky existence Alagaesie moc kočkodlaků, kteří by se mu mohli rovnat. Budoucnost je pro něj něco jako obrovský strom, který se větví víc, čím dál do budoucnosti se dívá. Proč tedy mluví jen zřídka? Vědění o budoucnosti s sebou přináší velkou zodpovědnost a mnohá nebezpečí. Navíc není úplně jednoduché budoucnost jen tak určit. Co se stane závisí na velkém množství rozhodnutí a ne vždy je výsledek jednoznačný.

Historie:

Kdy a kde se Thilow narodil je pro obyčejné smrtelníky dokonale nezjistitelnou informací, pokud vám ji tedy sám neřekne, ale k tomu nemá jediný rozumný důvod. Jediné co se ví, že to bylo už pěkně dávno. Ještě před tím než se vůbec narodil Galbatorix, před tím než svět získal podobu, jakou má dnes. Podle jedněch zapomenutých pověstí Thilow pochází z oblasti Beorských hor. Téhle teorii by odpovídal fakt, že v lidské podobě má údajně snědší pleť. Je dost možné, že vyrůstal v jednom z trpasličích měst, odkud si prý odnesl trpaslíky přísně střeženě informace o runové magii.

V těch letech však ještě nikdo netušil, kým se později tento nevýrazný kočkodlak stane. Roky plynuly a nikdo neměl potřebu věnovat pozornost hnědému kocourovi, který pravda žil nějak moc dlouho. Z těch dob se v ústním podání zachovala povídka o nesmrtelné kočce. Jejím obsahem bylo asi toto:

Žil byl jeden starý pán, který jednoho krásného našel opuštěnou kočku. I zželelo se mu jí a vzal ji k sobě, vykoupal a dal jí čerstvého mléka. A tak se stalo, že se ti dva stali přáteli a zůstali spolu. Ovšem čas starého muže se nachýlil ke konci a cesty oněch dvou se museli rozejít. Starý pán v dobré víře daroval kočku malé holčičce, která si ji oblíbila a chodívala si s ní hrát. Holčička byla velmi ráda, že je nyní kočička její. Starala se o ní dobře dlouhá léta. Až z malé holčičky vyrostla krásná mladá dívka. Kočka vždy líně odpočívala v jejím klíně, nechávala se hladit a tiše předla. Léta plynuly jako voda v řece a z dívčina domu se brzy ozýval smích malých dětí, které si hrály s kočkou na dvorku… Vše kolem měnil čas, jen hnědá kočka zůstávala jaksi nezměněná, desetiletími nedotčená. I všimli si té podivuhodnosti starší a vyhnali to ďábelské stvoření pryč z vesnice. Od té doby už nikdo hnědou kočku nespatřil.

Kolik je pravdy na tom příběhu již dávno nikdo neví. Traduje se už jen jako pohádka dětem na dobrou noc.

O mnoho let později máme již dokonce o něco věruhodnější záznam z kroniky. Někdo prý viděl Thilowa u korunovace královny Islanzadí v elfských lesích. Údajně se tam dokonce ukázal i v lidské podobě, aby mohl osobně nové královně pogratulovat a předat jí dar, stejně tak jejímu manželi Evandarovi. Byl i u dalších významných mezníků dějin. Příkladně když se Galbatorix prohlásil za krále, když se královně Islanzadí narodilo dítě, budoucí dědic trůnu princezna Arya. Co není zaznamenáno, ale předpokládá se, že byl i u vylíhnutí Safiry, v bitvě o Farthen Dur, u smrt Ažihada a zvolení jeho dcery Nasuady velitelkou Vardenů a mnohé další. Dalo by se říci, že vždy jen proplouval dějinami nepoznán, nezpozorován. Když ho někdo zahlédl, měl velké štěstí, pokud mu Thilow dokonce věnoval několik slov, mohl se považovat za velkého šťastlivce.

V dnešní době se toho moc nezměnilo. Thilow zůstává tichým pozorovatelem dějin. Občas pravda na chvíli zakotví na měkkém polštáři nějakého vysoce postaveného člověka, ale nikdy ne na příliš dlouho. Možná jen na tak dlouho, aby jeho slova dopadla na úrodnou půdu, člověku pro kterého jsou určena, a pak zas bude cestovat dál…