Arthe, Bledý roh

(podoba ve tváři)

Jméno: Arthe, někdy zvaný Bledý roh

Rasa: Druid

Pohlaví: Muž

Datum narození: Jaro 3232

Pravé zvíře: Jelen Wapiti

Element: Prozatím se učí ovládat sílu země

Náboženství: Uctívá místo, kde se narodil - Les

Jazyky: Lidský a z velmi malé části Starověký

Podoba

Arthe je průměrný druid, s velkým "štěstím" - kletba se u něj projevila až u jeho patnáctého roku života.  Ačkoliv se svou tělesnou konstitucí neliší od obyčejných čtrnácti letých chlapců, je silnější než se zdá. Jeho pleť je slabě opálená, ale ještě pořád se mu nedaří zbavit se svého až "albínského" zjevení. Přesto že se jako albín nenarodil, v mnoha ohledech tak vypadá, ať už jde o přehnaně světlé plavé vlasy, nebo stříbřitě modré oči. Další věc, za kterou by se dalo říct, že se stydí je jeho nos. Za toto vděčí kamenu, který mu hnul s nosní přepážkou. Vlastně by se dalo říci, že mu ty všechny "strasti osudu" i sluší, bohužel o tom nechce Arthe slyšet ani jediné slovo.

Možná právě z těchto důvodů se halí doslova od hlavy až k patě do oblečení, které naprosto přirozeně ladí k okolní přírodě. Vzhledem k tomu, že se narodil v lese, je až nad míru jasné, že nosí výhradně zelenou a hnědou. Přes tmavou tuniku jsou přehozené dva pásy z kůže, aby na nich byl upevněn toulec s šípy. Beztak je až mizivá šance, že si toulce všimnete, neboť je přes něj přehozen plášť kaštanové barvy, který překrývá jak světlé vlasy tak větší část jeho obličeje. Kolem boku se většinou pohupuje malá brašna, ve které jsou uloženy věci.

Ozdoby jsou u něj jen výjimka, když na to příjde vtírá si do vlasů a obočí tmavě modrou barvu z jeho oblíbené květiny. 

Povaha

Charakter je vůči jeho tělu až nad míru vyspělý. Jedná vždy umírněne a s rozmyslem, bez sebemenší zášti k okolí. V jeho vesnici ho ostatní považovali spíš jen za toho, kdo se drží od všeho dění, moc toho nenamluví a stejně se v následujcí minutě znovu vypaří do útrob lesa. Arthe není příliš společenský typ, je spíš plachý a zamlklý. Nemá ani příliš velký smysl pro humor - tím je myšleno, že neumí vyprávět vtipy... Za to má skoro "mystické" vnímání sil proudících všude kolem něj. I když společnost zrovna nevyhledává, nesnaží se jí vyhýbat, pokud jí tedy není na jednom místě hodně, proto že takové situace nezvládá příliš dobře - ve větším počtu začne mluvit až nesrozumitelně a používat velmi neobratné výrazy.

Když někomu dá šanci ho poznat trochu důkladněji, většinou v něm něco vidí, proto že se ne s každým baví. Postupem času se více osměluje, i když mu to trvá trochu déle - je zkrátka opatrný. To co nedává na venek znát je jeho, až komická, radost ze života a nadšení do magie. Rád si povídá o tajemnu a častokrát polemizuje, pravda že nahlas, sám se sebou o životě samotném a jeho smyslu. Má nutkání si klást otázky, na které asni on sám nezná odpověď, a přímo lační po jejich zodpovězení.

Někdy se budí s dojmem, že dnes, právě dnes musí něco změnit, něco udělat jinak. Častokrát na to doplácí i samotný jeho domov, proto že ne všechny jeho nápady dopadají dobře...

Historie

Bylo jaro. Skoro celá vesnice se shromáždila před jedním domkem spleteným z vrbových větví. Právě v ten moment spatřil světlo světa Arthe, tenkrát ještě zvaný Fell. 

Už jako malý byl Arthe - Fell vychováván celou vesnicí a všemi jejími členy. Obvzláště po dlouhé době se zase narodilo dítě a všichni z toho byli upřímně šťastní.  Měl velmi přísnou výchovu, byl veden v úctě k přírodě a , vlastně celé jeho dětství se točilo jen kolem přírody. I když měl všechny stejně rád, byl tu jeden jistý druid, ke kterému měl nejblíž. Ten mu z nějakého, nejspíš "vyššího" důvodu říkal Arthe. Prý je to osud, vždy tvrdil, když se ho na to Fell zeptal. Ten druid, byl velmi zvláštní, proto že se u něj stáří nikdy nezastavilo - kolem ostatních vypadal spíše jako stařeček, než jako vrstevník. Spolu trávili hodně času, jestli vůbec ne veškerý.

Když mu bylo už přes sedm let, chodívali do lesů. Učil se tam meditaci, magii a porozumění. Tomu, čemu ho ostatní zas tak moc nevedli, proto že měli zase nové "starosti". Každým dnem se zlepšoval, a čím lepší byl, tím častěji slýchával: "Však ty jednou budeš lepší než já!". Ten chlácholivý hlas mu zněl v uších, za těch nejchladnějších nocí, motivoval ho a dával mu naději. Časem si zvykl i na jméno Arthe, jehož významu stále nerozuměl.

Když zase seděli pod jedním mohutným dubem a meditovali (ne že by to byla nějaká změna), Vzal Artha druid za ruku a klidným, lehce záhadným tónem pronesl: "Pravé zvíře...". Arthe se jen nechápavě podíval druidovi do očí a zmateně pozoroval co se hodlá dělat. Druid si klekl pár stop před něj a zakryl se svým zelenkavým pláštěm ze lnu. Arthe naklonil hlavu na stranu a s překvapením sledoval zvíře před ním - šedavého vlka s jednou velkou jizvou přes čumák. Věděl že mu vlk neublíží, ale i tak si raději zachovával bezpečnou vzdálenost. "Páni. Jak-jak-jak si to udělal?" řekl a se stejným údivem si prohlížel zvíře. Když se ohlédl za sebe, kde zakřupala větvička, seděl před ním znovu jeho "učitel". Podával mu flétnu, když ji vzal do ruky, byla tak jemná a... dokonalá. Přitiskl si ji k ústům a soustředěně vyloudil z nástroje pár tónů. "Asi to bude chtít trénink" zasmál se druid svým temným, hloubavým smíchem.

Pár let od uplynutí této události, přičemž každý den jen trénink o samotě na novou "přítelkyni". Zdokonaloval se opravdu rychle, ale stejně tak rychle se oddloval od ostatních. Až do doby, kdy přišel jeho patnáctý rok, ten rok, kdy se zastavil v čase. S pláčem chodil celé týdny, už s domněním, že té kletbě unikne... ale ne. Právě tady se stal převrat v jeho osobnosti, celý se uzavřel do sebe, i když věděl že to příjde.Trávil mnohem víc času sám, i přesto že mu všichni říkali, že je na tom ještě dobře.

Po nějaké době strávené nenáviděním sám sebe, se rozhodl objevit svá temná zákoutí. Znovu se pokoušel převtělit, ale bůh ví proč se mu to pořád nechtělo povést. Když požádal o pomoc svého přítele, souhlasil. Sedli si pod strom, pod ten kde dostal svou flétnu. "Zavři oči a uvolni se...." Řekl. Udělal to co se po něm žádalo. Druid pokračoval: "Zahraj melodii, buď uvolněný, ale zároveň se soustřeď.". "To nedává smysl..." otevřel oči "...ale za pokus to stojí." znovu je zavřel a začal hrát ponurou melodii, snažil se uvolnit, ale zároveň soustředit. Chvíli tak byl pár minut, myslel a svou pravou podstatu. Něco s ním zatřepalo. "Hochu, probuď se." ozval se hlas. Arthe zaklepal nervózně nohou a pomalu otevřel oči. (Funguje to?) Zeptal se opatrně, ještě s přizavřenýma očima. "Tak se podívej" usmál se muž před ním.

Ten pocit, kdy se z něj stalo poprvé zvíře nezapoměl. Snažil se hranici kdy může být v této podobě posouvat, a pořád se snaží. I přes všechnu píli ho to pořád nesmírně vyčerpává, ale vydrží tak již mnohem, mnohem déle... O několik dalších let později, muž - druid, se kterým si byl tak blízký, odešel. Příroda si ho vzala. Ačkoliv nevlastnil skoro nic, zanechal mu i to málo co měl, byl mu ten nejbližší. Když se chlapec vydal do jeho starého domku, našel na spletené posteli kus látky, popsaný Starověkými runami. Prý, že až ho rozluští, pozná svou pravou podstatu...

Schopnosti a Dovednosti

Arthe má talent obsažený hlavně v jeho komunikaci s přírodou, ano, každý druid má tento dar, ale jeho je poněkud více rozvinutější. Spočívá to vlastně s komunikací s okolím, které mnozí přehlížejí. Každá květinka, list, strom, cokoliv živé má duši, a to chvíli trvá, než to někdo pochopí. Právě proto je toto dar, toto soužití začal chápat již ve velmi útlém věku.

Další jeho výhodou, nyní již o něco menší je výdrž. Právě proto dokáže v těle svého "Pravého zvířete" strávit tolik času. Krom toho, by ale tak dlouho nezůstal, kdyby nebyl dobrý a alespoň z části talentovaný na magii. Zatím ale neměl moc času ji rozvíjet, proto že skoro celý svůj život strávil posouváním hranic jeho zvířecí podoby...

Mezi dovednosti patří hlavně plavání, které se naučil, když si onehdá roztloukl svůj kdysi rovný nos. Dále pak střílení z luku - na krátké vzdálenosti. Vařit, nebo šít neumí, což je pro někoho možná nevýhoda, ale pro Artha, který strávil celý svůj život v lese, není zase takový problém si jít utrhnout nějakou bobulku a čirou náhodou se neotrávit. Dalo by se to nazývat uměním, ale ne umění to neníl, Arthe jako každý druid chodí skoro neslyšitelně a je v terénu skoro neviditelný, ale i jemu občas ujede noha, takže není vždy 100% úspěšnost. Jako poslední dovednost umí hrát na flétnu, která mu pomáhá udržovat rytmus, soustředit se a zároveň se uvolnit.

Pravé zvíře: 3/7

Element země: 2/7

Boj z blízka: 1/7

Rodina

Jako svou rodinu bere celý les, vesnici a vlastně úplně vše živé, co mu je nějak blízké.

Jeho matka - Feila, mu dala jméno Fell, byla to jedna z těch "šťastnějších", která mohla mít děti. Ovládá element vzduchu a vody, ale nedokáže se přeměnit do svého pravého zvířete. Vzhledově jí je 18, což není zase tak hrozné. Možná právě proto se jeho kletba projevila až tak pozdě. Má modré oči a světlé vlasy. Je přátelská, ale po pravdě ke svému synovi si nenašla "cestu".

Otec Orwl, byl velmi ztichlý a věk se mu zastavil na 16, což teď vypadá velmi komicky - vzhledem k Arthovi. Dokáže se přeměnit na sovu, ale za to neovládá žádný element... Je to také plavovlasý "muž", s hnědýma očima. Charakterově se dá vystihnout dvěma slovy "Tichý a důvěřivý". Nijak zvlášť si s Arthem nesedli, ale spojovalo je alespoň něco více, než s jeho matkou.

Druid, kterého bral za rodinu více než svou pravou rodinu se jmenoval Silfaras, byl takřka povahově celou jeho kopií, proto k sobě měli tak blízko. Jeho pravé zvíře byl vlk, vlk samotář. Ovládal element země, proto mohl trochu pomoci s jeho objevením. Krom toho se mu kletba jakoby "vyhla". Jakto? Měl nějaká tajemství, o kterých nikdo něvěděl?

Majetek

Jakožto druid neuznává vlastnictví, ale i přesto nějaké věci má, jako jsou například; domek po Silfarasovi, flétnu jménem Ismer, své oblečení, luk a toulec s šípy, nůž z rohu srnce a kus látky popsané runami.

Kontakt: Jeanne Liška, Saren

Důvod ukončení hry: Odešel mimo Alagaesii.