TOPlist

Táril

Začátečník 3758 Mistr

Napsal: Táril | Kategorie: Elfové - Žena
Dne: 14.10.2015 21:05:42 FB



 

 

Jméno

Táril (zkrácenina jména Lunataril), dcera Carien, narozená do domu Valtharos (je jisté, že jméno jejího starého významného rodu - Valtharos, kdysi něco znamenalo. Jde však o staré nářečí, tento rod má počátky už u příjezdu elfů do Alagaesie, takže dnes už významu tohoto slova málokdo porozumí. Táril sama však při svých studiích zjistila, že se jedná o poetický název pro bílého jeřába. Proto již chápe, proč její rodina používá tohoto ptáka jako svůj symbol).

V životě jí však říkali různě. Například její babička Šílená Kanëa ji nazývala svým Jasmínem.

U trpaslíků si získala jméno Vronngran, nebo také bílá Vronngran - Kudlanka, jak ji později označovali i Vardenové.

Během nedlouhého období, které prožila u pouštního kmenu Ašr’tin, byla označována jako Irú-hata - Modrá hlava.

 

Titul

jedna z vážených členů elfské Rady a velmistryně Domnia abr Draumr

 

Rasa

čistokrevná elfka z jednoho z nejstarších elfských domů

 

Pohlaví

žena

 

Datum narození

Narodila se přes noc z osmnáctého na devatenáctý den Kostitřasu ve znamení Štíra roku 2 884, kdy bývali ještě Jezdci početní a mocní a národ elfů velikým a hrdým. Zdá se to jako věčnost...

 

Věk

má za sebou již dlouhých 380 zim, v Kostitřasu bude slavit další den svého narození

 

Povolání

I když se narodila do mocné bohaté rodiny a očekávalo se, že nastoupí cestu vysoce postavené vzdělané úřednice, nebo něčeho podobného, osud tomu chtěl jinak. Za svůj život tak vystřídala nejedno povolání, od pomocnice lékárníka, přes bojovnici v armádě až po představenou tajné špionážní organizace. Jeden čas dokonce přepadávala s Ašr’tiny pouštní karavany.

Nakonec se přeci jen dostala na druhou nejvyšší pozici u své vlastní rasy - dosáhla členství v elfské Radě a zatím toho využívá, jak jen to jde. Dále by se snad díky množství svých děl a jejich popularity dala označit za spisovatelku.

 

Jazyky

Starověký jazyk, trpasličí jazyk, lidský jazyk (Surdština, částečně Centrální dialekt), jazyk pouštních kmenů

- (více v kapitole Jazyky)

 

Náboženství

ateistka

- (více v kapitole Náboženství)

 

Motto: Nářek tvou bolest nezhojí, pouze prozradí.

 

 

 

 

Podoba

 

Táril se zdá být jednou z oněch prastarých Vznešených elfů, kteří připluli přes moře z nádherné země Alalea a jejichž moudrost pomalu upadá v zapomnění tím víc, čím delší a pyšnější jsou životy elfského lidu. Ale Táril působí, jako kdyby jí stále putovala v žilách krev Alalei, snad v ní obživla jedna ze sochzdobících Ellesméru a znázorňují ty, kteří připluli přes moře. V Tárilině tváři i gestech je skutečně cosi nadpozemského jasně mluvícího o její odlišnosti od ‘obyčejných ras’. Nemusíte ani vidět špičaté uši, aby vám došlo, že má místo v řadách Půvabného lidu, jak bývají elfové označováni.

Mezi svou rasou patří nesporně k nejvyšší společenské vrstvě, která si přijde nadřazená nad ostatními, alespoň u Táril to platí. Její chůze není chůzí, tato elfka se nese jako labuť po hladině jezera. Záda má rovná jako pravítko stejně jako ramena a její pohyby jsou okázale graciézní. Většinou na veřejnost vystupuje oblečena v lehkých splývavých róbách, ve kterých budí dojem harmonie a celá její bytost má jaksi éterický nádech. Magická, vznešená, vyrovnaná. Tak může působit na první pohled, z dálky, jako bohyně sestoupivší na zem, měsíční paprsek převtělený do ženy. Avšak to je jen původní zdání, stačí přijít blíž a je hned jasné, že Táril je osoba z masa a kostí, sice s plavnými pohyby studené elegance, nádhernou postavou a vznešeností hodnou snad královen, ale obyčejná žena. I když obyčejná, to by se také nedalo říci. Táril je typická Valtharoska -  je vysoká, útlá, se světlou pletí i vlasy, rysy má jemné, ale přísné, hrdé a půvabné. Především to jsou však oči, co ji označuje za jasnou příslušnici její rodiny. Říká se, že oči jsou oknem do duše. V takovém případě by byla Tárilina duše bezbřehou černí, prázdnou nicotou vesmíru, byla by to duše s barvou a tvrdostí onyxu. Jen na přímém světle lze rozeznat duhovku od zornice, jinak jsou elfčiny oči temnými nekonečnými tunely pozbývajícími jakékoli světlo. Uhrančivé, pronikavé, paralizující… jsou to oči hada. Táril je zvýrazňuje pouze linkami, aby jí ve světlém obličeji pěkně vynikaly, stejně tak tmavými stíny, samozřejmě záleží na oděvu. Považuje svoje oči - zcela jistě nejvýraznější bod její tváře - za svou velkou zbraň, ovšem výjimečně i slabinu. Nedokáže v nich rozžehnout teplé uklidňující světlo, jako na zbytku tváře. Její oči nehrají to, co by si někdy přála, aby hrály. Její oči jen jsou.

Oproti tomu zbylé rysy její tváře nepůsobí nijak tvrdě, nos je rovný s širším kořenem a větší špičkou, ale nijak neubírá na jemnosti tváře. Ústa, hlavní zdroj jejích okouzlujících, povětšinou falešných úsměvů, jsou na rozdíl od nosu výrazná, plná a symetrická, s přirozenou tmavší načervenalou barvou. Dokáží působit velice smyslně a vyzývavě, když Táril chce. Především má krásné úsměvy, které dokáží roztát i to nejtvrdší srdce a navíc odhalují její dokonalé, oslnivě bílé rovné zuby. Táril často říká, že zuby jsou to, co dělá ženu krásnou.

Její tvář je oválná, snad trochu do tvaru trojúhelníku se špičatější bradou a typicky eflskými vysokými lícními kostmi. Lemují ji jemné světle plavé vlasy, lehce vlnité krásně odrážející světlo sahající něco pod lopatky. Pro Táril je to zatím trochu experiment, nechala si je tak narůst jen proto, že to pak umožňuje využívat působivosti a krásy elfských účesů a drdolů (např. 1, 2, 3, 4), jinak měla v posledních desetiletích vlasy ostříhané neobvykle na krátko čistě z praktických důvodů.

O Táril se nedá říci, že by byla o tolik krásnější, než příslušnice její rasy. Elfky jsou krásné obecně a Táril není v tomto směru nijak výjimečná, snad kromě nádherné vůně jasmínu, která se vznáší v její přítomnosti… její jedinečnost je však v něčem jiném. Je to Tárilina atraktivita, její silná aura, co zaručí, že ji nepřejdete bez povšimnutí. Tato světlovlasá elfka má v sobě nekonečný náboj energie, který lze vyčíst z každého elegantního  ladného pohybu. Táril v sobě ukrývá své vnitřní kouzlo, kterému propadne téměř každý. Její hlas, výše posazený, jasný a čistý, medový, uklidňující a velice přesvědčivý,  je další její důležitou součástí. Tomuto hlasu nejde nevěřit. Dokáže svazovat, podmanit si, ukolébat do klidu, obelhávat… je téměř pravý opak Táriliných očí. A když přijde na smích, vysoký a zvonivý… to je kapitola sama pro sebe.

To by vlastně mohlo být všechno, respektive všechno, co Táril ukazuje veřejnosti. Co však tajně skrývá, je, jak vypadá její levá ruka. Není to totiž moc hezký pohled. Od určitého incidentu (viz. Historie - Sbírání střípků) v bitvě u Syrdatu, kdy byla pravděpodobně prokleta, ji zčernaly žíly a tepny od zápěstí, kde je to nejvíce viditelné, až téměř k lokti. Proto si dává záležet, aby povrch její levé paže nikdy nebyl vidět. Díky tomu také nemá magií vytvořené znamení Domnia abr Draumr na levém zápěstí, jako všichni ostatní, ale na pravém. Toto znamení majíce symbolizovat dračí hlavu se objeví modré a pableskující pouze při starém elfském slově Kmyawë, jinak po něm nejsou ani stopy. Tyto jediné dvě věci tedy Táril před světem skrývá.

 
Styl oblékání
 

Táril si na vhodný šat velice potrpí. Oděv je dle jejího názoru nedílná součást všech dojmů, kterými lze zapůsobit. Dle šatu lze o člověku leccos uhádnout a nebo také vyvolat lecjakou iluzi. Proto si dává Táril velice záležet na tom, v čem bude chodit oblečena - čili jaký první dojem o sobě vyvolá.

Po dobu, co Táril žije v Lesích, chodí téměř výhradně v šatech a různých řízách. Elfka si dává záležet, aby v nich vynikla její krásná postava, oblé boky, velká ňadra i dlouhé nohy, někdy to může hraničit až s vyzívavostí, avšak Táril si dává záležet, aby to nikdy nebylo tak okaté. Především muži dokáží ocenit její vkus, ale pravda je, že i mnohé ženy Táril závidí, že zkrátka vypadá vždy dobře.

Její garderóba je velice bohatá, nejvíce v ní lze najít bílých věcí - je to Tárilina nejoblíbenější barva a především je toho názoru, že v ní působí vždy vznešeně a étericky, přesně jak si přeje. Je to také důvod, proč hodně nosí různé pláště a přehozy. Stejně tak bere jako velice důležitý prvek šperky a různé spony do vlasů - většinou v barvě stříbra, aby ladily s její pletí, vlasy a oděvem.

Jako členka Rady si na svém vystupování dává velice záležet a tak se pro ni výběr vhodného oblečení stal důležitou součástí dne.

Táril vždy dokázaly zaujmout protiklady - je tomu tak i u barev. Proto má ráda souhru bílé a černé, ovšem jinak se jí líbí například modrá, nebo fialová a je ráda, že když je teď tou 'vznešenou půvabnou elfkou' a nemusí si dávat záležet na tom, zda barevně splývá se svým okolím, může se do těchto barev rovněž oblékat.

Ovšem nebývalo tomu tak vždy, že by Táril chodila oblékaná jako princezna, která chce ukázat své bohatství a krásu. Když ještě žila se svou rodinou ve vznosném sídle, rodiče jí dopřávali co do šatu to nejlepší. Jenže potom, když z Lesů odešla, stalo se celkem nepodstatným, co má na sobě, byly tu důležitější věci. Proto vyměnila krásu a jemnost za praktičnost a kvalitu. Šaty na sebe znovu oblékla až u Vardenů - ovšem nikdy ne na dlouho a především to byly šaty lidské výroby. Pak zůstal hezký oděv zase dlouho v zapomnění a Táril se ke starání o svůj oděv vrátila znovu až tehdy, když začala pracovat na svém vzestupu po elfském společenském žebříčku.

Málokdo, co ji poznal při jejích cestách po světě, kdy nosila upnuté zablácené kalhoty, vysoké boty, šněrovací rukavice a halenu kalhoty, by si ji dokázal představit v lehkých štaech lehkých jako dech… ale zrovna tak je to i obráceně. Ten, kdo zná Táril jako vznešenou elfku, by si ji sotva dokázal představit v kalhotách a košili.

 
 
 
 
 

Povaha

 

Maska: Navenek se Táril jeví jako půvabná, rozumná a klidná žena, která má v sobě velkou energii a atraktivitu. Vždycky byla vůdčí typ, ale umí ovládat jiné tak nenápadně, že si téměř neuvědomíte, že jste v jejím vleku. Působí velice vzdělaně a to také opravdu je, Táril toho za svůj život nespočet přečetla a vždycky se zdá, že má ke všemu co říci. Pro ty, kteří ji vídávají častěji, je občas takovou ‘všechno zná, všude byla dvakrát’, ale když to říkají, usmívají se. Najde se totiž jen málo takových, kteří ji prokoukli a vědí, že by si na ni měli dávat pozor. Táril se totiž chová velice nenuceně, sice vůči některým povýšeně, ale působí důvěryhodně a rozhodně ne nijak záludně, nebo lstivě. Pro okolí je takovou panenkou z porcelánu, která toho sice možná hodně ví, ale v životě nevystrčila nos z bezpečných stěn svého sídla a každý větší závan větru by ji mohl zlomit. Pravda by od tohoto faktu nemohla být dál. Elfka je ale ráda, když ji ostatní podceňují jak v tělesných schopnostech, tak ve schopnostech společenské mluvy a takzvaného ‘tahání za nitky’. Poskytuje jí to velkou výhodu, má totiž nejedno eso v rukávu.


Tvář: Táril je herečka. Velká herečka. Hraje její hlas, hraje její tvář, hraje její tělo. Jediné, co stojí mimo hru, jsou její oči. Své okolí často klame, je si toho moc dobře vědoma a často z toho mívá potěšení. Má velice pevnou vůli, ve své práci je svědomitá a schopná, pokud má něco udělat, rozhodně se nespokojuje s průměrnými výsledky, naopak. Miluje souměrnost a dokonalost, má velký smysl pro detail a dokáže ocenit dobře odvedenou práci. Je velice sebevědomá, ti, kteří ji znají lépe, jsou toho názoru, že snad až příliš. Táril nikdy nelitovala ničeho, co udělala, nikdy si nepřiznala žádnou chybu. Vždycky si šla pevně za svým, vždy přesně věděla, co chce. Už od mala byla vychovávána tak, že jako příslušnice rodu Valtharos je něco více, než ostatní a památky po tomto pocitu v ní jsou i nyní. Stejně tak však Táril dokáže ocenit jinou vůdčí osobnost a respekt jí není nijak cizí, například tento vztah navázala s Veryanem, ale musí to být opravdu mocná a schopná bytost, aby ji Táril mohla mít v úctě. Jinak je pro ni většina okolí naivními podřadnými tvory.


Duše: Mrcha. Valtharoská mrcha. Tak ji označila matka jejího otce, stará čarodějnice Kanëa. Byla velice blízko pravdy. Táril není žádný svatoušek, naopak. Pro svůj zisk je ochotna udělat téměř cokoli, dokáže být sobecká i podlá, pokud si to okolnosti žádají. Ochutnala pocit moci a zamilovala se do něj nade vše. Je zcela jedno, o jakou moc jde. Je jedno, jestli je to moc v magii, jestli je to moc se zbraní v ruce, nebo jestli je to moc, jaké dosáhla s postavením členství v elfské Radě. Prostě moc. Táril se pro ni narodila, touhu po ní má v sobě jako každý Valtharos. Toužila být mocná tím, co znala. Toužila být mocná tím, jak uměla bojovat. Toužila být mocná tím, jak uměla kouzlit. A toužila být mocná tím, jak vysoké postavení má. Vždycky žila pro politiku, jak si uvědomuje v posledních měsících. Intriky jsou jejím největším koníčkem, jejich splétání ji neskonale baví. Proto pro ni nikdy nemohlo existovat lepší místo, než být členkou Rady a zároveň být hlavou nejtajnější a největší špionážní organizace v Alagaësii.

Je velikým řečníkem. Slova jsou podle ní mocná zbraň a ačkoli její rodný jazyk zdánlivě neposkytuje možnost lhát, stala se ve lhaní, nebo spíše v mluvě o jiné pravdě, hotovou mistryní. Mluvou si dokáže leckoho podmanit, nenásilné přesvědčování jí jde velice dobře. A mimoto se také velice ráda poslouchá.

Táril má jakýsi šestý smysl, kterým dokáže vycítit, kdy jí jaký skutek přinese v budoucnu užitek. Není laskavá a její morální zásady rozhodně nejsou vysoké, pokud někomu pomůže, dělá to hlavně proto, aby od něj něco získala. Důvěru, například. Oddanost. Vděčnost. Vždycky věděla, jak důležité jsou dobré vztahy s důležitými lidmi a také se tak vždycky chovala. Navíc, když jí byl sem tam nějaký ten vládce vděčný, koukaly z toho lecjaké výhody.

Ale přesuňme se teď na druhou misku vah. Táril rozhodně není nějaký zlosyn rozhodnutý sloužit zlu, to vůbec ne. Pouze má poskládané priority tak, aby v první řadě vyhovovaly jí… a kdo z nás ne. Ovšem má i vyšší cíle. Chce znovu pozvednout svůj národ k velikosti, jakou měl před pádem Jezdců, protože vidí, jak moc za tu dobu upadl, když se schovával v Lesích. Chce, aby se z elfské říše stal pevný, svobodný, dobře fungující stát, na který by jeho příslušníci mohli být pyšní. Má velký smysl pro loajálnost, což se může zdát velice směšné vzhledem k tomu, že je představená tak velkého protistátního uskupení. Tato loajálnost se však vztahuje především k zemi samotné, které, jak si opakuje, zůstávala vždy věrná a poté vyžaduje naprostou poslušnost a věrnost od svých vlastních ‘tajných’ podřízených a zrovna tak je ona věrná jim, v tomto směru je velice přísná. K momentálním vládcům elfů se tato vlastnost, čili oddanost a poslušnost, naopak nijak moc nevztahuje. Vlastně vůbec ne.

Táril se pořádně obává jen jediné věci - totiž prokletí, či temného kouzla, neví, o co se přesně jedná, co na ní zanechal Stín Durza.Táril pochybuje, že by jiná barva žil na levé ruce a časté mrazení v paži bylo jediným důsledkem oné temné magie. Bojí se, že další důsledek nejspíš není vidět, že udělal něco v ní a tak se ze všech možných knih se snaží zjistit, co jí to Stín vlastně udělal. Je to její největší slabina, protože neví, na čem je a ruku tak neustále skrývá. Jediný, kdo o jejím ‘zranění’ ví, je náčelnice Ašr’tinů Squot-ah a Veryan. Věděl to ještě Ažihad, ale ten si toto tajemství odnesl s sebou do hrobu.

 

Důvod Táriliny zdánlivé bezcitnosti je především chladná dokonale precizní kalkulace, kterou uvažuje a která přebýjí jakékoli emoce. Zřídkakdy se však stane, že i dokonale klidná Táril mající vždy vše pod kontrolou podlehne nějaké spontánní emoci, která přehluší i toto naprosto logicky studené uvažování. Táril si to zpětně vždy zakazuje, protože to považuje za slabost - ať je to hněv, lítost, soucit či laskavost. Ale na druhou stranu si je vědoma, je to její opravdová 'lidská' a ničím nepošpiněná, neovlivněná část.

 
 
 
 

Historie

 

Štěstí v sídle Malthynae

Aronël: Podívej se na ni, lásko. Je stejně krásná, jako ty.

Carien: A přeci v ní vidím hlavně tebe, Anry.

Aronël: Opravdu? Ani se mi nezdá…

Carien: Představ si, jaké to bude… schovat se do pokoje před těma tvýma hadíma očima a pak vidět ty samé černé tůně, jak na mne civí z kolébky…

Aronël: Před námi očividně neutečeš, má milovaná. Přede mnou a… naší Táril.


Táril se narodila v den, kdy již opadla většina barevných lístků z velkého stromu Menoa a Du Weldenvarden zahalený do červenozlatého rubáše se topil v mlze husté jako mléko. Zrovna svítalo a slabé bledé slunce se nesměle nořilo z oparu, když se pod promáčenými korunami ozval dětský nářek. Přestože v tom jitru bylo cosi bezútěšného mluvícího o tom, že již brzy nastane nelehká zima, v sídle Malthynae, obydlí prastarého váženého elfského rodu Valtharos nedaleko Ellesméry, zavládla radost. Paní domu se právě narodilo dítě a bylo výjimečné už v tom, že to byl již druhý potomek dvojice Carien a Aronëla, prvním byl v tu dobu padesátiosmiletý Dertian.

Maličká Táril hltající od útlého dětství svět svýma velkýma černýma očkama a stálým úsměvem se měla k světu. Rostla jako z vody a běhala dřív, než by to kdokoli pokládal za možné a jakmile se naučila mluvit, mlela pantem bez ustání a pořád, v jakoukoli denní i noční dobu. Byla velice zvědavá a stále chtěla poznávat nové, takže brzy znala každý klacek a kámen v přilehlém okolí Malthynae. Její bratr Dertian byl do ní blázen, v přítomnosti své zářící maličké plavovlasé sestřičky, která se neustále smála vysokým hláskem, se i on vracel do dětských let, ze kterých nedávno dorostl v silného mladého muže. Nosil ji po okolí a základní věci o přírodě, velkém Lese a vůbec celé Alagaesii, se maličká Táril dozvěděla právě od něj. Hrával si s ní v zahradách Malthynae, z legrace se spolu prali, sbírali květiny, honily se kolem stromů a hrávali na schovávanou, v čemž elfí holčička velice vynikala. Ne nadarmo je dnes Táril toho názoru, že to byla nejlepší léta jejího života, ačkoli na ně nemá zrovna dvakrát mnoho vzpomínek.



Kosodřevina

Táril: Já si s nimi hrát nebudu. Sield mi říkal, že jsem kosodřevina.

Dertian: Co že ti říkal?

Táril: Že jsem kosodřevina. On si myslí, že když je starší, může si něco takového dovolit!

Dertian: Nevšímej si ho, Táril. Je hloupý.

Táril: To tedy je.

Dertian: Tak se tím netrap.

Táril: Dertiane?

Dertian: Ano?

Táril: Já jen… co je to kosodřevina?


Vzdor svému živému a nespoutanému ranému dětství, v pozdějších letech se Táril začala pomalu stahovat čím dál tím víc do ústraní. Nejspíš s tím asi mělo co dělat i postavení její rodiny mezi ostatními, s tím si ale malá dívenka ještě dávno nelámala hlavu. Zatímco jiné děti, to málo, které v Ellesméře žilo, skotačily po lese, Táril čím dál častěji vyhledávala ticho a klid Malthynae, kde hodiny a hodiny trávila nad knihami, mapami a listinami. V době, kdy se většina jejích vrstevníků uměla sotva podepsat a četla pomalu a s obtížemi, Táril nejenže uměla psát elfským písmem, ale zvládala i Liduen Kveadhí, ve kterém je psána většina básní a příběhů, a měla za sebou již nejeden svazek z rodinné rozsáhlé knihovny, jakou by jim snad mohli závidět i v Tialdarí, které bylo vystavěné mnohem později, než sídlo Malthynae. V té době, co se Táril tak pustila do hltání veškerých informací a trávila dny buď v knihovně, s bratrem, nebo hrou na okarínu, kterou si zamilovala pro její netypičnost a vysoké krásné jasné tóny, byla šťastná a nepotřebovala společnost jiných dětí. Když Tárilina hra na okarínu zněla okolím Malthynae, jednotliví elfové, ať už v sídle samém či v jeho okolí se zastavovali a naslouchali, zvlášť když ji Dertian doprovázel na loutnu. Každopádně se nejmladší příslušnice Valtharos ještě vůbec nestarala o elfské království okolo sebe, o žádnou jeho politiku a problémy, a už vůbec ne o politiku či problémy světa tam daleko za hranicemi Lesa…


Předzvěst zlého

Aronël: Neměli byste brát toho šílence na lehkou váhu.

Bryanor, Dračí jezdec: Uprchl s dráčetem do divočiny, neuživí ani sebe, ani toho nebohého draka. Posledně by tam venku zemřel, kdybychom ho nezachránili… ne, není nutné se ho obávat. Je sám proti celé Alagaesii! Na naší straně jsou staletí staří Jezdci a on je...

Aronël: Už jednoho z vás zabil!

Bryanor, Dračí jezdec: Ano, zezadu, jako krysa. To není žádný důkaz moci, nehledě na to, že tamten zavražděný Jezdec byl velice mladičký. Naše stará generace je mnohem mocnější a moudřejší. Nikomu z nás se Galbatorix nemůže rovnat. Kdyby byť jedinému z ochránců Alagaësie stál tváří v tvář v rovném souboji...

Aronël: Lidské plemeno je slabé, ale je v něm zvrácenost, kterou byste sotva dokázali najít u jiných ras! Jen mluvíte o vznešenosti, ale ve skutečnosti jste jen oslepení svou mocí! Touha po změně a moci může nakazit každého. Myslíte si, že vás zdi z mramoru v Iliree ochrání, když budete jen sedět na zadku s rukama v klíně a planě tlachat o…

Islanzadí: Dost už, Aronële! Vy Valtharosové jste si vždycky mysleli, že jste moudřejší a prozíravější, než všichni ostatní!

Aronël: Většinou oprávněně, Výsosti. Copak vy chcete toho šíleného vraha taky nechat jen tak být?!

Islanzadí: Souhlasím s Bryanorem. Ty zprávy jsou možná mírně znepokojivé, ale nějaký pomatenec s dráčetem pro pevný řád tohoto světa prozatím nepředstavuje žádnou závažnou hrozbu. Musíme teď řešit důležitější věci…

Aronël: Jak si přejete… Veličenstvo’


Byla to válka, co narušilo štěstí a klid v lesích. Mladý šílený Jezdec Galbatorix svými medovými slovy získal na svou stranu několik dalších a společně napadli zbylé Jezdce. Zdánlivě pevné seskupení se začalo drolit, Jezdci byli zaskočeni a mnoho jich zemřelo hned při prvním boji. Zdálo se, že před tímto hrozícím nebezpečím draci ani jejich druhové Alagaësii neochrání. Nastal čas, aby elfové vyšli hájit spravedlnost a řád. Dertian byl odveden mezi prvními. Carien bylo dovoleno zůstat v rodinném sídle a dohlížet na svou nedospělou dceru, a Tárilin otec Aronël, jako člen elfské Rady, byl mezi tím málem, které zůstalo v Ellesméře, ačkoli se mu to vůbec nelíbilo. Sám sebe považoval za velice zdatného bojovníka a jen zvýšilo jeho nevraživost mezi ním a královnou Islanzadí, že mu zakázala jít s vojáky na frontu a oddílům nechala raději jako velitele jiné členy Rady.

Táril nepřítomnost svého bratra nesla velice těžce a naprosto přerušila už tak značně omezené kontakty s vnějším světem. Zůstávala zavřená v Malthynae ponořená v knihách. S nastalou válkou se také začala důkladně zajímat o rozestavení světových sil a politiku Alagaësie. Vrhla se do toho po hlavě. Uzavírala se, bývala zamlklejší. Hodiny a hodiny také trávila pohroužená do své nové velké lásky - harfy. Od útlého dětství měla velice kladný vztah k hudbě, jednu část svého života se naplno oddávala jenom jí. Velké citové spojení s hudbou si uvědomila právě v těchto neklidných dobách, kdy jí pod prsty vznikaly tklivé, smutné i dramatické melodie a bylo jí jasné, že hudba bude provázet celý její život.

Její matce, Carien, začala její uzavřenost dělat starosti. Snažila se jí pod všemi možnými záminkami znovu přimět ke kontaktu s ostatními, bála se totiž, že se Táril začíná vzdalovat i jí. Rozhodla se tedy, aby jí trochu zaměstnala hlavu také něčím jiným než texty z knih, že si ji vezme trochu do parády v magii, ve které byla jako královská kouzelnice velice dobrá, jedna z vyhlášených čarodějek v Ellesméře i na jiných místech. Táril záhy projevila velký talent v tomto oboru, Carien zjistila, jak ohromné síly v její dceři dřímají… ráda tedy jejímu učení obětovala spoustu času. Postupně v Tárilině společnosti totiž počala zjišťovat, co její dcera tím hltáním všech možných i nemožných informací sleduje.


První tragédie

Carien: Miláčku, svět nenajdeš jen v knihách. Je tam venku, mimo popsané stránky.

Táril: Nehledám v knihách svět. Jen se ho z nich snažím pochopit.

Carien: Svět nejde pochopit ani z knih, ani z ničeho jiného, sluníčko moje.

Táril: Zkusit to můžu. Zatím nastuduji co můžu z knih…

Carien: A pak?

Táril: Pak až mne osud do toho světa vyhodí, budu na něj připravena. Začnu ho poznávat z té druhé strany. Mimo knihy.


I v Ellesméře zmítané obavami, strachem a napětím začalo být brzy jasné, že proti samozvanému králi nebudou stačit ani elfské oddíly. Tárilin otec Aronël to považoval za vinu špatného velení a ačkoli byla jeho tvář vždy dokonale klidná a nezčeřená žádnými pocity, i jeho dcera dokázala poznat, že to v něm jen vře. Ačkoli Tárilina rodina si vždy dávala velký pozor, aby mladou dívku do svých záměrů a problémů nezatahovala, bylo to čím dál tím těžší. Táril byla vždy velice vnímavá k pocitům ostatních, uvědomovala si, že je něco v nepořádku a nešlo jen o to, že tam venku zuřila válka, která se nevyvíjela nikterak dobře. Večer poté, co u večeře zaregistrovala obzvláště napjatou náladu, zašla k večeru do otcovy pracovny.


Tati, co se děje?” zeptala se na rovinu. “Potřebuji vědět jak na tom jsme, co je s Valtharosi za problém… Mám nastudované všechny knihy o historii našeho domu, ale tady něco skřípe... a vždycky to tak bylo…”

Aronël se usmál. “Čekal jsem, kdy za mnou s tímhle přijdeš. To bys nemohla být z Valtharos, aby sis něčeho takového nevšimla…”

“Čeho přesně?”

“Chtěl jsem tě těmhle starostem ušetřit, abys měla co nejdelší dětství. Dokud tu byl ještě Dertian, visela jsi na něm a nestarala ses o takovéhle věci. Ale měl jsem si uvědomit, jak rychle rosteš.”

Táril se posadila na polstrovanou židli naproti otci a upřela na něj odhodlaný pohled.

Aronël se na ni dlouze díval. “Věřím, že už bylo načase. Poslouchej, mé dítě… tohle je svět dospělých. Není na něm nic hezkého, jde v něm o život a maličkost může znamenat jeho převrat… a většinou ne k dobrému.”


Tu noc spolu Aronël a Táril proseděli v pracovně nad spoustou map, starých listin a muž své dceři začal od základů poodhalovat tajemství Valtharoského společenského postavení, zatajovanou historii předlouhého váženého rodu, veškeré staré křivdy a činy, mnohá přísně zamlčovaná fakta a obecné postoje Valtharosů - tím konkrétně v tuto chvíli myslel postoje sebe a své manželky - ke všem událostem v Alagaësii. Ovšem je pravda, že ony postoje se dědily už po generace. Táril všechno hltala a oči jí zářily vzrušením. Aronël poznal, že se s tímhle vším již dávno neměl nijak tajit a poodhalovat to po částech mohl již několik let… naopak ho překvapila rychlost, s jakou se Táril zorientovala a na rozdíl od Dertiana vzala všechno jako fakt bez výhrad, pyšná na to, že je dcerou Aronëla a Carien. Dovnitř otcovy pracovny vešla jako jiná dívka, než ji ráno opustila… především z ní vyšla už z dospělým uvažováním. Všechny nejasnosti a mlhavé pocity do sebe zapadly a ona už rozuměla.

To ráno by byla šťastná a dychtivá, procházejíc si v hlavě znovu a znovu všechno to, co se v noci dozvěděla. Jenže přišla zpráva, která celé sídlo Malthynae zdrtila… Dertian Valtharos padl v čele oddílu, který Islanzadí vyslala krýt ústup elfů před Zrádcovými vojsky a Křivopřísežníky. Nepočetná skupina neměla jedinou šanci, královna s ní neposlala ani kouzelníka, jelikož ty chtěla mít všechny u sebe… všichni ti elfové šli na jistou smrt. Královna vyvolala všemi těmi zmařenými životy pro nic po už po tak hrozných ztrátách hlasitou vyčítající odezvu a v nejednom srdci zasela nenávist za její špatné vyhodnocení situace… Dertian a mnozí další byli ze strany elfů poslední krvavou tečkou za prohraným konfliktem s Gabatorixem.

I kdyby se té noci Táril od otce nedozvěděla mnoho nehezkých věcí o rodu de Eamë, začalo v ní klíčit semínko nenávisti vůči eflské královně…


Mračna se stahují

Táril: Otče? Smím se tě na něco zeptat?

Aronël: Samozřejmě, Táril.

Táril: Četla jsem báseň o Hvězdách… v ní se psalo, že to jsou všechno již mrtví elfové, jejichž duše postupně zaplňují dříve prázdné noční nebe.

Aronël: A tebe zajímá co?

Táril: Všiml sis, že by se na nebi po tom masakru tam, kdy zemřel Dertian…

Aronël: Žádné nové hvězdy se tam neobjevily, Táril.

Táril: No právě. Tak co si myslíš ty? Co jsou Hvězdy?

Aronël: Něco magického v nich nesporně je, mé dítě. Ale myslím, že záleží na tobě, čemu budeš chtít věřit a na-

Garda: Otevřete ve jménu královny!

Aronël: Běž otevřít, Táril.

Táril: Otče?!

Aronël: Jen jim otevři.


Další roky se nevyvíjely nijak příznivě. Elfský národ se skryl do ústraní, s čímž Aronël vůbec nesouhlasil a jen tím vznikaly další konflikty mezi Valtharosi a jak Islanzadí samotnou, tak ostatními členy Rady. Táril se stále pečlivě věnovala studiu, tentokrát už pod vedením svého otce i matky, protože od doby, co se Dertian nevrátil z bojů proti Uchvatiteli, začali své dceři věnovat mnohem více času, snad aby jí vynahradili ztraceného bratra. Otec ji začal zasvěcovat do fyzického boje. Ačkoli by to Táril nikdy neřekl nahlas, okamžitě si uvědomil, že z jeho dcery se stane opravdu výjimečná osobnost. Nejen že byla bystrá a chytrá, dokonce tak chytrá, že ho občas ve složitých elfských hrách či slovních přestřelkách často porážela, ale byla i velice schopná co se týkalo zacházení se zbraněmi a velice obratná v magii, jak věděl od Carien. Zároveň si uvědomoval, jak moc se mu Táril povahově podobá, ačkoli vzhledově podědila krásu po matce. Měla jen jeho oči, ve kterých se často zračil stejný tvrdý hadí lesk, jako v těch jeho… a právě proto, že se v ní tolik poznával, začínal si jí čím dál tím vážit i víc jako osoby, již duševně dávno dospělé osoby, která pro něj v mnoha jeho rozhodnutích začala být přínosem a potřebnou oporou.

Jednou, když spolu šermovali na zahradách a ona mu zasadila tak tvrdou ránu, až ho zabrnělo v prstech, se smíchem odvětil, že takováhle by měla být elfská královna. Nadaná čarodějka. Nadaná bojovnice. Chytrá, prozíravá, krásná a vnímavá žena. Řekl, že by ji bez rozmýšlení zvolil, kdyby se s Islanzadí náhodou něco stalo… mínil to sice v žertu, ale Táril postřehla v jeho hlase jakýsi zvláštní podtón. Až později si dokázala vysvětlit, co za ním asi stálo...

Táril se dál věnovala pilnému studiu jak jazyků, tak písma, v magii vynikala i proto, že o ní přečetla hory knih a všech možných textů od starých Jezdců i elfských učenců a po teoretické stránce věděla o kouzlech tolik, jako málokdo. V praktických cvičeních dělala rovněž obrovské pokroky… zabývala se uměním, bojem, pracovala v sídle Malthynae pro svého otce v různých tajných záležitostech a rostla do krásy. Plně dospěla. Život se zase ustálil, ačkoli napětí v okolí domu se nevytratilo… a pak, když Galbatorix skoro zničil Lesy a královna Islanzadí tomu opět nebyla schopna zabránit, Aronël pojal jistý záměr a bez úsměvu plně zaměstnán začal pracovat na velkých změnách… jenže Islanzadí byla rychlejší.

Byl vlahý letní večer, když si pro Tárilina otce přišli. Nebránil se, v pracovně podal Táril příslušné rozkazy pro případ, kdyby se mu něco stalo a pošeptal jí několik krátkých pokynů co se týkalo jí samotné. A poté se bez rozloučení nechal vznešeně a hrdě odvést gardisty pryč z Malthynae.


Druhá tragédie

Islanzadí: Z toho se už nevykroutíš, Aronëli.

Aronël: Možná se mě dokážete zbavit, ale leda tak podvodem, má ‘paní’.

Islanzadí: Myslíš si, že jsem tak hloupá? Myslíš si, že mi nedošlo, co děláš?

Aronël: Nikdy mi to nedokážeš.

Islanzadí: Když zmizíš z tohoto světa, kdo tě asi bude hájit? Kdo se za tebe postaví?

Aronël: Moje dcera. Možná ne dnes. Možná ne zítra, ale jednou mne pomstí. Je ještě mnohem lepší, než jsem byl kdy já. Tímhle válka mezi námi neskončí.

Isanzadí: Ochromím tvoji rodinu tak, že už se nikdy nezvedne! Doufáš marně! Odveďte toho zrádce!

Aronël: Já nedoufám. Já to vím. Hvězdy nechť nad vámi bdí, královno.


Carien se narozdíl od své dcery o Aronëla nebála. Byla přesvědčena, že si královna nemůže dovolit odsoudit příslušníka Rady bez svolení jejích zbylých členů a Rada by se neodvážila souhlasit s popravou někoho tak významného, jako byl Aronël Valtharos, nehledě na to,  že Aronël na královnu věděl věci, díky kterým by dokázal pobouřit velkou část lidu proti ní. Carien tedy předpokládala, že se Aronël brzy vrátí, jelikož byl i obratný řečník a Carien si byla jista, že se dokáže z každého nařčení snadno vykroutit. Dopadlo to ale úplně jinak.

Královna vůbec nepožádala Radu o svolení. Podle zemského zákona tak mohla učinit pouze v případě nejvyšší vlastizrady - z níž také Aronëla obvinila. Místo dlouhého šetření, které by odhalilo, co na tom bylo pravdy, královna shledala hlavu rodu Valtharos ihned vinným a nechala ho druhý den exemplárně popravit. Veřejnost, Rada, a spolu s nimi i Carien a Táril se to dozvěděli až ještě den poté, kdy přišlo úřední oznámení podepsané jejím Veličenstvem, že kvůli nezávažnějšímu provinění zatčeného, usvědčeného a potrestaného Aronëla Valtharose, je zabaven veškerý jeho majetek. Dále bylo připojeno, že tomuto velezrádci bylo dokázáno, že vedl tajnou organizaci s protistátními úmysly, prodával informace nepřátelům elfské říše, osnoval úkladné vraždy vysoce postavených úředníků i příslušníků královského rodu, mařil rozkazy svých nadřízených a ještě zhruba dalších deset bodů, které si dnes už Táril ani nepamatuje.

Každopádně ve vteřině se jí zbortil celý život. Její otec byl mrtvý. Sídlo Malthynae bylo její rodině zabaveno i s veškerým vybavením, její milovanou knihovnou, harfou, dokonce i většinou šatstva… ona a její matka stejně jako veškeré služebnictvo dostali na odchod z domu jen několik minut, takže si stihli vzít s sebou jen málo. Když Carien chtěla svá práva před vojáky bránit, byl jí předán vzkaz od královny osobně, že jistě má příbuzné, ke kterým se spolu s dcerou může nastěhovat a velitelem stráže jí bylo důrazně doporučeno, aby se nepokoušela stěžovat si, sídlo patřilo jejímu manželovi a ona jistě nechce, aby dopadla podobně jako on.

Carien přede všemi proklela královnu a celou její linii, vzala Táril za předloktí a spěšně v sedlech opustily Ellesméru.


Na vlastní pěst

Táril: Zabila mi bratra! Zabila mi otce! Myslíš, že se prostě po tom všem bez námitek uklidím do ústraní, kde budu klidně sedět s rukama v klíně?!

Carien: A co bys chtěla dělat?! Jsi stejná jako tvůj otec, jenže on na rozdíl od tebe měl moc. Ty nemáš vůbec žádnou! To ta zatracená Valtharoská krev! Nic neuděláš, smiř se s tím!

Táril: Budu dělat cokoli, jen ne tu být zavřená a čekat, až se něco stane. Ono se totiž nestane vůbec nic, pokud tomu nepomůžeme! Copak jsi je taky neměla ráda?!

Carien: Milovala jsem je víc, než si umíš představit! A teď se snažíš, abych přišla i o dceru! Jediné, čeho tím docílíš, je, že ještě víc popliveš Aronëlovo jméno a dopadneš stejně jako on!

Táril: Ať si klidně dopadnu, nenávidím zbabělost! A jen kvůli zbabělosti se tady krčíš, čekáš, že tě budou všichni litovat a nechceš s tím, co se stalo, udělat vůbec nic!

Carien: Tak si běž, zmiz mi z očí, když si myslíš, že něco dokážeš! ZMIZ ODTUD!


Carien vzala Táril ke svým rodičům do Nänindelu. Mladá elfka byla stále otřesená. Dostala malý pokojík v podkroví nevelkého domu, kde několik dní přebývala. Seznámila se se svými prarodiči, ale byla zamlklá, bez úsměvů, napjatá jako struna a v černých očích jí neustále zářila potlačovaná agrese a neskutečný, hluboký a zarytý vztek. Samotnou ji překvapilo, že po smrti svého otce necítí zdaleka tak velký smutek, jako v případě svého bratra. A přeci to nebylo tím, že by ho měla méně ráda. Jen v případě jejího otce se veškerý smutek nad jeho osudem změnil v hluboký rozpálený hněv. Snažila se promluvit se svou matkou o tom, co vlastně budou dělat… že se přeci nemůžou jen tak v klidu odstrčit ze scény, zamést pod koberec, když královna nechala Aronëla popravit. Byla přesvědčena, že takhle to nemůžou nechat. Přece musely něco dělat, nemohly to nechat jen tak být jako nezvratný fakt…

Carien ji však vždy přísně odbyla, aby nemluvila hlouposti a že chce jen její bezpečí. A že tady jim bude dobře.

Ale Táril tu ten týden a půl dobře opravdu nebylo. Začala nenávidět všechno kolem sebe, celý Nänidel, svůj pokoj s modrými dveřmi, napjaté ticho u společného stolu, stejně tak pasivní přístup své matky k celé té záležitosti.Takhle to přeci nemohlo zůstat!

Když už jí to všechno přetékalo přes hlavu, zašla za Carien znovu, ale tentokrát se odbýt nenechala. Narůstající konflikt vyvrcholil v hádku, kdy na sebe ječely na celý pokoj a obě později litovaly toho, co řekly, jenže bylo pozdě. Po Carieniných slovech, ať tedy Táril jde kam chce, když si myslí, že něco změní, a ať jí zmizí z očí, Táril rozzuřeně vrazila do svého pokoje, sbalila si to minimum věcí, co vlastnila a práskla za sebou modrými dveřmi, které se pro ni s tou ranou navždy zavřely. Byla moc hrdá na to, aby se vrátila, místo toho zamířila na vlastních nohou zpět k Ellesméře, jako kdyby doufala, že na místě svého domova, který jí sebrali, by snad doopravdy mohla něco udělat… ale s postupujícími hodinami přemýšlení a chůze si uvědomila, že vlastně netuší, co by měla podniknout. Byla proti světu úplně sama, nikdo nebyl na její straně… dokonce ani vlastní matka ne.


Zrovna se rozhodla, že si trochu odpočine u potoka, když na pěšině před sebou uslyšela cválajícího koně. Pomalu vstala a během několika vteřin se z ohybu cesty vyřítil šedý velký kůň s vysokým jezdcem na hřbetě. Muž zastavil, jakmile Táril spatřil. Seskočil ze sedla a zamířil okamžitě k ní. “Ty musíš bejt ta Valtharosova holka, že? U Hvězdného nebe, to by mě nenapadlo, že i když Anry zemře, budou na mně koukat ty jeho zatraceně vědoucí černý voči, co mě vždycky tak vytáčely... “ zachechtal se. Na elfa měl zvláštně hrubý hlas, drsný, ale jistý.

“Nevzpomínám si, že by se otec někdy zmiňoval o černovlasém hubeném dlouhánovi s napůl vyholenou hlavou,” odvětila Táril chladně.

Muž se zachechtal ještě víc. “No ještě aby jo, o mně se nikdo dvakrát rád nezmiňuje. Ale abych nezapomněl na své vybrané způsoby,” dvorně se uklonil a odhrnul svůj těžký modrý plášť, při čemž odhalil dlouhý meč u pasu, “moje jméno je Irqelas, ale byl bych raději, kdyby jste mne, spanilá slečno, oslovovala jako Rosámaka z Pouště. Tak mi říkaj všichni.” Potom přistoupil trochu blíž a ukázal levé zápěstí. “Pomůžu vám jen pokud víte, jak zjistit, že mi máte věřit… Anry říkal, že vám o nás vyprávěl.”

Táril chvilku váhala. Pak zašeptala: “Kmyawë”. Na elfově předloktí se objevilo modře pableskující znamení. Irqelas se usmál. “Takže opravdu Táril Valtharos. Těší mě, Domnia abr Draumr čtvrý stupeň se hlásí k povinnostem.”


Rosomák vybídl Táril, aby jela s ním. Řekl, že by si měli pospíšit, protože královniny vojáci vycvičení pro zvláštní úkoly jsou již na cestě. Když se Táril zeptala, co s nimi má co dočinění ona, znovu se zachechtal svým hrubým nakřáplým smíchem a odvětil, že ji jedou zabít. Pravděpodobně ne oficiálně, nějak by to už nastražili, každopádně během pár dní by ležela s nožem v krku někde u příkopu, nedej bohové, kdyby ji našli tady, jak se jim sama žene naproti. Táril nechápala, proč by královna po tom všem měla chtít zabít i ji, každopádně Rosomáka poslechla a vylezla si před něj do sedla. Později měla šanci přesvědčit se, jaké měla štěstí, když na něj narazila.


Jiný svět

Rosomák: Královna se tě bojí, Táril. Bojí se toho, že budeš stejná jako tvůj otec. Že bys ji, stejně jako on, mohla někdy ohrozit.Valtharasové byli vždy dost ambiciózní.

Táril: Většinou také měli proč být, Rosome.

Rosomák: Vidíš to? Aronël mluvil dycky podobně. Já Islanzadí docela chápu, ta obava je oprávněná.

Táril: Já s tím souhlasím.

Rosomák: Holka, zatím jsi bezbranná, pochop to. Měla by ses na nějakou dobu vytratit. Ztratit se z veřejnosti, aspoň na pár let, vymizet z mysli jak normálním obyvatelům Lesa, tak i Islanzadí samotné. Znáš takové to úsloví, ne? Sejde z očí, sejde z mysli...

Táril: Jsi stejný jako matka! Taky chceš, abych se krčila v úkrytu, třásla se strachy, nechala zapomenout svět na můj dům!

Rosomák: Ale jen na pár let. Hele Táril, řeknu ti to na rovinu… jestli se nestáhneš do ústraní, může to s tebou špatně dopadnout. Ale když se vrátíš tehdy, až to budou všichni nejmíň čekat, můžeš začít uplatňovat nejlepší zbraně Valtharosů ve svůj i náš prospěch...


Po několika sporech s Rosomákem se Táril nakonec uvolila, že na nějakou dobu opustí území elfského království, aby se vyhnula nebezpečí ze strany království samotného. V té době ještě netušila, že se její pobyt v exilu, který považovala pouze za záležitost několika let, protáhne na několik desetiletí. Rosomák byl navyklý na lidi, strávil s nimi většinu života a hodně to ovlivnilo jeho postoje, chování i mluvu. Proto usoudil, že pro Táril bude momentálně nejlepší stáhnout se někam k této smrtelné rase, které věřil mnohem víc, než všem elfům dohromady. V jeho jednání nebyla jen osobní sympatie k Tárilinému otci, ale i jeho poslušnost k vyšším pozicím DD - Domnia abr Draumr. Brzy však jednal sám za sebe, protože Domnia abr Draumr se po Aronëlově smrti rozpadla, její představitelé na sebe buďto ztratili spojení, odpojili z vlastních důvodů, ale hlavně většina zástupců v Lesích byla pozatýkána. Veřejnost si vůbec nevšimla, že se právě zhroutila největší tajná organizace na území Alagaësie, stejně jako většina nikdy ani nepostřehla, že by nějaká existovala. Všechno proběhlo pěkně potichu, žádný skandál. Nikdo se nesměl dozvědět o tom, jak rozsáhlý špionážní systém se mimo vědomí panovníků rozrostl.

Rosomák si pomalu začal uvědomovat, že teď už hrozí nebezpečí mnohem více jemu, než Táril, proto se na území Lesů nezdržoval ani o hodinu déle, než bylo bezvýhradně nutné. Na nějakou dobu se s dívkou, která mu zůstala na krku, usídlili v jeho nevelkém domě v Asignaku. Na tomto mezníku území, kde se nikdo nestaral o nikoho nestaral a daly se tu najít všemožné smíšeniny ras, byli v bezpečí. Táril to připadalo, jako docela jiný svět. Ze začátku ji  všechno neskonale fascinovalo, fascinovali ji lidé, trpaslíci, veškerá ta drsná a podivná kultura, o všem si vedla zápisky a každou novou informaci si nenápadně poznamenávala. Aby s Rosomákem vůbec měli co jíst, docházela vypomáhat zdejšímu lékarníkovi. Kolem hlavy nosila omotán modrý šátek, aby nebyly tak nápadné její špičaté oči, ačkoli při pohledu na ní muselo být každému jasné, že patří mezi půvabný lid. Tam také získala první zkušenosti s léčivými odvary, jedy a různými nápoji.

Rosomák s Táril tam zůstali několik krátkých let, za které se Rosomák neustále snažil spojit s někým z Domnia abr Draumr, avšak žádný z jeho kontaktů nefungoval. Bylo jasné, že organizace se naprosto rozpadla a to mu dělalo starosti. Sám vyučoval Táril jako obyčejnou novicku Domnia, jenže věděl, že to nebude vůbec jednoduché. Táril sice od svého otce měla o skupině dost jasnou představu a věděla toho hodně, ale Rosomák si uvědomoval, že netuší, co by s ní měl dělat, až dokončí výcvik nutný k přijetí.

Daleko za městem ji trénoval v boji, se kterým už Táril měla zkušenosti od otce. Rosomáka ohromovaly Táriliny znalosti nabyté z knih, ale vysvětloval jí všechno z jiného pohledu, z pohledu zkušeného a praktického muže. Zasvětil jí do umění strategie a spousty dalších důležitých věcí, a ačkoli nikdy nebyl tak vzdělaný, jako ona, nebo Aronël Valtharos, hodně mladé elfce pomohl poznat věci takové, jaké jsou. Hodně ji ovlivnil svými názory, které se nijak moc nelišily od názorů jejího otce.

Když Rosomák usoudil, že už ji nemá co učit a že tady ztrácí čas, rozhodl, že ji odvede k jedinému členu Domnia abr Draumr, o kterém s určitostí ví, že je stále na stejném místě. K matce Aronëla Valtharose, Tárilině babičce Šílené Kanëe.


Bláznivá čarodějnice

Kanëa: Kdo je tam?! Slyším vás!

Rosomák: To jsem já, Rosomák z Pouště. Vzpomínáte si na mě, Kanëo?

Kanëa: Ten napůl holohlavý mladík, co mi před lety ukradl tu tkanici s korálky? No ovšem že se na tebe pamatuji, lumpe, ale nepřicházíš sám… koho to s sebou vedeš?

Rosomák: Zajímavou osobu.

Kanëa: Cítím jasmín… Aronël? Synáčku, jsi to ty? Přišel ses podívat na svou starou matku?

Táril: Paní… Aronël je mrtev. Popravili ho.

Kanëa: Mého syna? Mého jediného syna?! Vždyť jsem to vlastně již slyšela… řekli mi to… přišli a řekli mi… že ho zabili. Ale já tu svého syna cítím! Kdo jsi?

Táril: Jsem Táril Valtharos, jeho dcera, paní.

Kanëa: Můj jasmín…


Stará Kanëa žila v jeskyním komplexu u úpatí Beorských hor daleko na východ od údolí, kterým protéká řeka Âz Ragni. Šílená slepá čarodějka dvojici Rosomáka a Táril přijala srdečně. Od začátku k Táril chovala sympatie a ona k ní rovněž. Proto Táril nijak neprotestovala, když Rosomák řekl, že by ji zatím nechal v Kanëině péči a sám se vydal za svými povinnostmi a vůbec nějak vypátrat, co se děje jak v Lesích, tak v celé Alagaësii.

S Kanëou to bylo složité. Byla to sice neskutečně mocná čarodějnice, ale kdysi jí prý jedno její nepovedené kouzlo popletlo hlavu a po smrti svého milovaného manžela - Aronëlova otce, odešla před mnoha desetiletími pryč z Mathynae a uchýlila se do ústraní. Nikdo nevěděl, kde se nachází, až příslušníci Domnia abr Draumr ji dokázali nalézt a na vlastní nebezpečí se rozhodli podstoupit riziko a pokusit se využít jejích znalostí ve svůj prospěch. Kanëa si ale nikdy nenechala magií vypálit do těla modré znamení, takže se nikdy nestala oficiálním členem organizace, avšak hodně jim pomohla.

Jala se Táril vyučovat magii. Pro mladou elfku to bylo dost riskantní a musela počítat s tím, že na bezpečnost Kanëa při kouzlení moc nebere ohled - jak bylo mimo jiné patrné i z bizarní poničené krajiny v několika kilometrech čtverečních od jejího obydlí. Někdy Kanëe propadala záchvatům bláznovství a za hlasitého chechotu ničila vše kolem sebe, Táril se však naučila vycítit, kdy se něco podobného blíží a nenápadně se vytratila. Již toho mnoho uměla od své matky, mnoho měla nastudováno z knih a Kanëa její schopnosti postupně dováděla k dokonalosti a do mnohem větších rozměrů, než si Táril kdy představovala, ačkoli na samotnou starou mocnou čarodějnici nikdy ani vzdáleně neměla…

Žila tam s Kanëou dlouhou dobu. Naučila se poznávat rostliny z Beorských hor, zvěř a počasí, zamilovala se do horské přírody a když chodila Kanëa na lože, procházívala se klidně i daleko k vodopádům, nedbaje okolních nebezpečí. Nikdy se jí nic nestalo. Hory si zamilovala nade vše.

Čas od času se zastavil Rosomák a obeznámil ji s tím, co se děje ve světě. Jeho zprávy byly čím dál tím horší. Táril, dychtivá stále se učit, zůstávala v Beorách po boku své babičky a poodhalovala stále více z minulosti staré čarodějky.

Kanëa však měla ještě mnoho dalších tajemství, ne jen svou historii. Jedním z nich, na které přišla Táril až po dlouhé době, byl ohlazený tyrkysový kámen, se kterým Kanëa často mluvila. Postupně začalo Táril docházet, že to nebude jen tak obyčejný kámen. Jednalo se o dračí eldunarí… Začala uvažovat, že možná to je ten důvod, proč toho Kanëa tolik zná a je tak mocná… protože čerpá ze starého dračího vědomí a jeho síly. Přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby ona mohla být tou, která dojde poznání a obrovské moci díky ohromné dračí síle a znalostem. Její touha po vědění byla vždy obrovská, byl to hlad a žízeň… a v posledních měsících jejího pobytu u Kanëy dorůstala vrcholu, když zjistila, co má na dosah. Přála si spojit se s dračím vědomím, navázat se na něj svým nitrem… čerpat jeho sílu, zjišťovat zakázaná utajovaná tajemství, které znají jen Jezdci… Uvědomovala si, že to je jistě jedno z posledních eldunarí, které nevlastní Galbatorix… jak jen tady zahálí, v divočině, v rukou šílené staré elfky, která dokonce ani nemá zrak!


Krádež

Wara: S kým to mluvím? Ty přeci nejsi Kanëa.

Táril: Ne. Jsem její vnučka z rodu Valtharos, Táril, dcera Aronëla a Carien.

Wara: Co se stalo s Kanëou? Jak to, že tě ke mně pustila?

Táril: Moudrá Kanëa zemřela, vznešený draku. Tvé eldunarí mi bylo odkázáno.

Wara: Nebyla jsem jejím majetkem, ona mě pouze střežila. A nelžeš mi? Kanëa má dost tuhý kořínek, nevěřím že by…

Táril: Jak bych ti mohla lhát, vznešený draku? Svazuje mě přeci Starověký jazyk.

Wara: To je pravda. V tom případě tě zdravím, Táril, dcero Carien. Mé jméno je Wara. Jsem dcera samotného Bid’Darma. Pověz mi o sobě víc…

Táril: Bude mi nesmírnou ctí, moudrá dračice.


Jednou v noci, když se blížila zima, Táril využila toho, že Kanëe nebylo dobře. Vzorně se o slepou elfku postarala, dokud si nebyla jistá, že spí. Pak se pod rouškou tmy se vkradla do její ‘pracovny’, či jak to měla nazvat a zvedla kámen zabalený v černém hedvábí. Hned na to pobrala své věci, jídlo, ukradla z domu ještě několik nevšedních kouzelných předmětů a prchla z Kanëina obydlí. Stará elfská čarodějnice však měla zvláště bystré smysly, zrak jí vynahradily jiné, a o chvíli později vyběhla z domu za Táril.


“Okamžitě se vrať zpátky! Netušíš, co to máš v rukách! Nevděčnice, vrať se, jinak tě stihne zlo a zkáza!” skřehotal hlas Kanëy mezi studenými vrchy.

“Zkáza a zlo mně již stihlo! A pokud mě má stihnout další, hodlám se mu postavit čelem!” křikla Táril na oplátku a prchala do zmrzlého svahu. Pak se planinou rozběhla pryč, za sebou nechávajíce jasnou stopu v jinovatce. Ale Kanëa ji nenásledovala. Ani nemohla, byla již stará a slepá. Jediné, co Táril pronásledovalo, byla čarodějčina poslední slova nesoucí se ledovým vzduchem: “Nechť jsi brzy poznamenána někým neméně mocným, než jsi ty, aby každý věděl, co se v tobě skrývá! Nechť si najde samo Zlo! Jsi Valtharoská mrcha, stejně jako já, stejně jako Aronël! Jen mnohem větší!”


Co Táril zaskočilo, byl sníh. Nečekala ho již takhle brzy, přišel o několik týdnů dříve, než měl, takže se brzy dostavily problémy po cestě. Průsmyky byly zapadané sněhem, zima v horách byla drsná a tvrdá a Táril jen zoufale vzpomínala na zimy v teplém sídle Malthynae, v domě Rosomáka, nebo u Kaënina krbu v dobře izolovaných jeskyních. Začala se seznamovat s drakem uvnitř eldunarí. Zjistila, že se jedná o dračici jménem Wara. Nalhala jí, že Kanëa zemřela. Od mala se výborně orientovala ve dvojsmyslech elfského jazyka a ve svém přesvědčení vlastně nelhala. Řekla dračici, že moudrá Kanëa zemřela - což byla pravda, protože Táril byla toho názoru, že bez eldunarí je Kanëa odříznuta od moudrosti. A dále řekla, že jí eldunarí bylo odkázáno, což také považovala za pravdu - bylo jí odkázáno osudem. Bylo určeno, aby ho získala ona.

Táril po prvních několika dnech začínala mít v horách potíže. První byla, že jí docházely potraviny, které si na cestu vzala. Předpokládala, že bude postupovat mnohem rychleji, ale sníh jí překazil plány. Další problém byla smečka vlků, která se za ní od druhého dne vydala. A třetím problémem byla neskutečná zima. Ačkoli byla Táril velice obratná kouzelnice, vypadalo to s ní bledě. Nakonec měla štěstí, když narazila na hlídku trpaslíků z klanu Dûrgrimst Feldûnost, která ji zachránila před vlky i zimou. Trpaslíci k elfce nebyli zrovna vstřícní a důvěřiví, ale během několika dní, kdy s nimi putovala do Galfni, si je svým vnitřním kouzlem a výřečností počala postupně získávat na svou stranu. S trpaslíky měla již zkušenosti z Askignaku a věděla, co mají a nemají rádi, stejně jako znala jejich zvyky a nejzákladnější fráze z jejich jazyka. Od Rosomáka si osvojila i drsné lidské vyjadřování, které měli trpaslíci mnohem raději, než elfskou uhlazenost.

V Galfni se setkala s hlavou Dûrgrimst Feldûnost, Rzagonem Grûrvodrem. Vyprávěla mu smyšlený příběh o sobě a své minulosti a řekla, že byla vyslána elfskými hvozdy, aby mohla být prostředníkem jejich komunikace s Vardeny a aby zjistila, jaká je na severu situace. Rzagonovi se ze začátku nikterak nelíbila, ale když s pomocí své magie a znalostí o léčivých nápojích uzdravila jeho družku z nemoci, která ji již několik měsíců poutala na lůžko, cítil se jí být velice zavázán, ochotně jí nabídl své pohostinství a řekl, že dokud se neopraví propadlý tunel směrem k Tarnagu, nebo neodtaje sníh v průsmycích, může tu pobývat jako jeho vážený host.

Táril toho využila k poznávání trpasličí kultury a především jazyka, který jí i přes svou krkolomnost a tvrdost začal do jisté míry imponovat. Tady odříznutá v odlehlém městě na kraji Algaësie se ponořila do sebe a popsala několik dalších sešitů o svých poznatcích. Dala se i do psaní prózy a z divoké bílé scenérie, nehostinné kruté krajiny tam za jejími okny, se zrodila i inspirace pro její první prózu - sepsala tam svou básnickou sbírku, kterou nazvala po trpaslicku Knurlhiem, čili Kamenná hlava.


Sbírání střípků

Táril: Jen mezi sebou ztratili spojení, Ormagu. Když by je někdo všechny našel a znovu sjednotil…

Ormag: A kdo by to měl být, bílá Vronngran? V dnešní době jen málokdo opustí bezpečí svého krbu pro tak nejistou věc… navíc to nemůže být jen tak někdo. Tahle záležitost vyžaduje velice jemné ovládání diplomacie…

Táril: Předpokládám, že ty by ses toho ujmout nechtěl?

Ormag: Předpokládáš správně. Mám tu ženu a dvě děti, Vronngran. Nehodlám riskovat.

Táril: Budiž. Tak půjdu já.

Ormag: Neznám nikoho, kdo by se na to hodil více, děvče. Opatruj tě Helzvog.

Táril: Smím počítat s tvým případným zapojením v obnově řádu?

Ormag: Jako že pocházím z kamene, bílá Vronngran.


Ačkoli Táril považovala elfskou rasu za nadřazenou všem, které doposud poznala, odlišní tvorové ji zajímali mnohem víc, než její vlastní druh. Snad proto, že v té době byla toho názoru, že o své rase všechno ví. Trpaslíci ji zaujali snad ještě více, než lidé, ačkoli mezi půvabným lidem a lidmi z kamene byl vždy propastný rozdíl, opovržení a nikdy nijak velká láska…

Když opadl sníh a koloběh mezi Galfni a jinými městy v Beorských horách se obnovil, rozloučila se Táril s místními a v doprovodu samotného Rzagona Grûrvodra a jeho muži se vydala do Tarnagu. Za svůj pobyt mezi trpaslíky si získala přezdívku Vronngran - Kudlanka, jelikož byla prý stejně tak nebezpečná. Tváří se sladce a pak muži z ničeho nic ukousne hlavu. Trpaslíci to mysleli v žertu, ale Táril hluboko v sobě věděla, jak trefné tohle pojmenování je. Dobře si vybavovala, jak ji nazvala její babička Kanëa.

V Tarnagu ji potkalo docela štěstí. Narazila totiž na bývalého člena Domnia abr Draumr - Ormaga, váženého trpasličího kouzelníka. Dozvěděla se to docela náhodou, když se před ním v Tarnagské knihovně zmínila o tom, že pochází z domu Valtharos. Všimla si záblesku v jeho očích a tak jí netrvalo dlouho a dostala z něj pravdu. Elfské slovo kmyawë odhalilo trpaslíkovi na předloktí modře pableskující znamení a již nebylo pochyb. Tak Táril konečně nalezla jednoho z členů, se kterými bylo ztraceno spojení a ujistila se, že je Domnia abr Draumr skutečně nefunkční a to už několik let.

Stále pod svou falešnou záminkou elfky poslané zjistit situaci na severu začala pátrat po dalších bývalých členech tajného uskupení a postupně zjišťovala, kam se uchýlili a co nyní dělají. Ormag jí byl nápomocen.

Táril pojala jasný záměr. Znovu sjednotit Domnia abr Draumr, udělat z něj opět silnou a dokonale fungující organizaci - ale silnější i dokonalejší, než byla dřív. Rozhodla se vyhledat všechny bývalé členy Domnia abr Draumr a přesvědčit je k nové spolupráci. Jméno Valtharos jí otevíralo dveře. Vždyť její otec byl představený této skupiny!

Po mnoho dalších let Táril putovala Beorskými horami bez vědomí elfů, kteří nebyli se severem země nijak pořádně spojeni, pouze skrze Broma, přeživšího Dračího Jezdce, ovšem bez draka.

Táril postupně získávala na svou stranu další a další zástupce - vždy to byli vysoce postavení úředníci, bojovníci, nebo podobně. Ovšem zdaleka nešlo jen o trpaslíky, spíše naopak. Především se hodně zaměřila na Vardeny. Účastnila se hned několika jejich bitev a v jedné z nich, bitvě o dnes již zaniklou pevnost Syrdat na úpatí Beorských hor, zachránila mladého Ažihada v době, kdy se jeho kmen teprve přidal k Vardenům. Byla to vůbec první bitva, ve které se objevil Durza - Stín na straně krále. Ažihad - v té době ještě mladíček - s ním svedl souboj a v pokusu probodnout mu srdce mu na meči udělal uprostřed dlouhou klikatou rýhu. Ažihad by byl jistě prohrál, kdyby mu na pomoc nevyrazila právě Táril a nepostavili se Durzovi společně. Nakonec se jim podařilo Durzu ještě díky dalším zahnat a Vardenové toho dne zvítězili, Táril však za to zaplatila velkou cenu. Ve chvíli, kdy bojovala proti Durzovi sama, ji popadl za levou paži a zvolal něco ve svém vlastním odporném jazyce. Tehdy ji proklel, vlil jí do žil cosi temného, vyslovil nad ní strašlivá slova, zohyzdil jí levou ruku od zápěstí až po loket.

Tak či tak, v ten den navázala Táril s Ažihadem vcelku silné přátelství, kterého později často využívala. Tárilina druhá básnická sbírka dostala právě jméno Ve stínu Syrdatu.

Elfka sbírala střípek po střípku a postupně jí z nich začínalo vznikat zrcadlo, které roztříštila ruka Islanzadí. Jediný problém ji čekal s bývalými členy Domnia abr Draumr - Dvojčaty, nebo Egraz Karn, jak jim říkali trpaslíci. Tito dva muži využili toho, že se DD rozpadlo a založili si vlastní skupinu, jen poněkud oficiálnější, skupinu Vardenských kouzelníků. Du Wrangr Gata, Klikatá cesta. Čili většinu schopných lidí ovládajících magii na straně Vardenů měli pod sebou oni a odmítli, že by měli mít znovu cokoliv společného s DD. S rozpadem skupiny se vytratily i předchozí přísahy, takže Dvojčata nebyla Táril povinována vůbec ničím. Naopak se s Táril obě dostala do konfliktu právě kvůli lidem z Du Wrangr Gata, které chtěla Táril získat do svých řád.

Později to byla právě Dvojčata, kdo ji po příchodu Arye vyštval z Beor a pomluvila ji u Ažihada.


Dva Elfští poslové

Ažihad: Tvrdila’s, že jsi elfská vyslankyně… předpokládal jsem, že o naší situaci předáváš zprávy elfům ty… Že vědí, co se tady děje… a teď ke mně dorazí nová elfská vyslankyně a nemá o tobě ani tušení?

Táril: Budu k tobě upřímná, Ažihade. Byla to jen záminka. Ve skutečnosti jsem sem přišla na vlastní pěst… odešla jsem od své rasy již před mnoha a mnoha lety. Obelhávala jsem vás, uznávám, ale nebyla jsem za ty roky pro Vardeny přínosem? To přeci musíš uznat.

Ažihad: Ve svém novém postavení tohle nemůžu jen tak nechat být, dalo by se to označit za velezradu elfů… vydávala ses za někoho, kým nejsi, bylo s tebou zacházeno tak, jak nemělo a byly ti řečeny věci, které neměly… Jak je možné, že se tě za ty roky nikdo neodvážil zpochybnit?

Táril: Sama se tomu divím.

Ažihad: Jsem ochoten splatit dluh - život za život. Nezatknu tě, ani nic podobného, ale musíš okamžitě opustit území Beorských hor. Arya se o tobě nesmí dozvědět.

Táril: Arya? Arya de Eamë? Královská dcera?

Ažihad: Předpokládám, že ano. A teď jdi, Táril. Nechám tě vyprovodit na hranice.

Táril: Nevěříš mi?

Ažihad: Když se tak nad tím zamyslím, vlastně neexistuje jediný důvod, proč bych měl.


Problémy se objevily, když k Vardenům dorazila elfka pyšnící se titulem Elfský posel Arya v doprovodu dvou mužů stejné rasy. Tito tři elfové neměli žádné potuchy, že by tady v horách už jeden Elfský posel měl být. Ažihadovi, který byl čerstvě zvolen vůdcem Vardenů, rychle došly souvislosti, snad mu je nenápadně naznačila Dvojčata. Jeho mysl byla nahlodána pochybnostmi, začal se obávat, koho že si to vlastně pustil k tělu a přímo do srdce Beorských hor. Mezi trpaslíky i Vardeny. Povinnost mu velela nechat Táril zatknout a celé o nedopatření prošetřit, ale rozhodl jinak. Rozkázal Táril, že ji nechá jít, aniž by se o cokoli staral, když okamžitě opustí území trpaslíků a Vardenů. A pokud se bude chtít někdy vrátit, tak pod pravým jménem a titulem.

Táril si z toho mnoho nedělala, byla stejně už nějakou dobu rozhodnuta opustit Beory a pokračovat ve sběru spojenců i v okolí Hadaraku a pak samozřejmě přejít do Lesů. Její pobyt v exilu byl dost dlouhý, nikdo by si na ni neměl pamatovat a tak se již před nějakou dobu rozhodla, že by se měla vrátit pod koruny stromů, které před lety opustila.

Takže vyklidila Arye pole. Dokonce ji z davu mezi Vardeny zahlédla, jak kráčí po schodišti směrem do srdce města Trondheimu. Naplnilo ji nenávistí i zájmem, jak moc se Arya podobá své matce Islanzadí, kterou v Lesích několikrát zahlédla…

Tárilina cesta ‘domů’, jak Du Weldenvarden s ironií označovala, se však protáhla. Už samotná cesta z Farthen Dûru do Ellesméry by byla dlouhá, kdyby v cestě neležela ohromná poušť Hadarak, celkem nepřekročitelná překážka. Táril cestovala sama vlastně jen jedinkrát v životě a to, když prchla od své babičky Kanëy, do té doby byl vždycky někdo s ní. Její poslední cesta dopadla tak, že vysoko v horách vyhnula smrti jen tak tak, měla štěstí. Táril nyní již sice byla o mnoho starší a zkušenější, ale stále věděla, jak riskantní může být cesta v jednotlivci ještě ke všemu přes tak dlouhou vzdálenost… tohle tedy představovalo problém, nehledě na to, že v blízkosti hranice pouště nebylo neobvyklé narazit na urgaly, lupiče a ještě horší věci, bylo to divoké území nikoho, kde se mohlo stát cokoli. Táril tedy přesvědčila (s přesvědčováním ona nikdy neměla problém) těch pár vojáků, které s ní poslal Ažihad k úpatí Beor, aby ji doprovodili alespoň k řece Âz Ragni, odkud by mohla pokračovat po východní straně Alagaësie k Lesům. Žel k řece nikdy nedošli. Byl zrovna večer, když se Táril rozhodla zapříst jeden z dalších dlouhých hovorů s eldunarím dračice Wary a zašla dál od tábořiště svých průvodců. Podivné vřeštivé zvuky ji vylákali ještě dál, kde spatřila jakousi raněnou ženu bojovat se čtyřmi fanghury, vzdušnými zmijemi. Táril uměla vždy odhadnout, kdy jí co přinese užitek a podvědomě vycítila, že tohle je jedna z těch chvílí. Postavila se na stranu bojovnice, ve které poznala divošku z pouště. S pomocí magie fanghury zahnala a podezíravé, avšak vyčerpané a zakrvácené ženě vyléčila všechna její poranění, nedbaje vlastního úbytku sil. Wara jí pomáhala.

Ačkoli žena uměla jen pár slov Surdštinou a jinak neobjevily jinou řeč, ve které by si dokázaly porozumět, jakš takš se představily. Pomáhaly si u toho vším možným, především gestikulacemi a někdy kresbami do vyprahlé země, ale nakonec Táril zjistila, že žena se jmenuje Squot-ah a je náčelnice pouštního kmene Ašr’tin - Bojovníků. Jsou jedni z nejmocnějších kmenů pouště a spousta jiných kmenů je jim podrobena. A také nemají rádi elfy.

V tu chvíli Táril maličko zaváhala.

Squot-ah vysvětlila, že momentálně tu přepadají usedlosti a pocestné na jihu pouště a zrovna dnes se oddělila od svého kmene, když jela na výzvědy k novým pocestným, když na ni zaútočili fanghurové. Zabili jí koně a štvaly ji skoro půl míle k jihu. Její kmen ji měl následovat, ale asi ji minuli. Táril pojala neblahou předtuchu a i se Squot-ah se vydala zpět ke svému táboru - Vardenští vojáci však byli mrtví. Ašr’tinové zpustošili tábor.


Pod žhnoucím sluncem

Squot-ah: Vezmi si tohle, Irú-hato. Je to velký dar, moje díky.

Táril: Co to je? Vypadá to jako vějíř…

Squot-ah: Je to vějíř, ale ne ledajaký. Ašr’tinové - Bojovníci mají mnoho mocných zbraní. Tahle je teď tvá, Irú-hato. Byla má, prve mé matky, prve její matky a ještě matky její. Nyní patří tobě.

Táril: Každý z těch jednotlivých kousků je tak ostrý, Squot-ah… je to nádherná věc… ale netuším, jak se s tím…

Squot-ah: Není to věc. Naše zbraně mají duši. A také jména. Ty se neboj, Irú-hato. Já tě s touhle naučím. Jednou ti položí svět k nohám.


Když Squot-ah pochopila, že její kmen pozabíjel Táriliny společníky, z vděčnosti za záchranu života nabídla elfce možnost, že by se mohla přidat k jejímu kmeni, a že by se s nimi mohla vydat na sever k Lesům přímo skrze poušť Hadarak, místo aby ji obcházela, že jí poskytnou doprovod. Musela by si však zakrýt špičaté uši, aby nebylo tak nápadné, že je elfkou, protože jak již říkala, její kmen nemá elfy vůbec v lásce. Otce Squot-ah totiž zabil právě jeden z nich a Ašr’tinové vyhlásili elfům krevní mstu. Táril tedy uplatnila svůj starý modrý šátek, který nosívala kolem hlavy již za svého pobytu v Asignaku s skryla pod ním nejen své uši, ale i nápadné světlé vlasy. Od toho si také vysloužila své jméno, kterým je známa v poušti – Irú-hata (Modrá hlava). Táril pozvání přijala, protože nemínila nikomu vysvětlovat, co se stalo s Vardenskými vojáky a proč zrovna ona přežila a navíc ji pouštní lidé zaujali. Jeden z Ašr’tinů uměl trochu mluvit Centrálním dialektem a tak už s dohadováním nebyly takové problémy.

Nakonec ale ve společnosti neprožila jen tu cestu přes poušť, která by se dala počítat do řádu měsíců či týdnů. Strávila totiž s Ašr’tiny dlouhých deset let. Z pohledu jejího dlouhého života se to nemusí zdát jako příliš dlouhá doba, ale pro Táril to bylo nejživější a nejzajímavější období, jaké kdy prožila a poprvé měla pocit, že se někde našla. Jako kdyby byla jejich součástí od narození. Poznala život, jaký by si bývala přála žít. Mezi Ašr’tiny vládla čest a odvaha, disciplína, přísnost a především to byla moc – byl to silný a mocný kmen. Ne nadarmo si Ašr’tinové podrobili mnoho jiných pouštních kmenů a stali se více méně vládci pouště, na tomto území se jim nemohl nikdo rovnat. Táril měla pocit, že snad konečně začala žít doopravdy, naplno, jako kdyby tamto byl jen spánek a teď se probudila. Zamilovala se do pouště, do její nevlídnosti i krutosti, obrovské velikosti i pustotě. Naučila se na ni dívat totiž očima pouštních kmenů. Jako na nevyzpytatelnou živoucí věc, která dokázala brát, ale i dávat. Mezi Ašr’tiny se cítila skutečně doma. Oficiálně se stala jednou z nich až po čtyřech letech, během kterých také dokázala ovládnout jejich jazyk, což byl oříšek i pro ni. Složila zkoušky dospělosti, stala se členkou kmene. Normální ženy tak činili v patnáctém roce, jí v té době bylo už dost přes tři století.


Záchrana Squot-ah před fanghury jí zajistila bezpečí před nelítostnými bojovníky, jakými Ašr’tinové byli. Využila veškerého kouzla své osobnosti, aby si u nedůvěřivých pouštních lidí získala jisté místo



Ašr’tinové si života cenní nade všechno a proto ji vzali mezi sebe a prokazovali jí od počátku úctu a náklonnost, což Táril znovu a znovu překvapovalo.

Táril Ašr’tiny opravdu milovala. Milovala na nich všechno, především jejich povahu a přístup k životu, ale i um boje. Fascinoval ji vztah, jaký měli bojovníci se svými zbraněmi. Jejich zbraně neměly jen jména. Ašr’tinové věřili, že mají duši. Že dokážou splynout s bojovníkem v jeden jediný celek. Jejich zbraně žily.

A právě jedna taková zbraň přešla do Táriliného vlastnictví. Elfce ji darovala Squot-ah den po slavnostním přijetí do kmene, jelikož každý z Ašr’tinů měl mít svou souznějící zbraň. Byl to vějíř jménem Manie, čili Posedlost. Naučila ji s ní zacházet sama Squot-ah, náčelnice kmene Ašr’tinů – Bojovníků a Táril ji s touto zbraní dokonce záhy předčila. Nebyla to klasická zbraň, se kterou by se dalo normálně bojovat. Byla to zbraň nečekaná, rychlá určená pro spěšné ukončení něčího života, zbraň skrytá, zbraň, na kterou by mohl člověk klidně hledět, a nedošlo by mu, co má před sebou. Zbraň, která dokáže všude uniknout pozornosti a pak zaútočí rychle jako had. A Táril poznala splynutí, jaké mezi majiteli a jejich zbraněmi panuje. Manie se stal její součástí.

 

Tam, kam patřím

Squot-ah: Nerozumím tomu, sestro. Urazili jsme tě nějak? Nedostává se ti zde něčeho, po čem touží tvé srdce? Zachoval se k tobě špatně někdo z mých lidí? Proč ses rozhodla nás opustit?

Táril: Sestro, nikde jsem nebyla tak šťastná, jako po tvém boku, mezi Ašr’tiny - Bojovníky. Ale přeci jen… jsem elfka. Mým osudem je věčnost, ta se dá využít. Moje rasa je na tom špatně.

Rosomák: Velká Squot-ah, elfové ji potřebují. Potřebují v čele zase pevnou osobnost, někoho z Valtharosů. Náš národ upadá. Je na čase, aby s tím někdo něco dělal. A nikdo nezvládne víc, než Irú-hata.

Squot-ah: Oba říkáte, že je to nutné… budiž. Ale moje srdce bude nad tím velice tesknit. Celá Poušť, sestro.

Táril: Však se nevidíme naposled, Squot-ah.

Squot-ah: Mezi námi budeš mít navždy místo.


 

Za to, že se nakonec od Ašr’tinů oddělila a rozhodla se navrátit zpět do Lesů, mohl Rosomák. Ne nadarmo mu bylo přezdíváno Rosomák z Pouště, skutečně měl s pouští Hadarak mnoho společného a Táril ho potkala ve společnosti jiného pouštního kmene, na který kmen Ašr’tin narazil. Rosomák byl moc rád, že ji o tak dlouhé době zase vidí a nechal si vyprávět, co se vlastně stalo, že odešla od Kanëy, která poté zrušila veškeré spojení s okolním světem a nepustila ho k sobě, takže netušil, co se stalo. Táril mu dosti upravenou verzi příběhu pověděla, stejně jako to, že si postupně získala na svou stranu většinu bývalých členů Domnia abr Draumr, stejně jako mnoho nových členů. Rosomák jí na oplátku vyprávěl o špatné úrovni v Lesích, jejíž vláda dle něho upadala stále víc a víc. Pochopil, že má před sebou stejnou krev a povahu, jakou měl Aronël Valtharos a neméně stejně velké schopnosti a požádal Táril, aby se vrátila zpět do Lesů a pokračovala v díle svého otce. A tak se Táril rozloučila s Ašr’tiny a souhlasila, že se navrátí do Du Weldenvarden.

Rosomák ji odvedl k momentálnímu zastánci jejich názorů a bývalému členu Domnia abr Draumr - Veryanovi Dürmonovi. Vernyan to v poslední době dotáhl daleko, stal se členem elfské Rady a ochotně souhlasil, že pomalu začne umisťovat Táril do politiky v Lesích, seznamovat ji s vysoce postavenými elfy, prostě zařídit, aby se dostala na dobré místo. Navíc, Táril se mu neobyčejně líbila nejen jako žena, ale respektoval a vážil si jejího šarmu a vnitřní síly, stejně tak ona jeho. Milenci se z nich stali velice brzy. Táril se začlenila zpět do společnosti neskutečně rychle, jméno Valtharos, které teď na nějakou dobu zmizelo ze světa, jí otevíralo dveře i srdce, byl to přeci jen jeden z nejváženějších rodů v Lesích a jeho potomek byl tedy důležitý. Táril okouzlovala, mluvila sladce i zastrašovala, vrhala zářivé úsměvy, využívala veškeré své atraktivity i kouzla, a stoupala po společenském žebříčku se zarážejícím tempem. Stejně tak rozšiřovala a posilovala DD, její moc, pro ostatní neviditelná, rostla každým dnem. Nebyla zpět v Lesích ani dvacet let a dosáhla toho, po čem toužila - byla zvolena členkou elfské Rady. Koupila si vlastní dům a stala se známou součástí Ellesméry. Dosáhla postavení, v jakém byl její otec, byla v Radě a zároveň velmistryně Domnia abr Draumr. Byla tak blízko Islanzadí, jak jen mohla být… mohla konečně započít s tak dlouho chystanými plány… ale Islanzadí jí to znovu překazila. Totiž… zemřela.

 

Chce to nového vládce

Táril: Už jich bylo dost. Celé rodiny de Ëame. Nepřinesli Lesům téměř nic víc, než bolest a úpadek. Arya je naprosto stejná, jako její matka. Pasivita, neskutečná pasivita. Poznala jsem nebezpečí, tam venku mimo Du Weldenvarden. Je obrovské. A elfové se tu krčí a všechna jejich velikost upadá, upadá úplně všechno.

Vernyan: Myslíš, že už přišel čas?

Táril: A kdy jindy, než teď? Dřív, než stačí vzít vládu pevněji do rukou… Potřebujeme divočejší krev. Potřebujeme aktivní přístup, odvahu, někoho, kdo dokáže jednat. Rod de Ëame skončil.

Vernyan: Myslíš si, že s Meyronkou to bude snazší? Jsou mnohem více podobní vám - Valtharosům. Tu nepůjde ovládat, může se to zvrtnout a odstranit z trůnu Arwinu se nemusí povést nijak jednoduše…

Táril: Lesy potřebují změnu. A pokud má být tou změnou Arwina… tak ať. Kdo jiný by měl nastoupit na trůn? Blagden? Je to jen pejsek Islanzadí. A Laetri? Ten se změnám vyhýbá obloukem. Potřebujeme silnou ruku. Třeba i Meyrona.

Vernyan: Tak proč se nechceš stát královnou ty?

Táril: Ale Vernyane… to by bylo trošku nápadné. Rada mi spolkne všechno, ale tohle by mohlo přijít podezřelé i těm tupcům. Konečně… není všem dnům konec. A život elfů… je dlouhý.

 

Táril se rozhodla této skutečnosti využít. Islanzadí nenáviděla. A Aryu také neměla nijak v lásce, příliš jí připomínala matku - jak vzhledem, tak někdy i chováním. A především ji považovala za mnohem neschopnější, podle toho, co zatím viděla. Uskutečnila tedy to, co chtěl konečně udělat i její otec - převrat. Ale nenápadný. Zastánců rodu de Ëame bylo přeci jen hodně a nemohla si dovolit rozpoutat válku v Lesích, když je chtěla novou vládou posílit. Měla na povel nyní již opravdu široké uskupení, Domnia abr Draumr dosáhla největší síly, jakou kdy měla, Táril jako velmistryně věděla o všem, kde se co šustlo a to nejen v Du Weldenvarden, ale dostávala zprávy i z Beor a od Vardenů. Samozřejmě měla špehy i v Království a proto viděla, že je potřeba změnit politiku z pasivní v aktivní a započít s ofenzivou. A tak se rozhodla Aryu, novou elfskou královnu, jednoduše odstranit.

Původně ji plánovala zabít, ale Vernyan ji přesvědčil, aby ji nechala pouze ‘zmizet’, protože by se jim v budoucnu mohla ještě hodit, kdyby se nějaký z jejích následovníků rozhodl dělat problémy. Táril tedy počkala, dokud nebude někde Arya a její drak sama. Pak využila jednak síly DD a poté svých znalostí, které si odnesla ještě od doby, kdy byla pomocnicí lékárníka. Totiž znalosti o jedech a omamných látkách, které ještě posílila její znalost vitální magie. Dokázala zařídit, aby královna i její druhá duše pozřeli dávku, která by člověka zabila, ale jako elf a drak přežili, i když se účinky jedu projevily až pár hodin po pozření. Když byli oba sami v Lesích. A pak už jen stačilo, aby je příslušníci Domnia abr Draumr, kteří je sledovali, sebrali a ukryli daleko na východě Du Weldenavrden v opuštěných částech obrovského Lesa.

A Táril měla pokoj. Blödhgarm mohl dělat jen problémy a tak docílila toho, aby se vydal svou manželku hledat a poté ho chtěla zabít, jenže Blödhgarm se ztratil i jejím přisluhovačům, kteří jeho odstranění měli na starosti . Prostě zmizel. Někdo snad Táril předběhl a Blödhgarma se zbavil? Nevěděla, ale dělalo jí to starosti.

Každopádně docílila svého - Lesy neměly vládce a ona postupně svými přesvědčivými slovy s pomocí Vernyana a dalších několika spřízněných duší v Radě postupně přesvědčila ostatní, že je potřeba zvolit nového panovníka. Královna je mrtva. Tak ať žije královna. S něktrými Radisty, jako například s Laetrim, sice byly problémy, ale nakonec je většina přehlasovala.Budou nové volby. Lesy nemohou zůstat bez vládce.

A Táril docílila dalšího svého plánu - byla zvolena Arwina Meyron, žena, kterou do vedení země chtěla. Slibovala změny. Slibovala válku. Slibovala pozvednutí elfů. Byl to risk, ale Táril zatím v pozadí, jako šedá eminence, dokázala měnit celou politiku. Věděla, že nebude snadné Arwinu ovládat, pokud to vůbec půjde. Ale věděla, že v rámci možností to byla nejlepší volba.


Jenže nyní se nějak začalo všechno komplikovat...

 
 
 

 

 

Domnia abr Draumr

(znak)

 

Tato organizace hrála a především hraje v životě Táril velkou úlohu. Už od dětství jí byla ovlivňována, aniž by to tušila, jelikož její otec byl velmistrem tohoto uskupení.

Domnia abr Draumr (dalo by se přeložit jako Nadvláda nad Sny) vznikla již velice dávno. Tam, kde byl panovník, musel vždy stát odboj, mezi elfy v Alagaësii tomu nikdy nebylo jinak. Ovšem ne že by Domnia abr Draumr (většnou označována jen okrasně napsanými písmeny DD) byla vždy v boji se zákonem, naopak. Ve svých počátcích tato organizace fungovala výhradně v zájmu státu, konkrétně vznikla v elfském království Edoc'sil a měla vyhledávat slabiny draků (z té doby pochází znak DD v podobě dračí hlavy, kterým jsou označováni jednotliví členové přijatí do Domnia abr Draumr).

V této době zažívá toto uskupení největší a nejrychlejší rozmach, jaký zatím podstoupila. Byl to Aronël Valtharos, kdo ho znovu pozvedl k velikosti, jak tomu bylo dřív, avšak došlo k prozrazení a Islanzadí zasadila tajné špionážní organizaci tvrdou ránu, ze které by se bývala vůbec nevzpamatovala, kdyby... Kdyby Táril.

Po několika desítkách let je Domnia abr Draumr zase zpět, silnější než dřív, v plném lesku. Každý měsíc je přijato mnoho nových členů, úroveň se zvýšila, informace putují žilami Nadvlády nad Sny ve větším množství, než by se zdálo možné. Domnia abr Draumr má špehy všude. A na vrcholu toho všeho je Táril.

Ta, která nahradila svého otce.

Velmistryně.

 

 

Hierarchie Domnia abr Draumr

 

VELMISTR

(První a i nejvyšší stupeň DD. Osoba v tomto postavení je zcela na vrchu organizační hierarchie. Stojí v čele uskupení a veškerá nejdůležitější rozhodnutí pocházejí od ní. Je volena na omezenou dobu, avšak může být zvolena znovu ta samá víckrát za sebou, což se většinou stává. Zatím se velmistrem nestal nikdo jiný, než příslušník elfské rasy)

 

MENTOŘI

(druhý stupeň DD, jsou čtyři, z nich se poté vybírá velmistr)

 

MISTŘI

(třetí stupeň DD, je jich dvakrát více než mentorů (čili osm), z nich se poté vybírá další mentor)

 

VYŠŠÍ KRUH

(čtvrtý stupeň DD, je jich dvakrát více, než mistrů (čili šestnáct), z jejich řad se volí nový mistr, již můžou vyučovat novice a povyšovat je mezi právoplatné členy Domnia abr Draumr)

 

STŘEDNÍ KRUH

(pátý stupeň DD, nemají konkrétní počet, ale platí pravidlo, že jich vždy musí být minimálně dvakrát více, než členů Vyššího kruhu. Zde je většina členů Domnia abr Draumr, jejichž jméno už něco znamená)

 

NIŽŠÍ KRUH

(šestý stupeň DD, sem se dostanou ti, kteří prošli všemi zkouškami a testy, složili přísahy a mají znamení Kmyawë na levé ruce. Zde je drtivá většina Domnia abr Draumr, co do počtu má tento stupeň největší zastoupení)

 

NOVICI

(sedmý a nejnižší stupeň DD, každý v Domnia abr Draumr si tím musel projít. Pokud se někdo rozhodne stát se členem DD, musí nejprve složit všechny zkoušky a testy, podstoupit výcvik a dokázat naprostou oddanost tajnému uskupení, teprve pak je oficiálně skrze slavnostní obřad přijat za člena tajné organizace, má nárok na její ochranu a je jí povinován poslušností. Speciální výcvik může novic podstoupit buď pod vedením někoho z Vyššího kruhu, Mistra, případně i Mentora, Velmistr si bere na starost novice zřídkakdy, už proto, že od Vyššího kruhu nahoru je identita všech členů Domnia abr Draumr přísně střežená. Nejčastěji tedy novice vyučují členové Vyššího kruhu)

 

Nejdůležitější stávající členové 

 

Velmistr

Lunataril Valtharos

 

Mentoři

 

Veryan Dürmon - člen efské Rady, příslušník rodu Dürmon, milenec Lunataril Valtharos. Má velké charizma, je chytrý a výborně se vzná v politice a zákonech. Je to výborný stratég a miluje hádanky a slovíčkaření. V boji s mečem není k zahození a je i vcelku dobrý kouzelník, ale jinak má spíše vůdčí a plánovací schopnosti, než že by sám chtěl stát v čele vojska.

 

Narinor Breoalcer - člen elfské Rady, zastupuje v ní Hlídku. Byl to právě on, kdo zajistil, aby v době, kdy Ary kontrolovala hranice, nebyl nablízku nikdo z pohraniční Hlídky a 'komando' Domnia abr Draumr mělo volnou cestu. Je to více méně introvert, více naslouchá, než mluví, ale když už začne, strhává na sebe veškerou pozornost. Ačkoli vždy působil klidně a velice oddaně, nenávidí rod de Ëame, protože kdysi byla jeho dcera unesena Královstvím a královna Islanzadí s tím odmítla cokoli dělat.

 

 

Ademis Cerill - člověk, vysoce postavený člen církve Zlatého boha Solase. Je jedním z nejmocnějších členů Domnia abr Draumr v Království a jeho informace jsou pro Táril vždy velice cenné. Je dobré ho nepohněvat, na cestě za svou mocí už záhadně zemřel nejeden jiný prelát... a tento mnich to navíc umí s magií neobyčejně dobře...

 

Orwül Grhz - trpaslík, vůdce klanu Dûrgrimst Urzhad. Táril ho dostala mezi Mentory především proto, aby v nich byli zástupci všech ras, které jsou v DD. Ale je pravda, že Orwül byl jeden z prvních, kteří ji podpořili v obnovení organizace a získal většinu bývalých trpasličích členů zpět, takže si zaslouží Tárilinu vděčnost a respekt. Má sice sklony k velké výbušnosti a lfy dosti pohrdá, ale Táril si ho získala na svou stranu vcelku rychle, především tím, že uměla trpasličím jazykem a mluvila o jeho národu lépe, než dříve Aronël.

 

 

Za zmínku stojí ještě pár dalších zajímavých osůbek, např. jedna z Mistrů, stará Vardenská šlechtična  lady Tamaara z Jihomoří , potom samozřejmě Rosomák z Pouště, kterého Táril rovněž povýšila na Mistra, nebo Mistryně Trianna - vůdkyně kouzelnického uskupení Du Vrangr Gata sloužící rovněž Vardenům, nebo Petren z Hluborodu - vrchní kancléř města Gil'ead

... a mnoho dalších

 

 

Zatím použitá NPC

 

Mentor

Veryan Dürmon, Mentor - elf - člen elfské Rady starších

 

Mistr

Rosomák z Pouště, Mistr - elf - bojovník, tulák

 

Vyšší kruh

Syladée, Vyšší kruh - elfka - mistryně osilonské bojové školy

Petren z Hluborodu, Vyšší kruh - člověk - kancléř Gil'eadu

Larrel, Vyšší kruh - elf - diplomat, bojovník, stratég

 

Střední kruh

Dëllmon, Střední kruh - elf - tialdarský kapitán (bývalý) Gardy

Anterios, Střední kruh - elf - spojka u Hranic, syn obchodníka

 

Nižší kruh

Tannyl, Nižší kruh - elf - tialdarský řadový voják

 

 

 

Schopnosti
 

O Táril vždy říkali, že je všestraně nadaná. Do jisté míry je to pravda. Táril patří k těm několika výjimečným jedincům, kteří byli většinou vždy a všude ti nejlepší. Je nesmírně učenlivá. Dokonce už jako dítě byla elfka o hodně napřed, než většina ostatních dětí. Běhala a mluvila mnohem dříve, než všichni čekali, plavat se naučila také skoro hned a čtení a psaní jí šlo samo.

Vždy vynikala hodně v hudbě a obecně byla nadaná k umění, ať už se jednalo o hru na udební nástroje, zpěv, tanec či zacházení s barvami a štětcem. Má však další velikou lásku a tou je psaní... psaní prózy i poezie. Napsala již mnoho knih i básnických sbírek a mnoho jejích textů bylo zhudebněných a zpívá se po celé Elesméře, některé skladby se rozšířily i dál do lesa Du Weldenvarden. Její verše se vyznačují, alespoň pro ni, především tím, že většinou říkají něco jiného, než se může na první pohled zdát. Stejně tak, jako ona.

 

Mezi její největší přednosti však patří silná vůle a veliké odhodlání. Vždycky ví, co chce, vždycky ví, jaký je její cíl a je schopná za ním jít, ať jí v cestě stojí cokoli. Nikdy nepanikaří, i když je pod tlakem.

Má ohromné znalosti díky systematickému a tvrdému studiu, během svých cest po Alagaësii navíc projevila, že není žádná křehotinka a dokáže se o sebe postarat. Kromě magie se mnoho se naučila i od své babičky Kanëy, jako například vařit a uklízet, což dřív nikdy nepotřebovala, nebo jak žít v horách, informace o divokých zvířatech a pod. Stejně tak jí hodně naučil i Rosomák. V oblasti bylin (ji především zajímaly jedy) se vzdělala u lékarníka v Asignaku, v umění strategie zase u Vardenů. Ale především se toho mnoho naučila od pouštního kmene Ašr'tinů. O poušti Hadarak toho ví víc, než většina jiných... konečně, žila deset let s lidmi, kteří ji brali jako svého boha a dokázali v ní přežívat a ovládnout většinu jejího území.

 

Hudba

Táril se hudbě věnovala od útlého dětství a má k ní tedy velice hluboký vztah. Miluje ji, je schopná se jí naprosto oddat, ponořit se do ní. Podle ní hudba dokáže nejlépe vyprávět příběhy, nejlépe líčit smutek i radost… v hudbě je obsaženo vše. Je to také jediné, při čem Táril nechává volně plynout své emoce a dává do melodií veškerou vášeň, nenávist, zkrátka pocity, které normálně schovává za dokonalou masku.

Jejím prvním hudebním nástrojem byla okarína, kterou dostala od své matky jako velice malá. Byl to nádherně vyřezávaný nástroj posetý stříbrným elfským písmem mluvící o čtyřech živlech… tóny z něj byly sladké a Táril se svými obratnými prsty rychle nástroji porozuměla.

Poté se však zbláznila do jiného nástroje, mnohem většího, než byla okarína - do harfy. Ta jí opravdu učarovala.

Od malička také velice ráda zpívala a díky krásnému silnému hlasu byla všude obdivována, jako ostatně pro spoustu věcí. To, že se po tolik desetiletí, co nepobývala v Lese, nemohla hudbě věnovat tak, jako předtím, snášela špatně. Hudba a elfský zpěv jí snad na Lesích chyběl po dobu její nepřítomnosti ze všeho nejvíce. O to bouřlivěji se jí tedy věnuje teď a tráví v ní ponořená dlouhé hodiny.


Hra na okarínu 3/7

Hra na elfskou harfu 3/7

Zpěv 3/7


Boj se zbraněmi

Ve vsé rodině byla Táril od mala vedena k tomu, jak je důležité umět se bránit. Její otec byl především výborný lučištník, ale dokázal se i dobře ohánět mečem a rozhodl se, že ze svého prvorozeného dítěte, navíc syna, udělá především výborného bojovníka. Ale po Dertianově smrti, kdy mu zůstala jen dcera Táril, zkusil to s ní. Mladá elfka byla pohotová žačka a díky své vrozené obratnosti a pohotovosti brzy uměla ovládat luk a především docílila velice dobré úrovně s jednoručním mečem. V tomto umění ji nadále rozvíjel Rosomák z Pouště a později tak bojovala i v řadách Vardenů, avšak tam počala využívat i jedenapůlruční meč, který měl v bitvě větší účinek a pádnost. Boj s dýkou k tomu patřil, byla to rezerva, kdyby bojovník přišel o meč. Ani v jednom z toho se rozhodně nemůže považovat za nějakou extrémní hvězdu, co ale ovládá téměř bezchybně je boj s její nejtajnější a pro ni nejfantastičnější zbraní… Zbraní. kterou znají snad jen východní pouštní kmeny a kde ti ji vzali vědí jen bohové. Boj s vějířem, konkrétně s vějířem Mania (Posedlost). Tomuto umění věnovala největší píli, vyučovala ji sama mistryně Pouště, náčelnice klanu Ašr’tinů - Bojovníků - velká Squot-ah. Táril i dnes se svou nejmilejší zbraní pravidelně a dlouho cvičí. Jediný, kdo o druhé tváři Manie ví, je Veryan. Jinak by smrtonosnost všedně vyhlížejícího vějíře nikoho ani nenapadla… Táril je tak ozbrojená vždy a všude, i když o tom nikdo netuší.



Boj s jedenapůlručním mečem 2/7

Boj s jednoručním mečem 3/7

Střelba z luku 1/7

Boj s vějířem 5/7

Boj s dýkou 1/7


Magie

Táril zdědila své nadání pro magii po matce. Navíc toto její umění velice rozšířila i její velice mocná babička Kanëa, která ji zasvětila i do tajů, o kterých se nikde nedalo ani dočíst. Táril se magii věnovala vlastně po celý svůj dospělý život. Nejprve s matou, poté s babičkou, poté u traslíků a Vardenů a v neposlední řadě i mezi pouštními lidmi, stejně tak samozřejmě v Lesích pos vém návratu.

Táril je velice mocná kouzelnice, především tuto její moc podporuje i síla čerpaná z eldunarí dračice Wary. O kouzlech toho navíc ví mnoho i po teoretické stránce, protože toho o nich nespočet přečetla, spisy od prastarých elfů, Jezdců i lidských kouzelníků, vše, co jí mohal poskytnout rodinná knihovna a nyní i knihovna zámku Tialdarí. Díky tomu také její umění pokrývá většinu známých druhů magie, sice niikde ne na prvotřídní úrovni, ale od každého něco. Táril však chce víc. Vždycky chtěla víc. A baží po nových znalostech a nové moci...

 

Magie Starověkého jazyka - Mistr

 

Psychická magie 5/7

Vitální magie 3/7

Magie poznání 2/7

Materiální magie 2/7

Elementární magie 3/7

Energetická obranná+útočná 3/7

 

 

 

Jazyky

 

Táril je velice vzdělaná a své nevšední nadání pro cizí jazyky považuje za jednu ze svých největších předností. Málokdo tuší, jak velké množství jazyků Táril ovládá a elfka to bere jako svou tajnou zbraň. Od malička pilně studovala, zatímco jiní toužili po bohatství nebo slávě, ona vždy neskutečně toužila po vědomostech. Bezchybně ovládá Starověký jazyk a dokonce se orientuje i v jeho nyní již nepoužívané zastaralé podobě, která vznikla ze Šedého jazyka. Díky tomu nachází např. neobvyklé cesty při kouzlení, které by ostatní neviděli a nechápali.

Dalším jazykem, který jí nepřišel v porovnání s ostatními zas až tak obtížný, byl jazyk lidský. Sama jej studovala již v Lesích a dopilovala jej při svém pobytu v Asignaku a u Vardenů, kde jej rozšířila i o základy Surdštiny, ale přeci jen jej nestudovala do tak velké hloubky, jako jiné.

Mnoho let se například věnovala trpasličtině, která ji i přes svou tvrdost a hrubost velice zaujala. Neví o žádném jiném elfovi, snad kromě Elfského posla Arye, který by tímto jazykem dokázal plynně hovořit. Ačkoli je téměř nemožné zbavit se v této řeči přízvuku svého libozvučného rodného jazyka,  již nejednoho trpaslíka si Táril získala právě tímto nevšedním uměním.

A nakonec tu je jazyk pouštních kmenů. To byl skutečný oříšek i pro Táril. Jeho učení bylo o to těžší, že nikdy neobjevila žádnou knihu, ze které by tento jazyk mohla do hloubky prostudovat -  vždy se o něm psalo jen okrajově. Proto jej Táril poznávala přímo v terénu, mezi příslušníky kmene Ašr’tin a trvalo jí čtyři roky, než mohla prohlásit, že tento jazyk velice dobře ovládá. A jakože téměř neví o elfovi, který by uměl trpasličí řečí, je si jistá, že ani mezi jinými rasami by nenašla nikoho, kdo rozumí dialektu pouštního kmene.

 

 

 

Náboženství

 

 

Táril se během své životní cesty setkala s mnoha náboženstvími, a o většině z nich toho také mnoho a mnoho přečetla. Náboženství považuje za jednu z největších slabin lidí, přestože v určitém směru z něj lze očekávat i sílu. Poznala uctívače Severního kultu, Solasovy církve, Matky Země a především trpasličího náboženství věřící v Helzvoga a další bohy. Setkala se s posvátnou úctou k Poušti, mnoho přečetla i o Vyznavačích Helgrindu.

Co ji mrzí, je, že nikdy nepotkala nikoho, kdo by patřil do Bratrstva, které ji zaujalo z lidských náboženství nejvíce.

Mohla posoudit, která víra je lepší, než jiná, byla přítomna obřadům ve jménech různých bohů. Účastnila se velkého množství teologických debat s nejvyššími kněžími a byla přesvědčována k mnoha vírám. V srdci však zůstala stále ateistkou, ačkoli věc různých vír ve vyšší existence ji vždycky fascinovala. Občas se k někomu z bohů pomodlí, záleží na tom, v jaké je společnosti a na kterého má zrovna chuť, jak říká se smíchem. Pravdou však zůstává, že vírám Alagaësie rozumí velice dobře a miluje jejich atmosféry… protože každé je jiné.

 

 

 

 

Vztahy

 

Rodina

 

Aronël Valtharos (otec) - mrtvý

Tárilin otec byl jediným synem posledního Valtharoského páru – Kanëy Valtharos a jejího manžela Melwoniho. Poté, co jeho otec zemřel po dlouhé nemoci a Kanëa zmizela neznámo kam, zůstal v rodném sídle Malthynae jako poslední svého rodu. Byl to nadaný bojovník a díky svému charisma a schopnostem si získal stejně jako jeho otec místo v elfské Radě a postupem času i velmistrem tajné organizace Domnia abr Draumr, do které vstoupil už jako mladík. Vzal si kouzelnici a krásku ze Sílthrimu jménem Carien a brzy spolu měli dítě – syna, kterého pojmenovali Dertian. Svého času byl Aronël jedním z nejmocnějších mužů v Lesích, po smrti krále Evandara byl přesvědčen, že úplně nejmocnější. Později jeho rodinu obdařil osud o další přírůstek – dceru Lunataril a Aronël se tak stal dvojnásobným otcem.

-         Později se ale čím dál častěji dostával do rozepří s královnou Islanzadí a jejími stoupenci v Radě a když vinou královny, jak věřil, zemřel v boji Dertian, nesl to velice těžce a jeho postoj k vládkyni zesílil do nenávisti. Jako hlava Domnia abr Draumr měl moc uskutečnit převrat a také se to chystal učinit, avšak nějakým způsobem se o tom Islanzadí dozvěděla, nechala ho zatknout a téměř ihned popravit. Aronël však věřil, že Táril nastoupí na jeho místa a dokončí to, co on začal.

 

Carien Valtharos (matka)

Carien byla ještě poměrně mladá, když se bláznivě zamilovala do dědice Valtharoského rodu, Aronëla. Učaroval jí svým působivým vystupováním, svou úžasnou aurou i těma temnýma černýma očima, které ostatní občas ta děsily, učaroval jí svým hlasem, svým vnitřním kouzlem, prostě byla ochotna udělat cokoli, aby ho dostala. A povedlo se. Byla mladá a krásná, byla chytrá a byla i nadanou čarodějkou a tak se jí splnilo to, co si tak strašně přála - její city nezůstaly neopětované.

Během svého života s Aronëlem byla Carien obdařena hned dvěma dětmi, což byla v Lesích velká vzácnost. Se starším Dertianem si byla velice blízká a měla ho hrozně ráda. Mladší Lunataril zrovna tak, ale když byla její ‘malinká holčička’ starší, dostavil se v Carien pocit, že se jí dcera jaksi vzdaluje.

Carien byla hodně ovlivněna názory rodu Valtharos, proto rovněž nijak nemilovala rod de Ëame a po smrti Dertiana utrpěla těžkou ztrátu. Snažila se mnohem více než dřív věnovat Táril a jejich vztah se skutečně prohloubil, dokud… dokud Carien nepřišla o to, co milovala nejvíce. Svého manžela Aronëla. Ze strachu, aby nepřišla ani o to poslední, co jí zbylo - Táril, se chtěla stáhnout i s ní z veřejného života do bezpečí. Ale Táril ji obvinila ze zbabělosti a matka s dcerou se po velké hádce rozešly a již se nikdy neviděly.

 

Dertian Valtharos (bratr) - mrtvý

Dertian měl všechno, co si mohl přát. Narodil se do bohaté a vznešené rodiny dvěma milujícím bytostem, byl prvorozený syn a dědic rodu. Po otci získal silnou figuru i vznešenou tvář, po matce naopak otevřené srdce a vřelou povahu. Od mala měl stejně jako jeho mladší sestra Lunataril velmi kladný vztah k hudbě, hrál na loutnu, ale uměl se i ohánět mečem. Neměl příliš zájem o politiku, byl to vždy docela tulák, který překypoval zvědavostí a celé dny se nacházel mimo domov a věnoval se své velké lásce - přírodě. Jeho malá sestřička Lunataril pro něj byla vším, od počátku se o ni pečlivě staral a byl jí příkladem, přítelem i rádcem  po největší část jejího dětství.

Bohužel, idyla skočila. Začala válka a Dertian byl povolán do boje. Nevypadalo to dobře a elfská armáda se po neúspěšném tažení začala spěšně stahovat. Královna poslala oddíl pod jeho vedením krýt elfský ústup vzdor Dertianovým námitkám o špatném rozestavení a nedostatečnému počtu. Mladý elf věděl, že jeho oddíl nemá šanci, ale musel se podrobit rozkazu. Padl jako hrdina, když svou smrtí a smrtí svých mužů získal čas pro zbytek vojska.

 

 

Kanëa Valtharos zvaná Šílená (babička z otcovy strany)

O Kanëe se toho moc neví. Byla to neskonale mocná čarodějnice, Táril to dává za vinu eldunarí dračice Wary, které po dlouhá staletí skrývala u sebe, kdo ví, kde se u ní vzalo. Kanëa se po smrti svého manžela Melwoniho stáhla do ústraní a dále pracovala jen pro Domnia abr Draumr, ačkoli svého syna Aronëla vždy velice milovala... Poté, co ji její vnučka okradla, zrušila kontakty s veřejností naprosto. Kdo ví, co se s ní děje...

 

Přátelé

 

Irqelas, zvaný Rosomák z Pouště

Irqelas se narodil v pouštní oáze Ros’z-maiak dvěma elfům z trochu pochybné skupiny. Přízvisko Rosomák získal tak, že nikdo nebyl schopen správně vyslovit oázu, odkud pochází, tak to říkali prostě Rosomák. Nežil nikdy v Lesích, byl to v rámci možností ‘kočovník’, stejně jako jeho rodina a tak nikdy neměl uhlazené způsoby. Mluví drsně a rád používá lidské nadávky, ale je upřímný a statečný.

Vstoupil do Domnia abr Draumr už jako velice mladý a díky své houževnatosti a cílevědomosti se dostal až do Vyššího kruhu. Osobně se znal s Aronëlem Valtharosem a byli to dobří přátelé. Proto se rozhodl vzít si na starost jeho dceru po tom, co se mu stalo. Jenže organizace se rozpadla a ona mu zůstala po dlouhou dobu na krku.V duchu ji obdivoval, neskutečně mu připomínala jejího otce. Naučil ji všemu, co znal, a byl to on, kdo ji přijal do DD, ačkoli v té době již vlastně žádné nebylo. Táril nezapomíná. Odměnila jej povýšením, stal se z něj Mistr DD.

 

Ažihad (mrtvý)

Byl velice vznešený a hrdý už jako mladík a Táril od počátku imponoval. Byl to někdo, koho opravdu mohla nazývat přítelem, ačkoli za záchranu jeho života v bitvě u Syrdatu velice draze zaplatila. Možná to bylo tím, že Ažihad také pocházel z divokých kmenů, se kterými si Táril tak nějak odjakživa rozuměla. Hodně přispěl i k jejímu umění v šermu s jedenapůlručním mečem, když si její výuku vzal vlastnoručně na starost. Jednou po jedné vyhrané bitvě, když v sobě měli oba dost alkoholu, jejich vztah překročil i jistou mez, za kterou by se za střízliva ani jeden nechtěli dostat. Ale stalo se. Poté si ale oba objasnili, že tohle si ani jeden z nich nepřeje a zůstane u přátelství. Znali se mnoho let, jenže když se stal Ažihad vůdcem Vardenů a elfové s nimi znovu navázali kontakty, Ažihad zjistil, že Táril není tím, za koho se odjakživa vydávala. Měl velký smysl pro spravedlnost a tak, i přes ty všechny hry a diskuze, hodiny výcviku i bojování bok po boku v bitvách, ji vykázal z území Beorských hor. Vcelku to vlastně bylo mírné rozhodnutí, mohl ji nechat zatknout a kdo ví, co by se s ní pak stalo…

Táril ho chápala a její náklonnost k němu kvůli tomu nijak nezeslábla. Když se dozvěděla o jeho smrti, nesla to špatně. Byl to po dlouhé době někdo, na kom jí záleželo.

 

Squot-ah

Sqout-ah, náčelnice kmene Ašr’tinů - Bojovníků, veliká bojovnice a dnes více méně královna pouště, je osobou, která je všude v Hadarak známá. Tam, kde končí duny písku, nejspíš její jméno nikdo ani nezaslechl, ale její kmen si již podrobil nejednoho nepřítele a přepadl nejednu karavanu a konvoj. Squot-ah, ačkoli většinou nosí roušku a jsou jí vidět jen oči, je velice krásná žena s korálkovýma očima, s neobvykle pružným a vypracovaným tělem a závěsem černých vlasů spletených často do copánků s korálky. Je to mistryně ve spoustě druzích boje, výborný bojovnice i po plánovací stránce. Je hrdá a nespoutaná, neohrožená a nikdy na sobě nedala znát ani stín strachu. Je to vznešená vůdkyně svého kmene, neobvykle cílevědomá žena, hrdá i spravedlivá vážící si síly druhých stejně jako té své.

Má ráda peníze i bohatství, konečně je to náčelnice lupičů.

 

Veryan Dürmon

Veryan pochází z rodu Dürmonů, který sice není zdaleka tak starý, známý a úctyhodný, jako rodina Valtharos, ale zase to kompenzuje svým majetkem. Veryan je pohledný elf s uhlazeným vystupováním a pohyby. Je to chytrý a chladnokrevný muž, kterého nic nerozčílí - alespoň navenek. Ovšem když se mstí, mstí se vždy promyšleně a drtivě. Do elfské Rady se dostal záhy po své matce, která mu úřad svým způsobem předala a řekla, že na vedení této země již nechce nést podíl, že to z ní brzy vysaje všechnu energii.

Veryan vycítil svou šanci, dostal vysoké postavení a moc, po které vždy toužil. Stejně tak rychle postoupil i v organizaci Domnia abr Draumr, o které jeho rodiče nevěděli, dostal se do ní díky svému starému učiteli, jak říkal muži, který ho cvičil v boji.

V Táril vycítil šelmu. Věděl, že je to někdo, jehož přátelství pro něj bude v budoucnu důležité a mimoto to byla velice krásná žena. Padli si do oka. Nešlo o to, že by se do sebe zamilovali, ale vycítili v tom druhém silného dravce a místo boje se rozhodli pro spolupráci. Veryan měl od počátku pro Táril slabost, ví, že by si na ni měl dávat pozor, ale neskonale ji obdivuje a jejím milencem je již několik let.

 

Wara 

Wara je odsouzena k živoření uvnitř svého Srdce srdcí, ale bývala to nespoutaná a mocná dračice, sice poněkud drobná, ale jak byla díky tomu rychlá, tak byla i moudrá. Ta moudrost přetrvala, ačkoli za staletí strávená v eldunarí ji svět snad trochu unavil a získala se nadhled nad pomíjivostí všeho okolo… Táril si jí neskutečně váží a fascinuje jí dračí mysl, moc, uvažování a bývá s Warou myšlenkově spojena velice často – dračice jí neposkytuje pouze sílu, ale i studnici zdánlivě nekonečných zkušeností, zážitků a vědění, které si Táril váží ještě mnohem více, než energie, kterou ji Wara podporuje při kouzlení.

Wařiným Jezdcem byla elfka Danaes a i díky tomu se dračiým Jezdcem byla elfka Danaeis a i díky tomu se dračice vyznačuje velkou nesnášenlivostí k jakýmkoli mužům, protože to byl právě příslušník tohoto pohlaví, který ukončil Danaesin život. Táril si jí dokázala (jako mnohé) získat svým vyjadřováním a tu tváří, která se zdá být ušlechtilá a navíc Wara ji bere jako alespoň nějakou náhradu za ztracenou druhou duši, ačkoli jejich vztah se tomu mezi Jezdcem a drakem rozhodně nepodobá.

 

 

 

Majetek

 

Táril si v tomto směru procházela různými stádii. Z počátku, jako příslušnice velmi starého a velmi bohatého rodu, měla nespočet věcí. Mohla vlastně mít, nač si pomyslela, její otec byl konečně jedním z nejmocnějších mužů v Lesích. Ale později, když byl veškerý majetek rodině Valtharos odebrán, zase nevlastnila zhola nic. Z domu svých prarodičů si rovněž odnesla velice málo a tak po mnoho let vlastnila jen to, co měla právě na sobě a dokázala nacpat do malé kožené brašny, z té doby si cenní především svého modrého šátku, který dostala od otce k devadesátým devátým narozeninám z elfské látky lámarae a díky kterému si mimo jiné vysloužila i své jméno mezi Ašr’tiny - Irú-hata. Postupně po dobu jejích cest se její majetek rozrostl o různé věci, které si vyrobila, dostala je, či ukradla.

 

Jako jedny ze svých největších pokladů považuje své tři knihy, básnické sbírky, které sepsala během svých cest po Algaësii - první zvanou Knurlhiem, poté Ve stínu Syrdatu a na konec Lesní písek, kterou dopsala po návratu do Du Weldenvarden. Od té doby napsala knih ještě spoustu, ale těchto tří si váží nejvíce.

 

Její šatník se také za poslední roky značně rozrostl, hodně to zavinila úloha, pro kterou se Táril rozhodla. Její gardoróba je skutečně bohatá, šatů má opravdu hodně (mezi její nejoblíbenější patří např. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8), letních, stejně jako zimních (1). Rovněž si hodně oblíbila pláště (např. 1, 2, 3). Také je nucena nosit denně rukavice (1, 2, 3), aby zakryla památku po setkání se Stínem Durzou.

Dříve se však o krásné oblečení zdaleka tolik nestarala. Po dlouhou dobu chodila jen v upnutých povětšinou pěkně špinavých kalhotách, šněrovacích rukavicích, potrhaném kabátci a tunice. To všechno má teď složené doma na dně truhlice a obléká si to jen výjimečně, když shazuje tvář Táril Valtharos a zase chce být Irú-hatou, Vronngran, nebo podobně.

 

Po svém návratu do Lesů Táril několik let žila společně s Vernyanem, poté však zakoupila vlastní krásný dům (den, noc), ačkoli se sídlem, v němž žila kdysi, se to vůbec nedá srovnávat. To je také věc, o kterou Táril stále usiluje – dostat zpět své rodové sídlo, na které má dědičné právo a Valtharosovév něm žili odnepaměti – bojuje o to, aby znovu mohla vstoupit do stínu Malthynae.

Jedny z prvních věcí, které si při zařizování svého domu pořídila, byla harfa a okarína, ke kterým se strašně ráda po dlouhé době vrátila. Jinak je její domácnost pěkně vkusně zařízená se vším, co je pro život potřeba a i přes svou jednoduchost ukazuje na Tárilino vysoké postavení a lásku ke krásným věcem i přírodě.

Zcela nejcennější věcí je pro ni však eldunarí dračice Wary, dcery samotného Bid’Darma, které ukradla své babičce Šílené Kanëe. Často je nosí s sebou ukryté v opasku s topazy, který si občas obepne okolo beder přes šaty, jinak je eldunarí dobře ukryto v jejím domě v Ellesméře.

 

Co se týče zbraní, Táril vlastní především svůj milovaný vějíř Manie, zbraň její duše, se kterou je opravdovou mistryní a přitom o ní kromě kmenu Ašr'tinů a Veryana nikdo neví. Poté vlastní ještě dva meče, jeden jí daroval Veryan při jejím povýšení na Velmistryni Domnia abr Draumr a jeden obdržela, když do řádu vstoupila (1, 2). Vlastní ještě dvě dýky, které jí věnoval opět Veryan. Učarovaly jí svou krásou a ačkoli s nimi neumí bojovat, snad jen vykrýt jeden dva údery, nosí je často u sebe. Někdy se může hodit někomu... bodnout do zad.

 
Další postavy:
Idaron
Murtagh
Naria Poštolka
 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Správce říše