TOPlist

DD - Agranyel

Začátečník 0 Mistr

Napsal: Aireen | Kategorie: Draci - Muž
Dne: 27.06.2015 11:51:43 FB



Agranyel

 

Agray

 

Jméno: Agranyel, syn Nephillima (jméno by se vzhledem k jeho pohlaví mělo skloňovat dle vzoru pán s vyjímkou 5. pádu – Agranyeli); zkráceně Agrael (v 5. pádě taktéž: Agraeli, ostatní dle vzoru pán), nebo si také nechává říkat od přátel Agray (čti Agry)

 

Přízviska: Od četných obdivovatelů získalo jeho jméno i mnoho přízvisek – například Agranyel Argetskular – Stříbrná šupina (od elfů), Agranyel Ascûd-jurgenvren – Ocelový drak (od trpaslíků), Agranyel Regina – Královský (od lidí), nebo Agranyel Fialový třpyt (od draků)

 

Druh: Divoký drak poddruhu ledového, čili blizzard.

 

Pohlaví: Samec, ale vypadá jako samice.

 

Jazyk: Dorozumí se jazykem lidí, elfů, trpaslíků a s náhledem do mysli dotyčného lámaně i ostatními jazyky.

 

Datum narození: První jarní den

 

Věk: Mladý dospělý (svůj věk nepočítá, a tak lze s určitostí říci jen to, že se narodil až po Pádu)

 

Velikost: Střední, výška v kohoutku odhadem 7 metrů

 

 

Podoba: Ať už se podíváme na jemnost rysů, elegantní stavbu těla, ladnost pohybů, třpyt lesklých šupin, délku řas nebo nádheru pohledu, každý musí vědět, že takové tělo může mít jenom dračí samice. Ale není tomu tak. Ač se vzhledově podobá dračici natolik, že ho za ni většinou považuje každý kromě draků, jde skutečně o dračího samce.

Agranyel je na svůj věk středně vysoký, majestátní drak. Pyšní se elegantně stavěným, štíhlým tělem s ladnými proporcemi (takhle zženštile nevypadal snad ani jeho otec Nephillim), které je pokryté ocelově stříbřitými šupinami s nádechem do fialova. Šupiny má poměrně tvrdé a jejich okraje jsou při pohlazení v protisměru velice ostré. Od spodní části krku má přes hruď a břicho šupiny větší, takže tvoří jakýsi pancíř. Barva na spodní straně břicha, krku a ocasu vypadá, že je stříbřitější než šupiny jinde na těle, nicméně se pouze více lesknou, proto vytváří tento dojem. Při správném úhlu světla se dokoce zdá, že mají Agraelovy krásné šupiny čistě fialovou barvu, nicméně je to pouze zrakový klam.

Hlavu má spíše menší, poněkud úzkou s velmi jemnými rysy podobným samičím, díky čemuž lze snadno rozeznat jeho mimiku. V čelistech skrývá bělosté zuby, které jsou ostré a špičaté, jak má být. Nicméně místo toho, aby je výstražně cenil, je spíše odkrývá v úsměvu. Hluboké oči lemované černými řasami mají zářivě modrou barvu, ne nepodobnou safíru, která skvěle uklidňuje. Hloubka zornic černých jako noc zase vyzařuje dračí moudrost a proto není divu, že leckdo podlehne jejich kouzlu.

Ze spodní čelisti mu vyrůstají ocelově šedé trny, stejně tak jako za ušima. Agranyel nemá rohy, nicméně množstvím trnů u hlavy si to vynahrazuje – rozhodně se nedá říct, že by mu tento nedostatek ubíral na kráse. Hlava se napojuje na delší krk, zeshora posetý velkými ostny. Nohy má svalnaté a silné, které mu umožňují skvělý odraz pro vzlétnutí. V loktech a na zadních nohách i z kolena a paty mu vyrůstá jeden ostrý trn. Drápy na nohách jsou zbarvené podobně jako jeho šupiny; jsou ostré a lehce zahnuté.

Křídla má velká, silná a také dobře osvalená, přizpůsobená pro rychlost. Pevná membrána začíná u ramen a končí na bocích, takže mu to pomáhá k skvělému letu. Na druhou stranu není jeho let tak tichý, jako u jiných draků. Jak na hrudi, tak na břichu je nádherně štíhlý, jak má u mladé dračice být (ať se to Agraelovi líbí nebo ne). Ocas má dobře osvalený, středně dlouhý a skvěle mu slouží jako kormidlo.

Zkrátka Agranyel je drak vyjímečné krásy a na setkání s ním se nezapomíná.

 

Hlas: Agranyel má milý, veselý, jemný hlas. Což je k jeho smůle další rys podobný s dračicemi, protože jeho hlas nezní příliš mužně. Je sice o něco níže posazený než u samic, ale každý to pokládá za okouzlující tajemné podbarvení než znak toho, že dračí slečnou ve skutečnosti není.

 

Schopnosti: Díky svému tělu je přímo zrozený pro let; ve vzduchu sice nestačí na nejrychlejší blizzardy kvůli velkému rozpětí křídel, ale za to je při letu docela obratný a nesmírně elegantní, i když zrovna nejtišeji nelétá.

Je schopen ujít i kratší vzdálenosti pěšky, a v běhu vůbec není těžkopádný. Pohybuje se však dlouhými plavnými skoky, než že by běhal v pravém slova smyslu.

Síla se mu upřít nedá, ovšem na jiné dračí samce nebo opravdu silné nebo starší dračice nemá, v tomto je jako obyčejný dračí mladík – zdá se, že tohle po matce příliš nepodědil.

Umí komunikovat myšlenkami a to ho velice baví. Většinou si počká, až ho protistrana pozdraví, ale v případě, kdy se ho dotyčný bojí oslovit, hlavy nekouše a začne rozhovor sám.

V případě myšlenkového souboje by snad zvládl i útok myslí, ale nemá v tom mnoho zkušeností. Mysl si dokáže jako každý hrdý tvor dobře bránit, nicméně on radši naslouchá přírodě a myšlenkám zvířat kolem. To, že je takto milý, ovšem neznamená, že by neuměl lovit – což vskutku umí velmi dobře a jen málokterou kořist neuloví – jeden z mála případů jsou dračice, protože při „balení“ příslušnic něžného pohlaví by pravděpodobně dopadl neslavně, jelikož jej dračí rvačky nelákají.

Co se týče magie, i v tom je obrazem svého otce; zatím ještě nekouzlil, ale má pro magii velké vlohy a šanci, že je třeba někdy upotřebí. Zatím jediné, co se mu v této oblasti daří, je rozpoznat prameny magie okolo sebe. Nicméně kouzelníka, dokud nepoužije nějaké kouzlo, neodhalí.

Co se týká ledového dechu, příliš v něm nevyniká. S přesností chrlení to není nikterak horké, i když se zmrazujícím dechem se mu míří lépe, než ohnivým drakům. Na rozdíl od svého nevlastního otce ale nevydrží zmrazovat tak dlouho, ani tak intenzivně – na to je příliš mladý a kvůli krvi matky lze vůbec pochybovat, že by to někdy v budoucnu dokázal. Zkrátka mrazivý dech mezi jeho přednosti nepatří, pokud nepočítáme jeho nádhernou kombinaci se stříbrnými šupinami.

Tak jako každý drak by dokázal i pořádně zařvat, ale to moc často nedělá. Jeho řev není tak děsivý jako u ostatních draků a není ani tak hlasitý, i když je to možná tím, že tento nekonfliktní drak ještě opravdový řev zkoušet nepotřeboval. Místo toho spíš přede a vrní, nicméně vrčet také dokáže.

Jeho otčím ho učil i plavat, což se stalo Agraelovou vášní. Doslova plavání zbožňuje, i když létání miluje víc. Mezi jeho další schopnosti přiřadíme vyvinuté smysly, především zrak, sluch a čich.

 

Povaha: Agranyel je povahově naprostý opak své matky. Milý, hodný, laskavý a klidný, jako jeho otec Nephillim. Tak jako on v sobě skrývá jistou moudrost, která se projevuje tím, že se s ním dá mluvit i o jiných věcech než o tom, co měl zrovna k obědu a pak také tím, že se snadno učí nová slova. Místo klasického dračího „vrhač klacků“ od něj uslyšíte „luk“, což však dělá jen při mluvení s dvounohými, kdy je rád, že se může pochlubit novým slovíčkem. Je totiž dosti upovídaný, velice se zajímá o jazyky i písmo jednotlivých ras a baví ho to. Díky svým přátelům umí jako jeden z mála draků skrze gramotné dvounohé i číst. Psát ale samozřejmě neumí, i když díky znalosti písmen by to skrze mysl nějakého dvounohého možná dokázal.

Tak jako každý drak má rád své šupiny, jejichž barvu považuje za to nejkrásnější na světě. Běda tomu, kdo by se o nich vyjádřil nelichotivě. Má rád i drahokamy a šperky, velmi rád dostává dárky a velice ho těší zájem ostatních.

Od svého mládí si velice rád hrával s ostatními dráčaty svého věku i těmi mladšími a velmi jej to bavilo, což mu zůstalo dodnes. Zajisté by z něj byl dobrý otec.

Nejen k drakům, ale i k dvounohým se chová jako jeden z mála divokých draků poměrně přátelsky a mile, tedy kromě urgalů, které viní ze smrti své sestry.

K těm nenáviděným tvorům ještě musíme přidat ra'zaky. Podle Agranyela to jsou zlé bestie, stejně jako lethrblaka. Naprostým ztělesněním zla jsou podle něj pak Stíni. S žádným se dosud nesetkal, ale jestli je šance, že napadne kteroukoliv jinou rasu pod dvacet procent, tak u Stínů je to těch zbylých osmdesát.

V co věří, je větší oříšek. Zdá se, jakoby tušil, že všechno je hodné a dobré, ale sem tam zlé, aby potrestalo činy špatných osob. Byl by rád, aby zlo vůbec neexistovalo. Tomu se snaží pomáhat svým milým přístupem a hodným jednáním, nicméně i on se může naštvat a dříví na sobě štípat nenechá. Někdy je třeba výchovné lekce, aby se chování posunulo na tu správnou cestu – nicméně to pro něj není ospravedlnění, aby to dělal, ale lekce v případě nevhodného chování vyloučena není. V tomto se docela podobá své matce, jelikož když se k němu nebude někdo chovat hezky, nebude se chovat hezky ani on k němu. V tomto ohledu nezapomíná, má opravdu dobrou paměť.

Je docela ohleduplný, ale jestli má k něčemu nenadšený postoj, tak je to politika. A to jak politika uvnitř každé říše plná intrik, tak i politická situace. Agranyel se nestaví na žádnou stranu; Galbatorix není podle něj zas až tak zlý, kdyby nebylo toho, že do své armády přijímá urgaly, ra'zaky, Stíny a kdovíjaké bestie. To, že vyvraždil drtivou většinu draků a Jezdců mu přijde nesprávné a barbarské, ale chápe jeho motivy. Zatím je však proti němu v opozici.

Co se týče strany Vardenů, tak dle něj se ve svém válečném tažení mnohdy dopouštějí i většího zla, než sám Galbatorix. Jsou podle něj neorganizovaní a podle Agraye ani nemají moc šancí, že by krále přemohli – místo toho pletichaří a za zády se snaží tahat za nitky Surdě. K té taky nemá moc dobrý přístup, ne že by Surdu nesnášel tak jako Vardeny nebo Království, ale Surdským panovníkům chybí silná vůdčí osobnost, a nikomu takovému skládat své služby k nohám nebude. Vadí mu i celková organizace Surdy a v neposledním se i v oné zemi na jihu Alagaësie dějí nepěkné a špinavé věci.

Co se týká elfů, jsou podle něj sice odhodlaní, ale nerozhodnutí. Silní, ale místo aby něco dělali, jsou zalezlí v lesích a tam mezi sebou spřádají intriky a činy nikde. Do bojů s nimi Agranyel, který vidí ve válkách velké zlo, rozhodně nepoletí. Do války rozhodně nikdy dobrovolně nepůjde, ani na straně Spojenců, ani na straně Království.

Ze všech nejsympatičtější jsou mu trpaslíci, nicméně od jejich politiky, která je rozštěpila na západní a východní část, se distancuje.

Je neutrální; Galbatorix je sice zčásti zlo, ale ostatní strany mnohdy ještě větší. A že by pomohl někomu k moci? Kdepak, podle něj už je do konfliktu zavlečeno příliš mnoho sporů a osob. Agranyel navíc není typem, který by jedl lidi nebo je měl ve zvyku napadat. Neškodí žádné ze stran, i když podle něj není neutralita spásným řešením – tuší, že to tak nepůjde navždy a chce, aby dobro vyhrálo. Doufá, že najde někoho, kdo bude mít podobné názory, že by mělo zvítězit dobro a ne mocichtivé strany Alagaësie. Nebo najde někoho nebo jej něco přiměje k tomu, aby změnil názor? Těžko říct, protože osud je nevyzpytatelný.

 

Historie: Začalo to románkem poblíž Beorských hor – šedá ledová dračice Morrigana se zamilovala do modrého blizzarda Nephillima a jednoho dne si vyjevili svou náklonnost. Jenže ráno ji opustil a zmizel. To dračici přimělo se přestěhovat, aby nemusela na ztrátu svého druha myslet. Morriganě zůstalo totiž jen její vejce a smutné vzpomínky. Ale objevil se naštěstí jiný drak, který se i přes poněkud bouřlivé seznámení dal s osamělou dračí matkou dohromady. Agranyel se tedy vyklubal z vajíčka nedlouho po snesení nejen matce Morriganě, ale už i nevlastnímu otci Moragonovi. O svém pravém otci nic nevěděl a nikdy ho neviděl, proto věřil, že Moragon je jeho biologický otec. Vyrůstal v jeskyni v Beorských horách užívající si péči matky i lásku otce. Náklonnost mezi jeho rodiči byla více než patrná a tak nebylo divu, že k Agranyelovi přibylo tmavě modré vajíčko. Jednoho dne Moragon potkal skupinu elfích vyslanců, se kterými se po nějaké době spřátelil a po dlouhé rozmluvě, kdy elfové opěvovali ledovému draku krásu spojení draků s elfy, je zavedl k jeskyni a nechal kouzelníky, aby totéž vyprávěli jeho družce. Morrigana byla zprvu velice nahněvaná a přítomnost dvounohých se jí nezamlouvala, ale jelikož jsou elfové národ proslulý svým obdivem k drakům, nakonec přeci jen svolila k tomu, že naplní pravěkou smlouvu a své vejce věnuje pro Jezdce.

Morrigana a Moragon mezitím učili Agranyela lovit, létat a komunikovat myšlenkami pomocí obrazů a pocitů. Agranyel si také velice rád si také hrával s ostatními dráčaty, prozkoumával s nimi vrcholky skal, cvičil se s nimi v lovu zvířat a pral se s nimi. Domů se vždy vracel příjemně unavený a tak se už jen většinou stočil do klubíčka a usnul.

Poté, co povyrostl, ho rodiče začali učit umění lovu velké zvěře a předávali mu mnohá z dračích tajemství.

Jednoho dne se vejce konečně vylíhlo – pro mladého tmavovlasého Vardena jménem Verdoniel. Agranyelovi tak přibyla modročerná sestřička, s kterou si rád hrál a komunikoval s ní. Nicméně rodičovská starost a péče nebyla směřována pouze na mladší Aranis – ta měla Jezdce a tak se rodiče starali spíš o staršího Agranyela. Ten rostl, zlepšoval se v lovu i myšlenkové komunikaci.

Ale jednoho dne se všechno změnilo. Aranis, jakmile vyrostla natolik, aby Verdoniela unesla, se rozhodla jednoho rána udělat si výlet se svým Jezdcem. Ale už se nikdy nevrátili. Moragon byl večer zoufalý a vydal se je hledat, ale našel už jen stopy boje a jejich těla. Odletěl tuto zprávu říct Morriganě a Agranyelovi, kterého to dost sebralo – měl svou sestru velmi rád, vždyť ztratil svého sourozence, parťáka a největší přítelkyni. Co se týče Morrigany, ta byla zničená tak, že nemohla ani zuřit, jen se trápit. Dračice nařídila Moraganovi, aby jí donesl od elfů lék na trápení duše a jakmile odletěl, promluvila si s Agranyelem. Ubezpečila ho, že se o něj Moragon dobře postará a také mu prozradila, že není jeho biologickým otcem. Prozradila mu celou pravdu o jeho pravém otci, ledovém drakovi Nephillimovi. A také mu předala vzkaz pro Moragona. Agranyel se ještě smutnější rozloučil s matkou, která odletěla pryč a brzy mu zmizela za obzorem. Tehdy pocítil lítost, že jí nestačil ani říct, jak moc ji má rád. Složil se z toho a uzavřel se do sebe.

Když se Moragon vrátil s knihou básní a písní zpět, našel v jeskyni už pouze Agranyela. Ten mu vyřídil vzkaz, aby se postaral o něj a pak mu pověděl úplně všechno – i o svém pravém otci, co mu říkala matka. Nicméně Moragon mu řekl, že jej vždy bral jako vlastního a že ho měl stejně rád, ne-li více, jako Aranis. Slíbil Agranyelovi, že se o něj postará a vychová z něj správného draka. Naučil Agranyela chránit si mysl, trénoval s ním i létání a cvičil ho v chrlení ledu. Potom mu řekl vše o dračí magii a naučil jej i v jezeru poblíž Tarnagu plavat, což se Agranyelovi zalíbilo. Zůstal s ním, dokud jej vše nenaučil a neřekl mu vše, co by snad mohl potřebovat vědět.

Potom co Agranyel dospěl, nechal ho, aby se postavil na vlastní nohy a řekl mu, že poletí hledat Morriganu. Agranyel z toho byl velmi nešťastný a smutný. Trápilo jej jeho odlet, dokud mu Moragon neslíbil, že až Morriganu najde, tak se vrátí oba a že pokud najde jeho pravého otce Nephillima, řekne mu o něm. S tím se Agranyel s Moragonem, kterého bral jako svého otce a navždy bude, rozloučil a se smutkem se vrátil do jeskyně. Zůstal sám a dlouho se mu po nevlastním otci a matce stýskalo. Nicméně rozhodl se neutápět ve smutku a po čase se rozhodl vylézt z jeskyně a užívat si života. Nezbývalo mu nic než doufat, že jednoho dne se jeho rodiče vrátí nebo že se shledá se svým biologickým otcem. Neodletěl, protože se rozhodl pomáhat dobru, kterému by příliš tím, že by odletěl, nepomohl. Rozhodl se prozkoumat Alagaësii a na svých toulkách najít někoho, kdo mu bude rozumět a s kým bude moci být šťastný.

Avšak, přestože pohlavně i fyzicky dospěl, stále v něm zůstala část dítěte. Jeho rodiče totiž vedli výchovu dosti přísně a Agranyel se kromě Verdoniela nikdy nesetkal s dvounohými. Před lidmi, elfy i trpaslíky jej Morrigana vždy varovala. Ale touha poznat nové věci byla silnější a proto odletěl na sever zjistit, jací dvounozí skutečně jsou. Na své první setkání s dospělým dvounožcem nikdy nezapomene. Zdálky to byl to tmavý pomalu pohybující se bod, Agranyel slétl níž a v pomalých kruzích se snášel k zemi, přistál v dostatečné vzdálenosti od toho humanoidního tvora, který se zděsil, začal ječet a okamžitě vzal nohy na ramena. Když se potom Agranyel prohlížel v jezeře, zjistil proč. Tlamu měl od krve uloveného feldunosta. Jeho další setkání už však proběhla lépe. Povídal si s kočovníky, putující pouští Hadarak. Setkal se s obchodníky od Vardenů. Potkal skupinku trpaslíků na cestách. Viděl urgalskou vesnici. Navštívil oázu. Zažil Fata Morganu, kdy si myslel, že v dálce vidí svou matku. Letěl za ní, dokud nepoznal, že to byl jenom zrakový klam. Když však vystoupal vzhůru do oblak, uviděl v dálce tmavou šmouhu. Sebral síly a vydal se tam. Doletěl do Du Weldenvarden, kde mu jeho šestý smysl, který vycítí magii, zabránil narazit do bariéry. Strávil nějaký čas u elfů, ale příliš mu chyběl sníh, hory. Odletěl zpět k Beorským horám, ale o společnost nouzi neměl. Potkával mnoho trpaslíků a Vardenů. Našel si mezi nimi i pár přátel, kteří jej zdokonalovali v čtení lidského písma, které si nakonec oblíbil více než elfské. Přičichl i k trpasličímu runovému písmu.

Našel si i své místo v dračím společenství, ale... i přestože žije relativně šťastně, daleko od politiky, něco mu stále chybí. Smysl života, nějaký cíl, kterého by mohl dosáhnout. Neví, co je jeho úkolem v Alagaësii. Ale určitě by na to nerad byl sám.

 

Rodina:

Matka Morrigana Zuřivá dračice (divoký drak, blizzard s příměsí krve baziliška) – její šupiny měly tmavou barvu, těžko určit přesně jakou, i když nejblíže to zřejmě byla tmavě šedá. Měla robustní tělo s ladnými proporcemi, avšak s velkou silou. V boji na blízko byla opravdu hrozivá. Nicméně svou slabinu také měla, nebyla příliš zdatná v chrlení ledu. Díky její výbušné povaze ji ale bylo naštvat opravdu jednoduché a rozzuřila se téměř pro cokoliv, kvůli tomu se jí říkalo Morrigana Zuřivá dračice. Snad i proto odmítala každého draka jako svého nápadníka. Nicméně modrý drak Nephillim ji uchvátil a podlehla jeho osobnímu kouzlu. Rozhodla se nezůstat pouze u přátelství a jednoho večera se mu vyznala ze svých citů. Ona noc dala vzniknout novému životu. Jaké bylo její zklamání, když se probudila sama a otec jejího vejce tam nebyl. Dlouho po něm truchlila, nicméně našla si časem nového draka. Bylo to až poté, co nakladla své první vejce a potom co se spolu zuřivě porvali, tak se dala s Moragonem dohromady. Agranyela spolu začali vychovávat a potom nakladla své druhé vejce, které věnovala pro Jezdce. Nicméně po jejich osudné výpravě do srdce pouště Hadarak o její dceři ani jejím jezdci už nikdo neslyšel. Morrigana z toho byla zdrcená a odletěla kamsi na východ. Poté, co překročila řeku Az Ragni, zmizela a už ji nikdo nespatřil.

 

Otec Nephillim Kouzelný (divoký drak, blizzard) – jeho šupiny měly zářivě modrou barvu. Zdálky bylo možné splést si ho s dračicí, protože elegantní proporce mu dávaly vzezření samice. Co se týče souboje, nebyl tak silný jako Morrigana, jeho hlavní předností bylo létání, především rychlost. Uměl také komunikovat myšlenkami a přátelil se dokonce s trpaslíky. Vliv magie na něm byl patrnější než u ostatních draků, v silném emocionálním napětí kouzlil už několikrát. Zkrátka na něj potřeba kouzlit přišla častěji, než na ostatní draky. Ale ve vydechování mrazící páry nijak nevynikal. Byl moudrý a na rozdíl od své družky velmi klidný. Samozřejmě že si nemohl nevšimnout jejího zájmu, ale zůstával vůči tomu lhostejný. Byl totiž velmi mladý (čerstvě dospělý) a na zakládání rodiny vskutku nepomýšlel. Ale pak přišel ten večer a on jí podlehl. Po ránu si uvědomil, co udělal a bez rozloučení brzo ráno odletěl pryč. Morrigana ani nikdo jiný jej už poté nespatřil, neboť odletěl daleko na jih. Nephillim neví o tom, že ta noc dala vzniknout novému životu. Bál se zodpovědnosti, nebo za tím bylo něco jiného? To zřejmě ví jen on sám.

 

Otčím Moragon Železná šupina (divoký drak, blizzard) – jeho šupiny byly železně modré, díky čemuž se mu říkalo Moragon Železná šupina. Byl velice schopný v chrlení mrazu, avšak v letu kvůli dávnému zranění (ke kterému přišel při rvačce s jiným drakem) nemohl dělat složité akrobatické kousky. Jednou, když letěl po východní Alagaësii, tak si všiml dračice odhodlané bránit svůj poklad – dračí vejce. Nicméně jemu se Morrigana líbila a tak přistál u ní. Morrigana si však povídat nechtěla a rozhodnutá bránit své vejce se s ním pustila do boje. Souboj trval velice dlouho, oba draci si vzájemně způsobili mnoho šrámů, ale jelikož byly jejich síly vyrovnané, nedokázal jeden druhému způsobit žádné vážné zranění. Potom, co ji po dlouhém boji nakonec přepral, začal si s ní povídat a zjistil, že se k sobě hodí. Začali tedy spolu žít. Brzo nato co se Agranyel vylíhl, přibylo do snůšky temně modré vejce. To se vylíhlo pro Jezdce, ale on své mládě ochránit nedokázal – když přiletěl na místo oné potyčky, byli oba mrtví. Letěl to říct své družce, ale ta odletěla pryč z Alagaësie. Na něm tedy zbylo břímě vychovávat nevlastního potomka. Nicméně on byl hodný a laskavý a Agranyela vychoval, jak nejlépe uměl. Poté, co jeho nevlastní syn – kterého však bral jako vlastního – dospěl, nechal Agraye postavit se na vlastní nohy a vydal se hledat svou družku; Agranyel tedy přišel o posledního člena rodiny.

 

Nevlastní sestra Aranis Půlnoční záře (jezdecký drak, blizzard) – tmavě modrá, skoro černá dračice přezdívaná Půlnoční záře. Dříve než se vylíhla, elfové její vejce očarovali tak, aby se vylíhla pro Jezdce. Ona si vybrala mladého šestnáctiletého chlapce Verdoniela, ale nedokázala jej ochránit, když letěli do pouště Hadarak. Řekli si, že si odpočinou, ale ráno byli obklíčeni urgaly. Ona se statečně bránila a pokusila se svého Jezdce zachránit, nicméně nedokázala to, byla příliš mladá. Vůdce urgalů Verdoniela zabil a to pro ni byla nejhorší chvíle jejího života. Přišla o smysl svého bytí a klesla vyčerpáním na zem, kde ji urgalové dobili. Její smrt, stejně jako pozdější odchod rodičů, nesl Agray velmi těžce.

 

Další příbuzné už nemá, Agranyelovi vlastní i nevlastní prarodiče zahynuli během Pádu.

 

Majetek: Ve své jeskyni nacházející se na severu Beorských hor má Agranyel v kožených deskách knihu básní a písní, potom brašnu, v které má knihu uloženou. Dále ve své sluji skrývá všechny možné poklady, které se mu povedlo nashromáždit – spousta krásných kamenů a lesklých předmětů. Pro všechny případy schovává ve své jeskyni i sedlo, které zbylo po Aranis – má nastavitelné popruhy, aby z něj Půlnoční záře jen tak nevyrostla, takže by Agranyelovi sedělo. Nechal si ho pro případ, že by jednou našel někoho, koho bude chtít nést na svém hřbetě. Nicméně s sebou ho nenosí, za to kolem jednoho z trnů nosí stříbrný kroužek, který mu věnoval sestřin Jezdec Verdoniel.

 

Kontakt: viz Azkaal Uniarë


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë