TOPlist

Villias

Začátečník 1876 Mistr

Napsal: Aireen | Kategorie: Druidi - Muž
Dne: 12.04.2017 10:22:55 FB



Lidská podoba.

Zvířecí podoba.

 

Jméno: Villias

 

Přezdívka: Mnozí jej přezdívají jednoduše Vill a ti co jej znají lépe mu říkají Bjørnstor (Velká tlapa, či Velký medvěd).

 

Rasa: Druid

 

Pohlaví: Muž

 

Datum narození: 17. Okvětence 3231

 

Věk: 34

 

Prokletí: Kletba se u něj projevila mezi čtrnáctým a patnáctým rokem života, je však mnohem starší.

 

Duševní ochránce: Medvěd grizzly.

 

Náboženství: Věří v sílu hvozdu a v rovnováhu, která má být zachována.

 

Jazyky: Lidský/Druidský

 

Povolání: Vše, co potřebuje k přežití mu poskytne les. Kromě toho však dovede vyřezávat a hrát na ocarinu, či případně obyčejnou dřevěnou flétnu.

 

Strana: Sám neuznává žádnou ze stran, jež touží po válce, ale kdyby někdo napadl Hvozd, nebude váhat jej bránit.

 

 

 

Vzhled

Jako člověk: Villias vypadá přesně, jak byste si představili u obyčejného čtrnáctiletého kluka. Je štíhlé postavy, měřící něco okolo jednoho a půl metru. Rozhodně se nemůže počítat mezi nějaké svalovce, lámajícího kameny holýma rukama a někomu může přijít, že jeho útlá ruka je něco, co by mohl přelomit mezi prsty levé ruky. Této slabosti si je však velmi dobře vědom, a proto využívá spíše své hbitosti a obratnosti, kterou může mnohé překvapit, než aby se pouštěl do silového souboje s dospělým mužem. Má krátké světlé vlasy, obvykle zkracované nožem, bez úmyslu vytvořit nějaký pravidelný účes a každý pramen mívá často zcela jinou délku než ten další, okolo zimy si je však nechává delší, podobně jako ostatní druidi. Jeho oči mají barvu dubového dřeva a dodávají jeho obličeji na nevinnosti, avšak pokud je někdo všímavější, může v nich také spatřit náznak něčeho, co mu prozradí, že není vše tak jak se zdá a Villias má do chlapce již celkem daleko. Je-li vše v pořádku tón jeho hlasu se nijak neliší od tónu obyčejného chlapce, pokud jej však někdo něčím naštve, nezávisle na své vůli se jeho hlas stává mnohem více hluboký, až vrčivý, což vhledem k jeho malé postavě působí zcela nepřirozeně a mnozí se rozhlíží kolem sebe, zda na ně spíše nemluví urgal někde z poza rohu.

 

Jako Grizzly: Je vcelku paradox, že drobný chlapec, jako Villias se dokáže změnit na obrovský kolos, kterým je dospělý medvěd. Pokud se postaví na zadní, měří něco málo přes tři metry a jeho drápy mají délku, jež byste spíše přisuzovali krátké zahnuté dýce. Jinak je však stejný, jako každý jiný medvěd v Du Weldenvarden, až na dvojitý límec kolem krku, je jeho srst sytě ebenová. Dokáže běžet i několik hodin v kuse (vše však záleží na tom v jakém stavu byl, když se přeměnil) a svou váhou (něco málo pře půl tuny) bez problému převrátí vůz. Poznávacím znamením, které jej odlišuje od ostatních medvědů je světlý dvojitý límec, jež se mu táhne kolem krku až do poloviny hrudi.

 

Styl oblékání

Villias si nikdy příliš nepotrpěl na nějaké vyzývavé oblečení a snadno se tak přizpůsobil všem zvykům svého lidu. V létě obléká lněnou košili a kalhoty. Na podzim pak přidá bavlněnou tuniku a v zimě hustý medvědí kožich, který se pro něj stal typickým a ač jej nosí jen v toto roční období, nedá na něj dopustit. Na jaře pak zase kožešiny shodí a vše jede celé od znova. Nepotrpí si na žádné přílišné ozdoby, snad až na nějaký ten list nebo větvičku, co se mu připlete do vlasů. Své osobní věci si často nosívá v kožené torně přes rameno a zásoby, jsou-li potřeba, nosí v plátěném vaku na zádech.

 

Povaha

Vill se dá nejlépe popsat, jako vodní hladina. Pokud jej nic neruší, je klidný, užívající si všechen život, jež jde v Hvozdu pozorovat a který jej často dobrovolně doprovází na jeho toulkách lesem nebo mu dělá společnost u jeho hraní. Má rád vše živé a k lovu se uchyluje, pouze kvůli potravě, pro sebe nebo svou vesnici, jinak by však mouše neublížil, a i k sebeobraně se uchyluje pouze je-li to skutečně nezbytné. Avšak, stejně jako vodní hladina, i on se dokáže rozbouřit, pokud někdo narušuje jeho klid a klid velkého Hvozdu. Pokud někdo ubližuje lesu, či živým bytostem v něm, dokáže se snadno naštvat a mnohdy se hned rozhodne zasáhnout a pokud se hrozba ukáže být opravdu skutečná a vážná a dotyčný si nenechá domluvit, nemá problém roztrhat škůdce na kusy. Stejně jako chrání hvozd chrání i své blízké.

Ani on však není nikým dokonalým, či chcete-li natolik jednoduchým, jak se může na první pohled zdát. Jednou z jeho největší slabinou a zároveň požehnáním je jeho absence strachu z neznámého. Nemá strach z ničeho, co mu k tomu nedalo důvod, což je velice nebezpečné pro někoho, kdo nikdy neopustil Hvozd a mimo něj na něj mohou čekat věci, kterých by bylo lepší se bát okamžitě. Ovšem zároveň se snadno dokáže podobným způsobem vyvarovat předsudkům.

Často bývá sám, celé dny mimo vesnici, věnujíc se převážně své hře, průzkumu lesa a dlouhým meditacím. Do vesnice pak přichází jen málokdy, přispět zásobami nebo naopak si své doplnit, zase za výměnu něčeho, co potřebují oni. Často říká, že mu samota vyhovuje, pravda je však mnohem složitější. Je si dobře vědom toho, že by mohl mít potomka, stejně jako toho, že pokud může, měl by mít povinnost, jej mít. On však odmítá pojmout ženu jen proto, že je to jeho povinnost a zároveň uvnitř sebe čelí vlastnímu sobectví, kterým sám opovrhuje a za které by jej mohli někteří druidi chtít soudit.

Mezi jeho oblíbené zájmy patří hra na ocarinu nebo dřevěnou flétnu. Oba nástroje se naučil sám vyřezávat a již několikrát toho využil, když potřeboval něco směnit s elfy.

 

 

Historie

 

Dětství

Narodil se na jaře, v jedné z menších druidských osad. Dostal jméno Villias po jednom ze svých předků, který ještě nepoznal touhu prokletí, ve víře, že i chlapec dospěje, což se později však ukázalo jen jako zbožné přání, které se nenaplnilo. Jako každé dítě byl pro druidy ve vesnici požehnáním a nevzpomíná si, že by měl o něco ve svém dětství nouzi. Poznával Hvozd, hrál si s ostatními a mlčky s údivem obdivoval zázraky, kterých byli někteří druidi z vesnice schopni.

 

Učňovská léta

Jak chlapec rostl brzy se k hraní přidávali i povinnosti, kterým se chlapec nijak nebránil, snad až v letech dospívání, kdy je to však očekávané a není žádnou zvláštností, že chlapci v tomto věku mají mnohdy svou vlastní hlavu a oplývají talentem ignorovat většinu toho co se jej starší snaží naučit. Ani před tímto období, ani během něj nad ním však nikdo nelámal hůl a na jeho výchově se podílela celá osada. V těchto letech se naučil základy toho, jak přežít v lese, což bylo pro druidy zcela nezbytné. Naučil se lovu s krátkým lukem, stejně jako plížení, či poznání toho, co za rostliny se dá jíst a které jsou naopak jedovaté nebo naopak léčivé a pomáhají pomoci od neduhů. Přišla i doba, kdy se měl za úkol učit pravidla boje a jak zacházet s holí, avšak vrcholem jeho učení bylo, že místo toho, aby se praštil do hlavy sám, praštil mistra, který to nečekal, a tak od tohoto učení upustily.

Chlapec však stále rostl a ve svých devatenácti letech, kdy se mezi druidy stále považoval spíše za dítě, i když jeho období vzdoru již pominulo, projevil velký zájem směřovaný k druidské magii a jejich schopnosti komunikovat s Hvozdem, který již v této době miloval, stejně jako každý druid. Naléhal na starší ve vesnici, až jeden s jeho přijetím za učně souhlasil. Jmenoval se Meyon. Meyon byl přísný a mnohdy se mohlo zdát, že ne příliš férový při posuzování Villiasových dovedností. Jemu to však nevadilo a dál pilně pokračoval ve svém učení. Brzy objevil svůj talent, na ovládnutí vzduchu a začal cvičit práci s tímto živlem. Co se však týkalo jeho přeměny na jedno ze zvířat, kterou druidi ovládali, byl zcela bez výsledků, a to i po několika denních meditací. Nedělal si z toho však těžkou hlavu a klidně pokračoval ve svém učení.

 

Škurla

Čím byl Villias starší, tím méně času trávil ve vesnici a někdy odcházel do přírody i na několik dní, kde se věnoval meditacím nebo pouze obdivoval krásu přírody a učil se hrát na dřevěnou flétnu nebo ocarinu, kterou později začínal využívat i při ovládání vzduchu a při svých meditacích. Nejednou se stávalo, že si jeho hry všimla zvířata, která buďto utekla nebo si to namířila právě k druidovi, který své příchozí posluchače vítal s úsměvem a mnohdy jej to inspirovalo ještě ke krásnější hře.

Jednou, když takto hrál, posazený na jednom velkém kameni, přilákala jeho hra někoho, koho skutečně nečekal. Medvídě, příliš malé na to, aby bylo příliš daleko od matky. Vill však dál hrál, nepokoušejíc se o útěk, jež by mohl možnou medvědici vyprovokovat daleko více. Když jeho hra skončila, medvídě opět zmizelo mezi stromy, za doprovodu daleko těžších kroků, jež se ozývaly, z poza křoví, kam zmizelo medvídě a on věděl, že jeho rozhodnutí neutéct bylo správné.

K jeho překvapení se situace opakovala a medvídě jej navštívilo ještě několikrát a pokaždé se stejně, jako ostatní zvířata, odvažoval přijít stále blíž a blíž, ač medvědici nikdy na vlastní oči nespatřil, i když její přítomnost poblíž již zvládal, díky dlouhým meditacím vnímat. Rozhodl se dát medvíděti jméno Škurla.

 

Bjørnstor

Stalo se to za krásného podzimního dne, kdy se Vill rozhodl zamířit ke kraji lesa, dál než kdykoli před tím, aniž by čekal to, co tam nalezne. Byl již téměř na místě, když zaslechl něco, co bylo pro jeho uši zcela nezvyklé, lidský řev a následně něco, co dobře znal, řev medvěda. Nemusel si dvakrát domýšlet co se dělo, dobře od starších slýchával o lidech, stejně jako o jejich lovcích, kteří se někdy dokonce odvážili i do hvozdu. Běžel, co mu síly stačili, ani tak však nic nemohl dělat a než doběhl změnil se lidský řev v hlasitý smích. Na to o uviděl, když doběhl na tu planinu nikdy nezapomene. Tělo obrovské medvědice, do něhož byli zabodaná dlouhá kopí a snad dva tucty šípů, několik rozsápaných těl a … medvídě, kolem kterého stál shluk pět vysokých mužů, kteří se bavili jeho naříkáním a natahovali se k němu z noži. Vill, jako by zapomněl na svůj zdravý rozum a rozběhl se směrem k mužům, křičíc ať přestanou. Dále už si pamatoval, jen tvrdé údery kožených rukavic do jeho tváře, křik mužů a jejich další hlasitý smích. Od té doby si už pamatuje jen svůj vlastní křik, který se změnil na hlasitý řev … řev medvěda.

Když se probral, ležel mezi pěti rozsápanými těly, nechápajíc vůbec to, že přežil. Důležité však bylo, že se to stalo a on i Škurla byli v pořádku, avšak medvědici již nikdo pomoct nemohl. Vill se tehdy vydal okamžitě zpět do vesnice, za doprovodu malého medvíděte, jež se u něj drželo jako klíště, snad kvůli tomu, co samo vidělo, avšak mluvit nedokázalo, a tak si to, co se stalo nechalo pro sebe.

Když dorazil do vesnice, všichni, jako by o tom věděli. Mnozí se na něj dívali s údivem, jiní nedůvěřivě a jiní zase s opovržením. Meyon se ho tehdy ujal jako první, ošetřil jeho zranění a též nahlédl do jeho mysli, aby zjistil, co se stalo. Na rozdíl od jiných byl fascinován a rozhodl se Villiase znovu podrobit zkoušce při níž se měl proměnit na zvíře a konečně vše dopadlo úspěšně. Skutečně to byl medvěd, velký kolos, kterých ani ve zdejších lesích nebylo mnoho a který ve zvýřecí říši dosahoval velikého respektu.

A tak vzniklo jeho druhé jméno, kterým mu začali mnozí v jeho okolí říkat: Bjørnstor

 

Konec učení

Villovo setrval u učení u svého mistra, ještě několik měsíců, kdy pronikal do tajů své nové dovednosti, ač ne s příliš valnými výsledky. Podle Meyona to bylo způsobeno hlavně tím, že medvěd byl obrovský, a tak bylo potřeba také, aby i měnící se druid byl co nejsilnější, což byl jeden z důvodů, proč Vill nechápal, že on je zrovna medvědem. Vždyť medvěd byl velký a silný a on malý a slabý, v ničem se mu ve skutečnosti nepodobal. Villias se brzy s Meyonem shodl na tom, že jej starý druid nyní nemá už co naučit. Buďto musel Vill sám zjistit, proč je medvědem nebo si najít mistra, který mu tuto otázku zodpoví. A tak Vill svého mistra opustil, v míru, bez hádek, či rozbrojů a bylo jisté, že v bývalém mistrovi stále může najít dobrého přítele.

Od té doby se Vill ve vesnici zdržoval stále méně a mnohem více se vydával do lesů, věnujíc se svým meditacím a soužití s Hvozdem. Mnozí druidi to neviděli rádi, jelikož nechtěli, aby jednoho z nich v lese něco roztrhalo, avšak nemohli mu nijak bránit, a když se Vill pokaždé vrátil, nesouc sebou i nějaké jídlo pro osadu, jejich protesty pomalu utichly.

 

 

Fyzické Dovednosti

 

Jak už bylo řečeno Vill nepatří mezi žádné svalovce a může se spolehnout především na svůj malý vzrůst, obratnost a celkově mrštnost svého těla. Dokáže obstojně lézt po stromech hvozdu, rozpozná, která větev jej udrží, a která ne, což se mu může hodit při lovu nebo, když se potřebuje zkrátka dostat výše. Dovede střílet z luku a též rozpoznat co je jaké bylina, nijak však v těchto dovednostech nevyniká a ovládá je jen natolik, aby byl schopen přežít. Dovede se pohybovat velice tiše a zná Hvozd, jako své boty. Dovede hezky vyřezávat, což využívá převážně při výrobě svých hudebních nástrojů, avšak, kdyby měl skutečně důvod, dokáže vyřezat i něco jiného, co by mohlo třeba okouzlit nějakou dívku.

 

Znalost Hvozdu 4/7

Znalost bylin – 2/7

Lukostřelba – 1/7

Vyřezávání – 3/7

 

Magie

 

Přírodní magie

(pokročilý novic)

 

Jeho mistr Meyon, jej zaučil do většiny tajů toho, jak druidi provádí své zázraky, dokáže meditovat velmi dlouhou dobu a ač výsledek obvykle zase tak velký není, podle Meyona má velký talent, jen musí více poznat sám sebe nebo si najít lepšího mistra. Jeho základním elementem je vzduch, který se na malé úrovni naučil ovládat vcelku spolehlivě.

Co se proměny na zvíře týče, je to poměrně horší, jelikož medvěd grizzly je zvíře obrovské síly a rozměrů a proměna tak Villiase rychle vyčerpá, v podobě medvěda tak bývá velice neohrabaný. Přeměněný tak musí strávit nějakou chvíli, než si na své nové tělo zvykne a je schopen se někam rozejít. To však dělá tuto schopnost při boji zatím nepoužitelnou. To, že by se proměnil ve vzteku a přestal se ovládat se mu již nikdy znovu nepovedlo, za což je ostatně i rád. Možná za onu neschopnost přejít se svou přeměnou na další stupeň může také fakt, že sám pořádně nerozumí tomu, proč se mění zrovna v medvěda, když se mu dle svého mínění ani za mák nepodobá.

Při ovládání větru využívá zvuku své ocariny nebo flétny. Při oslavách druidů mu však nedělá problém soustředit se i na tradiční bubny.

 

Metamorfní magie 1/7

Elementární magie 1/7 (Vzduch)

 

 

Rodina

Rodiče: Popravdě hráli v jeho životě pouze malou roli, jelikož na jeho výchově se podílela celá vesnice, kterou celou uznává jako jednu velkou rodinu a většinu dobře zná.

 

Meyon: Jeho bývalý mistr a nyní také dobrý přítel. Konec jeho učení nebyl nijak vůbec vyvolán sporem, pouze rozhodnutím Villa, že dále bude na své stezce pokračovat sám, což Meyon přijal s úsměvem, rád, že chlapec dospěl. Jeho duševním ochráncem je jestřáb s vypíchnutým levým okem.

 

Škurla: Medvídě, které mnohokrát přilákala jeho hra na ocarinu a dřevěnou flétnu. Nepatří mu, ani si s ním nedokáže povídat nebo se dorozumět jinak než prachobyčejnou řečí těla, avšak po tom, co lovci zabili jeho matku se jej rozhodl ujmout a postarat se o něj, jak bude moct. Mnohokrát jej medvídě provází na jeho toulkách lesem a věří mu natolik, že se klidně nechá podrbat nebo si od něj bere jídlo.

 

 

Majetek

 

Ocarina, dřevěná flétna

Oblečení (viz. Styl oblékání)

Torna spolu s vakem na záda.

Krátký druidský luk s šípy

Několik nožů z kostí a jeden z paroží.

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë