Jméno: Mylla

Typ postavy: Mechanická

Rasa: Člověk

Pohlaví: Žena

Podoba:

Mylla by o sobě moc ráda řekla, že je jen obyčejná dívka, která nijak nevyčnívá z davu. Že její obličej je jen jeden z mnoha - nevýrazný, lehce zapomenutelný. Bohužel v tom jí brání jizva linoucí se přes celou levou půlku jejího obličeje. Právě ta se za ta léta stala příčinou veškerého neštěstí, které ji potkalo. V několika místech se větví a hrůzně vystupuje z její bělostné pleti pokropené pihami jako rudé výstražné znamení. Kůže v tom místě je hrubá, nepřirozeně znetvořená a téměř bez citu. Levé oko má slepé, mléčné barvy, která připomíná hustou mlhu. Jizva si pro sebe přivlastňuje veškerou pozornost, takže by si jeden ani nevšiml, jak krásné je její pravé oko, má totiž onu magickou schopnost být v různém světle jinak zabarvené. Někdy by jeden řekl, že je jako med, jindy zase, že je temně hnědé. V porovnání s tím dívčin malý nosík nestojí ani za zmínku. Na jejích rtech, které jsou mimochodem věčně suché a popraskané, by se dal vyzdvihnout snad jen jejich plný a symetrický tvar. Všechno tohle lemuje závoj rovných ohnivě rudých vlasů. Nedostatek prostředků k jejich zkrácení způsobil, že jí sahají až ke konci páteře, a to sebou samozřejmě přináší i starosti týkající se péče o ně. Jsou věčně zacuchané a jsou dny, kdy se ráno probudí a ve svých vlasech najde nevítané hosty a všemožné jiné zvláštnosti. To většinou řeší tím, že je splete do dvou copů (tedy až po odstranění toho, co tam nepatří). Někdy slouží i jako nepříliš dobrý závěs, který skryje její drobnou nedokonalost. Co se postavy týče, vůbec není nadsázkou slovo tyčka. Postrádá veškeré ženské tvary. Bez problémů by se jí dala spočítat žebra. Svou výškou se řadí mezi průměr. U toho, co má na sobě, řeší jen dvě věci: zaprvé jestli to zakrývá vše, co má a zadruhé jak moc jí to v zimě zahřeje. Pokud byste měli to štěstí a někdy ji zahlédli, pravděpodobně na sobě bude mít své smaragdově zelené šaty, které považuje za svůj druhý nejcennější majetek. Tím prvním je náhrdelník, který pro ni má cenu toho nejdražšího šperku. Je to prostý kruhový přívěšek na kožené tkaničce, který kdysi dostala od své sestry.

Povaha:

Je mnoho důvodů, proč je taková, jaká je. V první řadě je velmi tichá, dalo by se říct až příliš. Minimální kontakt s vnějším světem způsobil, že není schopna navázat žádný druh konverzace a kdyby se jí někdo nedej bohu na něco zeptal, raději rychle uteče někam do bezpečí. Má hrůzu z cizích lidí (a vlastně i těch známých), nejraději je sama někde, kde je ticho a přítmí. Přesto ale hluboko uvnitř vždycky doufala, že jednou přijde někdo, kdo by z toho ticha udělal radostný smích a z přítmí sluneční svit. Ta myšlenka je ale v kategorii nesplnitelných snů společně s myšlenkou na šťastný život. Již se smířila s faktem, že žije pouze proto, že se nad ní někdo slitoval, že je pouze nadbytečný hladový krk, který nikdy nepřinese nic, než jen pohrdavé pohledy sousedů. Je výborným posluchačem, je schopná celé hodiny poslouchat příběhy lidí, byť i ty nejvíc obyčejné. Má slabost pro oblohu, je pro ni něco jako umělecké dílo, které se každý den změní a nikdy ji neomrzí.

Historie:

Je to docela ironické- už před jejím narozením na ní byly kladeny velké nároky. Konkrétně jeden nejzásadnější, a to aby byla kluk. Pěkný zdravý hoch. Představte si, jaké to bylo zklamání, když její matka porodila již pátou dceru. Jejich rodinnému ševcovství v Bullridge hrozila zkáza. Ještě k tomu ta věc na její tváři (porodní bába se musela jít pomodlit, když Myllu uviděla). Všichni říkali, že je to špatné znamení. Že by se jí měli co nejrychleji zbavit. Ptáte se, co se stalo? Její otec, muž s velmi měkkým srdcem, to nemohl dopustit. Ale matce záleželo na dobré pověsti více než na dceři. Tak udělali kompromis. Lidem v městě řekli, že ji položili do lesa, aby ji sežrala divá zvěř. Ve skutečnosti prostě zavřeli Myllu do sklepa. Starší sestry a matka se střídaly v péči o novorozence. Blíží se její šestnácté narozeniny, věk, kdy by se měla vdát. To se v jejím případě nestane. A co ještě komplikuje její život, je nemoc, která usiluje o život jejího otce, jediné osoby, kvůli které zůstává naživu. Kdo ví, co se s ní stane, jakmile zemře.