Jméno: Alyethi

Typ postavy: Mechanická

Rasa: Elf

Pohlaví: Žena

Věk: 97

 

Jazyky:

Samozřejmě starověký jazyk. Jazyk lidí zatím neovládá zcela plynně a občas má problém si vzpomenout na nějaké slovo, ale pilně studuje dál.

 

Podoba:

Pohlédnete do elfčina obličeje, a ihned vás zamrazí z pronikavého pohledu ledově modrých očí, které jakoby se vám zavrtávaly až do nejvzdálenějších hlubin duše. Když se po nesnesitelných pár vteřinách konečně donutíte odvrátit pohled, zjistíte, že se elfka tichounce směje. Její smích není hlasitější než šepot listí všude okolo, ale i přesto vám dodá dostatek odvahy na to, abyste znovu pohlédli do jejího obličeje a pokusili se odkrýt alespoň malou část tajemství, skrývající se za sešikmenýma očima, které už vám teď místo nemilosrdných ledových planin připomínají spíše pomněnky. Vidíte, že se uprostřed elfčina obličeje skví dlouhý, ladně tvarovaný nos, a pod ním jsou téměř bezchybná ústa nyní zkřivená do mírného úsměvu. Oválnou tvář jí rámují dlouhé, u konečků trochu zvlněné vlasy, které se na slunci lesknou jako tekuté stříbro, a kdyby nebyly její oči tak nádherné a zároveň děsivé, řekli byste si, že právě vlasy jsou to nejkrásnější na elfčině těle. Když pohledem bloudíte směrem dolů, všimnete si, že se na levé straně jejího krku vyskytuje malá, sotva patrná jizva. Trošku se zachvějete když si představíte, jak k ní mohla přijít. Kdyby tehdy špička meče proťala elfčinu kůži jen o pár milimetrů vedle, pravděpodobně by její s-myslí-jiných-hrající-si-oči navždy pohasly. Celé Alyethino tělo je stejně půvabné jako těla ostatních elfů. Ve srovnání s lidmi je vysoká, ale podle elfských měřítek je její výška průměrná. Jako všichni ostatní příslušníci její rasy si potrpí na vkusném oblečení, nejraději však má svoje tmavě zelené šaty utkané z lámarae, které ostře kontrastují s jejími vlasy a doma v Ellesméře je nosí skoro pořád.

 

Povaha:

Alyethina povaha je velmi vyrovnaná a klidná. Tak jako většina elfů umí skvěle skrývat emoce a jen tak ji něco nerozhodí. Mluví jen málo, ale ráda občas své pocity vyjadřuje písněmi. Stejně je ale, když zpívá, těžké uhodnout, jestli zpívá zrovna o jejích vlastních emocích. Zná své schopnosti, ale i přesto se někdy podceňuje a nemá příliš velké sebevědomí. Poté, co ztratila otce, si vybudovala negativní vztah ke Království, ale ví, že Galbatorixovi nemá šanci se vyrovnat, takže ani neuvažuje o pomstě. Je ráda, že se narodila jako elfka a že nespadá pod jeho nadvládu.

 

Historie:

Vyrůstala u rodičů, Ewreen a Sëgieda, kteří pro ni byli vším. Její matka Ewreen nadevše milovala rostliny, celé dny jim zpívala a znala snad všechny druhy květin, stromů a keřů v Alagaesii. U stromu Menoa strávila více času, než kdejaký jiný elf, když obdivovala jeho pomalu plynoucí, téměř nadpozemské vědomí. Alyethi zdědila její lásku po ní, zčásti i proto, že většinu svého dětství pozorovala matku při práci, a poznávání rostlin jí přirozeně odjakživa fascinovalo. Její otec, Sëgied, byl jedním z dvanácti strážců-kouzelníků královny Islanzádí. Alyethi ho vídala jen zřídka, ale chápala, jakou důležitou pozici zastává, a i přes to ho měla velmi ráda. Říkával jí, že je důležité umět bránit především samu sebe, v případě potřeby i své blízké, a proto Alyethi už ve velmi útlém věku naučil střílet z luku. Když Sëgieda zavraždilo Království při ochraně Islanzádí, jeho žena i dcera se ještě urputněji začaly věnovat svým zájmům a povinnostem, jednak aby se uživily, ale hlavně proto, aby tolik nemyslely na zármutek usídlený hluboko v jejich srdcích. Lukostřelba se stala Alyethinou denní rutinou, jakýmsi magickým rituálem, a útěchu nacházela i ve zpívání rostlinám spolu s Ewreen. Trochu se naučila hrát na harfu, aby později mohla doprovázet samu sebe při zpěvu svých nekonečných teskných písní, během kterých náhodné posluchače zachvátil pocit, jako by už nikdy neměli být šťastní. Ale čas plynul a říká se, že nic netrvá věčně. Po několika letech písně mladé elfky postupně utichaly, až je nahradilo ticho. Ticho, při kterém Alyethi studovala jazyky, písmo, historii, přírodu, počty, zkrátka všechno, co může elfa zajímat. Pod vedením starého mistra se pečlivě učila věci, o kterých nikdy před tím neslyšela, ale které bylo pro elfy velmi užitečné znát. Když dokončila tohle studium, matka ji naučila základy kouzlení. Alyethi měla nadání po Sëgiedovi, a proto se učila velmi rychle. Zanedlouho se jí s pomocí Ewreen podařilo vyzpívat z dubu luk, který plnil svou úlohu lépe než menší, který jí kdysi daroval otec. Od té doby probíhá jejich živou vcelku poklidně. Uběhly další roky, během kterých se mladá elfka zdokonalovala ve svých dovednostech a upevňovala své vědomosti. Ví, že kdyby to bylo nutné, pravděpodobně by se dokázala sama uživit, či přežít v divočině. Možná i proto se nedávno v její mysli utvořilo malé smítko nespokojenosti s dosavadním životem. Alyethi si uvědomila, že navzdory tomu, že nazpaměť zná mapu Alagaesie, nikdy neopustila Ellesméru, a že kousíček její duše pomaličku začíná toužit po dobrodružství.

 

Schopnosti:

Alyethi je na svůj věk inteligentní a vzdělaná. Ovládá základy magie starověkého jazyka. Umí psát i číst jak elfské Liduen Kvaedhí, tak lidské runy. Zajímá se o rostliny, umí rozpoznat hodně druhů a zná jejich účinky, což je vzájemně propojeno i s léčitelstvím. Umí zpívat a hrát na harfu jednoduché melodie. V lukostřelbě se jí málokdo vyrovná, ale bojovat mečem ani ničím jiným neumí.

 

Lukostřelba 2/7

Hra na harfu 1/7

Rozpoznávání rostlin 2/7

Léčitelství 1/7

Magie starověkého jazyka 2/7