Eruvië Stínovrah

Jméno: Eruvië Stínovrah
Druh: Elfka
Datum narození: 26. 10

Titul: Dračí jezdkyně
Věk: 61

Jazyk: Elfský (rodný) a obstojně lidský (z knih)

Podoba: Dříve bývala Eruvië velmi krásná a pořád je. Dlouhé lesklé oranžové vlasy lemovaly její kulatý obličejík. Nebesky modré oči pozorovaly svět radostně a hravě jako dítě. Drobné rty se stále jen usmívaly a ona byla pořád šťastná. Jenže jednoho osudného dne války se vše změnilo. Její vzhled stejně jako povaha se na nějaký čas změnily. Rudé vlasy, krutý úsměšek. Bylo by to trvalo ještě doteď, kdyby jí její sestra nevysvobodila. Nyní je opět stejná jako dříve až na ten detail, že vzpomínky na její zlé činy jí ničí zevnitř. Již se tolik neusmívá, ale něco jí dokáže na tváří úsměv vykouzlit vždy. Někdo díky komu má zářivou stříbrnou značku na ruce - její dračice Elenë.

Povaha: Eruvië je mírumilovný elf který nenávidí slovo válka a miluje vše okolo. Je hodná, milá, usměvavá….prostě jí má snad každý rád. Jako každý elf nadevše miluje přírodu a hlavně zvířata. Dokáže se s nimi perfektně dorozumět a vždy ví co jaký tvor potřebuje. Je schopná kvůli ochraně svých přátel i položit život. V jeden temný čas své minulosti byla zlá a krutá, ale to už je vše pryč. Zanechalo to na ní ale výrazné stopy. Už není tak usměvavá a veselá, trápí se proto co všechno provedla svým přátelům. Ale díky Amandě von Mayon a hlavně Elenë se z toho jakž takž vylízala.

Historie: Eruvië se narodila v Ellesméře jako snad většina elfů. Narodila se jako mladší z dvojčat. Jenže porodní bába Inara, jenž pomáhala její matce rodit, chtěla teké dítě a jelikož ho kvůli nemoci mít nemohla, rozhodla se, že si vezme jí. Její matce napovídala, že zemřela při porodu a Inara jí sama odnesla a pohřbila aby nepůsobila ještě větší bolest. Pak se spolu s ní odstěhovala do Osilonu. Eruvië měla již od malička velmi ráda les a neustále se v něm procházela, prakticky v něm bydlela. Les ji okouzlil natolik, že s ním chtěla být pořád a proto asi ve 40 letech otevřela svou mysl všemu živému v lese. Zprvu ji ta vlna myšlenek, pocitů a instinktů málem smetla ale postupem času si zvykala. Po delší době se naučila rozumět řeči lesa. Paměť starých stromů jí pomohla odhalit pravdu o jejích rodičích a jak to bylo s Inarou. Jakože se nikdy předtím nenaštvala, teď ano. Šla domů kde Inaře řekla do očí co si o jejím činu myslí a pak sama utekla do lesa. Až pozdě jí došlo, že Inařiny důvody byly prosté...prostě chtěla dítě. Chtěla se jí tedy omluvit, ale Inara již nebyla doma. Proto si zbalila své věci a odešla pryč. Nechtěla v tom domě žít. Kdyby se jí někdo zeptal na důvod, nedokázala by odpovědět. Když si v lese hledala úkryt, potkala někoho, kdo se jí do srdce vepsal na celý zbytek jejího dosavadního života- kočkodlaka Shuna. Nejdříve jí moc nevěřil a spíše se jí vyhýbal, ale pak si uvědomil jakou chybu dělá a s mladou elfkou se spřátelil. Oby stolu žili šťastně ale jen jako přátelé, ani jeden nechtěl nic víc.Takováto idilka probíhala až dokud Eruvii nebylo 60. Začala válka a les začal trpět. Ona s ním. Níkdo kdo by jí pomohl nebyl na blízku a tak šla za mužem, kterého znala jen z vyprávění-Oromisem. Ten se ale také chystal do války ale i přesto jí nabídl svůj domek aby v něm zůstala jak dlouho bude třeba. Zůstala tam chvíli. Pak potřebovala na vzduch, cítit zdravý les. To ale neměla dělat. Kdesi v lese potkala černokněžníka Jöachyma který zničil celý její život. Vložil do ní démona - Deinu - který jí změnil na krvelačnou stvůru co se nezastaví před ničím. Ničila lesy a mučila elfy. Naštěstí se jí nepodařilo nikoho zabít, ale trvalé následky na svých obětech zanechala.
Ale v jeden krásný den se stal zázrak. Zlá Deina našla na louce růžový kámen. Chtěla ho někam zahodit - růžová se jí hnusila - ale kámen se začal pohybovat a po chvíli na jeho místě stála malá růžová dračice. Deina jí pojmenovala Elenë - hvězda, protože byla její hvězdou budoucnosti. Však žel bohu, v době kdy už se v Deině začaly projevovat nějaké city - díky Elenë - byla malá dračice unešena Jöachymem. To Deinu rozzuřilo a byla ochotná zničit všechno a zabít všechny jen aby jí našla. Nakonec našla jen svou zkázu - našla ji Túrelië, která v té době již věděla že jsou s Eruvií dvojčata. Pomocí síly kterou načarpala z nového zjištění z ní vyhnala démona. Ten však ještě učinil jeden čin. Použil na Eruvii kouzlo které jí zanechalo veškeré vzpomínky na zlo co napáchala které by jinak zmizely. Utekla odtud a bloudila lesy. Nakonec našla cestu ke svému domu-jeskyni, kde jí Amanda von Mayon, nová přítelkyni jejího přítele Shuna, zbavila zlých vzpomínek. Zůstaly, ale jiš nejsou tak průbojné. Poté zase Eruvië pomohla Amandě. Zbavila ji podoby do které jí zaklela její vlastní matka.
Hned druhý den ale odešla hledat svou Elenë. Děkovala všem bohům které znala - i když na žádného nevěřila - když se dračice objevila. Čert tomu chtěl, byla v doprovodu jedné elfky kterou ještě jako Deina mučila. Omlouvala se ní a k její radosti Ireth (tak se jmenovala) omluvu přidala. Od té chvíle zažila jen samé krásné věci. S Elenë se dostaly do učení k Bromovi a jeho dračici-Eldunarí Safiře. Učení jim však již zkončilo a ony nyní žijí v lese a čekají, co se bude dít dál.

Rodina: nemá žádnou rodinu o které by věděla. (pouze sestru-dvojče Túrelii o které ale nikdo, ani ona sama, neví) a nyní má malou dračici Elenë

Majetek: Nějaké šaty a šperky; klisna Aranel, která dříve patřila Inaře, nyní je však volná a jen z dobré vůle Eruvii pomáhá